Před půlnocí

Z nenápadné, ale inteligentní konverzační romance se nečekaně stala trilogie, která dospívala stejně jako její hrdinové. Vše začalo romanticky naivně, pokračovalo romanticky dospěle a "končí" hořce, skutečně a bez příkras. Málokterý film je tak bolestně pravdivý, jako ?závěr? této "před" trilogie. (29.10.2013)

Jesse v úvode snímku akurát odprevádza svojho syna na gréckom letisku z prvého manželstva,inak tento chalan stelesnil zlovestného démonického chalana Damiena z remaku OMEN z roku 2006,Seamus Davey-Fitzpatrick tu má ale bohužiaľ len cameo,tak nestihne postrašiť Grékov,ale isteže si to vynahradí na personále v lietadle,pravdaže robím si žarty... Naposledy,keď som videl túto dlhočiznú dvojicu,ktorá sa pozná od nepamäti,tak boli v Paríži v Celinom byte a Jesse mal odletieť ako voľný vták,ale vtáka si nechal pre Celine,a ja vidím,že majú dvojičky,dovolenkujú v Grécku,od miestnych kamarátov dostanú pobyt v hoteli na noc,a pred polnocou nastanú krušné chvíle,hádky,škrípanie vo vzťahu naberá na obrátkach a obával som sa,že prichádza rozchod! Konečne po 18 rokoch je Julie Delpy hore bez,a tak sa teším o 9 rokov,keď by mala byť dole bez? Tentokrát majú pri sebe viac ľudí,s ktorými diskutujú,tak v trojke je hmatateľná zmena,že tento pár niečo zažil pred a po... Všetky tri snímky disponujú veľkou slovnou zásobou,to je najmä scenárom Linklatera,Delpy,Hawkea,čo mňa najviac fascinuje je reálny predobraz dvoch ľudí,ktorí riešia,ako si predstavujú prebiehanie svojho vzťahu,v dlhých záberoch statickej kamery,s menším počtom strihov,s obmenami destinácii,tak ak bude štvrtý diel,mohli by byť niekde v exotike? Tak to si nemyslím,že bude,lebo skúšať a pracovať na snímku každých deväť rokov je mimoriadne náročné,Linklater chce byť zrejme najvytrvalejším režisérom v dejinách kinematografie... Táto vzťahová trilógia má vynikajúcich hercov,kde je postupne vidieť ako sa vyvíjajú,no je to v podstate stále rovnaká obohratá platňa,ale v trojke sa veci dávajú na správnu rovinu,kde reálne jestvujúce manželstvo trvajúce napríklad 18 rokov má aj iné existenciálne rozdielne problémy,ale zachovať ho v podobe ako pri sobáši je podľa mňa extrémne dôležité,lebo vziať si človeka na celý život,tak to chce najmä vhodne zvolenú voľbu partnera AKO CELINE A JESSE! (04.03.2015)

Viete si predstaviť situáciu, kedy ženská len mele a mele hubou a chudák muž len mlčanlivo sedí a púšťa to jednoduchým dnua druhým von. Tak v tomto filme je taká žena aj muž. Totálna povedačka o ničom, nejde tu o dej ani o príbeh, len o nejakej vzťahovej filozofii. V kuse kecy, ktoré nikoho nezaujímajú. Na toto kinematografia nebola stvorená, nech si ľudia filozofujú v škole alebo v krčme. Toto je proste Linklater, nudná blbosť na ntú. (14.02.2017)

Perfektní konverzační snímek! Je skvělé sledovat vývoj dvou lidí po dobu 18ti let. :-) Parádní projekt. Život nás zkrátka někdy trochu semele. :-) (11.12.2013)

Do háje, já nevěděl, že to je třetí díl nějaké série :-D Jinak ale pro mě obrovské překvapení. Film, který se zpočátku zdá být o ničem je nakonec o všem --- o životě. 90% (02.11.2013)

Doufám, že na Před polednem už nedojde, donutila bych se jej zhlédnout už pro hloupou tradici, kterou jsem si na sebe vymyslela... Hned Jesseho řiťolezecký přístup k synovi mi napověděl, že bude hůř... a bylo - Ethan bla bla bla, Celine ko ko ko, co dál... třeba hele kozy!, nebo ahoj, pse :-O, nezlobte se na mě, to je hned po roce 1995 a 2004 další adept na propadák roku, alias cestopisný dokument, kde vám lezou do obrazu dva afektovaní egaři, které trojka zastihla v úseku vztahu, kdy se začínají nenávidět, což není žádný div, já je nenáviděla už Před úsvitem, čímž však přeci jen nahonili nějaké ty body, protože se konečně začali bavit o něčem skutečném.... No, ale číst ty Jesseho knihy, to musí být teprve peklo! (08.03.2014)

To najlogickejšie a najlepšie pokračovanie, aké len po dvoch geniálnych "prvých dvoch častiach" môže byť. Scény, keď sú na scéne Jesse a Celine sami sú samozrejme tie najlepšie, komparz je v tomto prípade úplne zbytočný. Čo viac dodať, toto je proste srdcovka a teším sa na part 4 s odstupom pár rokov (dúfam!). Btw...hotelová scéna a záver, skalp dole! (26.08.2013)

