Legenda 17

Legenda 17 obsahuje všetky klišé športoých filmov, ale zrovna v tomto žánri to snáď ani inak nejde a keby tu niečo veľmi známe absentovalo, cítili by sme sa ukrátení. Asi aj tá démonizácia kanaských hráčov k tomu patrí. Trochu mrzí, že olympiáda v Sappore je tu prezentovaná ako iba také predjedlo pred sériou s Kanadou a namiesto finále vidíme iba remízový zápas so Švédskom Milostná línia sa zdá byť trochu zbytočná a mierne zdržuje, ale prekvapivo jej nie je venovaný príliš veľký priestor a ku koncu je to už iba čisto o hokeji. (06.03.2018)

Tak STV kupuje kvalitné ruské seriály (Mladá Katarína, Dostojevskij), ale nekvalitné filmy. Toto bol čistokrvný mačizmus a heroizácia metód, ktoré v hokeji neschvaľujem. (Vy nehráte hokej, ale vediete vojnu, jasné?) Neznášam týranie do krvi na tréningu a keď sa testosterónoví agresori snažia poslať súperovho útočníka do invalidného dôchodku. No nie, takto nie! Niektoré scény a triky, boli fakt na smiech. (17.01.2017)

Ruský film, že už to viac nešlo. Okrem iného skvele vystihuje jednu zo základných charakteristík tohto národa - spoločný nepriateľ je spoločný nepriateľ a keď je na scéne, vnútorné rozbroje a sklamania bokom. Tiež pripomínam, že v názve filmu je "legenda", takže nemudrovať nad hyperbolami, ktoré vrcholia legendárnym zápasom a prosím pekne si to užiť! Tak vydarených športových filmov s takýmto presvedčivým, pretože tým pravým športovým duchom, zase nie je veľa. (30.06.2017)

Nemám ráda kolektivní sporty a hokej a fotbal z celého srdce nenávidím, jen si nejsem úplně jistá, co z toho víc. Podívat se na film o hokejistovi, potažmo o hokeji, můžu přičíst na vrub svojí patologické zvědavosti, z části i sympatiím k některým z herců, nakonec, nemohlo mě čekat nic horšího, než dvě hodiny nudy, stanou se i horší věci. Už úvodní scéna mě zarazila hluboko do židle a výkřik: "ty vole!" se nevztahoval čistě k tomu, co běželo přes obrazovku. Tréninky, bruslení, máchání s hokejkou, nic z toho není nudné. Love story hlavního hrdiny není sladkobolný trapas. Když se Charlamov vzteká, vztekáte se s ním, když Charlamov zpívá, shovívavě mu to odpustíte. (Ne, při tom se opravdu s ním zpívat nedá, ale je to roztomilé.) Závěrečný zápas jsem ve výsledku přes své hokejové ignorantství, které hodlám pečlivě hýčkat i nadále, odhadla. Že mi ale ty opice zvedly mandle, když přežvykovaly při ruské hymně, primitivnější urážku už opravu nedokáže vymyslet ani kanadský hokejista (ano, tušíte správně, nefandila jsem Kanaďanům nikdy jindy, tím spíš ne tady). Na konci jsem, stejně jako v roce 1972 celý Sovětský svaz a vůbec nepochybuji o tom, že i všichni diváci, konstatovala: "Moloděc, Charlamov!" (13.09.2013)

Pokaždé, když nastupovala Sborná v jakékoliv sestavě, plivali jsme oheň a dštili síru, zvlášť po ,,68" roce. Vcelku nám bylo buřt jaké hvězdy tam hráli, jen jsme se modlili, aby jsme jim pocuchali peří. Lainu Michajlov, Petrov, Charlamov s mastodontem Ragulinem v zádech jsme nenáviděli nejvíc, protože bohužel dávali góly. S odstupem času a výstupem Sovětských vojsk zpět na jejich území , jsme ochotni uznat, že hokej hrát uměli, nemá cenu si to zalhávat. Film je celkem solidně natočen se všemi klišé co k němu patří, i když ne zcela ve férovém duchu. Co za hovády tam udělali z Kanaďanů bylo směšně děsné. Ovšem nejvíc mě pobavil fešný Tarasov (myslím typově) , když si vzpomenu na obtloustlého skřeta s věčnou papachou na kebuli. Tyranskou povahu vystihli a tuším, že vybrali jen odvárek z jeho metod. Suma sumárum musím nakonec dát stejně čtyři, přes určité nedostatky mě to bavilo. (08.12.2013)