Hobit: Bitva pěti armád

Nechapu, jak se tohle muze nekomu nelibit. Na Pana prstenu to samozrejme nema, ale po slabsim druhym dile krok spravnym smerem a za me naprosta spokojenost. Tesim se na prodlouzenou verzi, v prvni polovine filmu jsou nektery veci reseny dost zkratkovite a je videt, ze by Jackson potreboval aspon o pul hodky delsi stopaz. No a druha pulka je proste jedna velka bitva, kterou bych ale asi spis nazyval bitvou ctyr armad, rozhodne bych za armadu nepovazoval nejaky vlky a co si budem povidat, hrstka unavenejch lidi taky neni zrovna buhvijaka armada. Coz je ale pripominka ani ne tak k deji, jako spis k nazvu filmu, proste at uz jde o kohokoliv, vsichni se tu skvele rubou a vetsina hlavnich postav dostane prostor pro nejakej epictejsi souboj. Navic se hezky navazuje na LOTRa, triky naprosto bezchybny (nastesti, u traileru jsem mel drobet obavy), hudba tradicne skvela a herci jako vzdy ve svejch rolich presny. Sice ani po skouknuti nejsem presvedcenej o tom, ze bylo nutny Hobita rozdelit na tri dily, ale pripadnymu dalsimu navratu do Stredozeme bych se urcite nebranil (Silmarillion se mi z knizek libil nejvic). Takze za me jasnejch pet hvezdicek a naprosto dustojny zakonceni. (27.06.2015)

"Trpaslík, jehož jsem poznal na dně pytle, by nikdy neporušil slovo." Jenže hobit míní a kurz zlata na středozemní burze mění. Ta část s mamoněním mě osobně moc nebavila, ale jakmile se do sebe pustily armády, tak to bylo pěkné pokoukání. Jenže udržet pozornost při asi hodinové bitvě je vysoko nad mé schopnosti a když je celý ten adrenalin zakončen půlhodinovým mudrováním o pravdě pravdoucí, tak to u mě zase na víc než tři hvězdy nevyleze. Nicméně jsem při monitorování přírody dospěl k závěru, že by si Nový Zéland patrně zasloužil, abych ho navštívil, takže se oficiální pozvánce vlády, s V.I.P. pohoštěním a návštěvou rugbyového derby s Austrálií, bránit nebudu. (06.02.2017)

Dal jsem tomu odstup, abych se nesvezl na vlně očekávání (a následného nevyhnutleného zklamání). A vyplatilo se. Ano, Hobit není Pán prstenů. Ale sakra, Jackson to - vzhledem k předloze - dostal tak blízko, jak jen mohl. Bitva pěti armád očividně nejvíce trpí zásahy střihačaských nůžek (orientovat se v první hodině je docela umění), pak ale film nabere spád a epičnost, která už té prstenové klidně může konkurovat. Možná jí i překonává, protože tu padne až neobvyklý počet hrdinů. Prostě a dobře, za mě palec nahoru a nebojím se tvrdit, že to Jackson zvládl nejlépe, jak mohl. Teď jen počkat na rozšířené verze... (06.09.2015)

Stejně jako oběma předchozím Hobitům dávám i závěru trilogie čtyři slušné hvězdičky a pátou si schovávám pro rozšířenou verzi. Opět se mi totiž zdá, že toho ve filmu nemálo chybí, řada scén ještě "něco" potřebuje. Každopádně i tak zábava velká, poctivě a s očividnou láskou natočená. Ano, Šmakův konec nemusel přijít tak brzy, Legolas nemusel mít tolik prostoru, úžasný Billy Connolly coby Železná Noha ho zase mohl dostat více... A tak dále, a tak dále. Jenže když dvě a půl hodiny filmu utečou jako hodina a půl, to, nač se dívám, mi na rozdíl od řady diváků v sále nepřipadá směšné, konec mě dojme a po návratu domů mám chuť si okamžitě pustit všech pět středozemských filmů, abych se ještě nemusel vrátit do reality... To je přece skvělé, ne?___P.S. Rozšířená verze mě nezklamala. Díky tomu, že přibylo hodně nápaditých a vtipných bitevních momentů (jízda vozem, Bifurova sekera a mnoho dalších), je film teď ještě zábavnější, drobnosti typu Gandalfovy nové hole si nejde nezamilovat, Alfridův definitivní konec musí rozesmát snad úplně každého... A k tomu krásné tiché scény jako Bilbo a Bofur na hradbách nebo pohřeb a korunovace. Pátá hvězdička je tam. (12.12.2014)

Nejsevřenější a nejvyrovnanější film celé trilogie, který mi ale nedokázal vyvrátit ani jednu z pochybností, které mě Hobitem provázely. Přes všechnu křečovitě zdůrazňovanou epičnost je trilogie bohužel velmi plochá, chybí ji skutečně zajímavě strukturované charaktery (vlastně jediný, kdo vedle Bilba projde nějakou dramaticky podchytitelnou změnou, je Thorin), dodané linie jsou otřesně plytké a trojice filmů předloze nedodala hloubku, ale spíš lunaparkový balast nekriticky dlouhých akčních scén. Samotná Bitva pěti armád překvapí, protože i po Gondoru a Helmově žlebu dokázal PJ vytvořit svěží, přehledné a choreograficky nápadité obří scény (armáda trpaslíků a ryšavý školník Willy na obřím praseti patří mezi pár posledních věcí, které jsem ještě v životě chtěl vidět). Bohužel od chvíle, kdy se na plátně nečekaně zjeví obří kamzíci, se z epiky přesouváme do prvoplánované tolkienovské arkády, soft verze Mortal Kombatu vycpané tunou klišé a WTF scén (Legolas a jeho prznění gravitace už snad nemůže bavit ani Petera). Poetické kouzlo ticha a čištění fajfky, které na samém konci předvede Gandalf, je tak v trilogii pohříchu dost ojedinělé. Popravdě, nejvíc mi asi utkví digitální červánky a posedlost tvůrců klást epické důrazy skoro na každou scénu, takže nakonec se skoro všechno jeví jako prkenné divadlo - navíc scenáristicky o stupeň slabší než třeba brilantní "Who am I, Gamling?" monolog krále Théodena. Jako teaser na prstenovou trilogii Hobit funguje, dokážu si představit, že moje dítě z něj bude za pár let u vytržení. Až vyroste, dá mi nicméně určitě za pravdu, že původní trojice filmů zůstává ve své větší tlumenosti a vyšší filmařské obratnosti nedostižná. Nebo dostane na prdel. (11.12.2014)