The Artist
The Artist
Umelec
Režie:
Michel HazanaviciusScénář:
Michel HazanaviciusKamera:
Guillaume SchiffmanHudba:
Ludovic BourceHrají:
Jean Dujardin, Bérénice Bejo, John Goodman, James Cromwell, Penelope Ann Miller, Missi Pyle, Beth Grant, Ed Lauter, Elizabeth Tulloch, Ken Davitian (více)Obsahy(2)
Hollywood, 1927, George Valentin (Jean Dujardin) patří k největším hvězdám němého filmu. Poznáte ho podle tenkého knírku, typické bílé kravaty a fraku. Jeho účinkování v exotických příbězích o intrikách a hrdinských činech znamenalo velký úspěch pro filmové studio Kinograph, v jehož čele stojí magnát Al Zimmer (John Goodman). Sláva Georgovi vynesla elegantní manželku Doris (Penelope Ann Miller), každý den ho vozí do práce oddaný šofér Clifton (James Cromwell) a vítá ho vlastní usměvavá tvář z plakátů Kinographu. Na filmové premiéře spontánně reaguje na bouřlivé davy fanoušků a reportérů. Jakoby svým postavám z oka vypadl a jeho hvězdná kariéra se zdá neohrozitelná. Hollywood však brzy ovládne nový fenomén: mluvený film. George touto technickou novinkou opovrhuje a označuje ji za nevkusné pobláznění. V roce 1929 chce Kinograph úplně zastavit výrobu němých filmů a George se musí rozhodnout: buď přijme zvuk, jako to udělala mladá vycházející hvězda Peppy Miller, nebo bude riskovat pád do zapomnění. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (798)
Pure magic! ()
Na The Artist se mi líbila jedna věc a to ta, že nebýt ostrého obrazu, film skutečně vypadá jako by byl natočen ve 30. letech minulého století. V tomot směru jej řežisér vypiplal k dokonalosti. Obzvlášť mě pobavily němé herecký výkony dvou hlavních představitelů, která jakoby vypadly z chaplinových grotesek. Perfekcionismus lze ale pozorovat v kameře, délce záběrů, střihu, či dekoracích a úžasných kostýmech. Potud naprosto dokonalý produkt. Ale pak je tu obsah, děj a v tomto ohledu nenabízí The Artist nic nadprůměnrného. Němých filmů jsem viděl nemálo, a tento by mezi nimi v ničem nevyčníval. Oscar pro nejlepší film jen vypovídá o hodně slabém ročníku těchto cen (i když i v tomto roce vznikly nesrovnatelně kvalitnější filmy např. Tree of Life). Takže celkový dojem: hodně přefouknutá bublina, což nejspíš potvrdí i následná tvroba režiséra Hazanaviciuse. ()
Možná znáte ten pocit, kdy si pustíte film a on vás od samého začátku něčím tak nadchne, že máte vizi jasných pěti hvězdiček. V průběhu sledování pak nadšení mírně opadne a už si nejste tak jistí s prvotním dojmem ohledně hodnocení. A jakmile naběhnou závěrečné titulky, tak pořádně nevíte, zda to bylo na tolik či tolik hvězd. Přesně takto jsem to měl s The Artist. Nakonec jsem však ze 4* dal 5, neboť mne nadchla (již od úvodní scény) hudba a herecké výkony. V případě němého snímku je daleko více třeba teatrálních výkonů, aby divák lépe pochopil, o co asi v dané scéně jde. Jean Dujardin a Bérénice Bejo opravdu na plátně kralovali a já s radostí sledoval každou jejich grimasu. Chválím také psíka, který často potěší svoji přítomností (ano, není nad sentiment). Děj jako takový je též velmi zajímavý a poutavý, ke konci dojde i na napětí, což opět zvedlo můj dosavadní dojem, jenž v některých pasážích snímku mírně upadal - přece jen nejsem jako divák zvyklý sledovati němé filmy, tudíž mi často tento oscarový počin přišel mírně zdlouhavý. Dost už slov. 5*, spustit přehrávač hudby a opět si vychutnat soundtrack a nechat se pohltit atmosférou doby konce 20. let, kterou Michel Hazanavicius svým divákům předložil na zlatém podnose. ()
