Režie:
Martin FričScénář:
Karel SteklýHrají:
Terezie Brzková, František Smolík, Jiřina Štěpničková, Rudolf Hrušínský, Jindřich Plachta, Jaroslav Průcha, Vladimír Řepa, Stella Májová (více)Obsahy(1)
Všeobecně vážený ředitel maloměstské záložny Hlavsa se kvůli své rozmařilé a zhýčkané ženě dopustí zpronevěry, a když se situace nedá zachránit, zastřelí se. Jeho matka, prostá vesnická žena, se ujme ovdovělé snachy i dospívajícího vnuka s podmínkou, že jí oba pomohou všechnu škodu nahradit. Pro městskou dámu je tvrdá vesnická práce utrpením. Stejně tak pro mladého Boříka, nadaného pianistu, který se těžko vzdává snů o umělecké dráze... (ČSFD)
(více)Recenze (47)
V tomto filmu jsem si již z dřívějška pamatoval mladého Hrušínského coby nadějným klavíristou, kterému se po tragické události v rodině ze dne na den změní celý jeho život. Silné je určitě místo, když dotyčný hraje na varhany v kostele Dvořákovu Když mě stará matka. Filmu jinak samozřejmě vévodí Terezie Brzková coby hrdá to žena Barbora Hlavsová. Ve své typické roli dobrosrdečného člověka ale jitsě zaujme i Jindřich Plachta. Souhlasím s některými hlasy, že poněkud zvláštní je volba Jiřiny Štěpničkové jako Boříkovy matky. Věkový rozdíl (pouhých 12 let) mezi ní a Hrušínským se filmařům nepodařilo nikterak opticky zvětšit, aby některé scény (když třeba matka líbá svého syna na rty) nepůsobili divně, jakoby oba nebyli matka a syn, ale milenci. Jde ale o jedinou drobnou výtku. Jinak v tomto Fričově filmu vynikne skvělá kamera a hudba, kde vedle Jaroslava Křičky zazní přímo i mistr Dvořák. PS: Jak jsem se dozvěděl z dopisu mého dědečka, na tomto filmu byl s moji babičkou v roce 1943 v kině Horní Cerekvi, když spolu začali chodit. Psal ji, že jde o hezký film, což po jeho opětovném zhlédnutí, mohu jenom potvrdit. ()
Perfektně zvolení herci a výborný scénář - to je hlavní úspěch tohoto filmu, Štěpničková jako pořádná mrcha, už tehdy výborný Hrušínský, avšak všechny zde zastiňuje ještě o třídu lepší Brzková, tolik přirozenosti a oduševnělosti snad do hereckého projevu ani není možné dát. Talent Brzkové je opravdu výjimečný, v divákovi vzbuzuje lítost, touhu po tom ji pomoci, zastat se ji, takoví lidé už neexistují. Opravdu skvělý film, taková kapka v protektorátním moři, je známé, že se v době protektorátu točily úspěšné komedie, ovšem dobrých dramat se točilo poskrovnu, toto je jedno z nich. ()
Film z dob, kdy lidi brali odpovednost za sve chovani a ciny vazne. Cili defraudant se zastrelil, a rodina musela vse splatit. Zadne imunity a odklaneni jako dneska...jo, to je hořký pokoukani. ()
Pěkný film, opírající se o velice dobrou předlohu. Potěší mladý Hrušinský i výkon kouzelné babičky Brzkové. ()
Strhující lidské drama odehrávající se na malém městě, s opravdu skvělou Terezií Brzkovou. ()
Otázkou je, zda nejmistrnějším filmem Brzkové není Babička, ale právě Barbora Hlavsová. V ní je ohromná ženská a mateřská síla, s níž čelí nepřízni osudu poté, co její syn zpronevěřil neuvěřitelné peníze a ona se zavázala, že dluh splatí. Standardní výkony Plachty, Štěpničkové, výborný Smolík, tradičně divadelně přehrávající Průcha a tehdy ještě slabší Hrušínský, který tu opakuje svoji roli nadšeného klavíristy ze Študáků... Režijní zvládnutí komparsu bylo slabší, Frič zvládl řadu filmů lepších. Jenže síla tématu mluví pro pět hvězdiček. Kterápak matka v dnešní době by se takto dovedla obětovat? A přitom stačí tak málo, aby se s člověkem roztočila ruleta dluhů... A ještě nutno připomenout mistrnou hudbu Křičkovu i Smatkovu a velmi příhodné prolínání tóny Dvořákovy "Když mě stará matka". ()
Film o zpronevěře peněz a tehdejší morálce a ochotě peníze vrátit, o které si dnes v mnoha případech můžeme nechat jenom zdát. ()
Drama není špatně rozehrané, ale k věrohodnosti mi chybí větší motivace, hlavně babičky Hlavsové. Kamera se na venkovském prostředí snaží zachytit dřinu a sebeobětování, ale scény působí samoúčelně a celou dobu mi hlavou vrtala otázka, proč to dělá? Chápu, že byla poctivá a chránila čest svojí rodiny, pro mě to ale bylo přehnané. Celkově je to určitě povedený film, přesto mě nedokázal přesvědčit a konec byl na rovinu kýčový. ()
