Ida

Film, ktorý som mal dlho vyhliadnutý. Oscar za cudzojazyčný snímok proste lákal. Aké pozitívum som ale dostal? Jednak som si zlepšil svoju poľštinu, to bolo asi najväčším prínosom. Ďalej som zistil, že tí Poliaci síce vedia točiť filmy, všetky sú ale také smutné drámy, málo scenára, málo deja, často prázdnych situácií, statická kamera na jedno miesto alebo jednu tvár, hudba minimálna, to bol skôr negatívom, hoci chápem, že malo ísť o nejaký druh poetizckého vyjadrenia. Čiernobiele ladenie tu bolo vhodne zvolené, dodalo to dobovú atmosféru. Aká bola ale myšlienka? Poukázať, že sa arizoval za vojny židovský majetok a že Židia pri tom zomierali? Alebo to bola kritika komunistického režimu a ako môže poznačiť človeka, ktorý je nástrojom tohto systému? Prípadne to malo mať niečo s rehoľníctvom a že najprv treba zakázané ochutnať, aby obeta bola skutočnou obetou? Neviem, či to vie aspoň režisér. Ten totiž všetko naznačil, no nedopovedal. (20.06.2016)

Film s bezútěšnými obrazy vyžaduje divákovo soustředění. Příběh o poznání sebe sama. Pro mě nudné, ale na festivalu plyne čas jinak. (17.02.2018)

Pěkný film, který se mi ale netrefil do nálady. Bývají časy, kdy by mě Ida totálně nadchla, asi mám přefilmováno. (16.09.2018)

Přišla, viděla, okusila, popřemýšlela... a za kratičkého pobytu ve světě "živých" si utvořila názor... Poeticky drsná ochutnávka života. (25.10.2014)

Převezmu kus názoru z nejmenované recenze: Kdyby byla Ida natočena někdy v 60. letech, pravděpodobně by byla zapomenuta ve vlně (Vlně) podobných snímků. Protože však vznikla dnes, odnáší si jednu cenu za druhou. Abych ovšem nepůsobil jako kritik podobných pokusů. Naopak oceňuji, když se někdo v dnešní době pokouší navázat na léta minulá za pomoci umělecké formy, která se dnes již tak těžko napodobuje. Samotná Ida (film i postava) na mě však působila natolik odcizeně, že jsem se nebyl schopný dokopat k jakýmkoli emocím. A to samé platí i o kameře. Jednotlivé záběry působily jako čirý kompoziční orgasmus, který ale v celkovém vyznění budil dojem sterility a totálního odcizení, které ve mě ovšem nezanechalo tu "správnou" filmovou depresi. 5/10 (20.01.2015)

Navnadilo mě místní hodnocení, ale tak povrchní výpověď plnou klišé na klišé a předvídatelnou až běda jsem nečekal. Navíc - nevím, co je to za nový zlozvyk, i v českých filmech jsem to už viděl - rámovat obraz kamery co nejnesmyslněji, lidi tváří z obrazu ven, nebo uříznuté obličeje ve spodní části a nahoře hromada nic neříkajícího prostoru... Asi snaha o umění pro umění, když už tu kameru moc držet neumím. Snaha být cool čiší i z toho použití původního formátu 4:3 v černobílé, ale když to přitom vezmu digitálně a bez perspektivy původních kamer, tak je to pak snaha k ničemu. Hlavní herečka mi svým kamenným xichtem lezla na nervy od začátku (plus ten zmučený obličej třeba po strašné námaze s balením kufru), a protože v tom chybějí emoce, celé chladně odvyprávěné drama mi bylo šumák. Vzpomněl jsem si na daleko životnějšího Tlumočníka s Menzelem, tam se těm postavám dalo věřit a to putování díky tomu mělo šťávu. Tady sleduju jen trpné obličeje. Je to zkrátka pokrytecky natočený film o sice silném tématu, ale podaném stylem bulvárního magazínu, a aby si toho nikdo nevšiml, napasujeme tam ty hrátky s kamerou. (03.10.2020)

Veľmi príťažlivý vizuál a teta Wanda. Čierno-biela k tomuto filmu naozaj ide. Dobrá téma, dobrá hudba. Len som niekedy pozerala tak nezúčastnene ako Ida. (Lumiere - 9.9.2014 - slávnostné otvorenie Projektu 100) (10.09.2014)

