Bůh masakru

Divadelno-filmová jednohubka. Kvarteto hercov 80 minút trčí v jednej miestnosti a divák sa pri tom nenudí. Vďaka šikovne nasnímaným scénam a výborným hereckým výkonom sú konverzácie plné silných emócií a malý priestor ponúka prehliadku štyroch charakterov. Arogantný Waltz, temperamentná a falošná Winslet, hysterická a labilná Foster a latentný agresor Reilly. Dynamika filmu sa variabilne mení a racionálne úvahy postáv šikovne striedajú iracionálne reakcie. Film je ako celok súdržný, vkusne zrežírovaný a vzhľadom k stopáži a ponúknutému obsahu efektívny. (16.02.2012)

Koukatelná jednoaktovka, od které jsem čekal něco jiného, ale kombinace fanatismu, maloměstské debility, snobské přezíravosti a panského blitíčka mě nakonec celkem pobavila. Další ukázka toho, jak jde civilizace, v čele s USA, pěkně rovnou do prdele (19.03.2012)

Takže najprv napíšem že som vôbec nevedel o čo pôjde a po 15 minútach som si hovoril, kedy sa už sakra z toho bytu dostanú preč. Výber hercov, z ktorých každý má u seba už oskarovú sošku, sa vcelku vydaril. U mňa jednoznačne najviac vyčnieva nad ostatnými Waltz, ktorý každú repliku podáva s gráciou a s charizmou sebe vlastnou. Jeho smiech a predovšetkým ,,Excuse me” ma zakaždým dostali. Carnage je príjemná konverzačná komédia, ktorá baví od začiatku do konca. Tento film je dôkazom, že herecké výkony, chytré dialógy, jeden byt a Roman Polanski dokážu vytvoriť výborne vygradovanú komédiu, pri ktorej nebudete mať stále výbuchy smiechu, ale celý film zhliadnete s úsmevom na tvári. (21.08.2013)

Hodně životních pravd, hodně satiry, hodně hysterických dialogů, nějaký ten humor.... Skvělá divadelní hra. (01.11.2012)

Zaujaly mě dva zdejší názory. První říká, že nebýt skvělé režie a ještě lepších hereckých výkonů, dopadlo by to děsně. Takže co jako? Budeme teď českému nároďáku vyčítat, že měl v Naganu Haška, a proto jsme vyhráli olympiádu? A druhý názor říká něco o tom, že ´divadelní předlohu jsem sice neviděl, ale přišlo mi, že se jí film moc nedrží.´ I malému dítěti dojde nepatrný rozkol v autorově myšlence. Víte, já všechny zdejší výtky přetavím do pozitivních barev, podívejte; pod vedením nápadité režie a za asistence skvělých herců vzniklo dílo sympatické svou akorátní metráží, které přiblížilo divadelní tvorbu i ryze filmovým divákům. (31.01.2012)

Ufff, to byl masakr !!! Naprostý souhlas s gogem76. Ideální pro divadlo. Stačí 4 zdatní herci, cimra a chodba. Hotovo. Konverzační záležitost, která při omluvě jedněch rodičů druhým, že jejich dítko vyrazilo při rvačce dva zuby tomu druhému odhalí nejednu masku nejen při střetu obou párů, ale i mezi manželi samotnými. Navíc se tu podařilo dokonale vybrat samotné postavy.. Kate - realitní makléře, Christoph - špičkový právník. Proti nim Jodie píšící knihu o masakru v Darfůru a John prodavač v domácích potřebách :-). Já si moc pošmák (tedy až na ten znečištěný obývák). 4 stříknutí odloženou voňavkou. * * * * (28.01.2016)

Výborný herecký výkony, sem tam podařená hláška, ke konci už jsem se párkrát i zasmála (hlavně u Kate Winslet a jejích návalů), ale jinak prostě taková obyčejná konverzačka, která nabývá na síle právě díky obsazení a když si ho člověk odmyslí, tak to zas takovej zázrak není... Ale jo, stopáž je perfektně zvolená, nestačila jsem se do konce nudit, ale zas tak třeskutě zábavné, abych měla nutkání k opakovanému shlédnutí to není. Ikdyž pořád o mnoho lepší, než podobně laděný (konverzační drama, jehož hlavním tématem jsou trhliny v lidech a manželství), ale extrémně nudný Revolutionary Road. (05.02.2012)