Film z doby, kdy zachování cti bylo hodno velkých obětí. Film je poslem krásných hodnot, jejichž pouhé vyznání bylo ve své době smutným zadostiučiněním. Všichni herci skutečně excelují a film je točen s citem - možná až s jeho přemírou, která ústí v utahané tempo. Kdybych film viděl v premiéře za okupace, pocity by mohly být jiné... ()
"Tohle všechno není nic?" ()
Film "Barbora Hlavšová" z roku 1943, režírovaný Martinem Fričem, je české drama situované do malého městečka. Hlavní postavou příběhu je Hlavsa, respektovaný správce zastavárny, jehož zápletka se točí kolem embezzlementu (defraudace nebo zpronevěry), který spáchá kvůli své rozmarů a nemravné manželce. Když se situace stává nezachránitelnou, Hlavsa si vezme život. Jeho matka, prostá vesnická žena, se následně ujme své vdovy po synovi a jejího dospívajícího syna. Oba jí pomáhají splácet vzniklou škodu. Ve filmu hrají Terezie Brzková jako Barbora Hlavšová, František Smolík jako Vojtěch Hlavsa a Jiřina Štěpničková jako Klára Hlavšová. Tento film je charakteristický pro svou dobu, a podle jedné recenze na ČSFD.cz vyvolává v moderních divácích smíšené pocity, jelikož ukazuje situace, které dnes mohou působit nepravděpodobně. Tento film, vzhledem ke svému historickému kontextu a tématu, pravděpodobně poskytuje zajímavý pohled na morální dilemata a rodinné vztahy v prostředí malého městečka v protektorátním Československu. Zároveň odráží určité společenské normy a očekávání té doby. Jako drama s tragickým příběhem a komplexními postavami může "Barbora Hlavšová" oslovit diváky preferující hlubší charakterové studie a historické kontexty. ()
Citlivý film nám ukazuje, jaký byl těžký život na vesnici.Herecké výkony Terezie Brzkové,mladého Rudolfa Hrušinského a stále dobráckého,milého Jindřicha Plachty,.....to byl požitek. ()
Tak toto je FILM. Skvěle zahrané, Hrušínský vynikající, stejně tak krásná Štěpničková a dojemná Brzková. A na člověka Plachtu nesmím zapomenout. S city se tlačí na pilu tak akorát, snad skoro vůbec, přesto je to silně citově vypjaté, dojemné, lidské, pokorné. Pro mě velké překvapení a potěšení. ()
Jeden z nejlepších protektorátních filmů a možná první, kde zaznělo Dvořákovo Když mě stará matka. Připadá mi, že jde o nejčastější český hudební motiv používaný i v zahraničí. ()
Další dojemný příběh. Tentokrát o tom že Hrušínský má velký hudební talent a má našlápnuto k velké slávě. Avšak naposlední chvíli si uvědomí že hudba není pro něj to nejdůležitější a rozhodne se pro babičku a život na venkově. Což je vpořádku protože starým lidem se pomáhat má. Jinak se mi ještě líbilo že stejně jako ve filmu nebe a dudy je zde zachycena atmosféra první republiky v realitě. Tvrdá práce na poli a skromné oblečení. ()
Film o zásadovosti. Zestárl, ale na člověka pořád zapůsobí. ()
Je to takový dost smutný film, ale ten Plachta mě zas rozesmál. Nevím jak to dělá. Myslím tu větu: "To je od neznámého dárce." ()
Krásný herecký koncert Brzkové a Štěpničkové, jedno z nejlepších dramat čtyřicátých let, kupodivu ani děj nijak zásadně nevybočuje z dnešních dnů - jenom těch hodných lidí by se našlo o mnoho méně. ()
No páni, to bylo slaďoučce nasládlé a přesládlé. Medový perník, posypaný cukrem a politý marmeládou. Tfuj. Příběh ovšem, jako takový má zpočátku spád, pak je víceméně statický, ale na škodu mu to až tak není. Ovšem v závěru nastane v ději kličkování a na dotaz autorů "Co s tím?" bych řekl, že zahodit a zakopat. Takže pro toho kdo má dramata rád snad dobrý film, pro mne jen velmi slabý odvar. 221020118841/8841 ()
Když pominu veselohry, tak jde určitě o jeden z těch lepších filmů v žánru filmových dramat, která byla natočena za protektorátu. Zpracování a herecké výkony na té nejlepší úrovni. Námět Jaroslava Havlíčka podle jeho románu Skleněný vrch je dobře převeden do filmového příběhu. Nemohu si odpustit poznámku k názoru o přeslazenosti filmu. V roce 1942 těžko hledat náměty, které by německá cenzura nezavrhla. A navíc by to chtělo trochu úcty k filmovým umělcům, kteří točili ve své době kvalitní filmy. Bohužel právě oni téměř všichni doplatili na změny v roce 1945 a 1948. Někdo odešel do zahraničí, ale většina se musela vypořádat se zákazy činnosti. Každý, kdo se blíže zajímá o film, napočítá desítky lidí. ()