Intouchables
Nedotknuteľní
The Intouchables
The Intouchables
The Intouchables
The Intouchables
Untouchable
Kamera:
Mathieu VadepiedHudba:
Ludovico EinaudiHrají:
François Cluzet, Omar Sy, Anne Le Ny, Audrey Fleurot, Joséphine de Meaux, Clotilde Mollet, Alba Gaïa Kraghede Bellugi, Cyril Mendy, Salimata Kamate (více)Obsahy(2)
Ochrnutý a bohatý aristokrat Philippe si za svého nového opatrovníka vybere Drisse, živelného mladíka z předměstí, kterého právě propustili z vězení. Jinými slovy - najde si na tuto práci tu nejméně vhodnou osobu. Podaří se jim však propojit nemožné: Vivaldiho a populární hudbu, serióznost a žoviální vtípky, luxusní obleky a tepláky. Bláznivým, zábavným, silným, neočekávaným a hlavně „nedotknutelným“, přesně takovým se stane jejich přátelství… Komedie s dramatickou zápletkou o tom, že ani od krku po prsty u nohou nepohyblivý člověk odkázaný na pomoc druhých, nemusí ztratit smysl života. A o tom, že i nejméně pravděpodobné spojení melancholického multimilionáře a extrovertního recidivisty může humorně zapůsobit na diváka a může se z něj stát kasovní trhák. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (2 811)
Ochrnutý smutný starý unuděný Cluzet se chce na konec života trošku pobavit v tom jako nový pečovatel přijde naprosto nevychovaný týpek Omar a film má grády a je to krása se na to podívat , opravdu jsem to nečekal. Nakache s Toledanem předvedl výborný výkon a po zásluze se jedná o jeden z nejlepších filmů historie :-) 95% ()
Je pre mňa nepochopiteľné, čo na tom filme všetci vidia. Kontrast veľkého živelného černocha so snobskou eleganciou je zaujímavý 5, maximálne 10 minút. A potom už nič, len sa to celé opakuje stále dookola až kým nepríde spásonosný koniec. A kde je tu nejaká hlboká myšlienka, alebo vznešený cit? Ja tam jednoducho nič také nevidím. ()
Veselý film na smutné téma ()
Podle skutečných (byť do pohádkova upravených) událostí. Pohádka, u které se zasmáli i ti, kterých se to opravdu týká... ()
Usedat k filmu s vědomím, že se jedná o velmi vysoko hodnocené dílo ČSFD recenzentů není asi nejlepší způsob, jak být bez obav, aby člověk při svém závěrečném resumé náhodou nevybočil tzv. z masy. Vzájemně nesourodá dvojice, těžce zdravotně postižený, avšak pohádkově bohatý Philippe ,,kontra" senegalský prostořeký přistěhovalec Driss, jenž se netají svou nezdárnou kriminální minulostí, je bezpochyby atraktivním základním pilířem pro budování filmové dobroty. Vše je navíc umocněno úvodní větičkou ,,Inspirováno skutečným příběhem." Ty jo, opravdu se to stalo nebo aspoň tak nějak! ,,Nedotknutelní" jsou milí, oduševnělí, nekomplikovaní, zkrátka se srdcem na dlani. Francouzské režisérské duo s vkusem a nenásilnou formou vypráví svůj příběh, v němž záměrně nenechávají diváka zabřednout do méně líbivých rodinných či sociálních zákoutí obou hrdinů, která by mohla změnit celé vyznění filmu. Prostě Driss je bezstarostný zábavný chlapík, byť s nevyjasněnými rodinnými vztahy a Philipe je kabrňák, který svůj zdravotní stav bere s obdivuhodnou noblesou. Mně osobně to vůbec nevadí, protože ,,Nedotknutelní" jsou fajn! 3,7 * .P.S. Snad si Amíci neumanou, že udělají remake. Než vidět jejich pokus, raději si olíznu ucho a půjdu spát. ()
