Umělec

Natočit v době nejmodernějších technologií snímek, který vypadá jako by vznikl před více jak 80 lety, chce odvahu ale nevím, jestli se takový nápad dá nazvat originálním. Snímek vypráví nepříliš nápaditý život hvězdy němého filmu, jejíž kariéra se začne otřásat v základech s nástupem filmu zvukového. Na tomto nápadu je postavený celý hodinu a půl dlouhý film, který zaslouží obdiv zejména díky preciznímu zpracování, které dokonale evokuje němé snímky dobové éry. Vše je na svém místě (masky, výprava, osvětlení, hudba) a i herci se chovají jako legendární hvězdy němých snímků ale může tohle stačit k dokonalému filmu? Může být film geniální jen díky tomu, že je nevšední? Nemyslím si. Nebudu film shazovat jen kvůli tomu abych se vymanil ze škatulky rádoby intelektuálů ale rozhodně ho nebudu obdivovat abych se do této škatulky řadil. Je to dobře natočený a zahraný film ale jen kvůli tomu, že se po více jak 80 letech dostal do kin němý snímek, nebudu ho vychvalovat do nebes. A Oskar za nejlepší film mi přijde přinejmenším absurdní. (14.03.2012)

Mňa to až tak nedostalo. Keď si spomeniem ako som žasol napr. pri ANATÉNE, toto mi prišlo len ako obyčajný príbeh natočený šikovným režisérom. Vzhľadom na scenár pridlhé... (22.02.2014)

Budu se přesně řídit filmem, čím méně slov tím lépe, aneb dokonalý film si zaslouží jen dokonalé ohodnocení... - 1. 6. 2012 - 95% (01.06.2012)

NÁDHERA! Famózní pocta všem němým filmům. Atmosféra, ironie osudu, dokonalé herecké výkony... a hlavně vynikající nápad!!! Plný počet! :-) (23.01.2012)

Značně dechberoucí a výborně zahrané retro. (30.03.2012)

Definice akademického vkusu a zároveň velmi divácké a milé přiblížení němé éry hollywoodské kinematografie. Stejně jako Hugo činí tak velmi jednoduchým a vřelým způsobem, který mnohým divákům vštěpí mylnou představu o tom, jak moc mají rádi filmy z dob počátků kinematografie, i když ve skutečnosti žádný neviděli (a nikdy by se na něj nepodívali). Tahle přesvědčovací funkce je možná víc než to, že celý příběh Artista je jen prostoduchá báchorka, která přehnaně romantizuje dobu, v níž se odehrává, a která nebude mít v historickém kontextu žádnou jinou hodnotu než tu, že divákům hezky připomene, jak filmy kdysi vypadaly (na rozdíl od Huga). Přesto ale nelze nevynachválit Hazanaviciuse, jak tenhle odvážný projekt dokázal ukočírovat a nestala se z něj jen ubohá a bezobsažná nápodoba (nebo odlesk) věcí minulých. Zápletka i přes svou banalitu funguje, mnoho režijních nápadů lehce inovuje staré vzory (které by v té době paradoxně s žádnými podobnými vychytávkami přijít nemohly), ústřední herecké duo famózní a Jean Dujardin je objev roku Waltzova formátu, který doufám, že prorazí do Hollywoodu (jako záporák samozřejmě :). Třešinkou na tomto dortu je ještě hudba Ludovice Bourceho, která je stěžejním prvkem filmu a perfektně doplňuje hrané sekvence. Dokonce je i příjemná na poslech mimo sledování filmu.__Doufám ale, že jde ojedinělý zjev a příští rok kolem Vánoc se nevyrojí vlna němých bijáků hladově pokukujících po Oscarech. Díru do světa Artist nejspíš neudělá, ale i tak vřelý dík za to, mít v dnešní blockbusterové době možnost zhlédnout něco, co nezavání prvoplánovostí a jednoduše a bez obalu ukazuje to, proč lidi mají (nebo měli) rádi filmy a proč je rádi natáčejí. (20.02.2012)

Nejsem filmový znalec, abych byla schopna ocenit sofistikovaně servírovanou nostalgii i skryté kvality a jako běžný divák považuji tuto exhibici za víceméně zbytečnou. O pohaslých hvězdách němých filmů v dobách ozvučení jistě neslyšíme poprvé a jen pro požitek z černobílého světa bez zvuků mohu sáhnout po skutečné klasice své éry, kde si na němé hrát nepotřebovali, kde němě skutečně hráli, staré časy bych v tomto případě neresuscitovala a nechala je u ledu, celé to na mě působí falešně jako náhradní chrup, svítí dokonalostí a novotou, ale ve skutečnosti lepší časy jen předstírá. NEJLEPŠÍ SCÉNY: Ty psí :-) (04.03.2012)

