Král Artuš: Legenda o meči

Krátká verze komentáře pro generaci mileniálů s poruchou pozornosti: KRÁL ARTUŠ: LEGENDA O MEČI je - méně odborně napsáno než následující řádky - nedostatkům navzdory totální námrd a nejlepší dark fantasy od BARBARA CONANA. Dlouhá verze komentáře: Tento v zahraničí komerční i kritický fail je především dokladem toho, že Guy Ritchie je rozjížděč franšíz, které nikdy nedorazí do cíle (SHERLOCK skončil po dvou dílech, KRYCÍ JMÉNO U.N.C.L.E. vzhledem k propadu v kinech zatím u prvního). A stvrzením, že tento tarantinovský epigon (spolu)píše a režíruje esteticky úchvatná díla, která mají společné zpřítomňování samotného procesu poskytování otázek a odpovědí na úrovni vyprávění a stylu. Poetiku má jednotnou, ozvláštňující je akorát zasazení do na oko jiných žánrových (dark fantasy) a historických (artušovské legendy) tradic. LEGENDA O MEČI přitom efektivně kombinuje poetiku (zpřítomňování narace) se zvolenou tradicí (hra s legendami usazenými kolem kulatého stolu), protože legendy byly vytvářeny, šířeny a proměňovány hlavně ústně._____ Ve filmu tak může být řada montážních sekvencí vycházejících z rozpravy postav, která má podobu jednou flashforwardů (záblesků budoucího dění), jindy flashbacků (vzpomínek na budoucnost), onde zase flashsidewayů (mentálních projekcí možných věcí příští), támhle zase nespolehlivých pasáží, případně kombinace několika časových rovin a vizí či představ, protože proč ne. I ve zvukové stopě je slyšet cockney nářečí a v hudební staroanglické balady či zesilující dechy, které nejsou součástí světa příběhu atd. Jasně, má to své nedostatky. (Vyprávění založené na zpětném vyplňování mezer z výpustkového úvodu je místy ubíjející. Stavění toho povědomého z cameloťáckých legend do nového kontextu je zase odvislé od znalosti předchozích zpracování od Bressona přes Boormana či Pythony až po uctivější hollywoodské verze. Není to pro mimetické mimoně a mimoňky, protože tohle na rozdíl od podobně neuctivého Scottova ROBINA HOODA nelze interpretovat jako reflexi soudobé situace v Anglii.) Neva, místy jsem fapoval nemálo, i když nejsem cílovka (= chlapci, jimž ještě nesestoupila varlata). (17.05.2017)

Tohle je prostě jasný DUO! Dravý, Ultimátní a Osobitý projekt režiséra Ritchieho. Má to švih Phila Mickelsona a kadenci dolního stupně Krimmelských vodopádů! Skoro všechno upaluje svižně, hbitě jako ještěrka po kamenné zídce, absolutně top je dynamická konverzační scéna, kdy Artuš polopatě popisuje průběh svého dne. Od začátku. Úplného začátku. Hradby bourají "megamamuti", hodovní sál penetruje "megahad", skoro by tu studio Asylum mohlo natočit sedmatřicátý díl svých Mega vs Mega. Hunnam má šťávu, Law spíše vláhu, soundtrack se blyští několika zlatými kusy. Skvělých 80%, finanční neúspěch je velká škoda, jen houšť a víc takových kousků! 175 miliónů dolarů(rozpočet)/148 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (01.12.2017)

Čekal jsem něco na způsob Svatého grálu od Monty Pythonů v modernějším podání. Ne že by mi jej pár (ale opravdu jen pár) scén nepřipomnělo, ale jinak se jedná spíš o něco mezi zábavnou popcornovkou typu Příběh rytíře a (bohužel ve větší míře) komiksovou onanií alá 300: Bitva u Thermopyl. Guy Ritchie bohužel tentokrát natočil překombinovaný bordel, plný nepřehledných digitálních scén (sloni a obří had byli už dost za hranou), v nichž se utápí nevelké množství zábavných scén a hlášek (Můžeme z vašeho domu zastřelit krále?). Za ně a slušné herecké obsazení dávám 40%. (18.07.2020)

Králi Artuši nemůže nikdo vytknout přehnaný respekt k legendě, naopak je to zase rocková jízda, které v kině ve 3D oči navrch hlavy odpustí, že pro samou akci a řežbu jsou motivace postav někde za horizontem událostí a dojemné pasáže nedojímají. Guy Ritchie si opět dělá radost po svém a tak bude minimálně jeden člověk absolutně spokojený - on. Za mne dnes 4* s tím, že opakování v telce se z obavy o hvězdičkový sešup vyhnu. (13.05.2017)

Tak trochu jsem se bál dalšího Šitloka nebo Muže ze strýce, avšak musím s potěšením konstatovat, že Ryčí je díkymadoně zpátky z piči a legendy o vzniku hnusného piva, ledvinkového pudingu a vypatlaných čutálistů se zhostil vskutku kůl a důstojně. Ártý Pendragon je sice hlavou londýnské bordelové mafie, je to plné afrosaských rytířů, čínských kugfistů a vikingů vypraných v Perwolu, nicméně Karlík Huhňan v prehistorické džisce je charismatický sympoš, Žid Zákon kulantně slizký záporák, Bubla Bůčková skvělá v roli sklepní chobotnice, Exkalibr konečně předvedl, proč je výjimečným výkovkem, a sysluplná, místy i vtipná dějová linka, podpořená Gejovým originálním kulometným střihopisem, se tentokrát k hranicím pomateného homokokotismu ani nepřiblížila. Asi nejlepší fantasy za posledních pár let a s výbornou hudbou. (13.05.2017)