Dernier domicile connu
L'ultimo domicilio conosciuto
Posledná adresa
Last Known Address
Last Known Address
Režie:
José GiovanniScénář:
José GiovanniKamera:
Étienne BeckerHudba:
François de RoubaixHrají:
Lino Ventura, Marlène Jobert, Michel Constantin, Paul Crauchet, Béatrice Arnac, Hervé Sand, Monique Mélinand, Jacques Marchand, Jean Sobieski (více)Obsahy(1)
Lino Ventura, Marlene Jobertová a muž, jehož jedinou nadějí je úkryt... Marceau Léonetti je policista každým coulem. Navíc policista sice tvrdý, ale čestný a poctivý. Připadá mu směšné, že by ho měl zastrašit opilý násilnický mladík jen tím, že je synem známého advokáta. Bez skrupulí pošle arogantního mladého muže na zkoušku krve. Ale případ se nafoukne do nechutné aféry. Nadřízení se svého inspektora nezastanou a Léonetti je přeložen na předměstí, kde vyšetřuje krádeže kol a holubů. Poněkud „větší“ případ už znamená honění úchyláků po okrajových kinech. K tomuto úkolu je Léonettimu přidělena mladičká policistka Jeanne. I přes rozdíly má tato nesourodá dvojice značné úspěchy. Jednou dostane zvláštní úkol: vypátrat muže, který má být korunním svědkem v procesu s gangstery a jehož poslední známá adresa byla ve XIII. okresu. Začíná dlouhá pouť za svědky, různými byty, ale především za pravdou. Tou, kterou má dosvědčit hledaný svědek u soudu, ale i pravdou, kterou o policejní práci a policii jako takové poznává mladičká absolventka policejní školy Jeanne... Film Poslední adresa vznikl podle románu Josepha Harringtona, který ve Francii vyšel ve slavné Gallimardové Černé sérii. Příběh o zákonu, cti, morálce a především svědomí natočil režisér, scenárista, spisovatel, muž v mládí odsouzený k trestu smrti José Giovanni. Do hlavní role policisty Léonettiho obsadil Lino Venturu, herce s kamennou tváří, jehož výrazovými prostředky byly především oči a síla jeho osobnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (122)
M.Jobertová roztomile cupitá za rázujícím Venturou a v tomto realistickém, ničím nepřikrášleném popisu policejní práce je oba popohání vynikající soundtrack. Starší francouzské filmy (a kriminálky zvláště) dokážou zaujmout nejen postavami, zápletkou a kritickým nezíráním, ale především pařížskou atmosférou. A tou je Poslední adresa nasáklá vydatně. ()
Moja druha filmova skusenost s reziserom Giovannim opat nedopadla dobre. Film je klasickou francuzskou kriminalkou 70. rokov. Akurat ma slabsi scenar, priemernu rutinersku reziu Giovanniho, a pochopitelne kopu nudneho miesta. Lino Ventura ako tvrdak fajn, ale co z toho, ked scenar kriva na obe nohy a filmuznaly divak sa pocas filmu bude nehorazne nudit? 55 % ()
Kriminalistická schovávaná, kde mají jen jediný cíl a to najít jednu osobu, ale není to tak jednoduché jak se zdá. Během této cesty se zblízka seznámíme s drsným samotářem a citlivou "žabkou". Výborná dvojice Jobertová a Ventura. Musím vyzdvihnout velmi realistickou potyčku na ulici s boxerem a padnoucí hudbu k příběhu. ()
O nadšení a ideálech, které provázejí mládí ... o skutečném světě, který těm dříve narozeným už stačil sebrat veškeré iluze ... a v neposlední řadě o tom, co a komu zlomilo vaz. Syrový příběh - a nekompromisní finále, kterému lze snadno uvěřit. ()
Giovanni se dokáže obklopit skvělými lidmi, ale dramatizovat a režírovat prostě neumí. Ventura je v roli inspektora odsunutého na bezvýznamný okrsek, protože naštval jednoho bohatého advokáta, jako vždy skvělý, ale film se vleče bez jakéhokoliv vrcholu od jedné adresy k druhé. Jobert je napsaná tak prvoplánovitě (její citlivý přístup srdce otevírá), že je spíše anděl než policistka (viz závěr). A Constantin jenom příhlíží jako princ Drsoň v Cimrmanovi. ()
Krůček po krůčku hledá pár policistů svého svědka vraždy, aby mohli dostat do basy mafiána. Ventura je starý policajt bez iluzí, Marlene Jobert je mladá elévka iluzí zcela plná. Ta dvojice je nádherně vyprofilovaná a chemie mezi nimi funguje úchvatně. Navíc je Marlene mimořádně zajímavá ženská. Film je ale především zamyšlením nad tím, jakému systému tady vlastně sloužíme. Stát má chránit slabé a potřebné, bránit právo a zjednávat spravedlnost. Je to však jen planá věta, skutečnost je jiná, to Ventura ví, ale přesto sytému celý život slouží. Marlene do systému vkládá své životní naděje a Ventura jí touží to setkání s realitou co nejvíc zmírnit, jelikož ji začíná mít rád. Osobně hodnotím velmi velmi vysoko. 100% ()
Kdeže triler, iba pomaly plynúca kriminálka o hľadaní jednej osoby - svedka. Záver je síce menej očakávaný, ale aj tak som sa pri ňom viac nudil, než by som bol pohrúžený do jeho deja. Napätie totiž nie je žiadne. Jedným z jeho mála plusov je charizmatický Ventura a jedna polosurová scéna prepadnutia policajta s pästnými boxermi. ()