Virtuozně napsané a skvěle zahrané psychologické drama. Autorům stačí jeden byt a čtyři postavy ke strhujícímu humornému i napínavému dramatu, v němž všechny postavy několikrát změní strany konfliktu, pohybují se od blazeovaného nadhledu až k hysterii, při níž padají všechny zábrany a na povrch vyplouvají brutalita a surovost jejich obnažených osobností, načež následuje příjemný až neamerický závěr. (11.01.2013)

Tohle mohl být dost dobře jeden z nejdivnějších filmů, co jsem kdy viděla. V tak krátké stopáži se toho ale stihlo opravdu hodně, a já jsem se u některých scén opravdu výborně bavila. Hvězdičky bych dala tři, ale Christoph Waltz mě tu zase naprosto dostal, takže za něj přidávám o jednu navíc. 4* (24.03.2013)

Sice velmi znatelná adaptace divadelní hry, ale dokonalá čtveřice herců, kterým vévodí opět skvělý Christoph Waltz, tu hodinku dvacet s přehledem utáhne. 70% (28.01.2012)

Celkom zábavná konverzačka, ktorá potvrdzuje, že chytanie za slovíčka obvykle prináša viac problémov ako úžitku. Skvelé herecké obsadenie, z ktorého nad všetkých vyniká Waltz, to sa však dalo čakať :). Štyria herci tak v jednom byte vyvolali Boha masakru a roztočili z inak pokojnej inteligentnej konverzácie kolotoč hádok a absurdít. :) Zdalo sa mi to však predčasne ukončené, neurčité, chcelo to väčšiu trpezlivosť a ešte nejaký záverečný nápad. Inak spokojnosť. 70/100 (19.07.2014)

Když už se Polanski rozhodl, že udělat film bude lepší, než staticky nasnímat představení na prknech, měl zvoleného média nějak využít. Ale i tak by to asi byl přespříliš rozkecaný rozklad, kteý musel skončit stejně špatně, jako začal. Uznávám však i svůj díl viny na mizerném výsledku a už nikdy nechci absolvovat slibný film s dabingem. Svou roli sehrálo patrně i to, že jsem nepochopil, že jde o komedii. Komentáře ke čtení: Jansen, kiddo, Matty. "Oficiální text distributora" psal zase nějaký analfabet. (02.02.2015)

Místy nucená ale veskrze zábavná(nikoliv vtipná) konverzačka. Nejde však o něco co bych musel nebo chtěl vidět znovu. (11.11.2022)

Bůh masakru je především skvěle zahrané (nemá cenu někoho vyzdvihovat, všichni odehráli svůj part na výbornou) a výborně napsané komediální drama. Dějové zvraty byly nečekané a zábavné. Bavil jsem se moc dobře a klidně bych v dnešní době uvítal víc takovýchto filmově divadelních pokusů. Polanski je umí. (23.07.2012)

Drsná šavle, jemná skotská (osmnáctiletá!) a kytice čerstvých tulipánů, která byla ve finále zmasakrována, podobně jako mezilidské vztahy. Počáteční ostych obou manželských párů brzy překonán a Christoph Waltz sundává kalhoty (fanynky, netěšte se, trenky si nechal). Jodie Foster otravná jak úředník z berňáku, její muž na přeshubu, Kate Winslet se zvednutým kufrem, jako by se s ní houpal Titanic (i manželství), fénovaný mobil, neskutečně hnusný jablko-hruškový koláč a celou dobu dětinské slovní šarvátky na téma, zda je větší ostuda vychovat ze synáčka grázla nebo práskače.  Alternativní závěr: Výměna manželek. Doporučují čtyři z pěti pasivně agresivních psychologů. (06.07.2013)

Výprava za pár euro, jedna místnost, propracované dialogy a výborné režijní vedení stačí k natočení postupně gradujícího snímku. Jen scéna se zvracením mohla být méně naturalistická, málem jsem si také zničila svého Kokoschku. (21.02.2015)

Polanski je späť v hre! Debata o hajzlových splachovátkach nemala chybu. Waltz v tomto filme nemusel ani hubu otvárať, kľudne by vystačili tie gestá a držky, ktoré hádzal. '' I was born alone I die alone. Who wants a little Scotch? '' Bu ha haaaaaaa!!! (22.12.2011)

Afektní sundávání masek slušnosti, bestiální výhřez upřímnosti a vyblití se z pocitů křivdy, utopené ve zdánlivě utěšujícím účinku mnohaleté whiskey. A fénem to vysušit nejde, přátelé. Cililink! ***** Grandiózní herecký koncert v čele s naprosto dokonalým Christophem Waltzem. (08.02.2012)

