The Ides of March
Deň zrady
The Ides of March
Režie:
George ClooneyKamera:
Phedon PapamichaelHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Ryan Gosling, George Clooney, Marisa Tomei, Evan Rachel Wood, Paul Giamatti, Philip Seymour Hoffman, Max Minghella, Jeffrey Wright, Michael Mantell (více)Obsahy(2)
Stephen Meyers (Ryan Gosling) je mladý idealista, který je skvělý v komunikaci s lidmi, je druhým mužem ve vedení prezidentské kampaně guvernéra Mika Morrise. Kromě toho opravdu věří tomu, co dělá.. Uprostřed primárek v Ohiu požádá vedoucí kampaně Morrisova protivníka Meyerse o schůzku a nabídne mu práci. Má pomoct v kampani pro třetího muže, senátora ze severní Karolíny. Do hry vstupuje i mladá praktikantka. Stephen je asi příliš důvěřivý a zákulisní intriky jsou mu cizí. Stane se obětí kariéry, anebo zvítězí ctnost? (JOJ Cinema)
(více)Recenze (694)
// Tenhle film v člověku roste a co víc, s každým dalším shlédnutím vyplouvají na povrch nové a nové maličkosti, detaily, kterých jsem si třeba já napoprvé nevšiml a jsou to právě tyhle věci, které ve finále mění můj dojem. Neřekl bych ani tak pro zasvěcené, jako spíše pro zainteresované, takoví lidé si ho užijí nejvíce - a já jsem nyní rozhodně zainteresovaný, nejen v politice, ale v životě a dost často tvrdých pravdách, kterým zkrátka dříve nebo pozdějí člověk čelí obecně. O tom je Den Zrady, o tom je všechno. ()
Ano, politika je nablýskané jablko z rukou usměvavé macechy a když do něj říznete, vyvalí se hniloba a červi, ale nepotřebuju George Clooneyho, aby mi to říkal. Ehm... nepotřebuju George Clooneyho - to jsem fakt napsala já? ()
Mrazivý politický thriller, z kterého získáte jen další hořký pocit, že politika je svinstvo a i člověk s dobrými úmysly je nakonec zlomen. ()
Nemohu se stát americkým prezidentem, neboť nemám pečlivě zarovnaný účes, dokonalý chrup, opálenou pleť, neumím lhát a nehodlám se vzdát zbytečnosti zvané sociální cítění. Také by tuto funkci patrně neměl zastávat masový vrah a já bych skutečně nedokázal první den kampaně nepostřílet svůj volební štáb plný ulhaných chytrolínů. Tento snímek sice nenabízí o moc víc, než ono známé, že naivkům s rovným hřbetem nedoporučuje dělat vrcholnou politiku osm ze sedmi nechtěně těhotných stážistek, ale ono nezaškodí si občas připomenout deformaci charakterů vládnoucích elit. ()
Moc pěkně natočené i zahrané, ale chybí tomu silnější základy. Na můj vkus moc prvoplánové. Konstatování, že politika je sviňárna, je dost málo... ()
Realistické politické drama čelí vždy nelehkému úkolu, a to jak rozestavit figurky na šachovnici, aniž by při tom divák usnul, ba naopak, aby jevil zájem a byl plně ve střehu, až se začně mohutně šachovat. Den zrady využívá charismatické herce, zejména excelentního/excelujícího Ryana Goslinga, intriky a čestnost podivně se překrývající s křivostí. Přesto je třeba připustit, že z první poloviny spadne čelist asi jen málokomu. Promyšlenost scénáře se začne na plno projevovat až v polovině druhé, vše do sebe zapadne, pointy krásně vyplují na povrch a z filmu se stává velice trefná rekonstrukce reálného politického světa. George Clooney nenatočil žádnou nadčasovou bombu, úrovně povyku vyvolaného Duelem Frost/Nixon nedosáhne, ale mě uspokojil v podstatě stejně dobře (resp. chvalitebně)! 7/10 ()
Další Clooneyho angažovaná podívaná. Ten člověk ví, jak vybudovat napětí, koho obsadit a jak využít svého jména. Opět natočil velmi sám sebou si jistý film, který má co říct. ()
Nejen v lékařské praxi člověk občas něco přeřízne. A nedej stážistko, když řezací nástroj třímá charismatický politik. Člověk by se až divil, proč se z tak běžné věci dělá drama. Ale ve světě plakátů, hesel a hub plných frází o morálce to asi jinak nejde. Asi každý z těch, co si takové malé drama prožívá doma, potřebuje věřit, že ten pán z plakátu nějak přesahuje obyčejného voliče. Důležitější pak je vnější podoba než obsah. A na to, aby ta navenek všechno vypadalo jak má, se najímají všichni ti poradci, PR manažeři a spin doktoři, páni s žehličkami, co zajistí tajný potrat, uplacení spojence vládním místem a podobně. Dobrá podívaná, okořeněná charismatem herců, z nichž nejvíc se mi líbil Giamatti (skoro bych celej příběh nejradši viděl z jeho hlediska). ()
