Líbánky

Někdy nás minulost prostě doženě a mi z tím prostě musíme dál žít ač je sebevíc krutá. Abych řekl pravdu, ze začátku mi to připadalo jako drobná pedofilie, jak se tam prostě přiženil na tu svatbu, motal se tam pořád z těmi dětmi.. vedl ty divný řeči. Havou se mi honila jen jedna myšlenka. Až se mi jednou poštěstí dostat se nějaké té křehuly pod pantofel,Určitě Raději zvolím malou svatbu, kde každého znám a mám o všem přehled.. než tenhle megalomanský přežitek starých zvyků, aby se mi tam třeba motal nějaký podobný uchyl. :) Teprve však asi po polovině děje... (jako že všechny svatby musí končit asi stejně... všichni se vožerou jak prasata) člověku konečně dochází o čem to vlastně celé je a všechny ty šílený řeči najednou dostávají čistý smysl. Zrůdami se nerodíme.. ale stáváme. Na druhou stranu, naše děti jsou obrazem naší minulosti... Víz možné následky. Jelikož jsem také trávil většinu svého dětství na podobných místech.. moc dobře vím že člověk k páchání svých krutostí nepotřebuje žádný důvod.. a ospravedlnění si svých činů si vždy najde. Tím se ostatně lišíme od zvířat... tedy mimo svědomí a svobodné vůle. Ale že by jsme na to měli být zrovna hrdí? Kdybych tedy mohl hodnotit samotný scénář jako že já drama moc nemusím... ale jako pomsta to fungovalo dobře. On mu vzal ve chvíli absolutního štěstí milovaného člověka ( i když né vlastníma rukama doslova) a on mu to oplatil stejnou minci jak nejlépe uměl. Jako že si ho ve finále vychutnal velice pěkně. Z tím že jsem tak nějak něco tušil. Ale né až do takovéto formy.. Kluci jsou klucí. dělají klukoviny. Ale 17 letech si snad svoje činy dokáží dokonale uvědomovat a nést za ně jistou zodpovědnost. Jako že tu je jistá existence otevřeného konce z možností jakéhosi pokání či pochyb jestli se to zkutečně stalo jak bylo řečeno. Což už je na každém z nás jak se k tomu postavíme. Ale já osobně tomu věřím... hovořím li z vlastních zkušeností zakládající se na reálném základě, Soudě podle hodně dramatického stylu pro tohoto režiséra spíše netypických.. soudě, nějakou tu podobnou etapu svého ne"šťastného dětství také prožil.. Je tohle jeho asi nejsilnější a nejemocionálnější počin.. jako že život není jenom samí humor. Je také plný velmi nepříjemné reality a kruté pravdy. Za mě si to určitě ty 3 hvězdy zaslouží.. Kdo nezažil, nepochopí : Trochu mě však naštvalo znevážení jedné z mých oblíbených hereček minulé éry... Jako že díky právě onomu Filmu jsem se do její postavy právě že zamiloval a právě tak si jí i pamatuji, né jako herečku... (jinak mě nechávala vždy ledově chladnou). Ale jako kočku... Což bezpochyby byla! Nejen duší, ale tělem... jo, já mám rád prostě tyhle divné věci. 8) (25.02.2014)

Vypätá dráma o vine, zodpovednosti a tieňoch minulosti, ktoré vás raz doženú. Psychologicky precízne vystavané, s iba jedným/dvomi zaváhaniami v strihu (rozumej WTF momentami). Neustále nechávajúce v neistote kde je pravda, čo je nakoľko prifarbené a kdo je ako veľký zlosyn či trpiteľ. Priebežne sympaticky odľahčované postavou sestrinho manžela, ktorý v opilosti preferuje k spánku záchod pred posteľou. (30.06.2013)

Nepřesvědčivá česká variace na Rodinnou oslavu, herecky přehrocená, scenáristicky klopotná a celkově podivně strnulá. Plus za snahu nasát ze skandinávskýho stylu. Jinak ale dále čekáme na opravdu vyspělé a soběstačné drama Hřebejka s Jarchovským... a na film, kde Aňa nebude souložit. (29.06.2013)

