Nespoutaný Django

Americký Jih si vždy zakládal na svém ctihodném rasismu a ve mně tento snímek vyvolal touhu přenést se v čase a zacválat si s černým kumpánem mezi nechápavými zraky otrokářské elity. Nicméně přiznávám, že bych rozhodně nedokázal chránit Djangovi jeho afroamerickou řiť s vtipem doktora Schultze, takže jsem nakonec raději zvolil kino. Byla to dobrá volba, protože různobarevná dvojice lovců lidí byla bezchybná, vážený pan otrokář Candie byl krásně hnusný, jeho věrný slouha Stephen by si zasloužil dlouhý pobyt na nějaké slušně vyhřívané plantáži a kluci z KKK byli prostě jedineční. Takže Quentine, zase jste mne nepotěšil a ani já vás nepotěším. Opět za pět. (17.03.2013)

Černej dynamit. Provokativní kopanec do koulí, který Tarantino uštědřuje xenofobii a rasismu na poli žánru "bílého muže", jakým je western (zároveň ale svým způsobem nešetří ani "niggaz"). Pokud bych Djangovi něco vytýkal, bylo by to vedle toho, že některé části skutečně působí, jako by je střihal zfetovanej negr autogenem, pak snad jen hodně digitální look. Vím, že Tarantino prostě westernovým lokacím chtěl dodat moderní patinu, vím, že se nechtěl zbytečně svazovat konvencemi spaghtetti westernu, ale Django na některých místech vyhlíží stylisticky dost chatrně (spíš nestylově - vlastně myslím, že Django je v kině důležité vidět hlavně proto, aby si člověk užil sborové salvy smíchu). Tam bych ale skončil. Dokonalé punch lines (ty nedávají rány, ale trhají koule a rvou je do huby), skvělé herecké výkony přišité ke znamenitým postavám, absurdně černý humor, neodolatelné těkání mezi velebnou epikou, blaxploitation a grindhouse krvákem, dramatický timing, který si mě Tarantino získal po letech odporu v Panchartech. Co mě na jeho nových filmech baví nejvíc je, jak svou lehkou krvavou a neuctivou ruku obrací proti velkým dějinám a "sociokulturním" konceptům. Tahle černošská verze Nibelungů, kde bílá pýcha z KKK nevidí přes pytle na cestu a proti kolonelům v bílé bojuje Němec popíjející pivko... no prostě mě chytla za pytel. (08.01.2013)

Ne moc pocta spaghetti westernům, navzdory camea Franca Nera, spíše jen takové protirasistické (chválím) popíchnutí, které v závěru ani nedává moc smyslu. A zážitek se podobá sinusoidě. Dokud se na plátně producíruje Waltz se svým entuziasmem, je to lahoda, která ctí i westernová pravidla. Ale od setkání s DiCapriem jede film kvalitativně sešupem dolů, kdy žánrové pojmenování by nejlépe pasovalo ke slovnímu spojení „typická tarantinovská kecárna“ a kdy moment „zatykače v kapse“ (to je mi náhodička!) je tak lacinou, nelogickou scenáristickou berličkou, že mu to může sežrat jenom naivní divák. Od Tarantina bych čekal leccos, ale takové klišé opravdu ne. A zde prezentované násilí, s hektolitry stříkajícího kečupu, je tak přehnaně přestylizováno (zejména v závěrečném maskaru), že už mě vlastně ani nebaví.__PS: Scéna s ku-klux-klanem asi rozesměje každého, včetně mě. (13.01.2013)

Celosvětově divácky úspěšný film. To zas jednou byla Tarantinova stylová jízda. Ani Waltz a ani Foxx se nezdržují a pálí dříve, než by divák čekal. Velmi netradiční western, kde si bílý zubař dovolí beztrestně zastřelit šerifa, kde černý otrok střílí bílé muže (i ženu) jak lovec veverky a kde vybroušené dialogy dovršují potěšení z téměř perfektního filmu. K dokonalosti samozřejmě chybí kulomet Franca Nera z původního Djanga, jinak ale Tarantinovka Nespoutaný Django Corbucciho originál od zdaleka převyšuje. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=eUdM9vrCbow (16.01.2013)

Krev nikdy nebyla čer(ve)nější a boj o lásku osudovější a zároveň Dvtipný (D is silent). Siegfried našel svou Broomhildu a Tarantino způsob, jakým oživit westernový žánr. Waltz je King! Nutno dodat, že film má snad víc konců než Návrat krále - a to už je co říct./// I když nejsou sekvence zřetelně odděleny kapitolami jako v Panchartech, režisér se epizodické struktury nevzdal, a proto se občas vkrádá na mysl pocit, že příběh příliš negraduje./// DiCaprio nakonec není tak slizký a superzlý, jak napovídal trailer. Waltz si příště už nesmí vzít roli arogantní a na oko uhlazené postavy, protože už teď v rámci pouhých dvou filmů opakuje gestiku i mimiku. Jackson jako žlučovitý senilní černoch-rarista? Ou jé!/// Řada scén obsahuje explicitní násilí (byť často na hranici parodie), ze kterého zamrazí. Individuum vedle mě v kině se smálo snad všemu... Na tomto snímku se pozná, kdo je jaký pošuk. Tarantino samozřejmě ten největší, což opět dokázal. Trochu se však obávám, že příště natočí čtyřhodinovou konverzačku, která bude (opět) drastická a nezábavně přepálená. V nejlepším se má přestat. A cameo už příště vynech, protože to tvé neherectví je rušivé./// Zábavné rychlé zoomy, konečně scény v působivých exteriérech (o Tarantinův trademark, jímž je kecání u stolu, ochuzeni nejsme, nebojte) a k tomu ještě vychytávky jako nápisy "Po výdělečné zimě" nebo "Mississippi" běžící přes celé plátno jsou dalšími pozitivy filmu a pro cinefily slastí, neboť stejne jako Pancharti i Dango nabízí řadu filmových odkazů./// Po druhém zhlédnutí: vynikající výběr písní do soundtracku (rap, country, árie...), který navíc obsahuje texty, jež jsou v řadě scén významotvorné a skvěle podtrhují jejich vyznění. Povšimněte si také, jak QT dotváří rytmus písní chrastícími okovy (Ain't no grave) nebo švihy biče či dokonce zvyšuje autenticitu starších písní přechody mezi starými gramodeskami./// Střední část v Candylandu je však příliš rozvláčná, takže dávám čtyři. *spoiler* I count six bullets nigga, -I count two guns, nigga. [Kino, 2x] (08.01.2013)