Po dlouhé době jsem se rozhodnul zase napsat komentář a nemohl jsem si vybrat nic lepšího na začátek. Tohle dílo mě ohromilo - asi tou jednoduchostí a vtipem. Musím se přiznat, na konci jsem doufal ještě v další pokračování, natahování a né konec skvělého filmu. Nepřipomínal vám Fracois Dustina Hoffmana? Mně až neuvěřitelně. //,,Kdo se nehejbe, nemlsá"// ()
je docela dost filmů, kdy má hlavní hrdina těžký osud, buď zdravotně postižený nebo smrtelnou diagnózu a o filmu se hovoří s uznáním, protože hrdina dokáže brát svůj úděl s humorem a bez přehnaného patosu a deprese. Vesměs z toho ale je maximálně úsměvný film. Tohle ale je úplně jiná liga a čistokrevná komedie, při které je opravdu důvod k hlasitému smíchu. Filipovo postižení zde není prostředkem k slzopudným scénám, ale je zde použito v kontrastu s živočišností a živelností Drisse jako zdroj řady humorných situací. Vychází tak z toho především skvělá komedie, která v druhém, ale neméně důležitém plánu velmi elegantně ukazuje, jak by se společnost měla chovat k postiženým, tedy chovat se k nim jako ke zdravým, žádné litování, jen nezbytná pomoc. Dlouhý film, který ale uteče jako voda. Tento snímek patří k tomu vůbec nejlepšímu, co jsem kdy viděl ()
Zasmál jsem se. :) ()
Zcela právem patří tento film mezi nejlepší. Prostě filmová radost, která nabízí relativně jednoduchý, ale silný příběh, inspirován skutečnou událostí a dobré vtipné dialogy. …“Kdo se nehýbe, nemlsá…“ …“ Tak si oslintejte uši, pomodlit a jít spát!..“ Na 100% se povedlo i obsazení. Francois Cluzet coby těžce postižený milionář se šlechtickým původem, který svůj handycap zvládá z noblesou a pokorou. Jeho protihráčem je Omar Sy. Ten je neuvěřitelně přirozený, hraje tak lehce a přesvědčivě. Největší síla filmu je v kontrastu povah hlavních představitelů a prostředí. Philippe hledá někoho, kdo by ho nejen uzvedl, ale hlavně ho nelitoval. A tak tento „výběrový pohovor“ vyhrává dvoumetrový černoch Driss, který původně vůbec nechtěl žádnou práci, stačí mu jen razítko, aby dostal podporu. Místo toho dostane nabídku na jeden měsíc práce. A tak začíná jejich společné soužití. Vtipné a odlehčené momenty (scény jako návštěva opery, let soukromým letadlem, paragliding, nebo stříhání vousů) se střídají s dramatickými a smutnými situacemi, že si člověk uvědomí, jaký je to dar, sám ráno vstát z postele a jít na toaletu. ()
Soucit stranou, nádherně nenásilná sonda do vztahu dvou rozdílných společenských tříd v naprosto přirozeném duchu a přesto s jaksi zvláštně působící hloubkou. ()
No, řekl bych po všech stránkách povedené. Naprosto dokonale zvládnutý humor, u kterého se prostě musím smát. ()
Návrat ke zlatým časům francouzské kinematografie. Inteligentní a civilizovaný humor se vyváženě prolíná s vážnějšími situacemi. Divák zpracování ocení o to více, že námět svádí k patetičnosti. Té se tvůrci naštěstí vyhnuli obloukem a tak jsou i díky famózním hereckým výkonům obou protagonistů Nedotknutelní závanem čerstvého vzduchu v zatuchlé přeamerikanizované kinematografii. Jedna malá hvězda dolů za nepozornost u detailů. Nezaměstnaný typos, který se po nocích toulá po předměstí a smaží s fetkama, má bílé vypulírované tenisky??? WTF. ()