Křišťálový glóbus - výběr, Český Lev 5 nominací: Režie, Herečka HR - Aňa Geislerová, Herec VR - Jiří Černý, Kamera, Hudba (11.09.2013)

Technicky nádherný Hřebejk, který veškerým svým umem nemůže (prostě NEMŮŽE) zachránit naprosto elementární logice vztahů i individuálního myšlení se vzpouzející Jarchovského cosi, co pro zjednodušení označme za scénář. Jistě, je cosi sugestivního na od pohledu úchylném individuu, které se vlichotí všem, s nimiž přijde do styku, ačkoliv se kolem něj pohybují děti, které mluví o tom, jak jim dával na hlavu igelitový pytel, nebo na líčení šikany a znásilňování oběti převlečené za Nastassju Kinski na chlapeckém internátu... ale jaksi to neospravedlní to, že hlavní hrdince přes noc vypadne mozek z palice (jakože z hlavy, bratia Slováci), a tak dále, a tak podobně, nechci spoilerovat. Pardon, ale takhle to prostě nejde... 60% jako průměr technických a ostatních kategorií. (02.03.2015)

ŽIVOT JE ZATRACENĚ DLOUHEJ A CHLAPOVI SE MŮŽE STÁT TÉMĚŘ COKOLIV. Měl bych jednu, dvě výtky, týkající se technických detailů v ději a pár samozřejmě k vyprávění (některé dlouhé monology dost zdržují), Petrovi Jarchovskému šly ale vždy dialogy a vypjaté emocionální situace, kterých si zde užijeme víc než dost. Nemylme se prosím, pokud srovnáváme určité dílo s jinými, které jsou vrcholem ve svém oboru, vždycky na tom bude to české hůř, prostě pouze proto, že nejsou naplněním našho ideálu. Tohle je špatný přístup k hodnocení, Jan Hřebejk je naším nejlepším filmovým režisérem, jenž natočil kvalitní psychologicko-společenské drama evropského stylu. Největším jeho problémem je, že naráží na české argumenty svých oponentů. (26.08.2013)

První část je ukázková práce s divákovou zvědovostí. Nepříjmný pocity z nadcházejícího na sebe nenechali dlouho čekat, tady musím pochválit Jirku Černýho z jeho postavy jsem fakt neměl dobrej pocit: V okamžiku, kdy už se nedá nic dělat a příběh musí vyložit karty na stůl, napětí trošku polevuje a jednání postav se pro mě stává méňě reálným, než po většinu filmu, kdy opravdu každá postava fungovala na výbornou. Herecky není co vyčíst, Jirku jsem už zmínil, ještě bych pochválil Aničku, která si udržela nadstandart do poslední minuty téhle kvalitní komorní psychologický záležitosti. (14.09.2014)

Už je to tady zase! Opět jsem se setkal s českým filmem, který mě svojí kvalitou vysloveně sejmul, jenže tady na ČSFD ho pro změnu sejmul spíš samotný divák. Nejhorší na tom všem je, že já jsem v průběhu čtení zdejších komentářů vlastně ani nenašel pořádně důvod, proč by Líbánky měly zde mít tak průměrné hodnocení. Tak kde jsou ty špatná hodnocení schovaná? Podle mě jsou Líbánky dost brutální psychologickou náloží, které mi připomněly hlavně skandinávská dramata. Uznávám, že by to klidně mohlo být brutálnější, ale na druhou stranu vše vynahradily perfektní herecké výkony, kde u všech Vám je jasno, co si o nich myslet. Kromě Geislerové, jejíž postava mi po shlédnutí filmu přišla dost nedokončená. Každopádně vše vynahrazuje alespoň obrazový konec, který ukazuje, jaký borec kameraman je. Líbánky tak jsou možná komorním dramatem, ale bez problémů umí zaujmout svojí lidskou drsností a s tou se v českých filmech také zase tak často nesetkávám. (15.09.2015)

