Final Cut - Dámy a pánové

Naprosto geniální záležitost, u které jsem oněměl úžasem a vydechl překvapením - přesně něco takového jsem si už před léty vysnil v literatuře (jaké by to asi bylo vytvořit knihu, která by celá sestávala výhradně z citací jiných knih, které by na sebe smysluplně navazovaly), a najednou se úplnou náhodou dostanu k někomu, kdo to realizoval ve filmu. Takový nápad samozřejmě není bez rizika - v tomto konkrétním případě jsem se velmi obával o uhlídání správné délky jednotlivých záběrů, přehnaného výskytu notoricky známých scén či opakování různých scén ze stejného filmu - Pálfi naštěstí vše ukočíroval naprosto brilantně, délka jednotlivých záběrů správně kolísá a nikdy nepřesáhne několik vteřin, takže žádný záběr na sebe nestrhává zbytečně velkou pozornost a výsledný dojem z filmu je velmi dynamický a osvěžující; notoricky známé scény se zde takřka nevyskytují - výběr scén a záběrů z jednotlivých filmů je naopak velmi promyšlený a ukazuje překvapující podobnosti mezi jednotlivými filmy, které - navzdory tomu, že jsou časově i tematicky zcela rozdílné - často obsahují neuvěřitelně podobné scény; a nepotvrdila se ani má obava, že by se opakovaly scény ze stále stejných filmů nebo že by Pálfi pracoval jen s filmovým mainstreamem - tomu prvnímu předešel pravidlem na zahrnutí maximálně dvou záběrů od stejného režiséra (s výjimkou Lynche) a tomu druhému skutečně pestrým výběrem z filmů od tak rozdílných tvůrců, jako Kar-wai Wong, Rainer Werner Fassbinder či Michelangelo Antonioni, abych jmenoval alespoň tři své oblíbence, které za mainstream nelze považovat ani omylem. Fanoušky českého filmu může potěšit, že se zde objeví i záběry z několika českých filmů. Při naběhnutí závěrečných titulků, kde jsou všechny použité filmy vypsány, jsem si s velkou chutí očima prolítával jejich přehled a s uspokojením konstatoval, že jsem většinu filmů identifikoval správně - tenhle "film" je něco jako splněný sen každého cinefila, a spolu s podobně geniálním snímkem The Artist je to asi nejhezčí pocta filmovému umění, jakou znám. (27.05.2015)

Finálna verzia ani nie, lebo tých verzií by mohlo byť ešte spústu a aj dlhších, ale oceňujem tento nápad, kedy sa silno dá pohrať so strihom a už len vyberať scénky do vopred vymysleného príbehu. Film poskladaný zo zbierky filmov fascinuje nielen tým, že to dáva dejový zmysel, ale hlavne videním tých známych filmových scénok pokope. Myslím, že toto je taká malá ukážka toho, že keď nemáte peniaze, stále viete priniesť hodnotné dielo. Aj keď je to hlavne hra na nostalgiu. (18.05.2023)

To takhle vezmeme 500 "náhodných" filmů a uděláme z nich jeden Final Cut, který vypráví to, co všechny filmy před tím a přeci jen trochu jinak. Střídají se obličeje, postavy, kulisy, barvy, někdy i herce zastoupí animace, popř samotný mistr Yoda... Čím více filmů rozpoznáte, tím lepší bude celkový zážitek, György Pálfi proto ohleduplně vybírá zejména ty známé kousky a většinou to funguje. Vtipnost pak logicky pramení z překroucení významu originálních scén a to je docela fajn... 7/10 (03.08.2014)

V tomto prípade sa pocity nedajú opísať a slová by nestačili. Toto majstrovské dielo ( pospájať jednotlivé zábery zo stoviek filmov do logického celku je určite väčšia makačka, ako film natočiť ) dokonalo precítia snáď len hardcore filmový fanúšikovia, ale pre tých ostatných to bude určite skvostný pohľad na to, čo robí z Filmu jedinečné umenie. A len tak pre srandu, pri druhom sledovaní ( pri prvom si to treba nechať užiť bez rušenia ) sa s laikmi môžte zabaviť hádaním názvov jednotlivých snímkov. (25.08.2014)

Enšpígl, který se směje, když jde do kopce, protože ví, že za chvíli půjde s kopce, hezky říká: "když někdo dává filmu svou lásku, tak já mu za to vždy budu oplácet stejnou mincí." Ze začátku to vypadá stoprocentně, ojedinělý, neopakovatelný nápad. Později však přece jen koncentrace a zájem opadá, vypadá to jako hraní si s herci (kteří vypadají spíš směšně než jinak), koláž se mění v komiks, příběh v banalitu (jaký jiný příběh by asi šel takto zpracovat)... Paralela tu přese všechno přece jen je. Myslím na filmy Slavoje Žižka, který filmové epizody také spojuje, i když jiným, účelovým, a pro mě více objevným způsobem. Tím Enšpígla nepopírám, jenom se snažím něco dodat. (20.06.2015)