Jediný problém tretej časti Linklaterovej vzťahovky vidím v tom, že vyvoláva otázky, aké predošlé časti nevyvolávali. Ako napríklad, príbeh sa už nezaobíde bez ďalších postáv navyše? A teda, intro tretej časti potrebovalo tých milých native Greeks, aby robili Jessemu a Celine spoločnosť? A potom, odkedy sa z nej stala such a bitch? Prečo je zrazu postava Julie Delpy tak vzťahovačná, panovačná a neviem čo všetko? Kde sa v nej zobrali tieto vlastnosti pre vzťah značne deštruktívne? A konečne, má pán režisér (a autor) averziu voči vzťahom? Pretože v predošlých častiach sa táto naša dvojica snáď vôbec nehádala. A tretia časť vyvoláva pocit, že to tak bolo iba kvôli odstupu, ktorý voči sebe mali ako pár, ktorý vôbec nie je párom, lebo ide len o ich prvé alebo druhé stretnutie. Alebo ak nie odstup, nech je to niečo pozitívnejšie: Bolo im vzácne byť spolu. A to vo vzťahu už nepoznajú. Ale má to mať až takéto fatálne následky? Ak áno, už sa asi veľa pokračovaní nedočkáme. (24.07.2013)

Prioritou sú dialógy, tie sú výborne napísané a obaja protagonisti si to z tohto pohľadu aj užili ( Hawke aj Delpy spolupracovali na scenári ). Problémom je ospalé tempo a nudná kamera. Táto romantika stredného veku je o skutočnom živote, problémoch a je poctivo odpozeraná zo života. (25.08.2013)

Duševní a myšlenkový blockbuster. Pokud mě nějaký film za poslední rok donutil přemýšlet tak, až mi zamotal hlavu, tak je to právě Před půlnocí. Úvahy a životní pravdy jsou napěchovány na každé vteřině čtvereční a vy jen posloucháte a děkujete za to, že na to všechno nejste sami. Na druhou stranu mě tenhle fakt přivedl k pocitu, že Před půlnocí je jednoznačně doposavaď nejdepresivnější díl, jelikož v mých očích se Jessemu a Celine ztrácejí před očima i ty poslední ideály, které si ještě do druhého dílu udrželi. A divák (čti já) vidí, že i filmové postavy, které už získaly v mých očích určitou gloriolu a do kterých si promítám veškerý souhrn životních pravd, nezvládají své životy a dokonce váhají, zda jsou pro sebe vhodní. A to nejsem zdaleka ve věku Jesseho a Celine ve třetí části. I tak mám pocit, jakoby jejich vývoj mezi posledními díly částečně korespondoval s tím mým, který jsem prodělal během posledních pár let. Až půjdu na další díl, bude mi asi 32 let, to mám ještě trochu času stihnout i něco dalšího. I tak už ale odpočítávám. 10/10 životů a jejich pravd (14.07.2013)

Romance, kterou si užijí hlavně vztahoví matadoři ve věku Jesseho a Celine. To, jak by si tihle dva občas zakroutili krkem, i když se vlastně pořád milují, je téma hlavně pro dlouholeté manžele. Nebudu zakrývat, že bližší mi vzhledem k věku byl tenhle pár v prvních dvou filmech, ale i tak mi přišla přeměna dvou chytrých a celkem dobrodružných lidí v mamku a taťku zajímavá. Na to, jací byli a jací už těžko budou, totiž nedokázali zapomenout. Není to film, který si s druhou polovičkou pustíte o romantickém večeru, ale jednou byste ho spolu vidět měli. A věřte, že smát se budete těžko, ale u titulků nejspíš bude následovat osvobozující pocit. (18.05.2014)

Jen proto, že se mi předchozí filmy Před... líbily. Chápu, oč se režisér snaží, ale prostě je to asi takové, jako kdyby někdo chtěl vyprávět příběh o tom, jak žila Popelka s princem ve všedních dnech, nebo Sněhurka s princem, nebo hloupý Honza s princeznou po dvaceti letech od svatby. Předchozí dva filmy jsou krásné v tom okouzlení, v hravosti, náznacích. Dialogy rozvíjejí jak pohled na samotné postavy a jejich charaktery, tak i jistou hru s divákem, jak to bude dál, jak to dopadne, a co s nimi tedy bude? Najde princezna svého vyvoleného, nebo se minou? A to vše bylo v nostalgickém pojetí a atmosféře Paříže. Nyní jsme v Řecku, z níž se nepovedlo podobné kouzlo vykřesat, sledujeme dialogy, které jsou chvílemi poněkud zmatené a někdy chtěné (vyprávět manželovi o věcech z dospívání, o nichž musel zaručeně dvakrát, třikrát slyšet, to je prostě kách). Děti rychle zmizí z dohledu, aby nerušily dialogy, jež se motají kolem jistých nepochopení obou postav o tom druhém. Jenže já nevím, jak herci a rejža, ale v manželství probíráme s drahou polovičkou zcela jiné věci, jinak, a často s daleko prudšími a drsnými hádkami. Tentokrát to prostě nefunguje, skřípe a ten konec je moc moc chtěný a násilný, od ženy bych čekal poněkud jinou, prudší reakci. (20.09.2014)

