Drákula

Pokusím se na chvíli oprostit od faktu, že nadevše zbožňuji Coppolovu verzi z roku 1992 a to po všech stránkách - herecké, hudbě, výpravě a efektů. Jako předloha posloužila nikoli verze románová, ale divadelní zpracování, ze kterého se ostatně odvíjela už verze s Lugosim (kterou rovněž nemusím, konverzačka, do které odpudivý Maďar háže ksichty). Zcela odpadá dění na Draculově hradě (ty tři upírky fakt můžu, jejich absence znamená body dolů:) a začíná se rovnou na lodi, na které hrabě pluje do Anglie (a mimochodem úvodních pár minut jsem viděl jako dítě a to vstávání z rakve na mně docela zapůsobilo). Langella nám poté představuje svého Draculu jako takový spíše salonní typ a na jeho vzhled a chování je třeba si chvíli zvykat (a jeho způsob hypnózy pomocí gest stojí za to). Obrácené role Miny a Lucy působí jako vhodný moment pro procvičení svalů pohybující obočím, Pleasance mi přišel divný, Olivier taky a zrychlený konec, ke kterému dochází už na lodi a nikoliv na hradě, taky moc nepotěší. Pravdou je, že maskování proměněné holčiny se docela povedlo. Finální verdikt: Verze z roku 1992 zůstává i nadále králem draculovských filmů a mou srdcovkou. (07.08.2009)

Kdyby některé kopulačně-sací scény nebyly trikově zcela nezvládnuté, a tudíž směšné, kdyby některé kříže nevypadaly spíše jako příložníky atd., hodnotila bych možná i výše. Adaptace oplývající mrazivou atmosférou, kterou korunuje výborně obsazený Langella a krásně otevřený konec (díky těmto pozitivům, pak divák odpustí určitou naivitu a odchylky od knižního originálu). Tenhle Dracula je charismatickým aristokratem, nikoli efemérním hejskem nebo slizkou kreaturou se špínou za nehty. Poněkud nedoceněný film. (07.06.2010)

Vzpomínám si, že tuto verzi Draculy jsem poprvé viděla, když mi bylo dvanáct. Nikdy nezapomenu na to, jak se Frank Langella plazí po zdi s vyšinutým výrazem ve tváři a vydrápává nehty okenní tabulky. Film s výbornou atmosférou, který mě přinutil spát s rozsvícenou lampou... Jako by v některých pasážích vyskočil z třígrošových hororových romantických románků, což je na něm moc hezké. (05.02.2007)

Tento film se dost liší od klasické románové předlohy (chybí celá první část v Transylvánii) a F.Langella oživuje svou broadwayskou interpretaci sexuálně agresivního krále upírů. Pro sběratele soundtracků je pak lahůdkou hudba J.Williamse, ve které kromě dramatického leitmotivu dokázal skladatel podbarvit honičku automobilu s vozem naloženým Draculovou rakví energickým scherzem (v hravější podobě pak scherzo využil i ve třetím dobrodružství Indiany Jonese- honička s motocykly). (06.12.2009)

Hlavní plus tohotot filmu spočívá v tom, že se autoři snažili o originální přístup. Děj příběhu je sice navlas stejný jako u knižní předlohy, i když zkrácený, ale 95 procent scén je oproti knize nebo starším filmovým verzím novým. Přestože se tam děje zhruba to samé vše je poddáno úplně jinak. Děj se celý odehrává v Anglii, příběh začíná i končí na moři, scénáristé trochu zamíchali jednotlivými postavami - Jonathan je zasnouben s Lucy, která je dcerou doktora Sewarda, Mina je dcerou Van Helsinga a stává se Drákulovou první obětí atd., Jonathan používá automobil, Drákula jezdí na koni a funguje i ve dne, pokud je odpočinutý a zdržuje se uvnitř, kde je tma - plno takovýchto detailů celkový příběh příjemně oživují. Frank Langella byl dobrým Drákulou, přestože vypadal moc dobrácky. I tak ale jeho scény, kdy se plíží dolů po zdi anebo zahalen do mlhy vchází do Lucyina pokoje patřily k těm nejlepším. (16.11.2008)