„I'm not a Christian. I'm not an Atheist. I'm not Jewish. I'm not Muslim. My religion, what I believe in is called the Constitution of United States of America.“ Ale úplně ze všeho nejvíc věřím v opojnou sílu moci… Clooneyho volně plynoucí politické drama, herecky vyvážené a ve své strohosti divácky atraktivní, nikterak inovativně přežvýkalo skutečnost, že na cestě za politickou kariérou musí člověk z podrážek neustálé otírat čestnost i ideály, jinak by v nich navždy uvízl. Někteří k hlavní myšlence, že politika je svinstvo prolezlé nekalými praktikami, říkají: „No a co? To přece víme.“ Jistě, u akčního žánru taky člověk ví, že když někoho střelí zblízka do hlavy, vyletí mu mozek z druhé strany, ale ovce, co jsou poráženy zaživa a řezníci si chodí ve svetrech z jejich vlny, je čas od času potřeba upozornit.. Tak mě napadlo, že by se George, který mimochodem do guvernéra Morrise vložil hodně ze svého demokratického přesvědčení, báječně hodil na šéfa Bílého domu - má humanitární cítění, charisma, skvělý účes a vyhrál už primárky v Titty Twisteru.. ()
[imdb: 7.4/10] | me: Režisérsky a herecky výborne zvládnutá záležitosť. Kombinácia Clooney, Gosling, Giammatti a Hoffman je nepriestrelná a dáva filmu ďalší rozmer. Film sám o sebe, čo sa myšlienky týka, nie je nijako prelomový, ale je vynikajúco spracovaný a veľmi dobre sa na to celé pozerá. 101 minút zbehne ako voda a človek má príjemný pocit z dobrej filmariny. All the reporters love you. Even the reporters that hate you still love you. ()
Politika není sexy. Ani když ji dělá Clooney a řidič z Drive. 70% ()
|| Scenár: George Clooney, Grant Heslov / Farragut North by Beau Willimon | Hudba: Alexandre Desplat | Produkcia: George Clooney, Grant Heslov, Brian Oliver, Stephen Pevner, Leonardo DiCaprio (executive) | Distribúcia: Columbia Pictures | Štúdio: Smoke House Pictures, Appian Way Productions | Rozpočet: 12,5 miliónov $ | Tržby: 75,993,061 $ || Po tomto filme si viem živo predstaviť rôznych hollywoodskych hercov na pozícií prezidenta, a veruže Clooneymu by som zožral každé slovo aj v skutočnosti :) Gosling je pán herec, ajkeď aj v tomto filme si pojazdieva v aute s kamenným ksichtom ako tomu bolo v tom istom roku v Drivu dlhé dlhé minúty :D Scenár je krištalicky čistý vďaka minimálnemu počtu hovoriacich postáv. Réžia je presná, herecká garda skvostná. Trochu rozsiahlejší obsah, pridaná metráž, a je to klenot na desaťročia. 75% | HD, THX, EN DTS | ()
Politické ťahanice, intrigy a špinavé hry tých, ktorí ťahajú za nitky. Skvelý scenár, pod ktorý sa podpísali ostrieľaní parťáci a ktorí premietli na plátno herci s vyšperkovanými výkonmi. Mal som pocit, že aj posledný komparzista hral akoby mal vo filmu hlavnú rolu. Túto tému, s tak nadupanými hercami a s tak neskutočnou gradáciou deja, by som dokázal pozerať ešte hodinu navyše. A i keď je to miestami trošku prekombinované, tak to bolo vcelku uveriteľné. Samozrejme, že to nie je typická mainstreamovka a som rád, že podobné fajnotky ešte stále vznikajú a že sa pod ne radi podpisujú také zvučné mená. 80%. ()