Vymandlované a třikrát přesušené Dogma s neuvěřitelně debilními popisnými monology a perlami typu "ukrývali jsem se do sebe navzájem". Jedinou nejistotou ve filmu je, kdy některá z postav přejde z knižních recitací do prkenné hovorosti. Psychologie? Směšná. Závěrečná vykrádačka Triera za hranou všeho. Falešná hra na estetizovanou tragiku, pod kterou zeje černá díra úporné snahy někam se dohrabat v patologii lidských vztahů. Nejde jen o to, že Jarchovského scénáře jsou přepálené, nepřirozené a rozpadavé (i když v nich lze teoreticky rekonstruovat logické tematické celky, souvislosti a záměry otřást s divákem), jde o to, že Hřebejk místo civilnosti volí nesmyslně pompézní styl, která tu chabost v důsledku ještě umocňuje. Jeho filmům vůbec nechybí ambice a potencionálně světový look, ale zoufale jim chybí schopnost proklouznout k postavám jinak než skrze vizuální i verbální explicitnost. Sorry, tenhle fake mě hluboce uráží. [30%] (21.08.2013)

Námět je skvělý a díky němu jsem se na film vlastně chtěl podívat. Samotné zpracování není špatné a má silné momenty (hlavně závěr se opravdu povedl), ale má to vady na kráse. Situace, kdy prarodiče nepochopitelně nechají vnuka v optice a ujedou mu je tak odfláknutě napsaná, jen aby mohl vzniknout následný důležitý konflikt. Komická figurka zeťáka mi tam neseděla, stejně tak hudba. (16.09.2016)

,,JE DIVNEJ. NIKDO HO NEZVAL A MÁM Z NĚJ NEPŘÍJEMNEJ POCIT…“ /// Když za váma přijde parchant, že mu ubližijou… pochválíte ho a zdáte mu rychlokurs musada. Když to nepobere, seberete se a jdete to řešit. Ovšem když jste sami tak nějak v píči, tak mu pístzíte tuhle Hřebejkovu píčovinu. Von při ní buď chcípne nudou (a máte po starostech) nebo vás pošle do prdele (v tom případě máte vyhráno, páč se zocelil a můžete navázat rychlokurzem musada…). Nechci snižovat lidskost tématu. Jenomže TOHLE se dneska točí jinak! Jinak! Kurva JINAK! Tohle je totálka naprosto mimo mísu. A kdyby tam nedali tu nesmyslnou svatbu, tak za 20 minut není vo čem vyprávět! Že je švára na sračky (na plech)? Že to ségru sere? Svatební sex? Tolik vaty, že by s ní utěsnili barák v Přednádražní ulici! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na intru jsem byl pěkná svině. 2.) Na svatbu mi přišel Honza Benda. (Cože? Ta buzna?) /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (14.02.2014)

Hřebejk umí skvěle technicky zvládnout každou jednu scénu, ale scénář je pro něj kámen na noze. Ta banální, polopatická a nabubřele snobská báchorka, která by chtěla řešit všechno a nakonec se samozřejmě nezmůže na nic, opravdu nezapře pana autora. Ale nemá smysl dělit na hodného Hřebejka a zlého Jarchovského, Hřebejk pracuje s tímto scenáristou opakovaně, takže jeho práce zřejmě odpovídá režisérovým standardům. A to rozhodně není dobře. U žádného českého filmaře mě ale ta nízká hodnocení, která "musím" dávat, tak nemrzí! (13.08.2013)

Dialogy byly občas hloupé, že to snad ani člověk říct nemohl, herecké výkony nepřesvědčivé pro kameru - v divadle by to obstálo a byly by ovace, ale do filmu se to nehodilo. Sem tam dobrý hlod a vy máte pocit, a tak by se to stalo a všechno je přirozené, což ale vzápětí rozbije špatný herecký výkon nebo debilní dialog. Sem tam hezký obraz, ale tenhle film není artový… kam ta česká kinematografie spěje? :-D (06.07.2013)

Technicky jisté jako každý Hřebejkův film od... Pelíšků? Škoda že Jarchovský dokládá tvůrčí krizi derivátem Kawasakiho růže, kterému chybí pořádná dramatická konstrukce, seriózní vyhrocení a tím pádem i hlubší dopad. Nic proti ničemu, ze kterého si zítra budu pamatovat leda Štrbovu tradičně božskou kameru, oddané herce a promarněný potenciál. (29.06.2013)

Na to, že jsem na natáčení Líbanek vlez do záběru, je ten film docela špatnej. 40% (28.08.2013)

