Nanking! Nanking!

Téměř dokumentárně pojatý film o zkáze Nankingu před začátkem druhé světové války. Trochu jednostranně pojatý, jako by Číňané byli vyvoleným národem, zatímco Japonci od přírody pouze a jen barbaři (vyjma hlavního hrdiny), nicméně v podobném duchu je natočená většina válečných filmů vyprávěných z pozic poražených. Zpočátku se film pomalu rozbíhá, chvíli trvá (možná jen pro Evropany), než se člověk orientuje nejen v postavách,. ale i v armádách. Jakmile se však dostane dovnitř vyprávění, začíná to být zajímavé. (26.07.2015)

Repetitívne – absolútna dokonalosť. Autentický záznam vojnových zverstiev, sugestívna čiernobiela kamera, mesto premenené na nekonečné kopy sutín, nahé telá nevinných obetí, zabudnuté a pohodené medzi troskami, znásilňovanie, strach a smrť, pohlcujúca každý plamienok života navôkol. Film, ktorý diváka zničí, rozdrví a pripraví o posledné kúsky optimizmu. Vojnový konflikt prezentovaný v celej svojej ohyzdnej nahote a pravde, ako absurdný akt, ktorého existencia postráda akékoľvek rozumné vysvetlenie, akt, ktorý je nástrojom na zabíjanie obyčajných ľudí, ktorý devastuje a nedáva nádej na prinavrátenie života zbaveného nekonečného strachu, sĺz a bolesti. Obdobný obraz zhnusenia a beznádeje mi sprostredkoval snáď len sovietsky film Choď a pozeraj sa, no pohľad na Nanking je presiaknutý oveľa intenzívnejšou emocionálnou silou, ktorú mnohí nedokážu uniesť. (12.03.2011)

Na válečných filmech mě víc než na jiných štve přehnaný patriocismus. Prostě jasně poznáte, jetli film natočili Rusi, Američani, Němci, nebo Číňani. A to je můj jediný problém s tímto filmem. Těžko ten pocit popsat, ale takový trochu "ach jo". Jinak je film opravdu brutální, syrový. perfektně natočený, zahraný. A hlavně zapamatovánihodný. To co se v Nankingu dělo by se mělo připomínat a hlavně pamatovat. Toto dělá z lidí válka. Nejnižší lidské pudy, zbabělost, touha po pomstě a šílenství. Hnus. (12.04.2011)

,,Je třeba zónu okamžitě zrušit a zřídit uspokojovací stanice! Naši vojáci začínají být nezvladatelní ! '' Tato slova padla v roce 1937 z úst japonského velitele dobitého města Nanking. Jelikož se o toto období zajímám, hodně jsem o Nankingu četl... Ať už to byly poválečné obžalovací spisy proti japonským velitelům či výpovědi přeživších civilistů. Ani to mne však nepřipravilo na skutečně drsný zážitek z tohoto filmu. Syrovost je navíc umocněna černo-bílým zpracováním. V souvislosti s Nankingem mi samozřejmě ani není neznámé jméno čínského Schindlera - jak je občas nazývám Johna Raabe. Dost mne zaujalo, že v sekci - podobné - je lecos včetně věcí s tématem skoro nesouvisejících, ale zcela tam chybí snímek z roku 2009 - John Rabe - Ctihodný občan Třetí Říše. (zasílám tedy požadavek adminům na zařazení do souvisejících). Byl to skutečně on, Němec a kovaný nacista, kdo pod prapory s hákovým křížem zachraňoval životy stovek Číňanů. On vytvořil bezpečnostní mezinárodní zónu, kterou za dobu jeho přítomnosti Japonci celkem respektovali (USA, Británie ad.. ještě nebyli s Japonskem ve válce) ač nemuseli a kdyby se rozhodli ji v mžiku zrušit nic by se nestalo. Takto v zóně alespoň po první čas po dobytí města přežila velká spousta lidí. Japonci posléze nabažení krve, mučení a zabíjení své aktivity v tomto směru výrazně omezili. Samozřejmě si do zóny chodili pro ženy a skutečně v ní hledali i ukrývajícíc se přeživší čínské vojáky. Při samotném dobývání města si Japonci počínali neskutečně krutě i na asijské poměry. Proti tomu i brutalita nacistů při perzekucích Židů byla o řád menší. Paradoxní je že Japonci potřebující suroviny okupace ostatních zemí nejen sobě ale i jim vysvětlovali jako osvobozenecký boj za jednotnou Asii. Na dobitých územích se však chovali neskutečně brutálně a ti co nebyli zabiti v bojích, zemřeli během rabování či při následných hromadných popravách. Jsou záznamy o tom, že si Japonci na zajatcích zkoušeli svá šermířská umění s katanou. V soutěži vyhrával ten, kdo odsekl hlavu oběti na jeden úder. Pěchota se cvičila na spoutaných zajatcích v útoku na bodák, lidé byli za živa stahováni z kůže, zapalováni, rozřezáváni, ženy opakovaně znásilňovány, kojenci byli vyhazováni do vzduchu a za letu napichováni na bajonety... atd.. Přeživší toho všeho pak byli jako otroci nasazeni na stavby letišť, železnic, mostů, pro japonskou armádu v celé Asii... Tam jich hynuli další statisíce na nemoci, podvýživu a brutální zacházení Japonců což potvrdil nejeden spojenecký zajatý voják. Nechce se věřit, že během čtyřicátých let se mohla odehrávat brutální zvěrstva srovnatelná se středověkem. Číňané o této smutné události natočili opravdu perfektně řemeslně zvládnutý film a je to tak dobře. Takovéto události by nikdy neměli být zapomenuty. Doporučuji vidět ! * * * * * (05.04.2014)

Lze považovat za zázrak, že mezi oficiálními čínskými filmy roku 2009, které měly u příležitosti 60. výročí založení republiky připomínat klíčové události novodobé historie Číny, vznikl také jeden, který nebyl pompézní ideologickou masáží či povrchně plytkým kýčem. Pojednání o událostech Nankingu za japonské okupace se soustředí na vykreslení extrémní situace několika stupňů masakru. Nezatěžuje se vysvětlováním historického kontextu či sledováním chronologie. Místo toho skládá mozaiku drastických výjevů, lidského utrpení a všeobjímajícího šílenství. Film sice obsahuje vzletné fráze a scény pompézního hrdinství, ale díky černobílému materiálu a stylizaci oproštěné od patosu se mu daří tyto sekvence podat tak, že nevyznívají prvoplánově. Vedle toho, že tvůrci pouze sporadicky sahali k použití nediegetické hudby (takže nedojde na žádné tklivé smyčce a vypjaté scény probíhají pouze za přirozeného ruchu prostoru či v tichosti) stupňuje emocionální dopad nekřiklavá výpravnost. Kamera se neopájí ohromnými zástupy statistů a scény snímá tak, že nákladná výprava a davy statistů vyznívají jako součást prostředí. (25.04.2010)