An Earthy Paradise for the Eyes
Režie:
Irena PavláskováScénář:
Tereza BoučkováKamera:
Diviš MarekHudba:
Jiří ChlumeckýHrají:
Vilma Cibulková, Tereza Ramba, Dana Marková, Ondřej Vetchý, Miroslav Etzler, Jiří Dvořák, Barbora Seidlová, Jan Zadražil, Jan Hartl, Eva Salzmannová (více)VOD (3)
Obsahy(1)
V létě roku 1968 se matka se dvěma dospívajícími dcerami a přítelem vrací z letní dovolené v Itálii. Je noc na jedenadvacátý srpen. A rozvedený tatínek se právě oženil ve Vídni se svou mladou přítelkyní. Takový je začátek filmu, jenž zachycuje jejich intimní osudy v nastávající éře normalizace, a který vrcholí Chartou 77. Vypráví příběh Marty, dvou dcer - Gábiny a Majdy - a jejich postupně přicházejících a odcházejících "tatínků". Zatímco někteří "tatínkové" se postupně snaží zvrátit kolo českých dějin, Marta a její dcery vzdorují následkům, které tyto jejich pokusy u komunistického režimu zákonitě vyvolávají. Matku a dcery poznamenává jak disidentské působení jejich blízkých, tak situace, do nichž se samy svými činy dostávají. Intimní pohled na soukromé životy v nelehké době napsala Tereza Boučková a inspirací jí byly vlastní zážitky a vzpomínky. Režisérka Irena Pavlásková natočila film plný bizarních i tragikomických scén, v němž dostaly velký prostor především herečky Vilma Cibulková, Dana Marková a Tereza Voříšková v hlavních rolích. (Česká televize)
(více)Recenze (314)
Sympatickou Terezu Boučkovou čtu s velkou chutí. Dokáže pobavit svým zkratkovitým popisem událostí i suchým humorem. Také je pro ni typické že s jistou poťouchlostí neváhá vybalit poměrně velké intimity ze života známých osobností. Pobavil mě stylizovaný Havel v podání Ondry Vetchého i Martina Menšíková co by Olga. Dle knižní předlohy byl i věrně zachycen drahý papá Pavel Kohout s přítelkyní. V komentářích často zmiňovaný striptýz mě víc pobavil než pohoršil, žádný nevkus jsem nepozorovala, zaujalo mě především, pro koho byl páchán. :o) Tereza nepochybně trpěla, jak opuštěním a chladným přístupem slavného tatínka, tak i persekucí maminky a celé rodiny.. Pokud se s tím vypořádává psaním dobrých knížek a scénáři ke komediím, nedopouští se na českém obyvatelstvu ani na filmovém průmyslu žádné škody. Znám tvrdší kalibry, co potřebují ventilovat svou chorou duši před světovou veřejností a ještě to mají velice slušně zaplaceno. :o) Tereza Boučková: Indiánský běh, Žena z okolí Týru a Krok, sun, krok či shrnutí Rok kohouta. Doporučuji. Přepasírováním přes Irenu Pavláskovou vzniklo dílko spíše průměrné. ()
Nudíme se, jen tak lelkujeme… Co si takhle zahrát na nevinné disidenty a zákeřné estébáky. Ta cukrová uhlazenost, jaksi dře; a to dost přes míru, že už sem ten skutečný realismus neměl šanci proniknout. A tím se Zemský ráj… řadí na roveň lechtivých snímků počátku 90-tých let. Odhodit stud a zábrany; a jde se na věc. Jen s tím rozdílem, že se děj odehrává za hlubokýho totáče, ale význam je prakticky totožný, stále jde jen o výplach pohlavního ústrojí. Sexy-hrátky s nahodilými milenci, pokoutně domlouvané mejdany, potažmo i pro nahodilé příchozí, nezávazné klábosení ….o závažným hovně na úrovni… Rozvracení republiky je tak nebezpečná činnost, ale mi se nezaleknem: zavřou --- pustit musí. Obávaní strážci socialismu, jsou víc k politování(lze to brát jako satiru), protože se postupem stávají spíše otroky toho svého nenarušitelného systému. ()
