Sezení

(Febio Fest) Hned na začátku, když se Mark ploužil areálem školy na té své motorové posteli, mi přirozeně naskočilo "Jéžiš, slzavé údolí. Jsem postižený, litujte mne. Nešťastně se zamiluju a pak budu půl filmu umírat.". Kardinální (asi vliv nedávno skončivší konkláve) chyba. Mark je sympatický ironik, a i když pocit lítosti tam je (kdo by také nelitoval člověka schopného ovládat pouze hlavu a strávit mimo svou "železnou plíci" pouhých několik hodin), většinu filmu jsem i přesto strávil s úsměvem na rtech, který jednoduše (ani složitě) nešel potlačit. Překvapila mne Helen, jaká je to nestyda (ve zcela pozitivním slova smyslu), a potěšil William H. Macy jako farář... 90% (19.03.2013)

Téma filmu svadí buď na cestu k slzavému údolí a nebo k hranici trapných sexuálně oplzlých scén. Naštěstí jsem se spolehnul na Helen Hunt, že nabídnuté scénáře poctivé pročítá a když se jí něco nezdá umí říct krásné americké „no“ . Příběh je postaven na výborných hereckých výkonech obou představitelů, zejména Helen je tady dokonalá. Všechno podstatný tady totiž odehrajou oči. Vzájemný sbližovaný, myslím to duševní, nikoli sexuální je fakt mistrovská ukázka herectví. Děj filmu se mě na začátku zdál až absurdní, ale postupem času jsem hltal každou scénu. Se samozřejmostí, ale i s citem vyprávěný příběh ve kterém se nejvíc blýskaj společné terapie Cheryl s Markem. (20.08.2014)

Z času na čas sa objaví snímok o hendikepovaných, kde sa tvorcovia snažia zobraziť ich obyčajné túžby, pre väčšinu ľahko splniteľné. V tomto prípade je to podobné, na základe pravdivých udalostí sa film snaží dostať o panictvo muža stredného veku. Navzdory niekedy zbytočnej popisnosti ide o milú záležitosť, hoci mám pocit, že sa dalo z látky vyťažiť viacej. (16.02.2013)

NA PRAHU ČTYŘICÍTKY PANICEM. Session už bodovalo na Sundance festivalu, diváci si ho můžou spojovat především s další silnou postavou ztvárněnou Helen Hunt. Session ale ocejchovalo zejména to, že jde o ten film, ve kterém „ten chlapík dokáže hýbat jen hlavou a dýchají za něj železné plíce“ a jak tam ta „letos padesátiletá herečka nejednou odhodí svršky“. Ta citová náklonnost, kterou si hlavní hrdina (výborný John Hawkes) dětskou obrnou upoutaný na lůžko přiláká profesionální sexuální terapeutku, je až moc nahodilá, odbytá, všechno to přišlo jen tak mimochodem mávnutím kouzelného proutku. Naštěstí ale nejde o film, který by hrál vyloženě na jistotu, i když jako zástupce lapače filmových cen ho vidět někdo klidně může. Příběh založený na skutečných událostech je tu oživovaný drobnými konflikty a vlídným (i černým a sarkastickým) humorem, celek je sice příjemně odlehčený, ale bohužel lehce nevýrazný. Třeba síle Hlasu moře se vyrovnat zdaleka nemůže!! (08.02.2013)

Ošidné téma sexuální "výuky" fyzicky postiženého člověka (po obrně znehybněného od hlavy dolů) se Sezením podařilo vkusně zpracovat jako otevřené romantické drama s odlehčeným humorem i pozitivním nadhledem (a trochou nevyhnutelného sentimentu na závěr). O hereckém položení Johna Hawkese nejvíc svědčí to, že jsem ho ve zkrouceném těle rozpoznal až po dlouhých desítkách minut, o odvážném výkonu Helen Huntové jako sexuální terapeutky, která se zpočátku nehodlá citově zaplést, či úsměvně rozpolceném knězi Williama H. Macyho, jemuž se hlavní hrdina přátelsky zpovídá ze svých (ne)úspěchů, pak nemá cenu diskutovat. (27.02.2023)