Král z ostrova Bastøy

Seversky typicky chladné až mrazivé, herecky dobře zahrané a k tomu ještě opravdový příběh. Moje letošní premiéra s norským filmem dopadla na skoro výbornou. Král z ostrova Bastoy má všechny atributy filmu, který Vás chytne hned od začátku a pustí až úplně na konci. A k tomu ještě výborná hudba, dělá z tohoto snímku velmi nadprůměrný, divácký zážitek. (03.07.2015)

,,NAŠÍM I VAŠÍM CÍLEM JE NALÉZT ČESTNÉHO, POKORNÉHO, UŽITEČNÉHO A KŘESŤANSKÉHO HOCHA UVNITŘ VÁS. A MY HO ZFORMUJEME A ZUŠLECHTÍME. POKUD HO NENAJDEME... ZŮSTANETE TADY“..... /// Norskej pasťák v roce 1915 – tož takhle by to mělo vypadat i dneska! Ostrov, ze kterýho se dostane jen ten, kdo si to zaslouží! Máme tu slabší i silnější jedince, ty, kteří výchovný ,,procedury“ snášej líp či hůř, syrový prostředí a děti, který dokážou bejt zlý. Přes tyhle zajímavosti, má film více méně informační charakter. Furt čekám na nějaký větší emoční vypětí.... Snad vás to v tý druhý hodině uspokojí – jako že se kluci něco naučili. Bohužel, (jak už to tak bejvá) to využijou špatným způsobem. Informační a historická hodnota nade vše! Zajímavej příběh o ,,špatným ostrově“, kterýmu se nedá po technický ani herecký stránce co vytknout, ale očekávat Pána much nebo třeba Zlo mezi námi bych nedoporučoval. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju filmy podle skutečnejch událostí. 2.) Souhlasím s tím, že v pasťáku má bejt disciplína bez soucitu! 3.) Thx za titule ,,Ergulis“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (13.02.2012)

Jedna z perliček norského filmu, byť norský film je obecně oproti dalším skandinávský zemím trochu horší, ale stále o parník dále než naše kinematografie, tak tímto snímkem za ostatními zeměmi rozhodně nezaostává. Film jsem si vychutnával od začátku do konce a snad se k němu někdy zase vrátím, protože téma je silné a zpracování skvělé a vůbec mě nenapadá nic, co bych filmu vytkl. (29.04.2017)

„Takže ty si myslíš, že jsi silný, že? Uvidíme!“ A Erling ukázal, jak moc silný ve skutečnosti je…Film mi velmi připomínal o 2 roky staršího severského příbuzného z Finska, a to Domov šedých motýlů. Tu a tam mi dokonce přišlo, že jsem už některé scény v podobném provedení viděl. Ale Král jde mnohem víc na dřeň. Skličující situace mnoha mladistvých delikventů mi přišla ještě víc bezvýchodná. Jasně rozdělené úkoly, šedá rutina, tvrdá práce, čísla místo jmen a žádné odmlouvání. Porušení disciplíny a pravidel? Přichází kolečko v podobě nekompromisních trestů, snížení přídělů a přidělení horší práce. Postupně se tak prohlubuje divákův vztek vůči řediteli a jeho podřízeným ruku v ruce s navazováním sympatií k hlavním chovancům. To se ukáže v celé své kráse při velmi působivé pasáži povstání, kdy divák fandí vzbouřencům naplno a dočká se solidní porce napětí. Následné rozčarování a deprese (jakkoliv předem očekáváné) jsou pro publikum velmi trýznivé. Konec potom má svůj emocionální dopad…za mě silné 4*, kvalitní podívaná. (29.01.2023)

Severská kinematografie v plné své síle, tentokráte kombinující typickou ponurou atmosféru s působivým vizuálním ztvárněním a melancholií post-rockových Sigur Rós. Historicky koncipované drama odehrávající se před sto lety připomene geniem loci trochu Prokletý ostrov Martina Scorseseho a samozřejmě odkazuje k celé řadě podobných filmových reflexí temných stránek historie národů obtěžkaných tíživým svědomím nechvalně proslulé ,,převýchovy" dětí (např. temná australská minulost - viz film Rabbit Proof Fence atd.) či internátní katolickou výchovou, což bylo snad ještě větší zvěrstvo (irské Padlé ženy či Hříšnice nebo řada filmů britských). Režisér Marius Holst si ovšem narozdíl od Scorseseho neklade za cíl rekonstruovat dobovou filmovou řeč, naopak se snaží ryze současnými výrazovými prostředky vyprávět vcelku jednoduchý příběh o poměrech v chlapecké polepšovně zhruba před sto lety. Mírně schématický model respektuje daný subžánr (příchod solitéra, který nakonec zafunguje jako neformální vůdce odporu) a v podstatě splňuje daná očekávání. V kontextu severské kinematografie existuje několik výrazně působivějších a sugestivněji natočených filmů (ať už Zlo mezi námi nebo Umění plakat kupříkladu), ale Král z ostrova Bastøy je přesto ponuře poetickým zásahem do černého... (05.06.2012)