Další z řady sterilních snímků o normalizaci, tentokrát se scénářem a příšerným vizuálem jak z Ordinace v růžové zahradě? Bože, kdy tohle skončí. ()
Režisérka Irena Pavlásková se pustila vehementně do příběhu, který jen z půlky části je uvěřitelný. Vše se odehrává na pozadí začátku sedmdesátých let poznamenané invazí armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a prostě tuhle dobu nelze škrtnout. V ději může být zajímavé hledat paralely, ale nemá to velký smysl. Na první pohled hrozná hloupost. Na druhý nikoliv. To, že odpůrci režimu byli perzekuováni represí nebo že si komunisti hlídali disidenty či chartisty často až absurdním způsobem po celou dobu normalizace je fakt. Na druhé straně však nedokázali ohlídat všechno. Zpět k filmu. Bohužel obraz děje vnucuje pocit, že disidenti či chartisti zde vypadají jak parta obskurních snobů či alkoholiků. Což samozřejmě nebyla pravda. Vrcholem je erotická scéna matky a jejich dcer ve striptýzovém vystoupení, trochu vkusu by holkám neškodilo. Takhle hloupě zrušit film, který vypadal nadějně. ()
Už je toho nějak moc - 30% + http://i52.tinypic.com/vopzph.jpg = 2,5*. C'est La Vie... ()
V té době jsem byl dítě a pionýr, takže věci popisované znám jen z doslechu a navíc zpětně, ale dle mého to má s realitou společného tolik, co Jyrka Prasošpek s krásným chlapem. Kravina a sračka z dílny neschopné rádoby režisérky ()
Komedie / Drama? Co to ? Vetchý, Cibulková, Dvořák... Voříškovou mám rád, ale jejím slovům ,,podepsala jsem chartu'' jsem nevěřil ani za mák. Ten film na mně působil jako pilotní díl seriálu Vyprávěj.... Sice v tom člověk kouká na ty popelníky, umakart, bakelit, žigulíky VB, pletené svetry... ale přesto cítí, že je to takové retro - jen jako... Také se bojím, že se z tohoto stane ,,školní film'' jehož prostřednictvím se dnešním teenagerům bude ukazovat jak to bylo drsný za Husáka a jak to měli disidenti těžké... Když už film z takovéto doby a měl bych sáhnout po komedii tak raději ty dnes už hodně ohrané Hřebejkovy Pelíšky (1999). A pokud drama tak jednoznačně Špačkovy Pouta (2009). To by se mělo pouštět ve školách a v TV na ČT ve svátek 17.11..... * * ()
TV/// Obsazení 8/10 Děj 6/10 Hudba 7/10 Prostředí 7/10/// +Tereza Voříšková, Barbora Seidlová, Ondřej Vetchý, Jiří Dvořák, atmosféra doby, napětí -postavy mi k srdci tolik nepřirostli, jinak řečeno, nezáleželo mi na nich/// Hodně zajímavý film, který se vrací do doby dávno minulé a představuje nám hrdiny snímku v okamžicích, kdy se nic netušíc vrací z dovolené a najednou je překvapí ruské tanky projíždějící přes most. Rozhodně úvod, který vás vtáhne do děje. Rozhodně vám ale film o moc víc nedá. Kromě možnosti trošku přičichnout k tehdejší tíživé atmosféře a jedné scény, kterou si určitě všichni (pánové především) zapamatují. Se zapamatováním děje tohoto filmu už si tak jistý nejsem./// Celkem 68%/// ()
POCHVALA: dokonalá práce rekvizitářů a úplně všech, kteří dělali na přiblížení dobové atmosféry. Na to jak hrozně málo muselo být peněz na natáčení je to skvělý výkon. POHLAVEK: za hroznou černobílost většiny postav a určitých událostí. Ožralí umělci jsou cool? zahýbání a milenec na každem rohu je správně? policajti jsou zlé bestia a troubové? ----- Film měl být o 30 minut kratší a jeho kvalitní scénář si zasloužil lepší prezentaci na plátno. Herci, hlavně kníráč Etzler, velmi zajímaví. ()
