Dešťová víla

Viděl jsem to náhodou letos o Vánocích a bylo to velice směšné. Marián Labuda v roli dospělého sluníčka z Teletubbies, naprosto příšerný triky a úplně nejlepší byly ty papírový hrady na křivejch islandskejch skalách. A děj jsem absolutně nepochopil a určitě to nebylo z toho důvodu, že jsem ho vnímal jen napůl. Jen ta Vica je hezká, to zas jo. Ale ten film je šílená hloupost. (29.12.2019)

Tak jak Míkovy scénáristické pokusy nemusím, pohádkou Dešťová víla mě překvapil. Myslím, že navázal na dobrou tradici české pohádky tím, že pomocí jednoduchosti udržel právě kouzelnou, pohádkovou atmosféru. Dobro a zlo je charakterizováno jednoznačně, herci jsou ve svých rolích přesvědčiví. I výprava a hudba potěší. (28.12.2011)

Kdosi kdysi napsal na adresu Čert ví proč, že pohádky umíme natočit, ale neumíme je napsat. Vávrův počin z roku 2003 jsem sice doteď neviděl, pro Cieslarovu Dešťovou vílu to ale platí dvojnásob. Technicky velmi dobře zpracovaná pohádka (byť občas se stále dost televizním vizuálem) bohužel naprosto fatálně padá na hubu, kdykoliv přijde na příběh, logiku, motivace postav a jejich konání. Absolutně zmatečné epizody, časoprostorová nenávaznost a absolutní iracionalita některých rozhodnutí i zvratů '(vypadá to, jako by se tak třetina filmu vystříhala) uráží inteligenci diváka bez ohledu na věk a jediné, co jsem si z toho filmu odnesl je velmi silná slabost pro Évu Kerekes... (16.11.2010)

Nelíbí se mi myšlenka příběhu. Že když se člověk z lásky vydá na pomoc lakomým lidem, je postaven před rozhodnutí obětovat život svůj anebo nejmilovanější osoby. A nůž na krk přitom položí hodná víla, která zprvu sama nabídla pomocnou ruku. A také nerozumím tomu, proč si někdo dá tu práci získat do vedlejších rolí špičky Donutila, Stašovou, či Nárožného, a do úlohy hlavního krasoně obsadí bambulu, co vypadá, že neumí do pěti počítat. Naopak k pochválení budiž příjemná atmosféra ve vesnici, již zmíněná vedlejší herecká esa, hezké vykreslení božstva, a pěkné dosazení do české kotliny. Byť s trochou Islandu nebo co to bylo... (27.12.2011)

Výpravná a sympaticky obsazená nuda s několika světlými chvilkami, z nichž tou nejsvětlejší byla nejspíš párminutová rolička Petra Nárožného. Jinak jsem si ale mohl hlavu údivem ukroutit, protože děj byl nebývale podivný a nad logikou toho, kdo kam a proč šel, kdo šel za ním, kdo se vrátil a co s ním bylo pak, mi zůstával rozum stát. (01.01.2014)