Drákula

No jo, tohle běhalo jako klasika na ORF ještě za totáče a pamatuju si z toho ty podivné sluneční erupce a závěrečnou scénu. Jinak je poznat, že je to podle divadelní hry, protože se to odehrává jen ve dvou prostředích (sanatorium a zámek), ale zase musím uznat, že výprava a kamera tady kouzlí a dodávají jalové historce jalově odvyprávěné daleko víc. Langella hraje svého Draculu také skvěle, ale ostatní - u holek mi to přijde jako chyba castingu, tak nevýrazné herečky jsem dlouho neviděl (navíc netuším, co Dracula viděl na silné Lucy, když si ji nakonec stejně zhypnotizoval k obrazu svému a udělal z ní ne-silnou) a fakt těžko říct, proč by kvůli takovým někdo nesmrtelný ztrácel hlavu. Nápadník Lucy vypadá jak instalatér z německého erotického filmu a kupodivu ani Pleasance, ani Olivier film nijak nezachraňují. Jednou za čas se to dá zkouknout, má to zajímavou atmosféru, ale jinak je to zdlouhavě a nudně natočené s nepříjemnými herci. (23.01.2021)

V první řadě musím napsat, že Frank Langella je naprosto skvělý Drákula a každý jeho pohled, každé gesto, každý krok jsem si užil. Vrchovatou měrou k tomu přispěla hutná atmosféra z dílny Johna Badhama podpořená hudbou Johna Williamse a o řadě scén nejde říct nic výstižnějšího, než že jsou nezapomenutelné (například Drákulovo první slézání domu je hororová extratřída). Co se týče příběhu, ten Stokerovu předlohu sice ctí, ovšem zároveň ji pořádně zohýbal. Ale asi chápu, proč tvůrci něco (pro někoho) tak rouhačského provedli. Chtěli diváky znalé předlohy překvapovat a tím pádem i více děsit. A mně nezbývá než konstatovat, že se jim to povedlo. (15.06.2015)

Zatímco se leckterý muž musí za ženou obrazně řečeno připlazit, aby měl sex, tady hrabě se připlazí hlavou dolů po zdivu a vezme si, co chce.. Williamsovy tóny, z kterých dle mého čerpal i Kilar, s ohledem na dobu vzniku výtvarná stylizace a všechno to prostředí se svícemi, pavučinami a mlhou, co nesvědčí revmatikům, se trošku perou se změnami ve Stokerově klasice a vůbec uchopením společností nepochopeného elegána, co nepije víno a zrcadlo považuje za marnivost. Langellu mám docela rád, ale tady s tím „jenom mukni a máš ho v sukni“ směrem k rajdě Lucy a valením bulv moc nebodoval. O charismatu Oldmana si mohl nechat zdát, když si přes den dával pod hliněnou duchnou sedm set dvacet.. (12.09.2023)

Zatím druhý nejlepší film o slavném krvežíznivém hraběti z pera Brama Stokera. Neříkám, že je to nejlepší adaptace, protože tou být ani nemůže vzhledem k pozměněné struktuře příběhu, ale podobnost je opravdu výrazná. Velkým trumfem snímku je rozhodně obsazení, které se nemusí za nic stydět. Ať už vynikající Frank Langella, který dělá Draculům kinematografie čest. Výtvarná stránka je třeba za Coppolovým Draculou takových 50 let pozadu, ale to nebude chyba filmu, jako jiného pohledu tvůrce. Ovšem některé reálie jsou opravdu krásné a hrabětův nový domov v Anglii má své pavoučí kouzlo... Ani atmosféra rozhodně nic neztrácí, ale roky nejde vymazat a na filmu se hodně podepsaly... Přesto překvapivá kvalita s pár velmi pěknými momenty. (08.01.2010)

U tohoto Drakuly by měla být poznámka: volně podle předlohy Brama Stokera, slovo volně zvýrazněné třemi podtržkami a velkým vykřičníkem. Chápu, že každý autor touží zaujmout svým osobitým pojetím.. Potom záleží na tom jak. John Badham pojal draculovskou klasiku stylem…“tlačit na pilu“ – bez nabroušené pily(a bez pravidla ukázat Draculovy špičáky). Prohození Miny „Van Helsingové“(považte: ta zaslepenost) s Lucy… ale i mnohé jiné závažnější zásahy, které už nelze přehlédnout; a o co obsáhlejší změny se pokouší, tím rychleji se vytrácí míra tolerance. Jakékoli „inovátorství“ podobného ražení nezachrání ani tak zvučná jména hereckých představitelů, jakými jsou Laurence Olivier, nebo Donald Pleasence. To je smutná bilance pro tak vděčný a stále přitažlivý námět. (11.10.2010)