Driss vyrostl v chudé černošské rodině, vychovávala ho teta, peníze si obstarával drobnými krádežemi a výběrového řízení na pečovatele o ochrnutého bohatého aristokrata Phillippa se zúčastnil pouze proto, aby dostal papír na pracák. Jenže Phillippe si ho pro jeho upřímnost a bezprostřednost oblíbí a přijme ho. Drisse nejprve láká vidina peněz, života v luxusu a sympatická zrzavá Phillippova asistentka. Postupem času se však mění i jeho přístup k této práci a hlavně mezi ním a Phillippem vznikne zvláštní, velmi silné pouto... Krásný film o frajírkovi a zlodějíčkovi, který změní svůj pohled na život a dokáže se o ochrnutého invalidu nejen starat, ale hlavně vnese do jeho života nový rozměr a radost. Síla filmu je dána především scénářem a hereckými výkony. Oba hlavní protagonisté jsou skvělí. Především Francois Cluzet velice přesvědčivě hraje očima. V momentech, kdy vyjadřuje svoji radost s štěstí, se upřímně radovala i moje dušička, když jeho oči byly smutné, bylo smutno i mně. Moc hezký filmový zážitek. 90%. ()
Nejlepší komedie/drama, co jsem zatím viděla. Tak moc jsem se ještě u ničeho nenasmála. ()
Tak tohle bylo úžasné! Příjemná atmosféra, příjemný děj, příjemní herci. Bavila jsem se od začátku až do konce. Bylo nadmíru pozitivní, že ten konec nebyl vůbec přeslazený, možná je to tím, že je to podle skutečného příběhu. Ale ti francouzi to asi fakt umí. ()
Další film u kterého se dost zasmějete, bohužel vám to zkazí několik smutných scén ale život není pořád jen veselý, že? Film perfektně ukazuje jak si ve Francii žijí bohatí lidé a imigranti z předměstí. Celkový dojem z filmu je fantastický když ho dokoukáte je vám líto, že skončil a chcete ho vidět ještě minimálně jednou, lépe však dvakrát. Nutno také vyzdvihnout výkon François Cluzeta, a Omara Sy. Film nejde ohodnotit jinak něž-li pěti hvězdami. ()
Nejlepší film, jaký jsem kdy viděla! ()
Po Forrestovi (kterého tedy osobně za komedii moc nepovažuji) druhá nejlepší komedie dle čsfd. Fííha, To zní moc dobře! A ejhle, ono to dokonce i je dobré! Tohle byla vážně paráda. Jeden z prvních filmů, o kterých jsem se dozvěděl až díky zdejším žebříčkům a dlouho jsem neváhal a pustil si ho. Byl jsem příjemně překvapen (avšak ne vždy) inteligentním francouzským humorem a příjemným příběhem o soužití a přátelení se dvou na první pohled naprosto odlišných lidí, kteří se v sobě nakonec našli a padli si do oka. Příjemné, milé, oddychové, vtipné. Vše navíc podtrženo vynikající hudbou mistra Einaudiho, který si tímto jediným filmem vysloužil vstupenku mezi mé nejoblíbenější skladatele a jehož skladbu Una Mattina (https://www.youtube.com/watch?v=ymMYzb2HBsg) jsem ještě dlouho po shlédnutí nemohl vytřepat z hlavy. Takto nějak si to představuji. Tleskám! ()
Nevšední spojení dvou lidí do přátelského vztahu, doprovázený vynikajícím humorem a místy dojemnými moment :) skvělé sympatické postavy a děj doprovázený vynikající hudbou. ()
Související novinky
Kevin Hart sesadil Aquamana
Je to oficiální, Aquaman je první superhrdinský film ze stáje DC od Temný rytíř povstal, který v kinech překonal miliardu. Úspěch je to zejména pokud se ohlédneme na předloňskou Ligu spravedlnosti,… (více)
Tom Hanks a švédský hit
Hollywood momentálně neblázní jen po superhrdinech, ale i po předělávkách výrazných evropských filmů. Remake Nedotknutelných s Bryanem Cranstonem už je natočený, Jack Nicholson si zahraje v novém… (více)
Z Willa Ferrella bude stoletý stařík
Možná si ještě pamatujete na švédský hit Stoletý stařík, který vylezl z okna, jenž to dotáhl až k oscarové nominaci na masky. Jen 4 roky starý film sesbíral chválu od diváků i kritiků, takže nikoho… (více)
Kdy dorazí američtí Nedotknutelní?
