poster

Vyšší moc

  • Švédsko

    Turist

  • Francie

    Snow Therapy

  • Norsko

    Turist

  • Dánsko

    Force Majeure

  • Slovensko

    Vyššia moc

  • Velká Británie

    Force Majeure

Drama / Komedie

Švédsko / Francie / Norsko / Dánsko, 2014, 120 min

Komentáře uživatelů k filmu (210)

  • ORIN
    ****

    "Jako tzv. vyšší moc bývá zpravidla označována objektivně nepředvídatelná a objektivně neodvratitelná náhoda. Někdy však je tento termín chápán úžeji a rozumí se jím pouze tzv. vnější neodvratitelná náhoda, která nezávisí na vůli jedné ze stran. Zjednodušeně řečeno: Vyšší moc znamená nepředvídanou výjimečnou situaci nebo událost, kterou nemohou strany ovlivnit, která brání některé z nich v plnění jejích povinností a která není způsobena její chybou nebo nedbalostí. Jedná se o jakousi překážku ve splnění závazku. [...] Vyšší moc tak typicky nezávisí na vůli ani jedné ze stran, nelze ji ovlivnit a v zásadě ani předvídat. Můžete si pod ní představit například různé přírodní události a kalamity." ***MOŽNÝ SPOILER*** Jinými slovy muži skrz lavinu (záměrně odstřelenou) bylo zabráněno v plnění povinnosti otce, a proto uprchl :). To je samozřejmě napsáno v nadsázce, stejným způsobem je ale potřeba vnímat i celý film, který je protknut švédským humorem ala Roy Andersson. Jednotlivé dny zimní dovolené jsou brány jako kapitoly, kdy každá z nich je uvozena dosti okázalým informačním titulkem a působí jako takové experimentální, terapeutické cvičení na pokračování. Östlund považuje diváka jako sobě rovného, jako distančního pozorovatele-terapeuta-psychologa. Během dlouhých, výhradně statických záběrů mu předkládá kompozičně promyšlené obrazy s vycizelovanými a vypointovanými dialogovými pasážemi (často o genderovém postavení muže a ženy v rodině). V podstatě celým filmem prostupuje téma genderové analýzy rodiny (role matky, role otce), etických a morálních dilemat (o míře sebereflexe a psychologické síle a schopnosti přiznat si vlastní chyby/selhání), která v divákovi vyvolávají určitá očekávaní, jež jsou v závěru narušena a převrácena naruby. Podvratná hra s diváckým očekáváním je vlastně asi hlavním a jediným důvodem určitého odporu částí diváků. Mně to tak zásadní nepřišlo, abych Vyšší moc odmítl, zároveň ale nemám u filmů příliš rád, když si režisér diváka povodí jako Messi půlku obrany. Kronika rozpadu manželství zůstává nenaplněna, přesto 4*.(24.10.2014)

  • Eddard
    ****

    Pomalé tempo filmu, a dlouhé meditativní záběry na horská panorama, podbarvené Bachovými motivy, umožňuje divákovi dumat nad poselstvím a symbolikou filmu během samotné projekce, aniž by mu bralo možnost se naplno ponořit do dramatu samotných postav. Symbolika laviny je klíčová - jeden zdánlivě drobný prohřešek spouští postupně se nabalující vlnu vypjatých dialogů, které postupně odkrývají daleko hlouběji prorostlé kořeny skutečných problémů (nejen) obyvatelů hotelového pokoje s číslem 413 (4-1=3). Evropský filmový art is not dead. 80%(8.2.2015)