Film s naprosto geniální kamerou, bohužel až příliš rušivou. Nevadí mi použití statické kamery, ale naprostá přehnanost uměleckých obrazů tu odváděla pozornost od všeho dalšího. Přitom mě třeba nejvíce zaujala scéna s "vyskočením z okna," která nebyla udělána nějak prapodivně jako "v rohu hlava a zbytek záběru je zeď za hlavou postavu". Celkově bych vymazal romantickou část příběhu, která ubírala vyznění filmu a podsunovala divákům, že Idino rozhodnutí bylo způsobeno jen láskou. (10.10.2015)

Vizuálně velmi pěkný snímek, jehož děj plyne pomalu a nenásilně. Oceňuji zejména výborné herecké výkony obou Agát a vybudování působivé atmosféry Polska šedesátých let minulého století. Jak prohlásil po projekci sám režisér, není to film pro masy. (15.07.2014)

Propagační výhodou evropského artu se sexy jeptiškou v hlavní roli je rozhodně vždy naděje, že v rámci provokativního napadání starosvětských morálek máme docela velkou pravděpodobnost, že obdržíme její full frontal. Ida nicméně má i jiná esa v rukávu, zejména bravurní kompozici prakticky všech záběrů, které jsou často nepříjemně neinformativní (například několikrát nevidíme osobu, ke které se mluví či o které s mluví, ačkoli je o metr a půl dál od rámu kamery) a jsou koncipovány tak, že jejich aktéři vyplňují jen jejich minimální část. Tenhle způsob snímání, společně s černobílým obrazem napomáhá k zobrazení komunistického Polska jako neuchopitelného zjizveného mladšího bratra Mordoru, prorostlé existencionalismem, samotou a odcizením. I přes to není Ida heavy art, jak se může stát, protože každá ze scén má ve filmu svůj jasně pojmenovaný účel a neprostupnost protagonistek je rámována konkrétním cílem, za kterým obě dvě směřují. Vše za tím si divák může nacházet pohodlně sám a film ho k tomu nijak netlačí. (07.11.2014)

Kurwa mać! Mocna, głęboka i zajebista historia... On ten film sice je o budoucí jeptišce několik dní před slibem, ale příběh její tety, bývalé bolševické prokurátorky, která poslala na smrt několik nepřátel národa i strany (o tom to ale není!), je mnohem zajímavější a silnější. Podle mého je film spíše o ní než o Idě. Líbil se mi ten kontrast jeptišky, která je před složením slibu vyslána do světa a požitkářské sebevědomé ženy, vysoce postavené v lidovém Polsku. Obě však spojuje jedna lidská rodinná tragédie. Líbilo se mi, že právě tetička nebyla představována hned s vypáleným znamením zločince. Že není divákovi předhazována jako ta zlá bolševička, ale její příběh je zobrazen tak, jak ve své době ležel a běžel. Se všemi jeho klady i zápory, radostnými i smutnými událostmi. Nebyl překroucen, stigmatizován, jen odvyprávěn. Postavy dobře napsané i odehrané, byť se asi nešlo vyhnout jisté stylizaci a charakterizaci. Líbilo se mi celkové retro zpracování, velmi příjemné a působivé. Parádní kamera a hudba. Jazzová kapela super. Šmouhou trochu je ne zrovna nečekaný konec, ono to ale asi jinak prostě skončit nemohlo. Obecně ale velmi milé překvapení a skvělý zážitek. (29.09.2016)

3-4 / Možná spíš 3. Fim se mě nedotkl tolik, jak jsem čekala. Možná jsem jen přesycená filmy, které u mě naplno "zazněly" (Frank, Chlapectví). Nádherné černobílé fotografie, statičnost, to mě baví. Vnitřní svět hrdinek je ale dost neproniknutelný. Jejich reakce občas dost možná nepochopitelné. Závěrečných cca 20 minut ale hodně vydařených. Trailer je vynikající. (15.07.2014)

Nádherná forma, ale nejsem si jistý, jak vnímat obsah. Respektive nevím, jestli je to střet dvou protikladných světů, černého a bílého, které se společně vydávají za jednotným cílem, přičemž se ten černý propadá do čím dál tím víc větší deprese ze své temnoty, zatímco ten bílý nahlíží do světa zla a neshledává ho tak špatným, anebo jestli se jedná o polské účtování s minulostí, jak tou válečnou, tak tou komunistickou. Nejspíš je to od každého trochu a ještě něco jiného navíc, co se mi nepodařilo postřehnout. Buď jak buď na film i na obě hlavní aktérky se mi dívalo dobře a ačkoliv bych uvítal intenzivnější střelbu do vlastních řad, byl jsem ve finále nadmíru spokojen. 80% (17.01.2015)

