Valmont

Rád si ten film občas pustím i dneska. Je mi bližší, než film v tom roce rovněž uvedený do kin, a to "Nebezpečné známosti". Oba vycházejí ze stejného románu v dopisech. A přece jaký to rozdíl filmařský... Tenhle film ale sleduje především životní osudy Valmonta, a méně již markýzy de Merteuil. Co je jeho předností oproti "Nebezpečným známostem"? Přesvědčivost, přirozenost, lepší psychologie postav, a skvělý Colin Firth i Annette Bening. Oba přehrávají hlavní postavy v "konkurenčním" filmu více než výrazně. Zatímco "Nebezpečné známosti" mají zjevně spíše divadelní ráz scén, odraz filmování z padesátých let, tak Valmont je filmem nadčasovým ihned srozumitelným některým lidem i za padesát, sto let, což se u jeho "konkurenta" říct nedá. Úžasné je ale že kniha, napsána tak dávno má s dnešní dobou rovněž hodně poplatného, a bude mít i s tou dobou budoucí. (10.04.2011)

Z mnoha stran jsem slyšel na tento filmový počin od Formana chválu, ale bohužel, samotný snímek mě ve výsledku moc nezaujal. Užil jsem si bezpochyby tu formální stránku. Sledovat ty krásné kostýmy a vytříbené exteriéry do posledního detailu mělo totiž něco do sebe. Jenže mě nezaujal příběh. Herecky asi v pořádku (zejména ďábělsky proradná Annette Benning na place kralovala), ale ty jednotlivé dílčí zápletky mě jednoduše nedokázaly. A závěr za mě dost uspěchaný. Škoda. Za mě dávám 6/10 (19.09.2023)

Ve Frearsových Nebezpečných známostech můžete pochopit pozoruhodný příběh, motivace aktérů, jejich vysoké nároky a zoufalé a odhodlané činy, které nakonec vyústí pro všechny katastrofou a zkázou, ač hybnou silou u hlavních hrdinů nikdy nebyla touha ublížit, ale snaha doopravdy, ne jen předstíraně, se vymanit své samotě - láska, která se pokoušela vynutit si na svém objektu, aby jí byl roven a hoden - láska, která se s vervou i trpělivostí, sebezapřením i vynalézavostí a vtipem a šarmem pokoušela přerůst všechny konvence a nechat objevit. *** O rok později Forman natočí podle téže předlohy Valmonta jako načančanou arabesku, v níž scénář zabil veškerou možnou logiku jednání postav, jejich osobnosti zmrzačil k nepoznání a smysl díla rozfoukal jako domeček z karet. Zatímco Frearsovy postavy mají těžce vybudované přesvědčivé charisma, Formanovy mají sexy tvářičky a mládí, ale i kdyby se herci přetrhli, a jejich vina to opravdu není, charisma si kvůli nefungujícímu scénáři vybudovat prostě nemůžou. Krom toho Forman zdá se vůbec nepochopil, že navzdory tomu, co o sobě oba říkají, nejsou ani zkažení, ani intrikáni - jsou lapení v pasti jako všichni ostatní, s tou strašlivou nevýhodou, že jsou navíc inteligentní, prozíraví a nápadití - a že chtějí skutečnou lásku a jsou odhodlaní veškerou svoji sílu a kreativitu využít k tomu, aby nejprve rozmetali všechny iluze, které by je mohly zadržet (a cestou jen tak mimochodem, skutečně nezištně, pro potěšení a zábavu ducha, požitek oka i těla, stejně jako pro dobrou věc, k témuž nadhledu a pochopení konvencí a společenských sil, pastí a přetlaků vychovávají i mladé svěřence - až se to podobá východní výchově gejš nebo adeptů bojových umění...) doufajíce, že co zůstane a veškeré použité chemii odolá, bude pročištěná tresť, destilát, kámen mudrců: pravá láska. Forman z nich naivně udělal pravý opak: vilné, ponižující a ztroskotané padouchy, zlé a lehkomyslné lidi bez srdce, rozpadlé slabochy. A aby toho nebylo málo, tak v rámci možností tomu ještě jako korunu nasadil happy-end. *** Kdybych neviděla Frearse, nehodnotila bych Formanovu partu tak přísně, ale on je to vlastně skvělý zážitek, pustit si to takhle po sobě: tady se pak dá prostě u každé scény odhalit, nad čím tu mávli ve scénáři rukou rovnou, u čeho si řekli, že se s tím nebudou tak mazat, co změnili, aby to bylo kýčovitější, banálnější... mohla bych si myslet, že to Forman celé jenom blbě pochopil, ale kdepak - on to navíc opravdu chtěl natočit pro lidi jako nazdobený dort z laciných ingrediencí a nekomplikované chuti: simply sweet. A to je zločin. *~ (30.08.2017)

Formanovho Valmonta som videla chvíľku po Frearsových Nebezpečných známostiach, ktoré sú dobré..ALE..Formanov Valmont má pre mňa čosi naviac: okrem lepšie vybraných hercov (typovo), je to ľahkosť rozprávania, radosť zo života a krutá radosť z intrigovania..A práve tá radosť a sloboda, ktorá je vo Formanovom Valmontovi, ho robí pre mňa príťažlivejším.. Na druhú stranu, ide v konečnom dôsledku o rôzne uhly pohľadu - u Formana na Valmonta a u Frearsa na vzťahy, ale najmä o dvoch rôznych režisérov s odlišným rukopisom..Len majú smolu, že nakrútili takmer súčasne filmy vychádzajúce z jednej predlohy.. (30.04.2005)

Forman možná natočil zdařilejší a přístupnější filmy; co však nemusí být zcela dobré u Formana, může docela dobře uspět kdekoliv jinde. Konec osmdesátých let, doba nastupující a vrcholící tzv. konzervativní revoluce, ale také rychle se blížící dvousté výročí dobytí francouzské Bastily, bylo dobou rekapitulací a rekriminací, kořeněnou rychle se blížícím přestavbovým uzbrojením sovětového impéria Varšavské smlouvy. Z tohoto pozadí je film natáčen, z těchto premis je budován velkolepý kostýmní pohled, v němž paruky a parfémy překrývají nejen nedostatek hygieny, ale i absenci alespoň soudné morálky. Starý režim ještě nesvolává generální stavy, stavba Malého Trianonu neruinuje vyčerpanou stání pokladnu, ale pružiny, které uvedou do chodu převratné procesy, fungují. Banalita ve vztazích dvou chlípníků obou pohlaví přerůstá postupně, krok za krokem, do stadia, kdy musí oba, jednoho i druhou (nebo naopak) nezvratně zničit. To, co je nepochopitelné pro současnost, nabývá tragického smyslu později v podstatně větším měřítku. Forman možná natočil zdařilejší a přístupnější filmy; co však nemusí být zcela dobré u Formana, může docela dobře uspět kdekoliv jinde. (21.03.2008)