Barbara

[FILM FEST 2012] Zajímavý režijní pokus režiséra Petzolda. Síla filmu vyplývá především ze zkušenosti a znalosti problematiky NDR, ve které žili režisérovi rodiče. Silné dramatické prvky a celkový potenciál přesto zůstává nevyužit. Nejvíce mi vadí, že hlavní hrdinka Barbara nakonec nemusela řešit žádné osobní dilema. Vše za ní vyřešily samy okolnosti. Nakonec vše utíká do jakési prázdné šedi života socialismu. Bohužel stejným směrem utekl I celkový dojem z filmu. 62% (30.11.2012)

Báječný film pro otevřené hlavy. Nina Hoss (kterou jsem nedávno obdivoval v netradičním upírském dramatu Wir sind die Nacht) v titulní roli je výborná, taktéž její herecký protějšek Ronald Zehrfeld. Při sledování jsem se neubránil srovnání se známým snímkem Životy těch druhých, který je o poznání divácky vstřícnější - BARBARA určitě není film pro každého, o čemž svědčí už skutečnost, že někteří znudění diváci odcházeli z kina ještě před koncem. Osobně mi to přijde škoda - BARBARA podle mě velice věrně reprezentuje typ filmů, které mívají přívlastek "festivalový". Toto je totiž skutečně přesně ten typ filmu, na který nejčastěji narazíte ve Varech na MFF, apod. Se vším, co k tomu patří - tenhle film jde hodně mimo mainstream, a toho si vždy cením. Závěr mě dostal. (15.10.2013)

Nejenom ve srovnání s českým filmovými návraty do let normalizace, křečovitými a černobílými, je Barbara klenot. Petzold nepracuje se zplošťujícími opozicemi, zohledňuje mnoho úhlů pohledu a hrdinku staví před složitá morální dilemata. Stejně jako pro ostatní postavy, také pro nás je Barbara ženou tajemnou, která něco skrývá. Nevíme, čím se provinila a jaké jsou její úmysly. Dle nedůvěřivých pohledů ostatních, ale také tím, jak ji zabírá kamera, je Barbara neustále pod dohledem. Se soukromím z jejího života vymizely důvody k radosti. Na štěstí nevěří, převažujícím emocionálním stavem je pro ni strach. Její vstřícnost ke druhým má zištný charakter. Nepotřebuje-li nic, ostatní si k tělu nepřipouští a komunikuje s nimi v úsečných větách. Sama se raději vyjadřuje jen neškodnou hudbou, hrou na piano. Výjimkou jsou pacienti – příslib, že i v odosobněném komunistickém bezčasí lze dělat něco smysluplného. Díky nejednoznačným postavám, zájmu o detaily (lepení náplastí na kotníky, listování zápaďáckým katalogem) a neokázale výpravě (rekvizity k sobě nestrhávají pozornost, prostě jsou v záběru), působí v Barbaře vykreslený svět Východního Německa velmi autenticky, ne jako exkurze do muzea komunismu. (Pěkným příkladem nenuceného pojetí dobové reality je střet dvou světů, reprezentovaných Trabantem a Mercedesem, na lesní cestě.) Zatímco čeští filmaři křičí, jak byli všichni komunisti svině a jak těžký měl slušný člověk život, Petzold k takovýmto zobecněním nesklouzává, nepodniká průhledný útok na systém. Velkých dějin se dotýká skrze jeden malý, intimní příběh, což mu nebrání zároveň vystihnout atmosféru doby a položit několik nadčasových otázek, týkajících se zodpovědnosti člověka za druhé. Drama mimořádně silné i bez siláckých řečí. Jde to. 80% Zajímavé komentáře: Traffic, Sandiego, Mlle (19.02.2015)

Pokud se Christan Petzold snažil vystihnout ponurou a depresivní atmosféru v tehdejším NDR, tak se mu to dokonale podařilo. Ta na mě padla, jak deka hned od začátku. Určitě existovalo mnoho podobných příběhů z nichž jeden jsme mohli sledovat a já chválím za snahu, přiblížit nám to co nejreálněji. Tady se ocitla mladá lékařka Barbara v situaci, kdy musela svádět velký vnitřní boj mezi svou profesí a touhou dostat se nejen do západního bloku Německa, ale i za svým milencem. Oni téměř všichni, kteří se pohybovali v jejím okolí, tvořili různorodou mozaiku lidí, kteří tu ponurou atmosféru velmi vhodně doplňovali. Mezi ně patřila Stella, nebo mladík, který se pokusil o sebevraždu, policajt s nemocnou manželkou a v neposlední řadě tam byl také i sympatický André, který se pomalu, ale jistě dostával do povědomí mladé lékařky. Jinak NIna Hoss, která byla např. vynikající i ve filmu Žena z Berlína, tak i tady se své role zhostila na jedničku. Osobně bych měla jen připomínku k ne moc vydařenému závěru. 75% (08.12.2012)

Střípky ze života dětské lékařky Barbary, která žije v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Film plyne hodně pomalu, občas tomu chybí výraznější dramatické momenty a taky se v něm na můj vkus jezdí až moc na kole. Přesto je dobrou výpovědí o tom, jak se v šedivém, hnusném a bezútěšném DDR žilo. Nejvýrazněji mi tak asi zůstane v hlavě momentka, kdy se Barbara (výborná Nina Hoss, která hraje hlavně očima, jinak se její výraz během celého filmu moc nezmění) při jedné z nesčetných domovních kontrol podrobí tělesné prohlídce v koupelně a žena, která ji provádí a která bezesporu oplývá nižším vzděláním než Barbara, ji bez ostychu tyká a přikazuje "roztáhni nohy a ohni se." Větší ponížení si asi těžko umím představit. (20.06.2012)