  • lupuscanis
    *****

    Zavřu oči a vidím záběr na dva muže, stoupají hlubokým sněhem strmě vzhůru na vrchol, plíce plné čerstvého vzduchu, slunce, nebe bez mraků, samota přátel, znáte to... V poměru k horským titánům nepatrní, a přece v té výšce svobodní jako nějací bozi. Vytržení, pro teď, z toho, co jednoho z nich tak náhle přepadlo tam dole v údolí, až to shodou okolností částečně ulpělo (jeden z vícero odlehčenějších momentů, bez nichž by „obraz" nemohl být úplný) i na tom druhém, a co si s sebou do hor nesou. Chvilkový stav, který nemůže, než rychle pominout. K čemu asi celé tohle odbočení ke sdílení mezi muži, k ryzosti přátelství, které trvá, i když i ono je v téhle konkrétní situaci skoro bezmocné v tom, že nenabízí odpověď, ani rozhřešení? A k čemu, snad ještě případněji, důraz na postupné, trochu tajemné, objasňování reakce dětí na oba rodiče? Hanekeovský motiv ala Caché, ačkoli Haneke má určitě docela jinou představu o tom, kdy a jakým způsobem napětí vyvolané tím, co se skrývá, zmírnit. (Snad proto, že má větší důvěru v sílu filmového obrazu, než Öslund?) Ve vyjmenovávání prvků, které zjednodušené porozumění typu, ukažme si na Něho, na Ni, podle mě silně zpochybňují, by se dalo pokračovat. Opravdu lze celou tu seversky bergmanovskou drobnokresbu, všechny její náznaky, přebít jednoznačným verdiktem? Ŕekl bych, že otázky, které film pokládá,, nemají snadné vyústění, nelze je rozseknout, a tím se jich pohodlně zbavit. Proč? Jednak je tu už naznačená nejednoznačnost snímku, jeho nepoddajnost vůči zjednodušením, která se sama nabízejí. A pak je tu něco, co potvrzuje, že film nabízí více možných čtení a neumožňuje mezi nimi snadno rozhodnout nikoli náhodou, totiž povaha situace, jež má, jak napovídá i název snímku, v sobě něco, co se nedá zvrátit, čemu se nelze vynout, něco mezního. Jakmile k „selhání” dojde, nedá se odestát, a co víc, nabaluje na sebe další nevratnosti, valí se jako lavina. Naléhá. Volá po tom, aby se něco stalo. Ale při tom je zřejmé, že se nic stát nemůže. Nelze konat a nezranit, dál nezraňovat. Nelze mlčet, mlčení by se nedalo vystát, jenže stejně tak se zdá, že není možné mluvit - protože, 'o čem bychom mluvili, když ti to nemůžu odpustit'? Jediné, co by (snad) bylo možné? Vydat se všanc a přiznat svou slabost. Otázkou tedy není vina. Alle nevinnost.(20.1.2019)

  • troufalka
    ****

    Vlastně nemám co vytknout, jenom nevidím důvod vidět znovu, proto jen čtyři hvězdy. Film s překásnou kamerou, promyšlenými záběry a vnitřním napětím.(4.6.2017)

  • castor
    ****

    Vyjet z kolejí zvaných správný otec a ideální manžel se nevyplácí. Ale co když? Jedna krizová situace, jedny vleklé důsledky. Film Švéda Rubena Östlunda rozloží jednu na první pohled fungující rodinku. Stačí k tomu jedno rodinné posezení na terase, přičemž se začne do údolí řízeným odstřelem sunout lavina. Lidé zpanikaří, ač se, co oni nakonec pocítí, jedná pouze o oblak sněžné mlhy. Živitel rodiny od stolu zbaběle uteče, sám, bez dětí, bez manželky. Štiplavá dohra nás začne pronásledovat, stejně jako děti manželů i jejich přátele, kteří jsou zatažení do dusivě trapných situací (zřejmě nejsilnější moment filmu). Navíc se na horách nedá nikam moc utéct, prostě se tu mlčí, chodí kolem horké kaše, pak tiše hádá, pak hystericky rozpadá. Kamera je neúprosná, postavám v dlouhých statických záběrech nedá nic zadarmo. Civilní evropský skvost. Žádné cpaní rodinných hodnot, žádné jasné soudy, žádné univerzální rady.(21.2.2015)

  • lenuse
    **

    Občas dostávám otázku, jaký mám názor na Rubena Östlunda. A já se moc snažím si ten názor udělat. Ale zatím jsem nebyla schopná dosledovat žádný jeho film. I když Vyšší moc už jsem skoro dala.(6.10.2014)

  • Davies182
    ****

    Vlastně zatím u žádného podobně laděného švédského a/nebo dánského filmu se mi po jeho skončení nestalo, že bych byť i jen na moment pochyboval o věrohodnosti libovolném segmentu odvyprávěného děje. Chápete? Seveřani prostě tyhle ryzí seriózní dramata umí podat tak, jako že se všecko to hnusný fakt stalo, jen to zrovna náhodný kolemjdoucí bezchybně natočil na kameru.(12.3.2017)

  • cheyene
    ***

    Po zkušenostech, kdy obsahy filmů na databázi obsahují spoilery (i od oficiálních distributorů), je moc nečtu. U tohoto snímku to byla chyba. Z traileru jsem se nechal nalákat na něco úplně jiného, než jsem nakonec sledoval, ale nevadí, Vyšší moc je rozhodně zdařilým dramatem, které řeší vážný problém mezi manžely, vzniklým skrze řízený odstřel sněhu, chcete-li, tak lavinu. Odsuzovat manžela za jeho počínání zcela nelze, skvěle to vystihl Kristofer Hivju. Pochopitelné však je také rozpoložení manželky. Jen mi přišlo trochu, řekněme podivné, že o tom vykládala kdekomu v hotelu. Natočen je film hezky, scéna s lavinou nemá chybu, Vivaldiho Léto dává některým scénám značně dramatický podtext, který se však často nekoná, takže jde od tvůrců o jakousi hru s divákem? Možná. Na čtvrtou hvězdičku to u mě nemá, ale rozhodně nejde o vůbec špatný snímek.(12.2.2015)

