Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Lenka Vlasáková, Milan Mikulčík, Martin Huba, Daniela Kolářová, Antonín Kratochvíl, Anna Šimonová, Petra Hřebíčková, Martin Schulz, Ladislav Chudík (více)Obsahy(2)
Psychiatr Pavel Josek se těší uznání nejen ve své profesi, ale i v širší společnosti. Je totiž bývalým disidentem, signatářem Charty 77, který po boku své ženy snášel šikanování ze strany komunistické Státní bezpečnosti. Nyní se chystá převzít Cenu paměti národa a poskytuje rozhovory do dokumentárního filmu. Jeho zeť Luděk, jenž na dokumentu pracuje jako zvukař, se v rodině cítí jako méněcenný. Proto jej nenechá chladným Joskova složka z estébáckého archivu, kterou jeho kolegové získají. Vyplývá z ní, že Josek počátkem sedmdesátých let naopak s StB spolupracoval. Jako mladý psychiatr donášel na nadějného sochaře Bořka, který byl jeho sokem v lásce a který se nakonec nechal vyštvat z rodné země. Pro všechny členy Joskovy rodiny, včetně těch, kteří v inkriminované době nebyli na světě, tak nastává těžké období. Tím spíše, že každý má svůj úhel pohledu na to, co se odehrálo. Své k tomu může povědět i bývalý pracovník StB Kafka, jenž měl kdysi oba mladé muže na starosti a nyní si užívá klidného důchodu… (Česká televize)
(více)Recenze (747)
Trošku jsem z tohoto filmu zklamaná na to, že tento film dostal tolik ocenění, tak sem čekala více. Námět velice pěkný a silný, toto téma zajímá hodně lidí jen mi příjde, že některé scény nebyly tak dobře rozpracované. Vše se řeší tak napůl, ale je zde krásně vidět co udělají z člověkem pomluvy a obyčejné řeči. Můžeme se jen dohadovat jak to doopravdy bylo. Nejvíce souhlasím s komentářem Marigold. ()
co k tomu dodat. ze začátku vypadá jako tuctový film o ničem (musím předeslat, že jsem pořádně nevěděl. o čem film je, než jsem si ho pustil), dokud se ale neobjeví na scéně jistý kompromitující spis. pak se už jen ukazuje, že nikdy není nic jen černobílé a už vůbec černobílé nebylo v dobách, kdy se chodilo přes mrtvoly a "účel světil prostředky" . ()
Tohle téma "vyrovnávání se s minulostí" jsme v českým filmu měli víckrát, ale myslím, že nikdy takhle hořce a tvrdě zpracované. Téměř jsem dvojici Hřebejk+Jarchovský nepoznával. Kam se ztratila "pelíškovská hořkosladká pohlazení"? Silný příběh, zručně napsaný scénář a (s výjimkou obsazení pana Mikulčíka) i výtečný casting. Lenka Vlasáková vyzrává v jednu z nejlepších současných hereček, Daniela Kolářová je kategorií sama pro sebe, Přirozený naturščik Kratochvíl a Ladislav Chudík, mrazivě slizký démon starých časů... Krásné je, jak velký prostor dali tvůrci jednotlivým postavám a jak se příběh každé z nich slévá do kruté mozaiky... Všichni bez výjimky hrají jako o život (a o ten v příběhu šlo doopravdy). Pro mě jedno velké překvapení. ()
Po vzhliadnutí tohto snímku v kine som bol veľmi príjemne prekvapený. Samozrejme kladné ohlasy a kritiky sa ku mne doniesli už predtým, ale film prekonal vysoko moje očakávania. Príbeh bol silný, reálny a herecké výkony niektorých predstavitelov naozaj výborné. V skratke jeden z naj českých filmov aké som videl. 90% ()
Výborný európsky film. Neuveriteľné čo ešte zo seba vydal matador Chudík, a pritom bol na plátne možno len 10 minút, zaslúžený Český lev. Huba, môj obľúbenec, hral vysoký štandard a rola psychiatra mu sadla perfektne. Klobúk dole pred nehercom Kratochvílom... a podobne by som chválil aj ostatných. Pan Hřebejk potvrdil, že je česká špička a má potenciál preraziť aj ďalej. ()