Ono je to tak. Ďalší z tých kvázi umeleckých filmov, ktorý nedokáže splniť očakávania, pretože sa o to ani nesnaží. Pawlikowski síce má cit pre obraz, ale budovanie emócií je na bode nula. Rovnako v mojich očiach dopadlo aj jeho Moje leto lásky. Problém s filmom je, že prvá hodina je postavená na jednoduchej zápletke, ktorú režisér zbytočne rozťahuje. Bohužiaľ sa v nej nedozvedáme takmer nič. Je emočne chladná a snaha o pripomenutie si vojnových hrôz je v poľskom filme asi na rovnakom významovom mieste, ako keď v indickom filme niekto uteká na vlak. Film sa stáva zaujímavý posledných 20 minút, ale v najlepšom skončí a neviem ako tí čo to pozerali, ale ja som si rozhodne pomyslel, že ma Idin príbeh nielenže neobohatil, ale sa o to ani nesnažil. Vizuálne pekné, ale načo využívať hĺbku ostrosti, keď v nej nie je skrytý žiadny význam. Čakal som meditatívnu úvahu nad Bohom, dostal som chladný film o hľadaní židovských koreňov a o túžbe po jednom zasunutí. Neurazí, nenadchne. (22.09.2014)

Chladný, odtažitý a nudný film, ktorý sa silou-mocou chce hrať na art film so silnou témou. Téma vyvraždenia židovskej rodiny slušným Poliakom mohla byť zaujímavá, no nie je dotiahnutá do konca. Nedozvieme sa o tom viac, aký bol motív ani ako sa to odohralo. Téma hľadania vlastnej identity budúcej mníšky už taká zaujímavá nie je a tiež nie je využitá naplno, takisto ako príbeh krvavej Wandy. Celé je to bez emócií, k postavám si nevytvoríte žiadny vzťah, takže vám je jedno, ako skončia a aj keď nemá film ani hodinu a pol, zdá sa, akoby trval večnosť. Pozitívom je ČB vizuál, ktorý tomu dodáva punc realistickosti, priam cítite tú dobu 60tych rokov v socialistickom Poľsku, no na oscarový film to je trošku málo. (19.02.2017)

Film získar Oscara 2015 za nejlepší neanglicky mluvený film. (24.02.2015)

Vynikající kamera stojí za zmínku, ale zbytek filmu mi zůstal cizí. Černobílé filmy umějí být podbízivé a to Ida ale rozhodně není. Výsledkem je pro mě hezky natočený film, který se mě ani trochu nedotkl. Škoda.. chtělo to jen zesílit příběh. Takhle je to pro mě pouze šedivý film. (24.08.2014)

Krásný film, u jehož sledování jsem si pořád říkala Jak tohle skončí, proboha. A na konci mě čekalo další překvapení. Nevysvěcená jeptiška se poprvé v životě setkává se svou tetou a společně pátrají po své rodině. Teta je chladnokrevná, světem protřelá žena, proti ní působí křehká osoba jeptišky jako Boží světlo. A konec stojí za to. (28.03.2020)

Nudně a příliš artově zpracované zajímavé téma se zajímavou atmosférou a zajímavým zpracováním, rozplizlé ke konci a artově nesmyslným zakončením. Nečekal jsem od toho moc, ale jak to dokázalo postupem času navnadit, tak to dokázalo zklamat. (31.10.2014)

Čirá kamerová kaligrafie s podmanivě pomalým tempem, které umožňuje hlubší prožitek. Navzdory ostatním komentářům nepovažuji Idu za dílo odtažité či přehnaně artistické. Černobílé obrazy a působivé kompozice vyzařují neuvěřitelně silnou atmosféru dobových reálií, které se nemůže vyrovnat žádná klasická dobovka. Ani intimní příběh židovské jeptišky a její životem schvácené tety nepůsobí po psychologické stránce spekulativně, i když jej citově převyšuje právě vizuál (magické detaily Idiných očí) a jemný hudební podkres. Velmi se mi zamlouvala Idina návaznost na život své jediné příbuzné, ovšem Pawlikovski si připravil zcela jiný závěr - zašifrovaný a odpovídající spíše uměle vnesené tezi než doposud fungujícímu přirozenému vývoji uvnitř postavy. (13.07.2014)