Vztahové drama ke kterému má film nejblíže (jako komedie mně to moc nepřipadalo) ve mně nezanechalo tolik, kolik asi zanechat mělo. Film mapující dva významné roky v naší historii (68, 77) prostě nemá žádný vrchol a proti sociálnímu zřízení se zde bojuje trochu uměle. Prostor pro emoce režisérka Irena Pavlásková dává minimální a přesto, že opět výborně pracuje s herci, nedokázala mně příliš svoje postavy přiblížit a sympatie k nim zůstaly takové nejednoznačné až odcizené. Události sledujeme z pohledu Marty Hánové, jejích dvou dcer a také pěkné řádky milenců, včetně jejího bývalého manžela, kteří jí projdou nebo neprojdou postelí a milují ji bud opravdově nebo jen platonicky. Herci se do svých rolí položili zdatně a složité party zvládli se ctí a Cibulková s Etzlerem mě bavili ze všech nejvíc. Poté co však s koncem etapy šedesátých let postava žárlivého Etzlera z vyprávění zmizela, tak se už v příběhu neobjevila ( znovu se objevila až v samotném závěru) adekvátní náhrada za něj. Rozhánění oportunistických sil a rozvracečů komunistického režimu Pavlásková jakoby vložila do postav fízlů a "stbáků" hlídkujících za dveřmi disidentů a tohle se jí povedlo opravdu hodně a pokaždé, když se na scéně objevili zjednat si pořádek, tak měl film náboj (scéna zásahu proti chartistům v bytě patřila k těm zapamatováníhodným). Horší je to s filmem jako s celkem. Rozdrobnění do určitých fází mu neprospělo a aby vzniklo celistvější dílo musela by Pavlásková oželet některé postavy v příběhu. To však neudělala a tím ztížila orientaci v nich, protože postavy ve filmu představují skutečné osobnosti, které mají jen změněná jména, ale ne všechny jsem poznal. Atmosféra tehdejší doby je navozená tak napůl a opět mně přišla umělá a například nebýt určitých dobových kulis a "moderních" vymožeností, tak bych 70 léta skoro nepoznal, ale na druhé straně jsem je ani nezažil. Film je neukončený a konec s teatrální scénou před věznicí se naprosto minul emocionálnímu účinku. Pavlásková měla vždy potíže se závěry svých filmů a tady to jen potvrdila. Obraz tehdejší doby přenesla do filmové podoby jen o něco líp než tragický seriál Vyprávěj. Od ní bych čekal něco více znepokojivého a provokativního. Bylo to takové celé moc umělé. ()
Nevadil mi ani tak spôsob spracovania, výkony, výprava, či réžia. Boli na pomerne dobrej úrovni. Znechutili ma prázdne ideály pochybného disidentu, povrchnosť, amorálnosť...A rozprávanie o nejakej "vnútornej sile maminky" mi príde ako svätokrádež. Žila som v tejto dobe - a ak toto je vnútorná sila a boj za pravdu, v čom je vlastne tá "sila"?! O čom je tá "pravda"?! Plytké a prázdne! Škoda vzácneho času! ()
Zase film o ničem (vím, v poslední době se už dost opakuji, nemám asi šťastnou ruku na filmy). O této době již bylo natočeno tolik (lepších) filmů, že se mezi nimi tento další zářez díky své nevýraznosti zcela ztrácí... 50% ()
Přestože se film snaží být jakousi neobecnou generační výpovědí, já ho tak nebral, čímž jsem si ho užil výrazně víc, než někteří okolo komentující uživatelé. Nebál bych se toho, že naše děti a děti jejich dětí si z tohoto (a jemu podobných) filmu budou dělat obrázek o komunistické vládě a době během ní. Obávám se především, že se touto minulostí už ani moc zabývat nebudou (bohužel), a když ano, učiní tak ze zdrojů dokumentů někde na ČT2 při vzpomínce na 17. listopad. Film Ireny Pavláskové, kterou sice moc nemusím, mě celkem potěšil a nijak neurazil. ()