Pracovat pro budoucího prezidenta, nebo pro přítele? Být poctivý a upřímný, nebo lstivý a zákeřný? Riskovat volební vítězství, nebo vyhrát za cenu toho, že nabídnete post ministra spravedlnosti osobě, kterou nemůžete vystát? Tyto a další otázky si v Ides of March kladou členové Morrisovy volební kampaně. Volební kampaně, kde se každý prohrešek trestá, sebemenší chyba se oplácí vyhazovem, neloajalita bodnutím do zad a na pokus o odstranění se odpovídá vydíráním. I přes vznešené politické cíle jde totiž každému primárně o sebe a svou kariéru a mají-li během pochodu do cíle být zničeny životy jiných, budiž. Zní to zajímavě? Nejsem si úplně jistá. Pokud totiž nejste nadšenec do zákulisní politiky a nebaví vás sledovat, co se děje před tím, než politik vystoupí na podium a pronese nějaký projev, pak na velké vyžití asi rovnou zapomeňte. I přes obrovský potenciál totiž Ides of March není ničím jiným než dalším rutinním, zapomenutelným příběhem o prohnilosti politiky, který mě za sto minut nedokázal ani rozesmát, ani dojmout, ani rozčílit, ani nadchnout. Prostě se jen skrz fiktivní postavičky snažil vyprávět o povaze současné politiky. Což je sice hezký krátkodobý cíl, v nějakém trvalém měřítku je to na mě ale přece jen trochu málo. ()
I Like (M)Ike! Hvězdně obsazené hra na kočku a na myš, která sice svojí stominutovou stopáží projede jako nůž máslem, ale nezanechá po sobě výraznější stopu, (pa)chuť, myšlenku ani emoci. ()
Clonney je precizní. Všechny linie jsou propracované do nejmenšího detailu, Gosling hraje výborně (letos má hodně dobrý rok) a Clooneyho bych volil i já. Tahle šachová partie se skvěle sleduje. Ponaučení z příběhu je však takříkajíc moc klasické a tak DEN ZRADY nepřináší kromě dokonale zvládnutého dramatu nic převratého. ()
Narovinu přiznávám, že kdyby tam neměl hlavní roli Ryan Gosling,tak do toho nejdu. Politika a volební kampaně jdou bohužel mimo mě a obzvlášť co se filmů týče,ale Ides Of March je dobře a chytlavě natočený;pokud je pro vás politika španělskou vesnicí, nemusíte se obávat,že byste nic nepochytili.Navíc vás film akorát utvrdí v tom,že sliby politiků při volebních kampaních jsou opravdu jen plané a chránit si vlastní zadek musíte i za cenu toho,že někomu vrazíte kudlu do zad(běžný postup). Vychvalovat Ryana do nebes asi nemá smysl,protože ten kluk prostě talent MÁ. Clooney se celou dobu držel v pozadí,což bylo pro mě jedině plus.Celkově to není vlastně nic moc,ale když se nad tím hloub zamýšlím,do sebe to něco mělo! ()
Politika, psychologie, intriky, manipulace. Je to dobré, skvěle zahrané, se solidní výpovědní hodnotou. Jen škoda, že je to příliš krátké a tedy málo epické a mnohem více televizní. Atmosferičtější Michael Clayton byl o fous lepší a větší. Totiž zrovna ve chvíli, kdy to začínalo být skutečně napínavé, přišel konec. ()
Clooney má asi politická témata hodně rád, jelikož ho jde jen těžko podezírat z toho, že by se chtěl filmy typu Good Night, and Good Luck či nově Ides of March, honit za lámáním rekordů návštěvnosti kin. Naštěstí je umí točit dobře a přitažlivě, což taky rozhodně není nejlehčí. Ides of March je kvalitním dramatem z prostředí amerických primárek (mezistranické volby na prezidentského kandidáta), který se může pochlubit eskardou skvěle vybraných (a hrajících) herců - Ryan Gosling, Philip Seymour Hoffman, Paul Giamatti, kteří dělají všechno proto, aby nám onu fousatě profláklou pointu (doufám, že to nikdo nebude brát jako spoiler!) - politika netoleruje slabost (čti idealismus) a průsery a nutí lidi k dělání stále hnusnějších kompromisů - podali v balení, které je podnětné a strhující. Což se jim do jisté míry daří, ale fakt, že jsme něco podobného už párkrát viděli (a slyšeli a četli, ...) nás přece jenom zapomenout nenechají. Poctivě natočený nadprůměr. 70% ()
Související novinky
Oscar 2012 - výsledky
84. udělování zlatých sošek, ke kterým se po letech vrátil Billy Crystal jako průvodce, bylo ve znamení tradice. Jedna z nejočekávanějších a nejsledovanějších televizních show roku se vrátila ke svým… (více)
Oscarové nominace 2012
84. udělování výročních cen Americké filmové akademie se blíží. Ať už se vám to líbí nebo ne, pořád jde o nejsledovanější a z jistého pohledu i nejprestižnější filmové ceny na planetě. Takže, kdo se… (více)
Fincher nakopne televizního Spaceyho
Jsou kámoši už od „sedmičky“. Kevin produkoval The Social Network a David Fincher teď na oplátku pomůže rozběhnout televizní seriál House of Cards, ve kterém si Spacey zahraje hlavní roli. Přesně tak… (více)
