Válka o planetu opic

Trpěl jsem jak makak na řetězu. Nejděsivější kolovrátkový klavírní motiv za poslední dekádu podkreslující neutuchající tklivé digi-pohledy, stopadesátá variace na plk. Kurtze a kapitána Obviouse (Apokalypsa je tímhle směrem), temný lesní survival přecházející do závěrečného Komanda (útěk z lágru, že by člověk brečel) a cesta z bodu A do bodu B, která by snad fungovala maximálně jako tutorial nebo první mise ve videohře. Tohle měla být opičí Treblinka a ne Jáchymov. (17.08.2017)

K uzívnutí napínavé aneb jak nesmrtelná opice ze silného rodinného zázemí přežije jakýkoliv konflikt. Příště může narukovat i do třetí světové, deus ex machina je na jeho straně. Andy Serkis a celkově CGI je zdařilé, přesto by bylo zábavnější sledovat přírodopisný dokument nebo nějaký bojový. Tady se to nepotkalo ve správném souladu. Prvního je tam moc a toho druhého zatraceně málo a když, tak hodně mimózní. Škoda, (r)evoluci prvního dílu nesahá ani jedno pokračování ani po kolena. (19.07.2017)

Ona ta Planeta opič je vcelku opiči, copak o to, ale leccos se jí daří. Kroutí se jako píďala, aby se naroubovala na prastaré... následovníky v podobě původní hodnělogie, za to smek. A je to nakroucené moooc hezky. Jak od maminky. Mončičáci takřka živí, jeden by s nima nejen soucítil, ale i pokra zahrál, hlas jim dal, zoufalejší prasesoři nad šimpkami jistě i pohoní, a v pražské zojo pak, pohánění marnou nadějí, si permice zřizují. Horší to je s prostomyslnými blbečky, mezi které se hrdě počítám. Nás tak trošku ruší (so-oiler) některé drobnosti. Kupříkladu, namátkou a jen tak od boku - kdybych si v očekávání konfliktu s pomyslnou, masivně vyzbrojenou armádou severu budoval barikádu, asi bych metr za ni nezaparkoval vlak s cisternami ropy, nafty, benzinu, propanu, butanu a jejich kříženců. Kort, kdybych seděl na bunkry poddolovaném kopci, kde by se to schovávalo jak u severních Kimů. Leda... leda že bych byl Vůdy, který má ve zvyku se slaňovat do hnízd primátů a tam dělat nesmyslné věci, které vážně ničemu nepomáhají, ničehož neřeší a i jinak jsou naprosto ku hovnu. Leda na druhou.... že chtěl vyprovokovat srstnatce k migraci, aby je mohl pochytat, protože potřeboval agresivní, nespolehlivé, líné a natvrdlé otroky pro stavbu té zdi, za kterou hodlal nasunout to železniční cargo. Víte co? Píčáren je tolik, že bych proděravěl klávesnici, nechám to být. Za vidění film stojí a slabším povahám i slzu z kanálku vymáčkne. Prasesorům z váčku. Semenného. Budiž jim všem přáno. (20.10.2017)

Stejně jako v předchozím filmu - opět se koná monumentální drama, které snad ani nevzniklo v téhle době (možná proto ten relativní komerční neúspěch). Ještě víc se tlačí na emoce, ještě víc se tlačí na osudovost a kupodivu to bájo funguje - nemálo díky funkčnímu vlivu revenge-roadmovie a vysoce zábavného utěkového filmu. Možná jen ten povinný závěr nemusel být. Oceňuju nejeden odkaz na starou sérii a příjemný humor - a ne, fakt nemyslím jen toho srandovního opičáka. Máme tu jednu z nejlepších sci-fi sérií za hodně dlouhou dobu. (12.08.2017)

Stárnoucí Cézar přichází o milovanou ženu a syna, tlupa musí do bezpečí, jenže její vůdce má v očích jen pomstu. Loajálně se k němu připojí pár primátů, aby se zasněženou krajinou vydali po stopách vojáků vedených plukovníkem Woodym Harrelsonem. Výsledek trošku šlape na pravidla letního blockbusteru, místy má až hypnotickou atmosféru, technicky je to samozřejmě znovu o maximální spokojenosti, kombinace herců, krajiny a primátů působí naprosto realisticky. Jednička byla určitou interpretací na současnou podobu sebedestruktivního světa, sázela na herce i znepokojivou atmosféru a byla výtečně dynamická. Dvojka byla příběhově plošší, ubylo nápadů a zajímavých momentů, propracovanější motivace postav chyběly, akční scény prakticky nestrhly. Tak to prostě bylo. Už tehdy opice sílily, zatímco lidstvo decimovala virová infekce. Na trojku se chystal stejný režisér Matt Reeves a dá se říct, že zopakoval co se akce týče dvojku. Jenže co se psychologie týče, víc se blíží komornější jedničce. Za to velká pochvala. Emocionální pochody opic jsou naprosto skvostné, tvůrcům nechybí odvaha ve smyslu „všichni šli na proklamovanou válku z názvu a ono je to jinak“, navrch vše předkládají v pomalém a promyšleném tempu, kdy z vůdce a autority se stává ikona. Vyvrcholení trilogie je prostě syrové drama, kdy naše ego dostává opět pořádně na frak a které předkládá několik interpretací na současnou podobu sebedestruktivního počínání lidstva. Závěrečný patos nevadí, nějakou opravdu skvostnou akční scénu navíc bych uvítal, víc bych zapracoval i na úloze nalezené dívenky, ale jinak spokojenost. Nečekaná. A Andy Serkis definitivně potvrdil jednu z nejikoničtějších postav poslední dekády. (16.07.2017)