Zlatou sošku za nejlepší film bych mu nedal, nicméně mu nikdo nemůže upřít jeho kvality především herecké a hudební. Jsem rád, že i v dnešní době se lze vrátit do filmařské historie a užít si černobílý film bez mluveného slova. Na maximum to není, ale za hlavní herecké duo a celkový vznešený, galantní a svým způsobem i roztomilý dojem ty 4 hvězdičky dám. (20.07.2012)

Vskutku neuvěřitelný film, který si všechna ta filmová ocenění rozhodně zaslouží! Smát se jeho "naivitě" nebo mluvit o "mýdlových bublinách" znamená naprosto zásadní nepochopení celého filmu. Ona je to totiž klasická "pocta" (v angl. "homage", často se tenhle termín do češtiny ani nepřekládá), tedy dílo napodobující práci jiného tvůrce ve snaze jej tím připomenout a ocenit... Formálně dosti podobný přístup můžeme někdy sledovat v případě parodií (například "Mrtví muži nenosí skotskou sukni" nebo neméně skvělá ne-li skvělejší "Pytlákova schovanka"), tohle je ale něco dosti jiného. Z těch krásných starých filmů si tu nikdo nedělá legraci a když, tak jenom úplně malinko, je to prostě elegantní, krásná a bezchybně vyseknutá poklona tvůrcům doby dávno minulé, aniž bychom se jim museli smát, přestože víme o všech limitech, které jejich dílo v sobě obsahuje (a že jich je hodně to samozřejmě víme všichni, tvůrce tohoto filmu rozhodně nevyjímaje)... Může se to zdát málo. Dalo by se říci "příležitostný film", vhodný na promítání při nějakých těch výročích kinematografie. Možná ano. Já si ho ovšem užil opravdu velice a rozhodně si ho dopřeju ještě několikrát. Navzdory tomu, že to rozhodně není žádné zásadní průlomové filmové dílo (mluvit tu o avantgardě je vážně totální omyl a nepochopení)... Celkový dojem: 90% (02.12.2017)

Přechod z němé do zvukové éry byl ve světě kinematografie velkým mezníkem a pro mnohé herce a režiséry, kteří se tomu nechtěli přizpůsobit (popř. nemohli), to znamenalo konec hvězdné kariéry. Tento film pěkně ukazuje napjatou situaci konce 30. let minulého století a velmi důvěryhodně a elegantně zobrazuje tehdejší atmosféru a poměry ve světě filmu. Co se týče herců, tak jsem byl spokojen - ikdyž tam toho moc nenamluví, tak je to všechno doplněno o příhodná a vtipná gesta. A ten pejsek byl vážně roztomilý. Hudba skvěle sekundovala obrazu, stejně jako velmi řídce (ale účelně) použitý zvuk. Zkrátka film, který je ve všech svých rovinách kvalitním kouskem, jenž je zajímavý hlavně svým pojetím a technickým zpracováním. (05.04.2012)

Pred nejakým časom som si The Artist pustila a vôbec ma to nezaujalo, tak som to po pár minútach vypla. Dnes som si ho pozrela znova a zostala som z neho "PAF". Skutočne asi závisí od okolností za akých si film pustíte a v akej nálade. Nie som našťastie filmový odborník takže k tomu či to bola pocta adekvátna či nie sa vyjadriť neviem. Ja len viem, že mne sa to páčilo a to veľmi! Netušila som napríklad, že v nemom filme môže tak krásne vyznievať psychológia postavy. Vďaka ti Challange tour, že som sa konečne odhodlala k pozretiu si tohto výborného filmu! Videné v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov. (23.06.2015)

Nie je náhoda, že táto pocta nemému filmu vznikla v krajine, ktorá dala svetu film. 30 rokov po bratoch Lumierovcoch sa film dočkal aj zvuku a práve tento prerod je zadokumentovaný v Hazanaviciousovom nádhernom príbehu. Konkrétne stret nemej garnitúry hereckých hviezd s novou nastupujúcou generáciou, ktorá začala sláviť úspech v zvukovom filme. Ak sa k tomu pridá neutíchajúca pýcha slávnej hviezdy nemých filmov, dráma je dokonaná. Našťastie život vie byť aj krásny a láska je silná čarodejka. Film nepotrebuje slová ( sú klasicky skryté v medzititulkoch ) a slová nepotrebuje ani vyjadrenie hlbokých citov. Nesmierne krásnych, nežne naivných, pôvabne srdečných. Pre toto milujem film. Pre podobné filmy, z ktorých srší nesmierná radosť z filmu. (20.01.2012)