Vnímat Den zrady pouze jako politické drama par excellence, jako jeden z mnoha těch sžíravě kritických filmů, které analyzují mocenské mechanismy v zákulisí politického veletoče, to je přece veliká škoda, to se člověk o mnohé zbytečně ochuzuje. Jako jsme každý nějaký v rovině osobní a jako se každý nějak jevíme svému okolí, nějak se jevit toužíme, čemuž posléze uzpůsobujeme svůj - moderním slovníkem vyjádřeno - mediální obraz, tak i Den zrady má dvě pomyslné tváře či fasety, totiž privátní (osobní, tudíž nejednoznačnou) a politickou (obecnou, tudíž vystavenou), dvě tváře, o kterých, jak už napovídá povedený plakát, také v jistém smyslu vypráví, pojednává. <> <> Ústředním tématem snímku tedy, jak soudím, není politická pleticha, to by snad bylo příliš průhledné a prvoplánové, nýbrž cosi mnohem abstraktnějšího (a přesto jaksi naléhavějšího), totiž otřesení daného smyslu, ztráta důvěry v ideály, jež jsme považovali za neotřesitelné, pevné ve svých postojích; budu-li prozaičtější, pro někoho možná střet idealismu s pragmatismem. Postava George Clooneyho, již od počátku nápadně upozaděná, není ničím jiným (viděno Meyersovýma očima) než právě tímto Ideálem, pouhou abstrakcí, konstruktem. Guvernér-ideál, slibující dalekosáhlé společenské změny, lepší svět, (nejen) rétorickou utopii, guvernér-ideál, k němuž poradce Meyers upíná své naděje, do nějž projikuje svou víru, svá očekávání. Ideál však zklamává, lépe řečeno, ukáže se, že za přívětivou politickou maskou se ukrývá „obyčejný“ člověk, morálně relativní charakter. V oné nesmírně klíčové chvíli je smysl Meyersova počínání od základů otřesen, všechny jistoty se mu rázem obracejí vniveč, berou za své, pojednou je postaven před volbu, jak s touto ryze negativní, přesto však zcela zásadně prospěšnou, zkušeností naloží, jakým směrem se budou ubírat jeho kroky, nyní, když nahlédl za iluzivní oponu, jež byla spřádána kolem jeho "naivního" zraku. Zkrátka, zda v krizi otřesného okamžiku zahlédne možnost upevnění v nové, reflektované, smysluplné perspektivě, zda se tedy posune dále, aniž by jednak ztratil smysl úplně, jednak morálně poklesl, nebo naopak propadne tomu nejhrubšímu nihilismu, nakazí se cynismem druhých, stane se dalším z nenasytných vlků, jimiž pohrdal. (Možná že jedna z nejožehavějších politických otázek zní: Je přípustné dopouštět se jistých morálních ústupků, abych se přiblížil proklamovaným slibům?) Nabízí se tedy otázka, z mého pohledu nesmírně zajímavá, natolik (a zda vůbec) je možno najít vyjednání mezi již zmíněnou rovinou osobní, o níž víme, že zdaleka nenaplňuje vysněný ideál a rovinou veřejnou, politickou, která však může vykazovat zcela opačné charakteristiky. Jak vnímat toho, o kom vím, že zdaleka není morálně bezúhonný, že kupříkladu není spravedlivý otec či manžel, ačkoli navenek vykonává (nebo alespoň) deklamuje zásady a principy, jež je hodno následovat? Jak vnímat, abych byl konkrétní, Heideggerovo dílo ve světle filosofova lidského pochybení? Mohu vůbec činy jakékoli problematické osoby jednoznačně odsoudit a zavrhnout, když neznám její nejniternější pohnutky, nakonec možná dobré, míněné v dobré víře? <> <> Člověk, jak říká Jan Patočka, nemůže žít beze smyslu, nemůže žít v "jistotě nesmyslnosti". Stejně jako tento velký český myslitel jsem stále více přesvědčen o tom, že je-li nějaký celkový smysl možný, musí nutně existovat mimo nás; jako věčné, neuchopitelné tajemství. A právě takový je smysl ideálního, právě takový je smysl božského. Být nedosažitelné, věčně na dosah natahující se ruky, aby o něj mohlo být usilováno, aby stálo za to o něj usilovat, neboť smysluplnost všeho konání je právě v tomto usilování, v tomto pohybu, v této stále se obnovující snaze o život vedený v pravdě. Zkušenost ztráty smyslu, v níž se nabízí šance uvidět jinak, nově a snad také lépe, je proto nutno brát se vší vážností. Budiž toho rozuzlení Dne zrady dobrým příkladem. () (méně) (více)