Válka o planetu opic

Třetí opičí příběh z nastavené laťky rozhodně neklesá a představuje tak důstojné zakončení téhle (pro mě trochu překvapivě) povedené trilogie. Osudovost je cítit ve vzduchu, a i přes všechny útrapy, které komunitu lidoopů v čele s charismatickým Caesarem potkávají, je tak nějak patrné, že se čas lidí chýlí ke konci. Právě tahle atmosféra udrží pozornost i v první polovině, která je nečekaně pomalá a rozvláčná, aby připravila pozice pro očekávaně epický závěr. Z poslední třetiny sice možná šlo vytřískat trochu víc, přesto se okradeni cítit nebudete a takhle komplexní zážitek blockbustery obvykle nenabízejí. Pro fanoušky předchozích dílů samozřejmě povinnost a kdo se bál, že tomuhle ambicióznímu oprášení legendy dojde časem dech, může být v klidu. Opice jedou! (16.08.2017)

Potřetí a vůbec nejlépe. Vojna o planétu opíc je ani ne tak strhující jako spíše procítěné veledílo mého oblíbeného režiséra Matta Reevese, které v každé scéně a vůbec jednotlivém záběru lahodí oku a umně dokazuje všem v Hollywoodu, jak se mají dělat remakové trilogie. Michael Giacchino vstal z mrtvých, jelikož kromě toho, že zvučí snad každej druhej biják, tak mě v dohledné době nechal smlsnout si na ozvučení, které zřejmě nebude extra samostatně poslouchatelné, ovšem v korespondenci s tónem filmu jsem už dlouho neslyšel tak přesně dolíhající hudební doprovod. Ač ve své podstatě naprosto minimalistický, i díky střihu zvuku zkrátka přesně padnoucí jako jmenovka na uniformě čerstvě břitvou oholeného Woody Harrelsona. Jeho plukovník McCullough nejenže v první scéně, i díky líbivým zpomalovačkám, neuvěřitelně vytlačí oči z důlků, ale i ve všech svých scénách z něj čiší ona zarputilost, nenávist a neuvěřitelná porce charismatu picnutá testosteronem a nedovedu si představit větší hrozbu, která by Caesara v jeho nejspíše posledním boji za nezávislost mohla potkat. V souvislostí s ním samozřejmě ani napotřetí nelze opomenout motion capture boha Andyho Serkise, který díky fanboyům z novozélandské Wety dokázal nejen klasicky a bez poznání rozpohybovat naštvaného opičáka, ale i mu dodat ještě více emocí a jeho scény s jednou tajemnou holčičkou mě naprosto strhly. A ač bych zde rád rozebral jednotlivé scény (bez spoilerů to prostě nejde), tak jen lehce navnadím na finále, která mě obecně ve filmech příliš neuspokojují, jenže zde je to zpracováno tak odlišně a svěže, že jsem se zkrátka nenudil ani minutu. V některých pomalejších pasážích už zbýval jen pomyslný krůček na tenkou hranici zdlouhavosti, ovšem Reevesovi se v mých očích povedlo tuto mrazivou tenkou linii perfektně vybalancovat. I díky perfektním vtípkům Steve Zahna, kterého sice na plátně nepoznáte, ale jeho charakter si pravděpodobně budete pamatovat ze všech nových nejvíce. Válka je dokonána, jde se domů. Ještě je ale rozhodně o čem vyprávět. (12.07.2017)

Stárnoucí Cézar přichází o milovanou ženu a syna, tlupa musí do bezpečí, jenže její vůdce má v očích jen pomstu. Loajálně se k němu připojí pár primátů, aby se zasněženou krajinou vydali po stopách vojáků vedených plukovníkem Woodym Harrelsonem. Výsledek trošku šlape na pravidla letního blockbusteru, místy má až hypnotickou atmosféru, technicky je to samozřejmě znovu o maximální spokojenosti, kombinace herců, krajiny a primátů působí naprosto realisticky. Jednička byla určitou interpretací na současnou podobu sebedestruktivního světa, sázela na herce i znepokojivou atmosféru a byla výtečně dynamická. Dvojka byla příběhově plošší, ubylo nápadů a zajímavých momentů, propracovanější motivace postav chyběly, akční scény prakticky nestrhly. Tak to prostě bylo. Už tehdy opice sílily, zatímco lidstvo decimovala virová infekce. Na trojku se chystal stejný režisér Matt Reeves a dá se říct, že zopakoval co se akce týče dvojku. Jenže co se psychologie týče, víc se blíží komornější jedničce. Za to velká pochvala. Emocionální pochody opic jsou naprosto skvostné, tvůrcům nechybí odvaha ve smyslu „všichni šli na proklamovanou válku z názvu a ono je to jinak“, navrch vše předkládají v pomalém a promyšleném tempu, kdy z vůdce a autority se stává ikona. Vyvrcholení trilogie je prostě syrové drama, kdy naše ego dostává opět pořádně na frak a které předkládá několik interpretací na současnou podobu sebedestruktivního počínání lidstva. Závěrečný patos nevadí, nějakou opravdu skvostnou akční scénu navíc bych uvítal, víc bych zapracoval i na úloze nalezené dívenky, ale jinak spokojenost. Nečekaná. A Andy Serkis definitivně potvrdil jednu z nejikoničtějších postav poslední dekády. (16.07.2017)

Kdysi jsem zde měl hodně zdrcující kritiku, ale člověk míní, divák mění. Válka o planetu opic dnes vidím jako parádní ukončení dost možná nejlepší moderní trilogie. A tím ukončením vidím hlavně fakt, že hlavní hrdina umře, opice jsou v bezpečí a příběh došel svému závěru. Co by za něco podobného filmy v roce 2022 daly. Příběh Ceasara je tedy odvyprávěn. Je zde rovněž pár odkazů na nejstarší planetu opic (Cornelius, Nova), rovněž Ape-pokalypse potěší. Putování zimní krajinou tedy měly něco do sebe. Jednička načrtla zajímavé postavy, dvojka nám dodala úžasného Kobu a Trojka se už zase hezky soustředí na Ceasara a jeho cestu za pomstou. Celé je to správně westernově osudové a na konci samozřejmě dojemné. Souhlasím s názorem, že lépe to opravdu nešlo. Bojím se že jednou se na planetu opic budou chtít vrátit chamtiví producenti ale dopadne to mnohem hůře. Tahle trilogie měla prostě srdce! 80% (06.11.2017)

K uzívnutí napínavé aneb jak nesmrtelná opice ze silného rodinného zázemí přežije jakýkoliv konflikt. Příště může narukovat i do třetí světové, deus ex machina je na jeho straně. Andy Serkis a celkově CGI je zdařilé, přesto by bylo zábavnější sledovat přírodopisný dokument nebo nějaký bojový. Tady se to nepotkalo ve správném souladu. Prvního je tam moc a toho druhého zatraceně málo a když, tak hodně mimózní. Škoda, (r)evoluci prvního dílu nesahá ani jedno pokračování ani po kolena. (19.07.2017)