Let’s Dance: Revolution

Bomba! Rozhodně král mezi tanečními filmy. Neuvěřitelná choreografie, originalita a taneční efekty. Prostě úžasný! Příběh je prostý, ale takový by měl být, hlavní je tu tanec. Naprosto oceňuji, že se tu tančí daleko více a častěji než v jakémkoli jiném tanečním filmu. Po celou dobu jsem si říkala jen jediné: BOMBA, BOMBA, BOMBA! Taneční film nemá být složitý, má být taneční a to na plné pecky. Tohle se zdařilo neskutečně, vystoupení neměla sebemenší chybu, každé bylo tak dobré jako by bylo závěrečné. Navíc hlavní dvojice byla velmi koukatelná a to je v takovýchto filmech třeba, podle mě. A na závěr, když jsem zahlédla i Moose a další herce z předchozích dílů? Tak to byl další skvělý krok, opět o laťku výše. Klobouk dolů, nečekala jsem, že úroveň tanečních filmů tak prudce stoupne. BRAVO. (02.04.2013)

|| Scenár: Jenny Mayer | Hudba: Aaron Zigman | Produkcia: Adam Shankman, Jennifer Gibgot, Patrick Wachsberger, Erik Feig | Distribúcia: Summit Entertainment | Štúdio: Offspring Entertainment | Rozpočet: 33 miliónov $ | Tržby: 140,470,746 $ || Vysoko najlepší diel tanečnej série Step Up. Vizuálne hrátky, ich nápaditosť a kamera je z inej galaxie. Ako stále, príbeh je najštandardnejšiou časťou celku: lepšia, než v predchádzajúcich 3 filmoch, no ešte stále nie nadčasovo. A to je jediný faktor, kôli ktorému tu nenasolím plnú pálku, pretože inak je to doslovne revolučný mílnik tanečnej filmografie. (11.05.2013)

Série Step Up se škrábe na vyšší level a představuje se ve zcela novém měřítku! Jsem až překvapen, jak se mi to líbilo. Všemu vévodí skvělá, nápaditá a originální choreografie tanečních čísel, jež nemohou nikoho alespoň trochu pohybově pozitivního nechat chladným. Tentokrát však není zcela debilní ani pozadí toho všeho kejklení, takže převládají jednoznačně kladné pocity. Objektivně by téhle taneční revoluci slušela spíš trojka, ale bylo to pro mě tak příjemné překvapení, že si říkám proč vlastně tu čtyřku nenapálit. Guilty Pleasure. (29.12.2012)

'Za to, že jste čuměli na blbej film, si můžete sami,' pomyslím si obvykle, když narazím na hodnocení jednou hvězdičkou nebo odpadem. Informačních zdrojů (TENTO nevyjímaje) je dnes dost a bolestným zážitků se lze snadno vyhnout. Na „Let's Dance: Revolution“ jsem jít musel, šlo o pracovní povinnost. A bylo to peklo. Že se nebude jednat o Bergmana (ani „Bezstarostnou jízdu“)jsem věděl, ale to, co jsem musel prožít, mi vyrazilo dech, připravilo o několik posledních iluzí a utvrdilo v několika paranoidních podezřeních (např. že generátory zápletek, naznačené Orwellem, skutečně existují, jedou na plné obrátky, neboť tohle nemohla zplodit lidská bytost). I přes pitomý scénář, nabuznělého hlavního hrdinu, ultra-mega-klišoidní dialogy a kreténskou hudbu (až na nasteroidovaný sampl „Pyramid Song“ od Radiohead a zlomek synťákové nádhery „Wait“ od M83) bych se ale přenesl – jde o devadesátiminutový videoklip, ne? Co mne ale zvedalo opakovaně z polstrované sedačky byl ne zcela nevinný pokus autorů navodit mylný dojem, že kroucení hýžděmi a saltování (ve značkových hadrech) mezi auty má jakýsi politický smysl (titul filmu „Revolution“ jsem dopředu chybně interpretoval jako deklaraci technologického posunu série a proto se nevyhnul jistému překvapení). Přestože o revolucích jakéhokoliv druhu nemám žádených iluzí a nejsem typ stavějící při každé příležitosti barikády, devalvující a nanejvýš konformní způsob, jakým autoři snímku naznačují způsob společenského protestu, mne hluboce pobuřoval a pobuřuje dokonce ještě teď, dva dny potom, co jsem se z kina po lobotomizujícím zážitku vypotácel – kdyby se autoři tomuto motivu vyhnuli, byl bych snad ochoten s přihlédnutím k žánrové škatulce hodnotit shovívavěji, přesto, že pro blbé dialogy prostě omluvu nenacházím. Pevně doufám, že ani individua mně neznámého druhu, kteří projekce tohoto typu filmů navštěvují dobrovolně, nebudou brát předkládaný a vlastně strašně cynický model ovlivňování společenského dění (něco chceme, korporace chtějí něco jiného, zatancujeme a korporace, kterým se náhle hodíme do reklamy na značkové hadříky, změní názor) vážně. Jeden bod za občasný důvod k hysterickému smíchu a skackavé kozy. (01.09.2012)

...aneb jak hudba a (především) tanec zvítězily nad chamtivostí jednoho vyčůraného hotelového magnáta. Tak za prvé příběh notně schematicky pohádkový v tomto případě neřeším a řešit nehodlám, ale za to taneční kreace stojí za to! Nápadité, pestré a velice oku lahodící...Asi jsem potřeboval totálně vypnout a odreagovat se právě tímto! Líbilo a...dost! (23.01.2013)