Pre mňa prekvapenie a film roka. Nevídané, romanticky staromódne a vďaka šikovne nasnímaným sekvenciám čiernobielych obrázkov veľavravné. Príbeh je zasadený do prostredia, kedy ešte nefungoval zvuk a v dnešnej dobe pôsobí ako balzam na dušu. Nostalgická spomienka na to, že aj retro dokáže byť čarovné. ()
Mala som pocit, že sa skutočne dívam na film z 20-tych rokov. To snáď hovorí za všetko... ()
Mám ráda filmy o filmech, zákulisí showbusinesu a ještě více o dávných časech kinematografie, takže tohle je pro mě trefa do černobílého. Vynikající nápad natočit snímek o filmových 20. letech přesně v jejich stylu funguje dokonale. Herci jsou také přesně jako z počátku minulého století, jen scénář na konci možná maličko přehnaný, ale svým stylem to vyvažuje. ()
Artista i se svou triviální zápletkou sice až příliš sází na nostalgické naladění cílového publika a na vlastní formální jedinečnost v záplavě hollywoodského mainstreamu, ale je to zkrátka nádherný kus filmařiny. Nikoli podnětný nebo přelomový, ale úžasně svěží, vtipný a autentický, sympaticky vymaněný z postmoderního plagiátorského hávu. Emocionálně vyzrálý, herecky strhující... 80% ()
Projekce č.1: Jaká náhodička, pánové Scorsese a Hazanaviciusi, že? To máme jednu poctu za druhou, jen aby se nakonec nějaké dostalo i vám... Natočit v dnešní době němý hraný film a podstrčit ho současnému filmovému kinobarbarovi chce asi pořádně velký kus odvahy. Že z něj nebude žádný trhák je jasné krom jiného i z toho, že kdyby mohl, nasadil by ho CineStar do komory pro uklizečky, ale já za sebe jsem rád, že mi bylo alespoň na chvíli umožněno nasát atmosféru tehdejší doby. Jen je věčná škoda, že na něj chodí i lidé, kteří o něm vědí jen to, že má deset nominací na plešouna... / Projekce č.2: Po absolvování Umělce v hradeckém Artkinu Centrál v solidně zaplněném sálu, který se na rozdíl od popkornového pražského publika zjevně bavil a dodal tak filmu jedinečnou atmosféru, zvedám pod tíhou krásných pocitů hodnocení na pět. ()
Na to, aby bol film zaujímavý, pútavý i dojímavý netreba ani jedno slovo. Žiadne efekty, žiadne zbytočné reči a predsa zachytáva všetko, od radosti, až po úplný úpadok hlavného hrdinu. Znamenití herci len svojou mimikou, výrazmi a pohybmi dokážu vyjadriť toľko emócií. Chvíľu mi trvalo zvyknúť si na štýl, akým je to natočené, ale po čase ma to vtiahlo do deja a prenieslo o 80 rokov dozadu. Atmosféru dávnych čias zobrazuje, aj vďaka dokonalej hudbe, tak vierohodne, že som mal pocit akoby som sledoval film skutočne z toho obdobia. Veľmi sa mi tiež páčila kamera, hra so svetlom a tieňom, a množstvo rôznych symbolov. Krásna ukážka filmového umenia, kde každý pohľad a záber ponúkne viac ako tisíc slov. Hlboko sa klaniam pred všetkými, ktorí sa na tomto skvoste podieľali. ()
Milá vzpomínka na doby, kdy návštěva kina byla společenská událost, pánové chodili doma ve slušivém župánku a komorníci byli věrní až za hrob, aneb natočíme-li Pytlákovu schovanku po hollywoodsku, dostaneme Oscara. Ovšem Dujardinovo po clarkogableovsku zdvižené obočí je naprosto neodolatelné. ()
Jo, takové filmy už se dneska netočí. ()
Nemám slov! Pohodlně se zavrtejte do křesla a nechejte se unášet tímto klenotem, který funguje jako stroj času, do dvacátých let minulého století… Atmosféra, která z tohoto filmu dýchá, je nepopsatelná! ()