Řemeslně dobře udělané drama s věčným tématem udavačství. Některé scény na mě na rozdíl od ostatních působily značně přetažené za vlasy. Každopádně i tak tento film vyvolává spoustu otázek. Např. jak by se každý z nás zachoval v podobné situaci jako byla postava, kterou ztvárnil M. Huba? ()
Po sérii spíše průměrných komediíí se Hřebejk konečně vrátil tam kde mu to jde nejlíp - tedy k životním dramatům. Krásná práce s atmosférou, skvělé obsazení, díky kterému dokáže každá z postav naplno ukázat svůj charakter a otevřené otázky, na které si může po shlédnutí každý sám odpovědět. Citlivé komorní drama. ()
Pokud český filmař zpracuje nějaké závažné téma, většinou ho uchopí satiricky nebo poeticky (případně obojí dohromady). Kawasakiho růže není výjimkou - Hřebejk zvolil druhou možnost. Film mě však v řadě dalších ohledů překvapil. Především se podařilo jít trochu více pod povrch a vyjádřit věci, které se slovy v podstatě vyjadřují velmi těžko (onoho ďábla v detailu, abych citoval). Dále překvapilo a potěšilo několik neznámých tváří. A ty známé podaly bez diskuze mistrovský výkon (zvýrazněný zajímavou kamerou). Růže tam v podstatě byla už navíc. Ale přece jenom tomu dodala nějaké to koření, bez kterého by ten život byl opravdu hodně smutný, takže proč ne. Kawasakiho růže vyčnívá v české kinematografii formálně i obsahově. ()
Na Kawasakiho růži jsem se chystala dlouho, ale kdybych byla bývala tušila, jak krásný film to je, pustila bych si ho dřív. Krásný v příběhu, který je smutný, ale nekončí až tak špatně, také však v umělecké podobě. Precizní práce s kamerou Martina Šáchy, točeno technikou, díky které je obraz dokonale ostrý. Vidíme všechny vrásečky na tváři, lesk očí, záběr na ruce starého STBáka, který má pokřivené prsty. Stejně tak bravurní režie Jana Hřebejka - kompoziční postupy, volba prostředí, úhlu pohledu atd. Film je z větší části spíš jako dokument, je tu tedy množství monologů, na kterých můžu ocenit scénáristu Petra Jarchovského, který vytvořil jasný text a propracovanou psychologii postav. Dokonce jsem si vypsala několik poznámek, což u filmů nedělám. V neposlední řadě si mě získala hudba Aleše Březiny. Vedle nich pak stojí herecké výkony mistrů jako je Lenka Vlasáková, Martin Huba, Daniela Kolářová a další. Jak tedy vidíte, film je skvěle odvedený po všech stránkách. Přesto je tu něco, co bych vytkla. Příběh se točí kolem zatajených informací, kolem osudů několika lidí za komunismu, postupy STB (zpověď Kafky), na diváka čeká mnoho otázek a překvapivých, uvěřitelných odhalení. Když si ale vzpomenu na začátek filmu, kde se objevuje vyléčená rakovina, nevěra a manželská hádka, nechápu, co tam dělá. První čtvrtina filmu mi nedává moc smysl vůči celku, řeší se tam postava manžela, vidíme ke konci i to, jak dopadl, ale pro samotný příběh jsou to už nepořebné vedlejší linie. Nijak hlavní zápletku neovlivní, i když se o to snaží poukázáním na nenávist manžela k otci jeho ženy – ale ani to není podstatné pro točení dokumentu o psychiatru Joskovi. Celkový dojem je ale na pět hvězdiček. ()
Po druhé se mi to líbilo více, film uzrál. ()