Scéna v hotelovém pokoji byla fuckt psycho...větší rozdíl mezi Marsem a Venuší snad neexistuje! P.S. Jak košatá a rozvětvená je lidská mluva - museli jásat nejeden učitel či spisovatel, jen já ne - nejraději bych ji v tu chvíli smetla do hajzlu, kam ostatně úspěšně směřovala. 💩 😜 🎯 👎 (01.04.2016)

IMDB TOP 250: #211? Série několika předlouhých scén, složených z ještě delších záběrů, plných pseudointelektuálních, hlubokomyslných, nesmyslných keců. Vždycky když vidím tyhle užvaněné art filmy ala Allen, tak si říkám, že žádní lidé, kteří by vedli takové rozhovory, v dnešním světě ani exostovat nemůžou. Ty dialogy prostě nikam nevedou. Asi za to může má nedostatečná inteligence nebo relativně nízký věk, ale dokoukat to do konce bylo utrpení. 40 % (05.12.2013)

Dalších devět let Jessemu a Celine připravilo skok, na který jsem po prvních dvou dílech prostě nebyl připraven - jakkoliv by se dal snadno považovat za logický. Život obou protagonistů, "jakože manželů", se posunul daleko daleko do hektična a osudova, s čímž bohužel konverzace nabývají na nepříjemné hysterii a do značné míry přicházejí o onu podmanivou spontánnost. Zprvu umně tlumená hysterie navíc postupně kyne do něčeho až násilně ventilovaného, aby se hrdinové skutečně dobrali ke všem možnym tématum odkazujícim na otazníky/vykřičníky posetou minulost. Ne ne ne, vraťte mi ty rozkošně glosující a filozofující mlaďochy ... do tohohle jsem ještě (zaplaťpánbů) nedorostl. (28.08.2013)

Tak teď jsem si zkazil celou tu romantickou představu o partnerství a hlavně o dvou předešlých dílech. Začátek je ještě jakž takž povedený, příjemné je povídání u večeře. Pak ale přijde neustálé řešení problémů a slovíčkaření a dostaví se velká depka. Jsem zklamán. O to hůř, že Before Sunrise a Before Sunset patří mezi moje nejoblíbenější filmy. (06.09.2013)

Většina kouzla vyprchala, jak už to asi po takové době v manželstvích chodí, ale pro mě tak film ztratil většinu romantiky a je to škoda. Už to nebylo to, o čem si člověk může nechat zdát, potkat někoho cizího a s ním se celý večer bavit. A lokalita Řecka se rozhodně dala prodat ještě mnohem lépe. (05.04.2017)

Po scéně v autě jsem k vlastnímu překvapení přestal sledovat, odkud herci čtou své dialogy, do kterých jsem rázem začal mít tendence vstupovat. Linklaterův koncept vztahu překlenutý do rezignovaného feministického dogmatu (zákeřně jsem se uchechtl ve scéně, kdy ženy připravují večeři, zatímco muži sedí a povídají si o literatuře, tedy o scéně do které se protagonistka později opřela) pracuje s východiskem přijímání fiktivních identit, které potlačují už protějškem zmapované a opovrhované identity opravdové. A tu finální jiskru, co přeskočila mezi chrononautem a naivní studentkou literatury bych rád sledoval dál. Třebaže oba neexistují. (17.10.2013)

Deprese... zaujal jsem postavení na straně Jesseho, ženskou postavu Celine jsem ke konci odsoudil jako hysterku (a velmi nesympatickou postavu) a posledních dvacet minut mě vyloženě fyzicky bolelo. Výborně napsaná hádka, z níž mi vítězně vychází Jesse (nebo jsem zaujatý?). A pravděpodobně jde o jediný snímek v celé historii filmu, kde se řeší orální sex s Václavem Havlem. Těším se za dalších deset let (že by Před přechodem?). 80% (07.11.2013)

Ze sympaticky praštěné a mírně přechytralé Celine z prvních dvou dílů se zde stala neskutečně protivná, hysterická a obtloustlá ženská, trpící pravděpodobně předmenstruačním syndromem, protože jinak si nedovedu vysvětlit ty neskutečné kraviny, co z ní celou dobu padaly. Tohle by žádný chlap nesnesl ani týden. Ne, tohle opravdu ze života nebylo. A jestli ano, tak mám tedy asi neuvěřitelné štěstí na vztah, ve kterém se zrovna nacházím - a to jsem na tom úplně stejně jako hlavní dvojka - devět let vztahu a dvě malé děti. Kdyby nebylo posledních deseti minut, které mě svou lehkostí a vtipem jakoby přenesly zpátky do minulých dvou dílů, šla bych s hodnocením snad ještě níže. (25.02.2014)