MINDHUNTER: Lovci myšlenek - Série 1

Po prvej sérii pre mňa 9,5/10 a absolútne zásadná seriálová záležitosť. Okrem psychologicky vymakaného scenára a perfekcionistickej réžie z iného sveta, musím vychváliť najmä unikátny spôsob zapájania samotného diváka do vyšetrovacích procesov. Spôsob, akým sú vedení herci, akoby bol zľahka "posunutý" či "asynchrónny" oproti príbehovej rovine, vďaka čomu divák samotný hľadá nezrovnalosti v gestikulácii, či mimike podozrivého, spája si súčasný prípad s predošlými, vidí nové súvislosti vďaka čomu sa začínajú nakláňať jeho "urobil to/neurobil to" váhy. Samozrejme, nie že by seriál z divákov vychovával reálnych detektívov, skôr to beriem ako veľmi inovatívny rozprávací postup, umožňujúci väčšie ponorenie do deja, sebavedomé vedenie diváckej pozornosti - ako i príjemné nepodceňovanie jeho inteligencie. (21.12.2020)

Potřeboval jsem po několika otravných zklamáních, kde se za šest dílů série stane třetina děje normálního celovečerního filmu, připomenout, že takzvané quality TV seriály místy dokáží obhájit svůj formát. S touto lehkou zahořklostí jsem byl již k Mindhunterovi mírně kritičtější, protože při druhém shlédnutí vyniknou více ty zbytečné osobní přesahy, které sice mají v příběhu svůj význam (kontext Holdenova a Tenchova zázemí, charakterová proměna Holdena, která se ale objeví prakticky odnikud v posledním díle), ale je vidět, že byly připsány hlavně z důvodu, aby seriál obsahoval ženské, potažmo queer postavy (předobraz dr. Carr, Ann Burgess lesba mimochodem není). Přímo právě u doktorky Carr zamrzí, že typově i herecky prvotřídní Anna Torv hraje v zásadě alibi woman, která slouží ději prakticky jen k tomu, aby oba protagonisty povýšeně pochválila, případně pokárala po jejich návratu z terénu. Zbytek seriálu je jinak ale opravdu prvotřídně zpracovaný a trpělivý koncept, který se nesnaží tajit svoji fascinaci zlem a temným post-mansonovským zeitgeistem 70. let, pro který mám konkrétní slabost. Dialogy a herecké výkony obsažených vrahů jsou naprostá masterclass a zejména ke scénám s Edmundem Kemperem se vracím s nasazením hlavního hrdiny. Až mě to znervózňuje. (06.09.2021)

Seriál o založení behaviorálnej jednotky FBI a prvých krokoch jej výskumu myslí masových vrahov. Vzrušujúce. Pre mňa osobne však boli ešte o čosi viac vzrušujúce momenty zo súkromia trojice vyšetrovateľov. Čo sa dialo za múrmi navštívených väzníc zaujalo, ale naplno pohltilo a prinútilo priamo sa účastniť až to, čo sa dialo medzi stenami domácností a hotelových izieb, počas ciest autom, v reštauráciách a baroch. Skĺbenie výskumu podnetov a reakcií na strane objektov skúmania s podnetmi v prostredí samotných "výskumníkov" a ich reakciami - a obojstranné prenášanie týchto vplyvov - neprestávalo odzbrojovať až do vyvrcholenia (kataklizmy) poslednej kapitoly. Preto aj vrcholné scény celej prvej série u mňa predstavujú "plechovka tuniaka", či "rozchod"... a najväčší podnet do diskusie otázka, kto z divákov na koho strane v rámci onoho rozchodu stojí (pretože som zatiaľ v tom svojom názore sám). Výživné a presvedčivé. Sem s druhou sériou a nech je pokojne zároveň aj záverečnou. (17.04.2018)

Desetihodinový, fincherovsky precizní procedurál, kde po vzoru Mužů, kteří nenávidějí ženy, není téměř místo pro osobní linie postav. Workoholické drama, v němž každá scéna slouží k získávání informací, se přesně trefilo do boomu současné popularity doku-žánru true crime, který zde fikcionalizuje pro potřeby vyprávění pojednávající o počátcích profilování sériových vrahů a rozpadu osobnosti pod tíhou takové práce. Série nekonečných, precizně strukturovaných výslechů, ovšem mimo historickou zajímavost slouží také k rozehrání komplexní studie lidské psychiky, subtilně aplikované na dvě ústřední postavy. Neskutečně perfekcionistický seriál, v němž se každý detail a náznak počítá, a v němž se velké zjištění dostaví vždy až po vyčerpávajících, obsahově hutných slovních přestřelkách. Nejlepší epizoda: Episode 10 (10) (08.02.2018)

Finchera nemám moc nakoukaného, tak jsem spíš očekával trošku více neuvěřitelnou variaci na téma filozofie/psychologie. Dostal jsem však chirurgicky přesný materiál s úžasnou a velmi ráznou, osobitou režií. Veškeré ty nájezdy kamery směrem ke tváři těch vrahů, když popisují své zvěrstva, anebo když nějaká postava vede dialog, který jakmile je nějako zásadní či podstatný, kolem herce se rozmlží obraz a zaostří se na něj, tim pádem veškeré důležité dialogy naberou na intenzitě. Groff je fantastickej, jeho proměna ze zelenáče, co vyzvídá na paranoidně otupeného aroganta fakt impozantní. Tam kde pro první rozhovor šel jako uhlazený frajírek, v závěru má rozcuchaný vlasy a rudnou mu oči. Jeho parťák je zase ostřílenej veterán a ačkoliv jsou oba odlišní povahově a přístupem, doplňují se výborně. Soundtrack je lahůdkovej a retro look pohlcující. Akční to není vůbec.. důvod proč dávám "jen" čtyřku, je zřejmě pár hluchých míst a bylo to na můj vkus přeci jen takové pomalejší, ale to už je můj problém. (20.12.2017)