Pokus o posun české kinematografie tam, kde byla ta Dánská v roce 1998, který se úplně nezdařil. Líbánkám sráží nohy dialogy nechutně šustící papírem a doslovný závěr, který zbytečně vrší výjevy, kterými v náznacích dráždil divákovu mysl v průběhu a totálně tím tak potápí poměrně slušně vystavěnou první hodinu. Krásně natočená bouře ve sklenici vody. (07.07.2013)

Vynikající. Film roku. Aňa na vrcholu. #finaleplzen (03.05.2014)

Jana Hřebejka mám ako režiséra rád. Na rozdiel od tunajšej (myslím čsfďáckej) komentátorskej a intelektuálskej verchušky. Tá si rada kopne do jeho filmov, lebo "Hřebejk". Jednoducho, komerčný úspech sa v tuzemských lučinách a skalinách neodpúšťa, nech už bol dosiahnutý pred dvadsiatimi rokmi (Pelíšky) alebo pred šestnástimi (Pupendo, Horem pádem). Jednoducho, vadí, ak sa nájde jeden dobrý režisér stredného prúdu. Ktorý občas skúsi experiment, a občas mu niečo aj nevyjde. Ako napríklad tu. Preto si na režisérovom diele tentoraz trochu zgustnem aj ja. Zo zamýšľanej autenticity ostala umelá pachuť neprirodzenej reči. Zo šokujúceho vyústenia korektná moralita. Takto nie. Toto by ani nedostalo certifikát kina Dogma (Sľub čistoty). Kedysi sa udeľoval v Dánsku filmom, spĺňajúcim zopár základných pravidiel. Líbánky porušujú minimálne štyri z nich (ak nie všetky): Časový a geografický posun je zakázaný. Kamera musí byť držaná v ruke. Nesmie byť používaná hudba, pokiaľ nehrá v nakrúcanej scéne. Režisér nesmie byť uvedený v titulkoch. Je pravda, že film nebol nakrúcaný ako Dogma film, ale čímsi sa mu snažil priblížiť (ako tu viacerí uvádzajú). Ani tento ušľachtilý cieľ nevyšiel. (26.06.2020)

Osvědčená dvojice Jarchovský-Hřebejk je znovu na scéně a já si pochutnal. Žádné přeslazené svatební dortíčky ale nečekejte. Oba za sebou mají menší i větší životní karamboly, teď si řekli své ano a věří v lepší příští. A my doufáme, že Hřebejk i napříště zamíří do vod psychologického dramatu. Protože tam mi sedí nejvíc. Svatební pohodu totiž naruší podivínský homosexuální optik, který tvrdí, že je ženichův dávný přítel. Vetře se i na venkovský statek, kde jeho přiblbý výraz a hrátky s dětmi vystřídají filosofické rozpravy, podivné narážky i svatební dar. Na posvatební nepopsaný papír se tak začne nepěkně vyrývat dávná minulost. Škoda, že jsou tvůrci tolik popisní a doslovní. Že se inspirují u severské kinematografie, mi nevadí. Ostatně, který náš tvůrce se toliko dokáže přiblížit zručně uchopeným látkám evropského formátu? A vést herce tak umně, že neklesnou v křečovité pitvoření? Nebo předložit momenty, za které se divák v kině nemusí stydět? Z Hřebejka a jeho herců čiší přirozenost, drama o morálním selhání má hned několik vrcholů a dokazuje, že produktivní duo má k dnešní společnosti pořád co říct. Jejich obnažování rodinných tajemství v duchu skandinávské tradice mi dokonale sedlo. K hlavní dějové linii navíc drobnými detaily přibalují také motivy, které ilustrují život v už „zaběhlém“ manželství. O fotogenické kameře a citlivé hudbě se dlouze vyjadřovat nechci, pánové Štrba a Březina znovu odvedli pořádný kus práce. Velmi potěší i herci. Aňa Geislerová a Stanislav Majer jsou výborní, vetřelec Jiřího Černého plný květnatých obratů je citlivý, patetický i hysterický. Snadné to rozhodně neměl, nicméně jeho projev je až příliš divadelní. Ale to je jen nepatrná kaňka. 75% (10.03.2014)

Napoprvé velmi silný film, který ale poměrně rychle vyprchal... Tedy až na výkon Jiřího Černého. (16.08.2013)