Píše se rok 2012 a filmovými Oscary vládne právě The Artist. Sám sebe se ptám: ,,Jak je to možné?" Abych pravdu řekl, tak opravdu nevím. Němé a černobílé snímky, které se točily před několika desítky let a v té době tohle byly určitě hity. Jenže jsme v roce 2012, zhýčkaný dobou a tohle u většiny filmových diváků nemůže uspět. Ač se snažím sebevíc, tak The Artist na plný počet nevidím. Vrací se snad doba němých filmů? Já pevně doufám, že ne. Na první pokus zvládnu, ale dál nevím nevím. Na podruhé bych se nudil, protože to ticho které je celý snímek, občas leze krkem. Nezachrání to ani příjemná hudba, která dokáže vtáhnout do děje. Příběh není nikterak originální, ale na to jsme už zvyklí, přesto se vrátit do doby o několik let zpátky chce obrovskou odvahu. Michel Hazanavicius tím ukázal, že i v dnešní době může uspět snímek, který se opírá o minulost a trumfne filmy v roce 2011. Za to zaslouží pochvalu, ale přesto jsem toho názoru, že tento rok nevyšlo nic originálnějšího. Být tento delikátní velkofilm natočen minulý rok, horko těžko by získal tolik Oscarů. Jenže vše není jen o Oscarech a i když nerad říkám, tak tento snímek se dá snést a má něco do sebe. Dokázal mě vtáhnout hudbou, kamerou nebo dějem, který byl nadmíru záživný. O hereckých výkonech se nemá cenu bavit, poněvadž Oscary mluví za vše a s tím rozhodně souhlasím. Jako další klad je délka, protože 150 minut bych nemusel snést, těch 100 je akorát. Velmi si cením příležitosti vrátit se do minulosti a za sebe rozhodně doporučuji.. 6/10 = 65% ()
Pokud bych si chtěl hrát na profesionálního filmkritika, napíšu cosi o totálním vítězství formy nad obsahem. Pokud bych chtěl býti konzumním divákem poslušně papajícím Twilight ságu, napíšu cosi o naprosté originalitě a novátorství v retrospektivním smyslu. Nicméně nejsem ani jedno a tak napíšu jen cosi o výrobku nesporné řemeslné jakosti, lákavého vizuálu s pěkně oblými hranami (oči Berenice Bejo) i kvítky Narcissus L. z čeledi amarylkovitých (úsměv Jeana Dujardina), a vůbec se nebudu pozastavovat nad tím, že obsah lahve TheArtistBeam zdál se mi poněkud prošlého data (nikoli zpracováním samozřejmě). Ale tenhle šálek přece strýček Oscar rád popíjí, není-liž pravda? A "solit" polívku si budou hlavně pejskaři. Howgh. ()
The Artist je určitě dobrý, ale pokud jde o poctu němé kinematografii, vítězí jasně Hugo. ()
Až tak mi to nesedlo ta umělecká stylizace do naivity dvacátých a třicátých let. Klasické drama s tímtéž námětem bych uvítal raději. Ale nutno uznat, že když už se tvůrci rozhodli pro tento (zdá se mi, že jednodušší) způsob, odvedli to profesionálně. ()
Musím pripustiť, že trailer ma uchvátil natoľko, že očakávania boli na trochu vyššej úrovni. I keď pravda, The Artist je špičkový film a určite by som naň do kina opätovne zašiel. S farbami a schémami, s ktorými pracuje, je vážne dokonalý, no bohužiaľ, chýbala mi absencia silnejšieho príbehu a nejakého hlbšieho zdelenia divákovi - t.j. dôvod prečo mám snímok Tima Burtona, Ed Wood (1994), v topke a dôvod, prečo The Artist v mojich očiach zostane "len" kvalitne spracovanou poctou nemému filmu. __ Plus druhá projekcia na [MFF Cinematik 2012, PN] , hodnotenie zostáva. ()
Úchvatně zrežírovaný pohled na "fenomén hvězdy" a na (ne)vyrovnání se s jeho ztrátou. ()
Kdybych před několika dny neviděl snímek Zpívání v dešti (1952), mohlo být moje hodnocení vyšší, ale takhle jsem měl pocit, že nevidím něco nového a originálního. Mnoho scén se inspirovalo v mnoha známých klasických filmech. Největším plusem snímku pro mě byla herečka Bérénice Bejo, která hrála slečnu Peppy Miller a psík (Jack Russell teriér) Uggy nebo Uggie podle IMDB. ()
Související novinky
Best of 2012 dle popředních uživatelů ČSFD.cz
Stejně jako v loňském roce, i letos vám přinášíme přehled nejlepších filmů uplynulého roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Nejoblíbenějším… (více)
„Clooneyho Indy“ sbírá hvězdy
O válečném thrilleru The Monument´s Men jsme psali jako o vážnější a méně akční variaci na Indyho. George Clooney se jako producent, režisér, scenárista a také hlavní představitel inspiroval… (více)
Natalie Portman – milenka nacistů?
