Reklama

Reklama

Poutavý sportovní film věnovaný ikoně světového hokeje, Valeriji Charlamovovi. Mladý hokejista Valerij Charlamov zaujme pozornost Anatolije Tarasova, věhlasného trenéra CSKA Moskva. S příslibem, že bude poslán do Japonska, je k jeho nemilému překvapení odstaven do Čebarkulu, kde se má otrkat v provinčním týmu Hvězda. Valero tu zazáří a s plným odhodláním přilétá zpět do Moskvy. Zde naráží na Tarasovovy drsné trenérské praktiky i nevybíravé chování vůči družstvu. Valero však nepolevuje. Přes počáteční nesnáze se ustanoví slavná útočná trojice: Charlamov – Michajlov – Petrov. Během kariérního vzestupu Valero vstupuje na půdu politických taškařic. Musí se také poprat s rodinnými a milostnými rozkoly. Před vysněným zámořským utkáním sborné proti kanadským agresorům Valerovi přichází do cesty vážná automobilová nehoda... (Česká televize)

(více)

Recenze (187)

Kamca_ 

všechny recenze uživatele

Tady se opět potvrdilo, že životopisné filmy nemám moc v lásce. U tohoto filmu jsem si nejdřív myslela, že když hraje v ději velkou roli hokej, že to bude něco víc. Nestalo se. Film u mě spadá do klasického průměru. Už jsem viděla líp zpracovaný filmy o hokeji. Určitě bych zkrátila tu dlouhou stopáž, která filmu moc neprospívá. 55%. ()

666teen 

všechny recenze uživatele

No. Jsem trošku jiná generace. Tahle největší sláva před robotem Tichonovem mě zaplaťbrežněv minula. Asi o rok. Nevrmájnd. Charlamov jako skorodizident,,,,Treťjak, Peťjak, Deseťjak, Mikulov, Vikulov, Břeclav. A ti nejlepší. Animáma, Anitáta a Anisin...Čelní střet molodců s partou lidožravých kanaďanů je jeden z nejvtipnějších momentů ve filmu vůbec.... ()

Reklama

Huntelaar 

všechny recenze uživatele

Bylo by naivní čekat od ruského filmu o „národním hrdinovi“ nějaký nadhled a nezabřednout přitom do hromady patosu, kde ruský málčik svým uměním válcuje kanadské plejery. Na druhou stranu dokázali natočit jedno z nejlepších zobrazení hokeje, kde se i americký Hokejový zázrak může jít zahrabat. A v neposlední řadě stojí za zmínku taky velmi působivý výkon Olega Menšikova. ()

sud 

všechny recenze uživatele

Kdo umí, ten umí - tak nejlíp bych asi shrnul práci režiséra Nikolaje Lebeděva. Dokázal totiž, že já, nikterak velký fanda ledního hokeje a už vůbec ne Rusáků, jsem po dvě hodiny seděl v křesle jako přikovaný a klukům v bílém s pracovním náčiním na dresech držel palce na všech končetinách, aby těm arogantním opičákům s javorovým listem na pupku pořádně nakopali zadní části těla. Ať už je to oproti realitě jakkoli přikrášlené (i kdyby, tak sportovní nacionalismus je mi vždycky milejší, než politický), pro tyhle pocity se také točí filmy. Smekám před výborným Danilou Kozlovským i před Olegem Meňšikovem, který tím "otcem sovětského hokeje" prostě je! A co my? Natočíme něco o Naganu? 95%. ()

lillien 

všechny recenze uživatele

No ono nebylo tak těžké v tom závěrečném souboji fandit rusům, dokonce i pro nás zapřisáhlé antisoudruhy. S typicky ruskou potřebou přehánět se podařilo tvůrcům kanadský tým znechutit i nezávislému divákovi. Nikdo nevypadal na míň než pětačtyřicet a vizáží by mohli zabíjet na jatkách. V kontrastu s téměř bojácně a uhlazeně působícími rusy ( kdepak, žádný Ovečkin), s kterými jste museli soucítit, se chovali fuj fuj odporně, což nenápadnými detaily ještě zdůrazněno. Mezi námi hnidopichy nevěřím, že by se i v roce 72 celým zápasem kanadský tým prožvýkal a že by opravdu ani jeden z nich, na rozdíl od soupeře, frajersky nenosil přilbu. Byl by to opravdu povedený sportovní film, nebýt toho prosakujícího ruského patosu, který skutečně nesnáším. Hodně se povedl charismatický trenér Tarasov s až psychopatickými tréninkovými metodami, i Charlamov byl dobře obsazený a zahraný. Atmosféra socialistického Ruska je taky něco, co mi stačí si připomenout jednou za padesát let, nicméně filmařsky výborně zvládnutá a k příběhu to patřilo. Na mě trochu přepálená stopáž a především absolutně nestravitelná hudba, která i dramatické okamžiky dokázala silně podkopat, ubrala na atraktivitě, takže jen 3,5. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (22)

  • Ve filmu se v týmu Kanady objevují hokejové legendy, konkrétně s číslem 7 Phil Esposito, s číslem 28 Booby Clarke a s číslem 29 Ken Dryden. (tomSheek)
  • V prvních zápasech Série století '72 nehrál Charlamov se svými obvyklými spoluhráči Michajlovem a Petrovem, nýbrž na levém křídle s Vikulovem a Malcevem. Proto také nemohl nahrávat na poslední gól. Poprvé se sešla trojka Michajlov-Petrov-Charlamov až při čtvrtém zápase série, posledním na kanadské půdě. (Robbi)
  • Na počesť Valerija Charlamova nosia ruskí hokejisti Ilja Kovalčuk číslo 17 a Jevgenij Malkin číslo 71 (obrátene 17). (hollci)

Reklama

Reklama