Válka o planetu opic

Potřetí a vůbec nejlépe. Vojna o planétu opíc je ani ne tak strhující jako spíše procítěné veledílo mého oblíbeného režiséra Matta Reevese, které v každé scéně a vůbec jednotlivém záběru lahodí oku a umně dokazuje všem v Hollywoodu, jak se mají dělat remakové trilogie. Michael Giacchino vstal z mrtvých, jelikož kromě toho, že zvučí snad každej druhej biják, tak mě v dohledné době nechal smlsnout si na ozvučení, které zřejmě nebude extra samostatně poslouchatelné, ovšem v korespondenci s tónem filmu jsem už dlouho neslyšel tak přesně dolíhající hudební doprovod. Ač ve své podstatě naprosto minimalistický, i díky střihu zvuku zkrátka přesně padnoucí jako jmenovka na uniformě čerstvě břitvou oholeného Woody Harrelsona. Jeho plukovník McCullough nejenže v první scéně, i díky líbivým zpomalovačkám, neuvěřitelně vytlačí oči z důlků, ale i ve všech svých scénách z něj čiší ona zarputilost, nenávist a neuvěřitelná porce charismatu picnutá testosteronem a nedovedu si představit větší hrozbu, která by Caesara v jeho nejspíše posledním boji za nezávislost mohla potkat. V souvislostí s ním samozřejmě ani napotřetí nelze opomenout motion capture boha Andyho Serkise, který díky fanboyům z novozélandské Wety dokázal nejen klasicky a bez poznání rozpohybovat naštvaného opičáka, ale i mu dodat ještě více emocí a jeho scény s jednou tajemnou holčičkou mě naprosto strhly. A ač bych zde rád rozebral jednotlivé scény (bez spoilerů to prostě nejde), tak jen lehce navnadím na finále, která mě obecně ve filmech příliš neuspokojují, jenže zde je to zpracováno tak odlišně a svěže, že jsem se zkrátka nenudil ani minutu. V některých pomalejších pasážích už zbýval jen pomyslný krůček na tenkou hranici zdlouhavosti, ovšem Reevesovi se v mých očích povedlo tuto mrazivou tenkou linii perfektně vybalancovat. I díky perfektním vtípkům Steve Zahna, kterého sice na plátně nepoznáte, ale jeho charakter si pravděpodobně budete pamatovat ze všech nových nejvíce. Válka je dokonána, jde se domů. Ještě je ale rozhodně o čem vyprávět. (12.07.2017)

Trilogie završena. A zdařile. Válka o planetu opic úspěšně navazuje na Zrození a Úsvit planety opic, sledujeme završení životního příběhu opičího vůdce a takřka mesiáše Caesara a vše opět funguje přesně tak, jak má. Kdo očekává dle názvu snímku nějakou obrovskou válku, bude patrně zklamán, ovšem mně osobně se celé tohle ztvárnění velmi líbilo. V některých pasážích je sice tento příběh možná už až příliš emotivně laděný, ale jako celek Reevesův počin funguje a důstojně zakončuje trilogii. Osobně bych se nebránil ani dalšímu pokračování, které by svým dějem ještě více přiblížilo a posunulo příběh k událostem původní Planety opic. Možná, že jsem tajně doufal, že si tvůrci troufnou "zamrkat" na tuhle klasiku a vypůjčí si některou z úvodních scén, zpracují ji po svém a zakomponují ji na samotný závěr filmu, např. střih a záběr na potápějící se vesmírnou loď na dno jezera uprostřed pouště, případně upevňování malé americké vlaječky či jen pohled do vesmírné lodi z pohledu Taylora nebo jen krátký záběr na kosmickou loď řítící se nekontrolovatelně k zemi, do pouště a do široko daleko jediného jezera. Inu, tohoto jsem se nedočkal, možná, že je dobře, že se do toho filmaři nepustili, ale já takovou tajnou vizi měl hned od zhlédnutí Zrození Planety opic. Tak či tak, nová trilogie je dílem neskutečně povedeným a pro mě ani jeden ze snímků nevyčnívá nad ty další. (27.09.2017)

Psychologické drama, utahaná alegorie, dokument o opicích. Kouzlo prvního filmu zcela vyprchalo a na původní film ze 60. let tohle nemá ani za mák. Snad zkrátit o hodinu... Kecy o tom, jak jsou na sebe zlí nejen lidé, ale i opice, najdu v řadě daleko chytřejších filmů. Pár momentek je fajn - úvod, vodopád, pronásledování na koních...pak se z toho stane koncentrákové drama a nakonec je vše velkolepě zničeno, jak to známe z bondovek. Po technické stránce není co vytknout, snad jen pixelová lavina, ale voda se prý blbě animuje ve všech skupenstvích, tak nad tím se dá přimhouřit oko. Jinak dýchavičné, s minimem napětí. Konec mi připomněl nekonečné umírání Jana Amose...ještě že jsem to tušil a do kina nešel. A vnitřně jsem se bránil fandit opicím, když nakonec ovládnou celou planetu, že...a lidi byli vykreslení spíše jako svině. Pak se těžko jeden s nějakou postavou ztotožní. Slabé. (26.10.2017)

Wow! Tohle je absolutně bezprecedentní završení takto vysokorozpočtové série. Pomalá, atmosférická až depresivní podívaná, která není hnaná dopředu zběsilou zápletkou a nebo opulentní akcí, nýbrž postavama a jejich přízemním, ale silným konfliktem. Všichni si tu sáhnou na největší dno, ať už lidé, opice a nebo samotný Cézar, který stojí na rozscestí. Úžasný Woody Harrelson se chopil toho nejzajímavějšího záporáka v rámci série, který má mnoho co nabídnout (Opět v rámci blockbusteru se řadí mezi ty nejlepší.). Postavy, jejich cesta a rozhodnutí tvoří hluboký a emocionální příběh, který obsahuje mnoho nuancí o konfliktech založené na druhové odlišnosti a pudu sebezáchovy. Absolutní velkolepá pecka, zakončující úžasná a kouzelnou cestu Cézara, přičemž se tu perfektně a organicky dovršují motivy celé trilogie. Novodobá klasika, která by se měla oslavovat. (30.01.2024)

Vyplatilo se nečekat klasickou válku. Poslední Planeta opic pomalým tempem směřuje ke svému vrcholu a v náznacích nás odkazuje na prapůvodní film. Já sám jsem byl s rychlostí spokojen a občasné povyražení v podobě krátkých akčních sekvencí mě stále drželo. Hudba je skvělá (opravdu je až s podivem, že stejný skladatel má na kontě průměrný soundtrack Spideyho Homecomingu) a opice opět dovedeny do nejvyšší dokonalosti. Navíc přibylo mnoho aspektů z jejich společnosti a člověk jako takový byl prvně plně upozaděn. Při přechodu na základnu však film lehce ztratí tempo (ano, opravdu), za což asi Woody úplně nemohl (neviděl jsem tam prostor dělat s postavou něco jiného). V této pasáži jsem hodnocení viděl na 4 hvězdy, nicméně závěrečná akce a "Bad Ape" vedoucí opice ze zajetí film vrátila na vrchol. Za sebe tedy hlásím celkovou spokojenost. Zakončení trilogie tak, jak má být. (24.07.2017)