Ačkoliv o tom ještě spousta lidí neví, francouzský hit Nedotknutelní se opravdu dočkal remakeu. Divokou roli Omara Sye převzal Kevin Hart (Centrální inteligence) a místo Françoise Cluzeta se na… (více)
Film o tom, aké dôležité je nestratiť zmysel života. Príbeh filmu je založený na budovaní priateľstva medzi postavami z dvoch odlišných svetov- ochrnutého aristokrata Phillipa a jeho opatrovateľa „z ulice“ Drissa. Žánrovo sa radí ku komédii a dráme. Rozborov v tomuto dielu bolo už napísaných habadej. Na CSFD som sa rozhodla prispieť analýzou vychádzajúcou z práce s hudobnou zložkou. V rozpätí 112 minút sa vedľa seba ocitajú diametrálne odlišné žánre, rôzne spôsoby práce s diegetickou a nediegetickou hudbou a za zmienku stojí aj využitie pôvodne autonómnej hudby. Tematické zameranie na akýkoľvek druh postihnutia, resp. nevyliečiteľnej choroby v sebe nesie značné riziko, že film voči divákovi sklzne do polohy citového striptéra zahaleného do pátosu a sentimentu. V prípade tohto diela je hudba významnou zložkou, ktorá zabezpečuje, aby sa tomu tak nestalo. Tak ako sa film žánrovo láme na komédiu a drámu, líšia sa od seba aj hudobné motívy. Na jednej strane stojí pomalé melancholické piano a hudobní klasici (Vivaldi, Bach, Beethoven...), ktorí kontrastujú so skladbami súčasnosti (George Bensto- The Getto, Nina Simone- Feeling good, Earth, Wind and Fire- September, skupina, ktorá funguje aj v rámci scenára, ako obľúbená Drissova skupina). Tóny klasiky sú prvá informácia, ktorá sa k divákovi dostane po kliknutí na „play“ v prehrávači a pokračuje do úvodnej scény v aute. Divák vidí černocha a staršieho pána v aute, netuší nič o postavách a práve to tvorcom umožnilo použiť melancholický motív hneď na začiatku filmu, hoci film má globálne pozitívny náboj. Vysvetlenie zámeru zvolenej nediegetickej hudby spočíva v tom, že je nutné si uvedomiť, že sledujeme vlastne záver filmu, v kontexte ktorého je daná hudba nevyhnutnosťou (Driss pomáha Philippovi z osobnostnej krízy, do ktorej upadol). O pár sekúnd neskôr však divák spolu s postavami počúva odpaľovačku od Earth, Wind and Fire (diegetický, objektívny, mimoobrazový zvuk a zároveň aj hudba úvodných titulkov). Tu sa film rozbehne a nastolí sa emocionálny náboj v rámci celku. Pomalé piano sa objavuje hlavne v súvislosti so sociálnymi témami. Sekvencie, v ktorých divák spoznáva Drissov spoločenský status (život v gete, mizivé sociálne zázemie, neštrbené vzťahy s rodinou). Ide o nediegetickú hudbu, ktorá funguje na emočnej rovine (po vtipných scénach jeho opatrovateľských excesov a uvoľnenej atmosfére, ktorou je divák nasiaknutý, je nutné ho schladiť, stotožniť ho s Drissom a nechať ho prežiť jeho mizériu). Absolútna hudobná klasika sa objavuje v scénach odohrávajúcich sa v Phillipovom sídle. Postava Philippa je vykreslená ako aristokrat, teda hudobný vkus na poli Vivaldi, Bach, Beethoven je jeho predpokladateľnou súčasťou. Ich skladby patria k Phillipovmu rannému strereotypu vstávania. Ide o diegetickú, objektívnu, vnútro – niekedy aj – mimoobrazovú hudbu a môžme hovoriť aj o použití pôvodne autonómnej hudby (koncert pri príležitosti Phillipových narodenín), ktorá niekedy funguje aj ako humorný prvok. Napríklad, v scéne, kedy Driss prvý krát uvidí vaňu v kúpelni a v pozadí znie „Ave Maria“, ďalším príkladom využitia povôdne autonómnej hudby, ktorá vo filme funguje ako diegetická, objektívna a vnútroobrazová je scéna v opere, kedy sa na javisku zjavi chlapík prezlečný za strom a začne spievať (táto scéna sa pre mňa stala kultovou záležitosťou ;-) Hudobná klasika sa objavuje v aj závere filmu, kedy sa karta obráti. Driss sa postaví na nohy, rieši problémy rodinných príslušníkov. Orchestrálna hudba mu dodáva ráz osvieteného človeka, ktorému sa podarilo opäť nájsť správnu cestu. V tejto rovine funguje ako nediegetická hudba, no jej presah do scény, kde divák sleduje Phillipovu krízu, z nej robí opäť hudbu diegetickú, objektívnu a mimoobrazovú, ktorá slúži na dokreslenie priestoru Phillipovho aristokratického sídla. Filmu Intouchables sa vo všeobecnosti darí nenápadne pracovať s nástrojmi, ktorými je divák manipulovaný a hudobná zložka je pri týchto snahách jedným do zásadných prvkov. () (méně) (více)