Není nad vydatný bulvární titulek. Ale už nás znáte a víte, že se za ním obvykle skrývá zápletka připravovaného filmu. Studio Universal chystá film s jasným tahem na oscarovou branku. Předloha:… (více)
Drahý Michel Hazanavicius, je mi to ľúto, avšak nehovorím Vaším pozláteným jazykom... Čiernobiely fetiš, ktorý lacne pozdvihuje nízke masové žánre nemej éry a sám ich tak úporne napodobňuje (čo maskuje podliezavým školáckym imitovaním naratívnych postupov artovej kinematografie - toľko k originalite -, pričom v skutočnosti čerpá zo súčasných komerčných trendov a konvencií, ktoré nie je schopný ani uspokojujúco napĺňať), až nadobúda podoby prostoduchého béčka. Za úspešnosť oscarového ťaženia je zodpovedná prefíkaná štúdiová stratégia, ktorej sa úspešne podarilo zakryť nedostatky klasifikáciou filmu ako nostalgického pamätníku rannej éry kinematografu. Ako pocta nefunguje z niekoľkých dôvodov: 1. Filmy nemej éry sa síce často vyznačovali priamejším rozprávaním a zjednodušeným príbehom, málokedy ale prezentovali natoľko primitívnu fabulu. Dejová priehľadnosť bola i v zábavno-dobrodružných a únikových dielach vyzretejších tvorcov obvykle vyvažovaná inými výraznými prvkami: vyvolávaním silných emócií, budovaním pocitov strachu, stiesnenosti či napätia (nemecký expresionizmus a surrealizmus, dobové horory, ale taktiež zásadné snímky Davida Warka Griffitha, stavebné kamene americkej melodrámy a mnohé iné), iskrivými stretmi medzi pohlaviami (romance s erotickým nábojom a screwball comedies tematizujúce súdobý gender), ideologickou prenikavosťou, podvratnosťou či radikálnosťou. Výnimku zo slávnych diel tvorí napríklad Croslandov The Jazz Singer, ktorý je ale zvukovým experimentom a naratívnu ošumelosť nahrádza pokrokovosťou technickou. 2. Tým som si spravil premostenie k štylistike. The Artist sa snaží o napodobnenie nemého filmu rádoby originálne zvolenými prostriedkami. Zabúda pritom však na to najdôležitejšie - katastrofálne zlyháva keď dôjde na rozprávanie obrazom, ktoré nezvláda, respektíve je natoľko primitívne, že ho nemožno ospravedlniť ani hlásením sa k dobovým „béčkam“. 3. Nostalgia tu funguje len pre samu (zjačne zjednodušenú a vykastrovanú) nostalgiu. I keď sa The Artist k tematizovanému obdobiu priamo vzťahuje, nehovorí o ňom nič nové ani zaujímavé, respektíve postráda hodnotnú výpoveď, ktorá by, laicky povedané, stála za obetovaný čas. Priestor vytvorený pre metafikčný rámec rovnako zostáva nevyužitý a len na efekt - dôsledne sa tu nereflektuje priebeh produkcie a natáčania, ani podmienky. I ďalšia zásadná téma - pozícia herca v hviezdnom systéme, konflikt medzi mýtom vyrastajúcim z jeho postáv a jeho skutočnej osobnosti - je podaný sploštene, povrchne a nepresvedčivo. 4. Napokon, The Artist nefunguje ani žánrové dielo klíčiace z istých zavedených (romantických, komediálnych, psychologických a psychoanalytických) schém, možnosti zápletky i postáv rozvíja len minimálne a podáva skresľujúci obraz konca jednej z najkrajších ér pre súčasného, priemernou stredoprúdovou produkciou Hollywoodu a konkurenčných západoeurópskych štúdií vychovaného diváka - teda takého, ktorý si ju sám vôbec nezažil a dostáva sa k nej len veľmi zriedkavo. 5. Navyše mi s každým zhliadnutím príde otravnejší a gýčovejší (zniesol by nahradenie ľubovoľnej telenovely s vysielacím časom v nedeľu na obed), preto o jednu hviezdu znižujem. 20% (Rozšírený komentár k 17.6.2015) () (méně) (více)