Telegraficky: Začalo to zajímavě. Kdy se zase Voříšková svlékne? Etzler s otřesným kartáčem pod nosem, Redka zapracovala-> Nějak se to vleče. Poznám nějakého disidenta? -> Tereza Voříšková dělá striptýz se svou filmovou matkou a sestrou. Takže se svlékla, ale proč? -> Ondřej Malý jako estébák, štěk, který za pár měsíců rozehraje v Poutech. Wow. -> Konec, no, ještěže tak. Nepoznal jsem žádného disidenta, jen schody hotelu Internacionál, a to jen díky Šakalím létům. ()
Jsem už opravdu zoufale unavená ze všech těch českých filmů bez zásadnějšího sdělení a názoru, které nepatří na plátno, ale na televizní obrazovku. Cestou domů z kina hráli něco od Chinaski, nepřeladila jsem, ale bylo to poslední, co jsem toho večera potřebovala slyšet. Asi to nebude nejšťastnější srovnání, ale pravděpodobnost, že bych si je někdy mohla oblíbit, je zhruba stejně vysoká jako ta, že na příští film Ireny Pavláskové půjdu do kina ...a dobrovolně. Ne, že bych se místy nebavila, to ano… ne, že by nebylo nad čím se zamyslet, herecky taky nadstandard (Ondřej Vetchý byl opravdu kouzelný), zato Chlumeckého hudba, kterou jsem dříve tolik cenila, mi z hlavy vyšuměla obratem. Ale jedna velká hvězdička navíc za Jiřího Dvořáka v roli afektovaného otce: už dříve mi sedl v tv filmech Jiřího Stracha a domnívám se, že výraznější filmovou roli si zasloužil dávno. Nezklamal mne. Cením způsob, jakým se s tak zásadní rolí bez jakéhokoliv osobního exhibicionismu a se správnou mírou patosu vypořádal. Jeho trapně sebestředný pozér je skutečně plastickou a živoucí postavou, která budí zasloužené negativní emoce, věrohodným obrazem muže morálně ambivalentního a lidsky nedostatečného. A Dvořákův výkon je taky jediný důvod, proč jsem ráda, že jsem film viděla. ()
Omezit existenci disidentů na chlast, sex a vězení je prostě blbost. Navíc jako komedie složená z drobných epizodek bez jakéhokoli dramatického oblouku je to prostě příliš dlouhé. Výprava interiérů vypadá pečlivě, ale „davové“ scény s hrstkou lidí jsou k smíchu (když na davy nemám rozpočet, musím si zkrátka poradit bez nich). Nevím, zda někteří herci zápasili se stínem předobrazů svých postav, ale nakonec mi z nich nejpřesvědčivější připadá Tereza Voříšková. Ale něco tak absurdního jako je striptýzová scéna matky a jejích dvou dcer se hnedtak nevidí (50%). ()
Zoufalá nuda. Vše špatně. Podobná témata byla už hodněkrát zpracovaná, takže je s čím porovnávat, a tohle je práce učnice, ne vyučené. ()
Irenka moc chtěla, ačkoliv ví, že její styl divákům většinou spíš nesedí, zmršila ale mnohé. Bestiář jsem ještě vzal, a pobavil se na úkor žen. Obsadit ale povětšinou dobré herce (až na neherečku Terezu Voříškovou, která se k filmu obecně dostala jak slepej k houslím, má neherecký chraplavý hlas a hlavně její postavy jsou vždy tak amatérsky zahrané) do filmu koprodukovaného Českou televizí (tedy jaksi už automaticky řazeného mezi ty "lepší" nové české filmy, narozdíl třeba od produkce konkurenční Novy) a dostat tak hrozný výsledek, to je už docela kumšt. Ať se na mě paní Tereza Boučková nezlobí, ale je to její kýčovitý scénář (anebo jeho následné úpravy pro film), co posílá Zemský ráj ke dnu. Hned na začátku se musíte zeptat: Proč Hánovi při setkání s tanky na mostě