The Artist beze slov promlouvá k divákům a připomíná jim, proč milují filmy. Jde o vizuálně nesmírně půvabný film, který provádí řadu experimentů, je chytrý, inovativní a zákonitě musí okouzlit. V době, kdy jsou němé filmy již v propadlišti dějin, přichází nepříliš známý režisér Michel Hazanavicius, kterému se povedlo propojit moderní prvky s tradicí, úžasnou hudbou a hereckým obsazením, které svému řemeslu náležitě rozumí. Ve filmu je znamenitě balancováno s konvencemi němého filmu a velmi efektivně jsou využity odkazy na některé z prvních významných zvukových filmů, kterým The Artist skládá hlubokou poklonu. Film vám pravděpodobně sevře srdce a vy přestanete vnímat, že je beze slov, protože připomene, že nejdůležitější věci jsou slovem nevyjádřitelné. Ticho, zde promlouvá skrz herectví Jeana Dujardina a Bérénice Bejo, kteří chvění, jenž si svou vzájemnou přítomností vyvolávají, přenášejí i na divaká, který se červená, uculuje a zamilovaně hledí spolu s nimi.Podobně jako ve Zpívání v dešti, se i zde pracuje s myšlenkou přechodu na zvukový film. Tento film si zamilujete a s jeho prvním zvukem, který vyloudí, ho budete milovat mnohem intenzivněji. Viennale 2011 (21.10.2011)

Nádherná pocta němému filmu. Málokdo si dnes uvědomí jak tragický dopad měl příchod zvuku na mnoho hvězd němého plátna, a o kolik talentu tak film přišel. Já jsem si opět ověřil, že němý film byl často mnohem sdělnější než film barevný, a nutil tvůrce využívat možnosti obrazu mnohem nápaditěji něž dnes, v době plochého realismu... (23.04.2012)

Asi jednu tretinu filmu som pretancovala v kresle. Týmto pozdravujem Soničku, ktorá vedľa mňa sedela v kine. Asi sa nebudem rozpisovať...čiernobiele (dokonca aj nemé) filmy majú aj v dnešnej dobe čo povedať, nedávno to potvrdila napríklad Biela stuha, dala by som aj viac príkladov, ale tú som videla. Z Artist som mala veľmi dobrý pocit. Šarm aj elegancia, Jean a jeho nezávislé obočie je skvelý francúzsky export, hudba výborná, veď má nádych 20tych a 30tych rokov. A tiež musím okrem dvoch hlavných postáv pochváliť Goodmana ale najmä Cromwella, ktorého som si celý film asociovala s Bruce-ovým Alfredom. Výborná postava a naozaj dobre zvolený herec. Zase by som za radom všetko vychvaľovala. Jednoducho ma tento film očaril a myslím, že mu právom patria ceny, ktoré zbiera na každom udeľovaní. Možno je to aj tým, že všetkých bavia hlášky a pokusy o angličtinu od francúzskych hercov a tvorcov filmu. "So many people thought there was no script because there was no dialogue." (Cinema City, Eurovea - 15.2.2012) (15.02.2012)

Slušný film, kterému zásadně chybí lepší hudba. A ta je u němého filmu, zvláště v této zvukově vymazlené generaci, zcela zásadní. Ke konci už jsem přestal děj sledovat a po očku jsem začal brouzdat v počítači... Na konci filmu chyběl ten silný okamžik, kdy hlavní hrdinové konečně promluví! Kdyby se tak stalo ve scéně v domě... Přesto musím uznat, že jde o zajímavý námět, protože mnoho hvězd němého filmu doplatilo na zavedení zvukové stopy. (08.03.2014)

Úžasné momenty, dojemné, grandiózně zahrané - kdyby to bylo o dvacet minut kratší, dám plnou. Letošní Oscar. (31.01.2012)

Teda střihnout si v éře přebujelých animací a zvukových efektů němý film zasazený do začátku třicátých let, vyžaduje nejen odvahu, ale i schopnosti řežiséra a především hlavní postavy. A nutno říci, že Dujardin vysekl přesvědčivě svou roli hvězdy němého filmu a postupný pád při nástupu zvukového filmu. Za mě jednoznačně paráda. (24.01.2016)

Krásná němá filmová romance z dob, kdy na hollywoodském kopci místo Hollywood stálo ještě Hollywoodland. Hazanaviciusovi se povedlo dokonale oživit dnes už mrtvý koncept němého filmu a vytvořit tak dílo, které se určitě zapíše do filmové historie. Celou dobu v kině jsem se usmívala a naprosto si to užívala. Přesto mi ale do plného počtu něco nedefinovatelného chybělo - tající se dech, méně němého přehrávání, více emocionálně vypjatých scén...uvidíme, co s tím udělá druhá projekce. (29.01.2012)

Někdy jsou slova banální a nadbytečná... Roztomilá retro hra na němý film, avšak na rozdíl od Kaurismaakiho Juhy nevzdává hold němému filmu skrze parodii melodramatu, ale oslavuje film jako takový, světla reflektorů a obě strany popularity. Jean Dujardin je úžasný prototyp Douga Fairbankse. (30.01.2012)