Skvělá poctivá detektivka, které nechybí nápad, akce a zajímavý konec. Herci vybráni krásně do opozice. Jeden z nejlepších filmů Lina Ventury. Vše podněcuje originální hudba Francoise de Roubaixe (motivy této písně zazněly v písni Robbieho Williamse - Supreme) ()
Lino Ventura a Marlène Jobert si prý spolu moc nerozuměli, ale na plátně jim to docela klape. Sympatické na nesourodé dvojici detektivů je, že on není žádný nezničitelný Robocop a ona není emancipovaná superžena. Za povšimnutí stojí Paul Crauchet ve vedlejší roli a konec, který až příliš připomíná skutečný život. Bohužel. ()
Televizní formát s podmanivými městskými exteriéry, kterým české znění vytváří příliš zcizující atmosféru. Roubaixova ♫ hudba po letech nestrhne, ale odkazuje k o mnoho pozdějšímu doprovodu Supreme R.Williamse. ()
Spíš jen díky Venturovi... ()
Sledují rest. Pro následný trest. "Učitel a žačka." Pátračka. Klapou po kostkách, lapají indicie. Oblékají kostru lidských siluet. Hledají, přes déšť. Nalézají. Kapky krve. V parku. V pravé poledne. Pod kabátem, popravu ochoty, bez práva. ()
Tato skvělá detektivka s působivým zvolna plynoucím příběhem a s neskutečně skutečným závěrem, mi nedovolila večer klidně usnout. Co mne tak rozhodilo, je zřejmé. Ráda vstupuji do ideálního a kouzelného světa filmu, kde je zlo vždy potrestáno a dobro zvítězí, na rozdíl od reality všedního dne. V tomto snímku dobro sice zvítězilo, ale bylo to Pyrrhovo vítězství. To ale nic nemění na kvalitě tohoto snímku. Chválit herecké výkony, hudbu či technickou stránku by bylo jako nosit sovy do Athén. Tento snímek se chválí sám, ale mně po něm zůstal mrazivý smutek v duši. Kdybych se nestyděla, brečela bych. Sotva bych šla po shlédnutí takového filmu jako řádný občan pomáhat policii usvědčit zločince. ()
Poslední adresa je tak trochu jiná kriminálka. Místo neustálé akce, automobilových honiček a napínavých přestřelek sledujeme mravenčí pátrání dvojice detektivů po korunním svědkovi dávné vraždy. I když děj neslibuje nijak mimořádný zážitek, opak je pravdou. Díky skvělé kameře a perfektní chemii mezi zkušeným, flegmatickým a výkonným Leonettim a naivní, nadšenou a emocionální Jeanne Dumas, je i obyčejná policejní rutina skoro thrillerová záležitost. Obrovskou zásluhu na drsné a syrové atmosféře má i výborná hudba. Françoise de Roubaixe jsem vůbec neznal, ale tímhle soundtrackem se u mě vyhoupl na seznamu oblíbených skladatelů filmové hudby hodně vysoko. Rozebírat výkon Lina Ventury nemá příliš smysl, je špičkový jako vždy. Jeho protipól, Marléne Jobert, za ním nikterak nezaostává a totéž se dá říci o všech hercích kteří se na plátně mihli. José Giovanni dokázal, že když má režisér talent a k ruce zdatné pomocníky, i z mála se dá udělat výborný film. ()
Mihai Eminescu: „Život je promarněný dar pokud ho člověk neprožil tak, jak po tom toužil." ()
Moc pěkný thriller, který je hodně realistický. Ventura je jako drsnej policajt výbornej a Jobertová ho pěkně doplňuje svou křehkostí. ()
Do policejního pátrání po dlouho nezvěstném svědkovi pro důležitý soud s jakýmsi gangsterem (ono tohle není vůbec rozvíjeno), které dávno uvízlo na mrtvém bodě, se na posledních pád dnů zapojuje nesourodá dvojice – životem a zkušenostmi zatvrzený samorost Ventura a idealisticky nadšená (půvabná) novicka Jobert. Jejich přístupy se doplňují i srážejí s často výraznou dobovou naivitou (a bez dostatečného dramatu či akce) až do cynicky prohnilého konce. ()
Kupodivu zde nebyl pro mě magnetem ani tak Lino Ventura (ač byl samozřejmě opět skvělý), ale půvab a kouzlo Marlène Jobert zde zářily jak supernova. Závěr smutný a dojemný, ale zejména ten hudební motiv François de Roubaixe - to byla ta nejsladší třešnička na dortu. (Jediné co působilo nechtěně komicky byl začátek s těmi vraždami kdy oběti padaly jako když si děti hrají na policajty a zloděje). ()
Namlátili mu opravdu oldschoolově. (75%) ()
Drsný, ale sympatický polda Lino Ventura a vedle něho křehká, ale statečná Marlen Jobertová, kteří se krásně doplňovali. Zaujme i příběh, který je napínavý, a to i přesto, že v popředí není střílení a honičky se zločinci, ale všední, každodenní, piplavá práce detektiva při pátrání. Jako mnoho jiných francouzských filmů je i těžkou obžalobou slepé a bezcitné mašinerie spravedlnosti, která chce svoji kořist nehledě na oběti nevinných. Tak trochu nadčasový snímek, který odráží drsnou realitu nedávné i dnešní doby. ()