Spectre

Už Skyfall byl precizní reflektování naší doby a pocta současnému inteligentnímu vysokorozpočtovému blockbusteru. Neměl ten tah, emoce a vnitřní sílu jako Casino, nebo Quantum, ale je jasné proč. Tam o NĚCO šlo. Však odkazy Vesper jsou patrné velmi silně i v tomto čtvrtém košatění děje, který byl plně zužitkován právě v prvním Bondovi Daniela Craiga. Stal se však komplexním a plnohodnotným filmem, který příběh agenta 007 posunul ve filmovém průmyslu o level dál. Stal se svými výrazovými prostředky uchopitelným masou, nikoliv záležitostí pro fandy. Logicky není moc kam jít dál, aniž by se to nevzalo do rukou úplně jinak. Což se u následovníka Spectre nepodařilo a bohužel to tak ani nebylo zamýšleno. Fandové se budou snažit "najít to tam" celých 150 minut, avšak nenajdou. Těch pár ikonických scén které zahřejí u srdce, nebo oslní svojí instantní sofistikovaností jsou jen kopie z předešlých dílu (většina scén ve vlaku, základna v poušti). Je jasné, že když se dvakrát za sebou natočí totéž, není to totéž.________ Na podruhé se musí jít s hodnocením nahoru. Esenciální a vizuálně neskutečně opulentní a promakaná filmařina. Emocionálně to není taková jízda jako v Casino Royale a Seydoux není Eva Green, ale Spectre útočí na jiné smysly a dělá to rovněž výborně. (07.11.2015)

Orgastický opening a celkové príjemné výpravné poňatie, podporené odvážnou stopážou, ktorá mi nevadila - naopak filmu dodávala veľkofilmovú rozmáchlosť (Hoytema a Mendes si sadli). Potešilo ma prepojenie s ostatnými Craigovými bondovkami, akčné scény a maličkosti ako drsné prekvapenie vo vlaku či čakanie na nádraží v púšti (pripomienka Hitchovho North by Northwest). Vďaka nim odpúšťam aj sympatického komika v roli rádoby alfa záporáka (WTF?!), lenivo vykradnuté darkknightovské finále (akoby tej inšpirácie Nolanom nebolo dosť) i to, že sa Bond spustil s vráskatou MILFkou (zatiaľ čo jedinú naozaj krásnu ženu filmu nechal v openingu ležať na posteli oblečenú). (03.12.2015)

Jiné než Skyfall, snad o málo, maličko slabší, ale pořád velmi, velmi dobré. Spectre mi ze všeho nejvíce připomněl Conneryho Srdečné pozdravy z Ruska, v nichž také není příliš akčních scén, ale zato mají zajímavý děj, který je radost sledovat. I tentokrát všechno krásně odsýpá, na film se krásně dívá a ačkoliv se v něm hodně mluví, nikdy to není mlácení prázdné slámy a postavy mají pokaždé co říct. Když dojde na akci, je to typický Bond (navíc rvačka ve vlaku opět odkazuje na Srdečné pozdravy), když dojde na ženy, je to typický Bond... Netypická je ta tichá, zlověstně klidná atmosféra - ale netypická rozhodně neznamená špatná. Obzvlášť pochválit musím všechny scény s Blofeldem, při nichž jsem nejen nedutal, ale snad taky ani nedýchal, a nemohly mě nepotěšit v rozumné míře použité odkazy na starší bondovky (Conneryho bílý smoking z Goldfingera, Bondův převlek za záporáka ze Žít a nechat zemřít, Aston Martin DB5, pohřeb jako z Thunderballu...). Jediné, co bych mohl vytknout, je žalostně nenápaditá hudba Thomase Newmana (což se ale projeví hlavně při samostatném poslechu soundtracku), jinak se popravdě divím všem těm nízkým hodnocením a špatným recenzím.___P.S. Je krásně zaděláno na pokračování, což by beze všeho mohl být nějaký mazaný remake V tajné službě Jejího veličenstva. (06.11.2015)

Vodkou a martini nasáklý papírový drak si zatančil v oku hurikánu, prolétl se ruinami i vznešenými nádvořími své bohaté minulosti, projevil nadhled ryze mooreovský a ačkoliv Aston Martin letěl do Tibery a Walther PPK do Temže, staromilským způsobem se vrátil ke své triviální podstatě. Když i reálný svět patří mocichtivým hlavonožcům a jejím chapadlům jako je pan Moriarty (vlastně C), není nic lepšího, než se upnout k iluzornímu světu, kde Bůh chránící své královny chodí zásadně ve smokingu.. Scházela mi Campbellem nastolená linie osudovosti (jediný „touching“ odchod byla Blofeldova číča a to ještě nevíme jistě) i Deakinsova ikonická vizualizace; stále stejně tančeným rakouským valčíkem naopak začínám být trochu přesycen. Zatímco sebevědomý Skyfall vyrostl až k nebi, Spectre se vrátil ke kořenům. Pořád se však dívám na jeden a tentýž strom, jehož každý další letokruh je přiblížením k věčnosti.. (09.11.2015)