Valmont

Celý problém je v tom, že Frears točil Laclosovy Nebezpečné známosti, zatímco Forman Formanova Valmonta. Podobnost příběhu tu sice je, ale oba filmy jsou vlastně úplně o něčem jiném. Valmont z původních Nebezpečných známostí je cynicky svůdník, který je za zpáchané zlo potréztán, pravda skrze to, že nedokáže být ani ve zlu dokonalý a tudíž citově nezranitelný. Oproti tomu Formonův Valmont je hrdina, který se svojí otevřenou morálkou staví proti společenským zvyklostem a je za to společností zavržen a zničen. Pokud jde o mě - mám radši Laclose, ale je vlastně nefér oba snímky srovnávat. (13.06.2004)

(Podruhé) zhlédnuto bezprostředně po dočtení Laclosovy románové předlohy. Osobně mě tenhle film strašně baví a z trojice filmových adaptací Nebezpečných známostí od režijního trojlístku Vadim / Frears / Forman ji považuji za nejzdařilejší. Jedině Formanovi se dle mého soudu podařilo nalézt optimální cestu mezi dvěma krajními póly, v nichž se uchýlili jeho předchůdci - Formanův Valmont není ani nesnesitelně radikálně odkloněn od původní předlohy jako Vadimova verze, ani se jí pietně nedrží jako Frears, ale bere si z ní smysluplným způsobem to, co uzná za vhodné, aby dal vzniknout velice příjemné a kultivované podívané. Jistě, současně by se o tomto filmu dalo i říci, že je to tak trochu "rokokový kýč", ale především díky fantastické kameře a mimořádně šťastnému obsazení ženských rolí je pro mě osobně tenhle film spolehlivou zárukou výjimečného filmového zážitku. O filmu zajímavě píše Ondřej Kavalír v Labyrint revue č. 17-18 z r. 2005: "Adaptace Nebezpečných známostí Miloše Formana... je ze všech uvedených filmů nejvýpravnější. Bohatá, rokokově laděná laděná, obrazová složka už od úvodní klášterní scény naprosto převládá. Přibližuje přezdobené a zalidněné interiéry... Některé scény dokonce připomínají žánrové výjevy ze života prostých lidí... I ve výběru hudebního doprovodu... je cítit Formanova znalost doby, kterou si osvojil při natáčení Amadea... Na rozdíl od Vadima a Frearse Forman libertinskou složku příběhu téměř zcela opomíjí... Románové napětí mezi zkušeností a nevinností, cynismem a sentimentem Forman do značné míry převádí do zjednodušujícího vzorce mládí versus stáří... Když si Cecíliina matka... klade otázku, zda své dceři vůbec rozumí, cítíme v tom vzdálené ozvuky nejen filmu Taking Off (1971), ale i Černého Petra (1964)... Formanovská adaptace také projevuje nejvýraznější komické rysy... Forman ve Valmontovi spojuje romantický patos a sentimentalitu s humorem a ironií. Vedle poučného příběhu o napraveném hříšníkovi inscenuje příběh mládí bouřícího se proti pokrytecké dospělosti. Oproti žánrové čistotě předchůdců se nebojí sáhnout k divácky vděčnému tragikomickému míšení stylových poloh. Ironií osudu zůstává, že na rozdíl od Frearse, který Nebezpečné známosti natočil pod záštitou Warner Bros, je to právě Formanova britsko-francouzská koprodukce, jež přivedla na svět film blížící se v mnoha ohledech parametrům hollywoodské pop-kultury. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že právě tato adaptace nese nejzřetelnější stopy osobitého režijního rukopisu". (cit. s.: 185-186) (15.05.2013)

No jo, není se příliš co divit, že kritici Valmonta po absolutním a nepřekonatelném vrcholu jménem Amadeus strhali. Mrzuté ovšem je, že se tento film dodnes obecně považuje za ne až tak dobrý, neřkuli průměrný a tyto názory se automaticky přejímají dál a dál, aniž by se na ten film podíval někdo znovu a nezastřeným okem. Naopak! Ten film i po letech doslova září - Ondříčkova nádherná kamera, vynikající(!) střih, práce s hudbou, ladné prolínání protikladných nálad a ovšemže také herecké obsazení - Colin Firth je výborný, Fairuza Balk taktéž, ale kdo doslova vyčnívá, je fascinující rajcovní koketa Annette Bening. Všechno prostě nádherně šlape a navíc se mi hrozně líbí Formanovo pojetí. Nedělá z onoho známého intrikářského příběhu žádné infarktově vyhrocené drama, ale spíše zdůrazňuje, že je to pořád jenom hra - lehce krutá, ale taky krutě zábavná a radostná! No představte si, jste existenčně absolutně zabezpečený člověk na konci 18.století, co asi budete dělat? No hrát si přeci! Forman na to kápl. (13.06.2013)

Forman možná natočil zdařilejší a přístupnější filmy; co však nemusí být zcela dobré u Formana, může docela dobře uspět kdekoliv jinde. Konec osmdesátých let, doba nastupující a vrcholící tzv. konzervativní revoluce, ale také rychle se blížící dvousté výročí dobytí francouzské Bastily, bylo dobou rekapitulací a rekriminací, kořeněnou rychle se blížícím přestavbovým uzbrojením sovětového impéria Varšavské smlouvy. Z tohoto pozadí je film natáčen, z těchto premis je budován velkolepý kostýmní pohled, v němž paruky a parfémy překrývají nejen nedostatek hygieny, ale i absenci alespoň soudné morálky. Starý režim ještě nesvolává generální stavy, stavba Malého Trianonu neruinuje vyčerpanou stání pokladnu, ale pružiny, které uvedou do chodu převratné procesy, fungují. Banalita ve vztazích dvou chlípníků obou pohlaví přerůstá postupně, krok za krokem, do stadia, kdy musí oba, jednoho i druhou (nebo naopak) nezvratně zničit. To, co je nepochopitelné pro současnost, nabývá tragického smyslu později v podstatně větším měřítku. Forman možná natočil zdařilejší a přístupnější filmy; co však nemusí být zcela dobré u Formana, může docela dobře uspět kdekoliv jinde. (21.03.2008)

Také Veľmi nebezpečné známosti (1999), len zasadené do historického prostredia 2. pol. 18. storočia. Príbeh aj keď neoriginálny, dokázal zaujať a životné cesty bonvivána a sukničkára Valmonta mali čo ponúknuť. Do značnej miery za to možno vďačiť aj Colinovi Firthovi, ktorému táto postava zapasovala ako riť na šerbeľ. Rola Valmonta, síce chronického sukničkára a naoko človeka neschopného akéhokoľvek citu, avšak na druhú stranu vo svojom vnútri v podstate kladná postava, mu padla ako uliata. Páčila sa mi aj výprava a réžia, Forman to v tomto smere jednoducho vie. Možno len s výnimkou Goyových prízrakov, avšak naproti tomu Amadeus bol rovnako vynikajúci ako Valmont, možno ešte lepší. Film je ukážkovým príkladom historického snímku vhodného na relax a oddych. 80/100 (23.09.2014)