Nedotknutelní

,,S OHLEDEM NA MŮJ ZDRAVOTNÍ STAV... ...JE MI ÚPLNĚ JEDNO, ODKUD POCHÁZÍ A CO KDE PROVEDL“..... /// Když vtrhne (neberte mě doslova...) velkej, silnej, zdravej, NESOUCITNEJ týpek (kterej rozhodně není až takovej pitomec) do baráku aristokrata (bohatýho), nastává konec starejch časů (jak říkám – neberte mě doslova, protože Omar Sy není žádnej Pepa Abrhám...). Ale co, HORŠÍ UŽ TO BEJT STEJNĚ NEMŮŽE! – zkuste se chvíli svíjet ve fantomovejch bolestech... (Furt jsem přemejšlel, jakej že ten humor...JO TOHLE!!! Tak to jo, to je fakt dobrý! Toho frajera, co psal dialogy, bych chtěl poznat!) Jeden z těch filmů, který přinášej radost tím, jak uměj vyprávět o lidech a nikoho nenutěj sympatizovat (třeba) s postiženejma. Vyzařuje z něj spousta optimismu, byť ve smyslu, že lepší je bejt bohatej a zdravej – nebo aspoň bohatej – a mě nutí (aspoň na chvíli) zapomenout, že mám zaplatit složenky (zrovna dneska poslaly ty kurvy ,,odpad“). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju filmy inspirovaný skutečnejma příběhama. 2.) Hledám ošetřovatele. (Seš prachatej? Ty vole! Myslím, že by jsme se mohli vodvázat!...Co? ...Ne, černoch nejsu...) 3.) Thx za titule ,,ni.na29“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR *** AKCE ne NAPĚTÍ * (27.02.2012)

V subžánru dramat s paraplegickým hrdinou panuje celkem nezvyklá hojnost, v drtivé většině případů spojená s vysokou uměleckou přidanou hodnotou. Vždy je také železným pravidlem, že jde o snímek akcentovaný silným humánním poselstvím, které je v případě Intouchables ovšem velmi umně ukryto pod slupkou politicky nekorektní černé komedie, jež se ve výsledku ukazuje býti tím pravým kořením. A je to ryze francouzsky hojný pokrm, menu, kde je od všeho trochu, rebelantství Uvnitř tančím, lidskosti Skafandru a motýla, herecké virtuozity Mojí levé nohy, důstojnosti hlavního hrdiny podobnému Hlasu moře, ale přesto je tu ještě cosi navíc. Třeba to, že jde v podstatě i o variaci poslední dobou v Evropě velmi oblíbené multi-kulti komedie, neboť idea multikulturalismu je tu nezvykle silná, a v rámci francouzské kinematografie jde vlastně o jakousi antitezi Nenávisti Mathieu Kassovitze. François Cluzet zase jakoby z oka vypadl Dustinu Hofmanovi, což přisype ingredienci filmového účinku socializace jako z Rain Mana. Pak je tu něco ryzí filmařské geniality (variace s vousy je jednou z nejlepších scén filmů poslední dekády, tak jednoduchá a tak působivá...), trocha těch emocí a (naštěstí celkem vkusných) emocionálních scén (opravdu vynikající závěr), poťouchlého pošťuchování snobů (abstraktní malířství, návštěva opery...), upřímnosti (jak jen je to v mainstreamovém, tedy komerčním, filmu možné), malinko sentimentu a velká, opravdu velká porce humoru. A je jedno, že výše zmíněné suroviny už byly dříve použity, důležitý je výsledný pokrm, myslím totiž, že 95 procent ostatních filmařů by z podobných ingrediencí uklohnilo nejspíš jen nestravitelný patetický kýč, to, že se duu francouzských režisérů podařilo natočit jímavý film, považuji za maličký zázrak. Jedna z nejlepších komedií poslední doby, utvrzující přitom naše civilizační hodnoty. Vynikající oduševnělá zábava. Čistoskvoucí nádhera... (20.04.2012)

Tradiční schéma opět skvěle naplněno, odehráno, ozvučeno a odrežírováno. Zase tu máme střet dvou rozdílů, naštěstí se ale zbytečně netlačí na dojemnou pilu, a toho faktu je využito spíš pro budování komedie. Vůbec je tu sympatický, že i když by se film mohl víc babrat ve smutném osudu ochrnutého Philippa, tak se omezí sem tam na poznámku, krátkou scénu či pohled, co vyjádří mnohem víc a film díky tomu nesklouzne do slzopudné záležitosti. Tenhle poměr mezi citlivostí a odlehčením je tu výborně vyváženej. Ovšem že velkou zásluhu mají i oba herci, mezi kterými je chemie už od jejich prvního společnýho záběru. Některým bude film zřejmě i tak připadat příliš hřejivý, ale to jednak bylo záměrem a pak je to skutečně šikovně a kvalitně odvedená práce ve zcela jiném duchu než jsou vyumělkovaný "filmy co pohladí." Mít CSFD větší bodovací rozpětí dala bych 8/10. (19.03.2012)

Už nějakou dobu jsem o tomto filmu slyšel prakticky jen to nejlepší, tak jsem si konečně našel čas, abych tento snímek zhlédl a výsledek mě vcelku potěšil. Intouchables je výborný film, co se týče herců, atmosféry (titul "feel-good movie of the year" mu asi už nikdo nevezme) a hlavně komediální stránky a přesto po jeho skončení jsem nechápal, proč je kolem toho takové pozdvižení. Stejně jako jsem poprvé (a pak podruhé) viděl snímek Forrest Gump - jo, taky je to super, všechno je tak krásně lidské a vše kolem toho, ale pořád mi k absolutní dokonalosti chybělo něco víc. Oba tyto filmy mi přijdou kapku "strojené". Nevím, jak to lépe popsat, ale zkrátka mi přijde, že se jednou za čas takovýhle film musí objevit, aby lidem připomněl, že by se na sebe měli být hodní a vážit si toho, co mají. Proti tomu nemám nic, ale… já si tohle umím uvědomit i bez filmů (a to teď píšu jako člověk, co filmy opravdu miluje). 80 %. (23.02.2013)

Mám ráda Francouze, většinou dělají dobré filmy (pokud nejsou koprodukční a o Francii se to ani neotřelo ...) Na tenhle film jsem se už dlouho těšila. Asi nejlepší, co jsem na podobné téma viděla. Líbilo se mi, že oba protagonisté zůstali takoví, jací byli na začátku, proměna byla jen přiměřená společně strávenému času. Omar je prudký sympaťák! Palec nahoru! (06.03.2014)