Let’s Dance: Revolution

pořád to samé dokola,příběhově naprosto ploché,dialogy celkově o ničem,ale přseto mám tyhle filmy rád kvůli tanečním číslům a i tady se tvůrcům povedlo nejedno opravdu výborné a o tom tyhle filmy pro mě jsou.Bezduchá zábava po únavném dni.Stejně jako u StreetDance 2 i tady to nechám nepokrytě za 4...70% (27.08.2012)

Trojka prostě poprvý přinesla takovej ten neuvěřitelnej wow efekt, co všechno se dá "zatancovat". Podruhý už to tim pádem tolik nefunguje, i když jsou taneční čísla pořád skvělý - tentokrát je to jednoduše pouhý sled zajímavě se hejbajících mladejch lidí. Příběh neřešit. Co jako bude v pátym dílu? MOBské bitky ve vesmíru?? (09.09.2012)

Aneb jak tanec nad byznysem zvítězil. Jasně, že je to pohádka, ale já stejně nečekal víc, než jen partu hezkých lidí, slušnou hudbu a povedenou choreografii. To poslední mě ale trošku zklamalo a opravdu mě nadchnulo až finále, ostatní taneční kreace mi přišly, ve srovnání s žánrovou konkurencí, jen na lehce nadprůměrné úrovni. (17.01.2013)

Tak jo, docela mě to překvapilo. Po jedničce se mi to snad líbilo nevíc, což je dost velké překvapení. Některá vystoupení byla opravdu dechberoucí a vizuálně velmi dobře udělaná, jen ten příběh za tím dost pokulhával, samozřejmě, že na konci všechno musí dopadnout dobře a všichni jsou spokojení, bleh. 3* (22.03.2013)

'Za to, že jste čuměli na blbej film, si můžete sami,' pomyslím si obvykle, když narazím na hodnocení jednou hvězdičkou nebo odpadem. Informačních zdrojů (TENTO nevyjímaje) je dnes dost a bolestným zážitků se lze snadno vyhnout. Na „Let's Dance: Revolution“ jsem jít musel, šlo o pracovní povinnost. A bylo to peklo. Že se nebude jednat o Bergmana (ani „Bezstarostnou jízdu“)jsem věděl, ale to, co jsem musel prožít, mi vyrazilo dech, připravilo o několik posledních iluzí a utvrdilo v několika paranoidních podezřeních (např. že generátory zápletek, naznačené Orwellem, skutečně existují, jedou na plné obrátky, neboť tohle nemohla zplodit lidská bytost). I přes pitomý scénář, nabuznělého hlavního hrdinu, ultra-mega-klišoidní dialogy a kreténskou hudbu (až na nasteroidovaný sampl „Pyramid Song“ od Radiohead a zlomek synťákové nádhery „Wait“ od M83) bych se ale přenesl – jde o devadesátiminutový videoklip, ne? Co mne ale zvedalo opakovaně z polstrované sedačky byl ne zcela nevinný pokus autorů navodit mylný dojem, že kroucení hýžděmi a saltování (ve značkových hadrech) mezi auty má jakýsi politický smysl (titul filmu „Revolution“ jsem dopředu chybně interpretoval jako deklaraci technologického posunu série a proto se nevyhnul jistému překvapení). Přestože o revolucích jakéhokoliv druhu nemám žádených iluzí a nejsem typ stavějící při každé příležitosti barikády, devalvující a nanejvýš konformní způsob, jakým autoři snímku naznačují způsob společenského protestu, mne hluboce pobuřoval a pobuřuje dokonce ještě teď, dva dny potom, co jsem se z kina po lobotomizujícím zážitku vypotácel – kdyby se autoři tomuto motivu vyhnuli, byl bych snad ochoten s přihlédnutím k žánrové škatulce hodnotit shovívavěji, přesto, že pro blbé dialogy prostě omluvu nenacházím. Pevně doufám, že ani individua mně neznámého druhu, kteří projekce tohoto typu filmů navštěvují dobrovolně, nebudou brát předkládaný a vlastně strašně cynický model ovlivňování společenského dění (něco chceme, korporace chtějí něco jiného, zatancujeme a korporace, kterým se náhle hodíme do reklamy na značkové hadříky, změní názor) vážně. Jeden bod za občasný důvod k hysterickému smíchu a skackavé kozy. (01.09.2012)