CBGB: Kolébka punku

CBGB bolo kedysi pulzujúcou tepnou NY undergroundovej scény. Bolo otázkou času, kedy niekto tomuto dôležitému milníku punku a legende vzdá hold hraným filmom. Musím skonštatovať, že i napriek výbornému traileru ostalo nakoniec prázdno. CBGBovská divočina mi prišla akási neuprimná,neozajstná, jednoducho celý film sa mi presypal medzi prstami bez toho, aby zanechal nejaký dojem (i keď s laxným Hillyho prístupom sa to asi i v skutočnosti tak malo). Namiesto smršti iba ľahký vánok, komixová narácia miestami dosť iritovala, no must see pre každého, kto sa bezhranične oddal tomuto žánru hudby. PS * za mojich milovaných Ramones, ktorí s plátnom doslova znova ožili:-). Ramones:"We got four songs:I don't wanna walk around you, I don't wanna be learned, I don't wanna be tamed and I don't wanna go down to the basement." Hilly:"Anything you wanna do?" "We're working on something new." "Something positive?" "Yeah, it's called I wanna sniff some glue." (03.01.2014)

"Koho zajímá, co mám rád? Imně je to vlastně u prdele." Debbie Harry, Patti Smith, Lou Reed, Sting i Iggy Pop byli falešní a já to vychytrale poznal podle toho, že je hrál někdo s úplně jinými jmény. Dost však úvah o mý genialitě a klesněme k jádru pudla, tedy na absolutní dno společnosti, odkud vzešel punk. Ten jsem vždy obdivoval pro jeho přímočarost a přiznám se, že v zašvábeným, pokáleným a úchvatně smradlavým klubu CBGB bych si nějakej ten punkovej večer v roce 1977 rozhodně někdy dopřál. Ale frontu na vykouření Iggyho péra bych asi nestál, protože se nerad mačkám. (11.12.2014)

Dostat to do rukou někdo schopnější, tak bych se posral blahem, takhle je to jen lehký a dost neautentický průměr a hlavní roli hraje odporný Troška nebo jeho odporné US dvojče!!!! PS: Takovouhle muziku už dnes nikdo neumí, byl to asi poslední velkej hudební boom ve světě, ta dnešní hudba se nedá poslouchat, jsem buď moc starej a nebo tady už všechno bylo, nic nového není a nebude, jdu si pustit Wolfganga... PPS: Pokud Kristal byl něco takovýho, jak to tady zahrál ten vocas, tak to byl hroznej a neschopnej kokot. (26.08.2015)

Na mistrovu památku jsem si pustila právě jednu z jeho posledních věcí. Vadil mi doprovodný komiks, vadily mi zbytečně vyhrocené nereálnosti, ale jinak jsem se bavila a taky jsem se přistihla, jak se klasicky pohupuji v rytmu bicích skoro u každého songu. Potlesk Alanu Rickmanovi za ztvárnění Hillyho Kristala a čest jejich památce. (14.01.2016)

Ano, tohle dílko má skoro všechny filmařské neduhy, které člověka napadnou. Mnohdy vypravěčsky křečovitý, jakoby to byl nějaký „famácký“ pokus nějakého nepozorného studenta, timing scén s jakýmsi komickým potenciálem zpackaný a i ten zamýšlený humor se v nich kolikrát ztratí. Jenže co Randall Miller ztratil na talentu, to nahrazuje nadšením pro věc. Z toho filmu je prostě jasně cejtit ta upřímná láska k rockové muzice, ten nezakrývaný obdiv ke klasikům, kteří se tu mihnou (Ramones, Talking Heads, The Police, Patti Smith, Blondie, Iggy Pop atd.) a respekt ke „kmotrovi punku“ Hillymu Kristalovi, kterého se sympatickou ležérností ztvárnil Alan Rickman. Někdy mi i jenom tohle stačí, aby mi ten film přirostl k srdci a byl mi sympatický, i navzdory těm tvůrčím „mouchám“ (tady spíše pěkně vypaseným „masařkám“), kterých je film plný. 3 nebo 4 hvězdičky? V tomhle případě irelevantní. (28.01.2014)