Není kam utéct

Prvá polhodina osviežujúco originálna, poteší tiež výprava. A potom to príde. Neviem, čo sa v strižni dialo, ale evidentne nič príjemné. Z deja miznú „konce“ dôležitých postáv (samovražda jedného zo zabijakov, Ed Speelers). Fyzička postáv je absolútne brutálna (jedna postava sa jemne skotúľa z pármetrového kopčeka a po dopade má lebku rozmliaždenú na kašu, ale keď hlavná hrdinka padá z výšky desiatok metrov a ešte ju ako bonus polámu hrubé konáre stromu, nemá ani modrinu pod okom). Obaja únoscovia sú evidentne blbci. Blbé je i nevysvetlenie pre dej vcelku zásadných vecí (ako sa dostali z lesov do mestečka? Odkiaľ macher vedel, že sú na policajnej stanici?). Psychicky v poriadku nebudú ani ľudia okolo otca dieťaťa, ktorým je na konci fuk, že dieťa, kvôli ktorému zomrelo VEĽKÉ MNOŽSTVO ĽUDÍ je v „nejakej“ sanitke, ktorá ide bohviekam. Nelogické správanie postáv (týpkovi je ukradnuté, že nejaký hajzel strelil jeho žene do oka a následne ho nezaujíma, či zomrela alebo ju rieka ťažko zranenú vyplavila na breh). Strih na seba nenadväzuje (chalan padá z kopca, evidentne si minimálne zlomí ruku a záber sa končí tým, ako leží pod kopcom a kričí od bolesti. HNEĎ NA TO nasleduje scéna, ako v pohode beží lesom a nič nemá zlomené.). Absentuje základná logika (prečo najmocnejší mafián v Európe posiela do akcie anonymného podriadeného a dvoch týpkov v kožených bundách?). A Karel Roden? No hej, je tam. (06.12.2016)

Kdyby si tento film držel tak skvělou a realistickou atmosféru jako při prvních cca 30 minutách hodnotil bych bez váhání za 5*. Bohužel s následující minutami se z toho všeho stala klasická vyvražďovačka, což by ovšem nevadilo, kdyby toto všechno mělo nějaký ten nápad zakončený zajímavou pointou, což se bohužel nekonalo. Navíc plno věcí zůstalo tak nějak nedořešeno a nevysvětleno. (27.07.2012)

Slušný thriller (inťoši budou sice kvákat, že ne, ale pro ně stejně není) s krásnými horami (mají ode mne 10*) a napínavým příběhem, kde se nejde pro mrtvolu daleko. Několikrát jsem si sice vzpomněl na Cliffhangera, to mi však nevadilo. Ano, snímek se skládá ze dvou částí, které se ovšem pěkně doplňují, jelikož sledovat celou dobu partu mladých, co šplhá po skalách (byť úžasných), by mne rozhodně neuspokojilo. Po skončení si jeden klade otázku: jak se v dané situaci zachovat? pomoci unesenému, nebo ne?... Co mi jediné trochu vadilo, bylo oživování malé Anny po vytažení z vody. Snad i laik pochopí, že je nešťastníkovi třeba dostat vodu z plic a že místo umělého dýchání se dává masáž srdce. Krásná kamera, dunivá hudba, odporní únosci a zadumaný Roden. Děkuji EvilPhoEniXovi za další skvělý tip! (23.07.2015)

Podle mě není od věci se zeptat, proč je u žánrovek, jako je tato (partička mladíků vyráží z města do přírody), první půle skoro vždycky lepší než druhá a proč se nakonec vždycky hlavní postavy konfrontují nikoliv s přírodou, ale s člověkem? Ty otázky si vlastně navzájem odpovídají – konfrontace s přírodou je zajímavější než s člověkem, jenže postavit dneska film jen na tomhle nelze, tudíž je třeba si vždycky vymyslet nějakého lidského nepřítele (tuctoví únosci dětí, válečný veterán pozapomenutý v divočině, zdegenerovaná jižanská rodinka ap.). Tenhle lidský nepřítel, který obvykle nastoupí někde kolem druhé půle, samozřejmě zpravidla obere film o většinu dosavadního napětí či atmosféry a zbaví ho tajemna. Otázka zní, jestli má tento problém vůbec nějaké řešení. Možná je problém spíše v samotné kinematografii. Kdyby vznikla o dvě stě let dříve, kdy ještě existovalo plno hic sunt leones oblastí (ještě v 19. století byla řada končin Země docela neznámá a neprozkoumaná, jak je patrné třeba z výtečného cestopisu francouzského mořeplavce Bougainvilla Cesta kolem světa), dalo by se s tím něco dělat. Nebo kdyby vznikla kinematografie o dvě stě let později, až budeme prozkoumávat neznámé planety ve vesmíru, tak by bylo rovněž možné konfrontovat hlavní postavy z filmů s něčím skutečně neznámým. Jenže kinematografie se vklínila přesně mezi tyto dvě epochy, kdy je většina Země dobře prozkoumaná, ale do letů vesmírem je ještě daleko. Filmy ze současnosti jako tento to mají tudíž těžký, protože jsou předem odsouzený tak trochu k nezdaru. (12.08.2012)

X - tá variácia o problémoch v prírode. Partia sa vyberie relaxovať do prírody, a vráti sa do zastavaných území okyptená. Dôvodom sú zarastení ozbrojení drsniaci, robiaci si chúťky na nenávidených, civilizáciou zhýčkaných a adrenalínom hnaných turistov. V ich teritóriu nemajú čo hľadať! Také bolo už Boormanovo Vyslobodenie, taký bol Pád do tmy (tam "zlo" predstavovali jaskynní mutanti) a také isté je aj Niet kam ujsť. Koncept takýchto príbehov je v zásade zhodný s názvom posledného: už ani príroda nie je panenským chrámom nerušeného obdivu k rozmanitosti foriem života a iných krás. Už aj tam sídli zlo. Prvá výhrada teda smeruje k ne-originalite základného námetu. Druhá ku konštrukcii príbehu: v neprístupných škótskych hornatinách, vzdialených od civilizácie je prečudesný úkryt uneseného dievčatka. Navyše nejde o obyčajné dievča, ale srbské - spojené samozrejme tým pádom s organizovaným zločinom. Tak sa vygeneruje stret so skupinou drsných ozbrojencov, zastupujúcich záujmy dievčaťa. Druhá výhrada je teda o neprirodzenej prvotnej náhode a z nej sa odvíjajúcej vojny dvoch ozbrojených skupín. Tieto dva spomenuté priesery v dramatickej stavbe príbehu nezachráni ani epizódna účasť Karla Rodena. (04.05.2014)