Kawasakiho Ruža je termín označujúci origami. Aj tu sa jednotlivé vrstvy osudov vzájomne prepletajú a ovplyvňujú, následkom čoho vznikajú komplikované situácie, na ktoré sa nedá nazerať čierno-bielym pohľadom. No na môj vkus bola táto vzájomná prepletenosť až prílišná - cítil som v nej angažovanosť scenáristu. Film je to však slušný, pretože nám odhaľuje staré a nezahojené rany a tiež poukazuje na to, že tí skutočne "zodpovední" v kľude zostarli, kdežto ich "obete" často trpia doteraz. Odkaz je jasný, niektoré herecké výkony super (najmä Martin Huba a v menšej roli aj Ladislav Chudík), atmosféru dotvára dobrá hudba. Film získal C.I.C.A.E. Award, ako aj cenu Ekunemickej rady na Berlínskom festivale, na domácej pôde tiež bodoval - získal troch Českých Levov z deviatich nominácií (jedného Leva si odniesol aj spomínaný Chudík). 7/10 ()
"Víte, výslech, to je umění!" V tomto "disidentském" dramatu je několik excelentních hereckých výkonů, kvůli kterým můžete na film nahlížet z různých poloh. Na jedné straně Lenky Vlasákové a Daniely Kolářové, na druhé straně Martina Huby a Ladislava Chudíka. Komplikované rodinné vztahy jsou scénáristicky povedené a místy až dokumentaristická režie je minimálně za posledních 15 let nejlepším Hřebejkovým počinem, který tuhle látku vybral vskutku mistrovsky. "Vy nejste ten, kdo si vybírá!" ()
Po čase zase velmi dobrý Hřebejk + Jarchovský. A vynikající kamera. Na filmu mi v zásadě vadila jen dle mého názoru velmi nepřiměřená a nerealistická reakce dcery. ()
Dobrá kamera a koule, jinak nic moc. ()
Silný téma,který každýho donutí přemýšlet, jak by se on sám zachoval, ale film nuda, nuda, šeď, šeď. Vedlejšíí dějový linie úplně zbytečný a herci až na vyjímky typu Chudíka, Huby a Kolářový spíš jako ochotníci. ()
Pekný farebný európsky film, ale čosi mi tam veľmi prekážalo. Všetko do seba príliš zapadalo no i tak to bolo na mňa prejemnené. Najviac ma tam iritoval Antonín Kratochvíl a jeho "emigrant" ktorému som vôbec nedokázal dôverovať. Keď však odhliadnem od týchto drobných negatív Hřebejk ma príjemne prekvapil že dokáže natočiť film so silným leitmotívom a nie sa stále ponárať v príbehoch o kríze stredného veku. Asi najviac samozrejme ma pobavil Chudík tou svojou miniroličkou ako ŠTB-esesák. Film pre mňa asi najviac utrpel tým že som na druhý deň videl oveľa drsnejší film s podobnou tématikou-- Pouta. A tie ma úplne rozleptali a akosi potlačili Kawasakiho růže len tak do úzadia. ()
Totáč si nepamatju a v tom to případě nebudu sdílet všeobecné nadšení a řeknu, že to byla docela nuda. Snad se někde dočtu, proč se to jmenuje Kawasakiho růže a snad se někdy dozvím, co na tom všichni vidí. ()
Po hódně dlouhé době nějaký český film světového formátu a on to pan Hřebejk?!? Po pravdě nebýt v titulkách tak bych do něj takovéto hlubokomyslné a s citem natočené scény už ani neřekl... Na interwiev s bývalím STBákem o praktikách vyslýchání se nedá jen tak zapomenout. Skvěle natočené a po herecké stránce perfekní drama. Možná jen ten trošku natahovaný úvod, do kterého se stejně ale rychle zadíváte. Opravdu krásné, citlivé, české... 10/10 ()
Nejlepší Hřebejk. Myslím, že v této poloze se našel a dosáhne v ní i mezinárodního úspěchu, pokud ho neodradí malý divácký zájem o tento film. Krásná práce s jednotlivými postavami kdy postupně rozkrývají a poznávají pravdu a minimalistická potřeba okázalých kulis mě místy připadala děsivá jako v nějakém hororu. ,,Ďábel je totiž v detailech". ()
Musíte přistoupit na Hřebejkovo hru. Pak se vám dostane nadstandartního zážitku. ()
Reklama