zběsile couvají, když v záběru je jasně vidět, že most je dost široký a na jeho pravé straně je celý pruh volný? Proč byly do takovéhoto typu hraného filmu použity dokumentární záběry (hokejové lze ještě prominout, pokud tvůrci neměli lepší nápad, jak navodit autenticitu)? Proč hraje Tereza Voříšková čtrnáctiletou, a za chvilku vypadá úplně stejně coby o devět let starší (ne milí maskéři, rozpustit jí copy opravdu nestačí!). A nejpalčivější otázka: copak v naší smutné socialistické minulosti neexistuje jiný den (a potažmo jiné téma) než 21. srpen 1968? Opravdu je nutné se pořád plácat na takhle malém hřišti? Nebylo už těch protistátních živlů a rozvracečů republiky zlegendarizováno dost? Přijďte za mnou, a napíšeme si scénář ze stejné doby, ale tak nějak neotřele. ()
Další české zpracování roku 68 a tématu okupace celkově. Tohle mě od českých filmařů už dost nudí a nečekám, že se objeví látka, která překvapí něčím novým. ()
Kinematografický ráj v nedohlednu ______ Pelíšky Jana Hřebejka nebo Rebelové Filipa Renče invazí vojsk varšavské smlouvy do Československa gradovaly, kdežto v novém filmu Ireny Pavláskové Zemský ráj to napohled s nečekaným příjezdem sovětských tanků vše teprve začíná. Píše se rok 1968 a československý národ začíná pomalu poznávat, že nastávající období normalizace nebude obdobím nejšťastnějším. ____ Hlavní postavou filmu je Marta, matka dvou dětí, které se po rozpadu manželství nedaří navázat harmonický vztah, což vede k častému střídání partnerů. Po prvních projevech komunistické agrese se rozhodne poslušně akceptovat nově nastolená pravidla, aby nijak neohrozila sebe a své dospívající dcery. Bývalý manžel Marty se naopak nezdráhá veřejně vystupovat proti sovětské okupaci, díky čemuž upoutá pozornost Státní bezpečnosti nejen na sebe, ale i na své blízké, a tak netrvá dlouho a tíha totalitního režimu padne i na jeho bývalou manželku a děti. Marta rázem přichází o místo členky filmového štábu a je odsunuta do archivu a jedna z dcer se nedostane na vytouženou vysokou školu, přestože úspěšně složila přijímací zkoušky. Vše se o to více zkomplikuje, když Marta začne pomalu ale jistě podléhat dvoření jednoho známého protestanta, který je permanentně pod dohledem Státní bezpečnosti, čímž přitáhne ještě větší míru pozornosti na svou osobu. ____ Scénář filmu Zemský ráj to napohled pochází z pera Terezy Boučkové, která za něj dostala cenu Českého lva v kategorii nejlepší nerealizovaný scénář, což by samo o sobě mělo být jistou zárukou kvality. Také tvrzení samotné autorky, že její literární dílo do jisté míry vychází z vlastních zkušeností, bylo nemalým příslibem působivého a především pravdivého vykreslení jednoho nelehkého období v našich dějinách. Jelikož jsem v útlém věku zažil až posledních pár let normalizace, nemohu pro nedostatek osobních zkušeností z vlastního hlediska posoudit, jak moc je scénář Boučkové autentický, přesto ale díky mnoha výpovědím starších generací a především jiným filmům jsem si i já dokázal udělat určitou představu o tomto období. Jednou z velkých hodnotných funkcí filmového média je možnost rekonstrukce, či – chcete-li – převyprávění historických událostí a jejich zprostředkování mladším generacím. Pokud by tedy Zemský ráj to napohled měl být pro mladší generace jakousi výpovědí o období začínajícím po roce 1968 a pro generace, které ho osobně