Krize středního věku je svině. Ještěže „yes Walter“ (Ch. Waltz) od jisté („bastardí“) doby, tak holduje štrůdlu. Jinak by bylo hotovo dřív, než by došlo „na aperitiv“ a to by byla velká škoda, nemáte ten pocit?! Takhle to dopadá, když se (v jedné místnosti) sejdou čtyři civilizovaní, dospělí, inteligentní, veskrze slušní a féroví lidé, začnou s patřičným nadhledem (vždyť jsou přeci dospělí) řešit problém týkající se (výchovy) jejich dětí, aby i s pomocí séra pravdy (ano, mluvím o alkoholu) odhodili „civilizační masku“, stali se z nich „prchliví prevíti“ a ukázali (nám divákům) svou pravou tvář. Bůh masakru je umně vystavěné konverzační psychologické drama, s decentně upozaděnou Polanski(ho) režií, která tím dává dostatečný prostor vyniknout ústřednímu hereckému čtyřlístku( kde si každý bezezbytku splňuje to své), nicméně number one je zde pro mě osobně „bůh masakru“ Herr Ch. Waltz. Líbí se mi to neustálé přeměňování nálad, kdy zpočátku oba páry drží pevně při sobě, aby se nakonec stejně ukázala „dávná pravda“ a to sice samotný fakt rozdílnosti „nás chlapů a vás žen“, projevující se v detailech jako jsou rozdílné hodnoty resp. bazírování na maličkostech resp. podstatných věcech. SPOILER zatímco obě ženy propukají v nefalšovaný záchvat smíchu, když Nancy Alanovi utopí mobil ve váze s tulipány, tak v momentu, kdy Penny rozsype Nancy kabelku, hrozí dotyčné (téměř) nervový kolaps. Stejně tak si chlapi náramně notují, pokud jde o (kvalitní) whisky, doutníky….. ANO, je to cíleně (vy)hnáno do extrému, ale má to pevný reálný základ a je to děláno s (ironickým) nadhledem Polanski(mu) vlastním. p.s. co se samotného konce (na hřišti) týče, nemusím si tady hrát na jasnovidce, abych napsal, že jsem ho tak nějak (od Romana) očekával resp. (v něj) doufal. Ostatně vystihuje mnohé, minimálně podstatu (mini)problému, který jak už to tak (u inteligentních dospělých) bývá, se začíná postupně ( i s pomocí lpění na detailech a slovíčkaření) nabalovat a nabývat na rozměrech a vážnosti až…. Neříkám, že dát si po držce (jako vyřešení problému) je jistý manuál, ale ta rozdílnost dětského a dospělého pohledu (jak Polanski jakoby mimochodem ukazuje) není nezajímavá. Ostatně přísloví „škoda každé facky, která padne vedle“ určitě nevzniklo samo o sobě resp. pro nic za nic. No jo, jenomže i psychiatři musí být z něčeho živi a živit se rukama (když pominu holý fakt, že to tak nenese) hodně bolí :-( p.p.s snímku rozhodně sluší i vhodně zvolená stopáž, kdy se divák jednoduše nemá čas nudit a byť na nějaký hlubší otisk (což si myslím ostatně nebyl ani Polanski(ho) záměr) troufám si tvrdit, snímek nemá, jako příjemná žánrová jednohubka má rozhodně co nabídnout. 80% (24.09.2012)

Skvělá konverzační komedie, která neustále podrývá dobrou vůli člověka, toliko uměle pěstovanou zrádným svědomím, aneb čtyřhra o tom, kdo je nejslabší a během sociálního masakru utrpí největší újmu. V této hře každopádně není vítěze, o tom žádná. Roman Polanski po Hnusu, Rosemary má děťátko a Nájemníkovi natočil další "bytový" film, tentokráte však bez hororových prvků (no, jak se to vezme, on to vlastně je takový sociální horor) a jednoduše...komediální. A rozhodně i podnětný. Divadelní původ z filmu sálá na sto honů, stejně tak i režisérův perfekcionalismus a zdravý rozum, neboť zcela ctí zvolenou látku a vyhýbá se jakýmkoliv exhibicím jiné povahy než té herecké. Kate Winslet, Jodie Foster, Christoph Waltz, John C. Reilly - všichni přímo excelují! Vynikající. Kritika filmu ve spojení se srovnáváním s divadelní předlohou není na místě, neboť ne každý chodí do divadla. (02.01.2012)