MINDHUNTER: Lovci myšlenek - Série 2

,,DŮLEŽITÉ JE, ŽE ODTEĎ JSME NA VÝSLUNÍ. ATLANTA VŠE ZMĚNILA. UDĚLALI JSME SVOU PRÁCI. TO OSTATNÍ NEOVLIVNÍME.…“ /// Hodně dobrý! Tvůrci ví, že nejde jen o výslechy, ale zajímá nás celková práce jednotky. Podíleli se totiž na řešení skutečně zajímavých případů. Tahle série se nese ve znamení dětských vražd v Atlantě v letech 1979 – 1981. Dostaneme taky slíbenýho Charlese Mansona a navrch třeba Davida Berkowitze. Hodně prostoru dostává osobní život Billa, protože řeší nepříjemný rodinný situace. Tahle série je dokonalou filmařinou Davida Finchera, kterej si z Lovců myšlenek udělal svoje „teplý místečko“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Čtu si knihy o terapii pro sexuální deviaci. 2.) Jak to tenkrát bylo u Palanských… 3.) Znám frajera co sbírá řidičáky. 4.) Thx za titule "K4rm4d0n". /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (17.01.2020)

Druhá série je dramaturgicky až děsive rozkolísaná záležitost, které buď měla mít 6 dílů anebo alespoň 10. Prvních pět epizod je neskutečně napumpovaných, ve zbylých čtyřech se pak materiál na jeden díl roztahuje ad absurdum a nakonec vyšumí do ztracena. Je tu několik osobnostních dějových linií, které v druhé půlce začnou pomalu mizet, nebo vjedou do slepé uličky, případně se zde nárazově vytrácí důležité postavy atd. Řemeslně pořád slušně udělaná show, ale zároveň docela nečekaná nuda. (19.02.2020)

Posadilo mě do sedačky mnohem více než první série. Atmosféra famózní, vše podloženo skvělým hudebním podkresem, co by musel závidět i Hitchcock, kdyby žil. Herci skvělí. Explicitního násilí je jen minimum, ale i bez něho by se někdy atmosféra dala krájet. Absence lichých míst a slabých chvilek. Seriál jede ve třech propojených a překrývajících se úrovních – rozhovory s vrahy, vyšetřování dvou případů (hlavně toho v Atlantě) a osobní život hlavních postav. Všechny jsou super a žádná nepokulhává. Osobní rovina profesorky je možná slabší, zato ta staršího agenta a jeho dítěte je kolikrát zajímavější a napínavější než samotní vrazi a vyšetřování… (18.09.2019)

„Mám pro vás Mansona.“ Po devíti hodinách strávených s druhou řadou Mindhuntera bych potřeboval dlouhou procházku, skleničku tvrdého alkoholu nebo - jako Holden Ford - pár tabletek valia. Přestože explicitního násilí vidíme snad ještě méně než v první řadě, atmosféra některých scén je díky schopnosti tvůrců probudit naši imaginaci až nesnesitelně intenzivní. Opět jde o dokonale antiklimatickou detektivku a mistrovskou lekci v režírování dlouhých klaustrofobních, minuciózně sestříhaných rozhovorů (jeden z nejlepších, s obětí útoku, nabízí hned druhá epizoda), jejichž dynamika se proměňuje na základě vědomostí a zkušeností jednotlivých mluvčích (černošský detektiv rozumí společenskému vyděděnci líp než privilegovaný Ford, Wendy Carr využívá při výslechu pachatele homofobních vražd skutečnosti, že je lesba...). Škoda určité mechaničnosti těchto dialogů, opakovaně pracujících s tím, že určitá znalost jednoho z vyslýchajících, vyplývající z jeho charakteru/osobní situace, zvrátí vývoj hovoru. ___ Vyprávění se zároveň postupně stále více koncentruje na jeden konkrétní případ (pro který ale jiné rozebírané kauzy poskytují cenný „studijní“ materiál), propojující několik klíčových motivů celého seriálu (z nichž všechny mají zároveň návaznost na zločiny Mansonova klanu, na něž taky dojde řeč) - pronikání násilí do amerických domácností (vraždění dětí/vraždící děti), rasově motivované vraždy, média vytvářející mytologii sériových vrahů a přispívající k tomu, že se jimi pak inspirují další (v tomhle směru je seriál poněkud rozporuplný - na jednu stranu nám jakoby mimoděk předhazuje fakta o BTK a naši touhu dozvědět se o něm podrobnosti záměrně neuspokojuje, současně ale věnuje skoro celou epizodu Mansonovi a Texu Watsonovi, kteří nejsou pro hlavní příběh tak důležití). ___ Vtahující je druhá řady i díky komplikovanějším vztahům mezi hrdiny, kteří mají stále větší problém oddělit své pracovní a osobní životy a vést obyčejné dialogy, během kterých se toho druhého (jako při výsleších) nesnaží přechytračit a potvrdit si tak svou intelektuální převahu. Přestože se ve druhé části seriálu častěji než ve stísněných interiérech pohybují ve volném prostranství a za bílého dne, jejich možnosti, kam v životě pokračovat, jsou naopak stále limitovanější. Pocit uvěznění se zásluhou důkladnější (psycho)analýzy ústřední trojice prohlubuje. ___ Řemeslně a vypravěčsky zatím bez debat kvalitativně nejvyzrálejší a nejvyrovnanější hraný seriál roku... i když kvůli němu zřejmě nějaký čas nebudete schopni poslouchat Petera Gabriela a nemyslet při tom na autoerotickou asfyxii. (18.08.2019)

// Tak druhá série nakonec ještě o chlup lepší jak ta první. Teda ne, že by mi snad nechyběl méďa a chladnokrevnej šílenec v jednom Ed Kemper (kam se na něj hrabe mánička Manson), ale jakmile se to ve druhé půlce přesune do Atlanty, tak člověk v podstatě nemá šanci odlepit se od obrazovky. Některé věci kvůli tomu byly zazděny (Anna Torv, panický záchvaty), jiné zase dostaly překvapivě dost prostoru (dětský trauma), ale těch 28+ (!!!) dětskejch vražd, který už agenti ke konci sotva počítali (!!!), to bylo tak vyčerpávající/skličující a přitom napínavý sledování, že mám chuť zalézt si pod peřinu, obejmout polštář a zbytek víkendu strávit poslechem Taylor Swift. Což samozřejmě neudělám, protože si místo toho musím pročítat Wiki o BTK a poslouchat s husinou na zádech ten hrozivej/hrozivě skvělej soundtrack první řady. Anyway, poslední dva díly naprosto top, už aby tady byla třetí série. (17.08.2019)