zažily, zase jeho mrazivým připomenutím, obávám se, že film je z hlediska svého tématu poněkud povrchní. Prakticky se o sovětské okupaci na území Československa a s ní spojeným životem běžných občanů nedozvíme nic než to, čeho se nám dostane i při zběžném načrtnutí látky v hodině dějepisu. Pavlásková se jednoduše spokojila s tím, že pro vykreslení doby ukázala několik zvídavých estébáků, jak prověřují a zatýkají protestanty, hlavní hrdiny nechala jezdit ve starém modelu Škody Octavia a chodit v dobovém oblečení a některé z postav nechala kvůli svému politickému smýšlení nebo svých blízkých připravit o práci. ____ A to je celé. Místo toho, abychom se o životě v této době dozvěděli o něco více, se příběh stáčí k samotné postavě Marty a jejím milostným aférkám, což nemusí být zákonitě špatně, bohužel i tato dějová linka zásadně trpí, a to především díky nevěrohodné psychologii postav. Mnohým z nich chybí jasně dané motivace a divákovi nezbývá než hádat, jestli například Marta nestřídá partnery z toho důvodu, že hledá toho pravého partnera pro život, který by byl náhradním otcem jejím dcerám, nebo zda prožívá pouze vcelku nezávazné milostné románky. Stejně tak nevěrohodně působí i mužské postavy, což se naplno projeví ve scéně, kdy se dva z milenců Marty setkají v jejím bytě a místo toho, aby mezi nimi vznikla byť jen slovní potyčka, se spolu nakonec pustí do vaření. Takovéto chování nepochybně stěžuje všem hercům snahu o vytvoření uvěřitelných postav, naštěstí se ale v Zemském ráji sešla slušná plejáda talentovaných herců v čele s Vilmou Cibulkovou v roli Marty, Ondřejem Vetchým jakožto jedním z jejich milenců a Terezou Voříškovou v roli jedné z dcer, která tento rok hraje snad v každém druhém českém filmu, zde se jí ale oproti filmům Ať žijí rytíři! Karla Janáka a 2Bobulím Vláda Lanné dostalo trochu vděčnější role, jejímž prostřednictvím mohla dokázat, že není jen hezkou tvářičkou, ale umí i obstojně hrát. Pochvalu si zaslouží i Dana Marková, která ztvárnila druhou z dcer a přestože se po Protektorovi Marka Najbrta jedná teprve o její druhou roli v dlouhometrážním filmu, vedle ostatních herců se rozhodně neztratila. Pokud se jedná o vizuální stránku filmu, Zemský ráj to napohled trpí jedním z častých nešvarů české kinematografie, kterým je nedostatek finančních prostředků, což se o to více projeví právě u dobového filmu, který si žádá přeci jen velkolepější výpravu. Ve stínu jiného dobového filmu z tohoto roku – již zmíněného Protektora – je nejnovější film Ireny Pavláskové něco jako chudý a bratříček, který si musí vystačit pouze s několika málo dobovými automobily, dobovým oblečením a pár tanky. Prolog ve slunné Itálii a zakomponování dobových záběrů do filmového dění sice zpočátku slibuje mnohé, kameraman Marek Diviš ale brzo sklouzne do vod šedého televizního průměru. ____ Zemský ráj to napohled sice nepatří k tomu nejhoršímu, co bylo tento rok v České republice natočeno (Ulovit miliardáře stále vede) a tvůrčí záměr je z něho více než patrný, ten ale bohužel ztroskotává na povrchně vykreslení doby i charakterů, příběhu, který se kvůli absenci pevnější dějové linky rozpadá na průměrně vtipné fragmenty, což je ale na druhou stranu vyváženo angažováním kvalitních herců (kteří ale nemají moc co hrát) a poslední půlhodinou, která je ve svém celku opravdu působivá. 50% () (méně) (více)