Nemocnice Parkland

Vynikající hraný dokument, který od začátku do konce působí velmi autentickým dojmem a je určený hlavně divákům, jimž téma JFK nedá spát. Postav je hodně, žádná není hlavní a téměř každá má nějaký svůj moment, řada scén je pekelně silných a oceňuji, jak scenárista a režisér dokázal vybalancovat truchlivě patriotistickou náladu filmu tak, že (alespoň na mě) nepůsobila lacině a neměl jsem pocit, že by mě citově vydírala. (21.10.2017)

I když na prvotinu Petera Landesmana se jedná téměř o kaskadérský kousek, protože to vyžaduje notnou dávku odvahy, vybrat si jako námět atentát na prezidenta JFK, jednu nejen z největších ikon USA, ale téměř celého světa. Ale proč ne a když je to podané z trochu jiné perspektivy, než jsme normálně zvyklí, tak to je potom plusovým bonusem navíc. Třeba otázka, kam dát v letadle rakev s prezidentem, tak ta by mě snad ani nenapadla. A je tam víc takových situací, které se skutečně staly a možná se o nich až tak moc nevědělo. Určitě Parkland považuji za velmi dobrý počin, kde oceňuji i autentické záběry a závěrečné info těsně před koncem. (01.12.2013)

No, jestli Zac Efron zachraňoval Kennedyho, asi je jasné, kde se stala chyba. Ale vážně. Po padesáti letech si Američané připomínají smrt muže, jehož přežití by asi podle všeho mohlo změnit svět. Nevíme, nedošlo k tomu. JFK bude věčným tématem. Film má skvělé obsazení a místy výborné herecké výkony, ale když se podívám na záznam, který se v podstatě náhodou podařilo zachytit Abrahamu Zapruderovi, záznam, který zachycuje to, jak byl JFK postřelen, mrazí mě mnohem víc z toho, jak jsou lidé bestiální a co jsou schopni udělat. Film vyniká snahou zachytit události, které normálně lidé vidět nemohli. To se mu daří, ale je to vlastně jen vzpomínka na děsivý čin. (07.01.2014)

Civilnější pohled na atentát na jehož konci je - dodnes neobjasněná - smrt JFK. Účast některých herců (Efron, Welling) mě u takto vážného filmu překvapila a ač se nejedná o kdovíjaké veledílo, dobové projevy a tisková vyjádření z něj dělají poměrně zajímavou historickou rekonstrukci. (Občas až dokumentární.) (06.07.2018)

Na téma Kennedy a Dallas už bylo natočeno spousta filmů a ještě více dokumentů. Proto mne tohle dokumentární drama zaujalo a chtěl jsem jej vidět. Již od prvních minut však sledujeme představení sice ve skvěle udělaných dobových kulisách, které je však spíše ochotnické. Snad tomu napomohla hromada neznámých (a mně nesympatických herců) - Billyho samozřejmě vyjímám - nebo zoufalá si nepodobnost hlavních aktérů tohoto dramatu (Oswald, JFK, Jacqueline atd.. Zprvu si kameraman držel odstup a z hlavních hrdinů zabíral často jen vlasy, bradu, kousek tváře... Po atentátu se jakoby odhodlal a začal herce zabírat víc. Je škoda, že štáb nenašel herce více podobné svým historickým protějškům, protože si myslím, že zrovna u JFK jehož tvář zná každý je to zásadní. Tohle ale není jen moje jediná výhrada. Hlavní výhradu mám k nedramatičnosti tohoto drama. marně se herci tvářili šokovaně, zkroušeně, marně předváděli pláč a obrovský smutek ze smrti milovaného prezidenta... Marně drsní hoši z tajných služeb mhouřili na každého podezíravě oči a pevně svírali své bouchačky... Nikomu jsme to nevěřil. A to je zásadní. Umím si představit ten šok veřejnosti po výstřelech, umím si představit ten šok v prezidentské limuzíně kdy Jacquelin držela hlavu manžela při šílené jízdě do nemocnice, umím si představit i ten šok ve špitálu když se dozvěděli, že jim tam vezou postřeleného JFK... šok v Air force one, kdy museli vyšroubovat sedadla aby se do letounu vešla rakev s ostatky... Ale i když jsem se snažil, film působil jako studený psí čumák. Vše bylo hrané a špatně hrané. Myslím si, že když já to takto vnímal, pro Amíky muselo být takto ztvárněné drama mapující poslední okamžiky jejich ikony ještě otřesnější... Tři nahrané videopásky. * * * (18.03.2015)