  • Madsbender
    ****

    [Be2Can 2014] Neviem sa zbaviť dojmu, žeby ma Östlundova chladná analytická štúdia otcovského archetypu prevráteného naruby zasiahla o poznanie viac, keby vypustil líniu s druhým párom, skrátil to cca o polhodinu a svoj komorný severský rukopis zovrel obsahovo i formálne do podoby antickej tragédie - to by pre zrozumiteľné vyjadrenie posolstva úplne postačovalo. I tak výnimočne dobre natočené (precízna práca so scénou, zo záberov na sneh mrazí a niektoré pasáže sú nepríjemne fyzické), zostrihané (významové prechody a použitie hudby vytvára niekoľko úchvatných momentov) a zahrané (Johannes Kuhnke dominuje). Rozvrátenie tradičnej rodiny od základov ako vnútorná lavína a záverečné vztiahnutie myšlienky z jedinca na spoločnosť je od začiatku premyslenou konštrukciou, na ktorú odvoláva už samotný názov a ktorú završuje absurdná peripetia s autobusom. Navyše je Ruben Östlund brilantným psychológom, ktorý na jednu stranu svoje observačne snímané postavy (nechýbajú dlhé statické zábery a rozdelenie na jednotlivé dni evokuje denníkovú formu pri ktorej už takmer očakávame, kedy postava začne rozprávať na kameru) poľudšťuje, a na stranu druhú odstupom od látky vytvára chvíle, v ktorých fungujeme opačne - zo strachu z pripustenia si, že by sme reagovali rovnako, sa uchyľujeme k smiechu. A práve to sú najsilnejšie okamihy filmu, ktoré ho posúvajú o úroveň vyššie oproti podobne zameraným dielam. 80%(14.10.2014)

  • Real Tom Hardy
    *

    "FORCE IRRACIONALES" -------------- Slovo cringe už takmer vôbec nepoužívam, za posledné dva roky bolo tak moc využívané a zneužívané 15 ročnými YouTuberskými deťmi, až stratilo svoj význam, nuž ale čo sa dá robiť, treba ho použiť teraz v jeho pravom význame, pretože tento film bol čistokrvný, ultimátny cringefest. Ak je Snow Therapy psychologickou sondou, tak psychológom je potom každý, kto počúva patetické náreky manželských párov tesne pred rozvodom. O tých ženských kecoch nehovoriac. Na tie potrebuješ okolo mozgu poriadne hrubý pancier. Hudba bola fajn, no jej zasadenie až tak moc nie. Podľa nej majú vo filme teda prednejšie miesto pár-sekundové zábery na odpaľovanie lavíny ako "silné" témy v rozhovoroch. Ale aby sa len v zlom nekydalo, našlo sa aj niečo dobré. Kamera bola fantastická, skvelé scenérie, super záberovanie počas dôležitých, ale aj všedných scén, plynulý mix rôznych jazykov a to, čo sa mne vždy a najviac páči - dlhé zábery a minimum strihu. To jednoducho úplne žeriem a tu to bolo dokonané na maximum.(28.12.2017)

  • WillBlake
    *****

    Kdyby spolu měli Haneke s Bergmanem dítě a před spaním mu četli ze sociologických knih Ulricha Becka, tak to dítě by pravděpodobně točilo filmy jako Ruben Östlund. Mástrkus.(5.2.2015)

  • pepo
    ****

    Východisková situácia je fantastická, no najmä v závere sa tlačí málo na pílu. Celkovo pekná festivalovka, ktorá nenadchne, takmer nenudí a ani nenaštve. Pri tomto druhu filmov je najmä to druhé a tretie, veľkým prínosom Herci veľmi fajn. 7/10(22.7.2017)

  • misterz
    ****

    Výborná, komorná vzťahová dráma. Na prvý pohľad udrie do očí precízna technická prepracovanosť snímku, kde kamera dokáže navodiť pocit reálnosti a náhlej spolupatričnosti s hlavnými aktérmi, pričom čo divák, to možná sympatia a súhlas s rôznymi stranami. A to ani nehovorím o úžasnom prostredí zasnežených francúzskych Álp. Predchádzajúce problémy v rodine spolu s nešťastnou udalosťou majú za príčinu náhle vzplanutie inštinktívneho chovania, čo paradoxne vyústi do hľadania riešení a pokusu o záchranu vzťahu. Prostredníctvom druhého páru zase dostávame zrkadlový obraz možných variánt riešení ako i zaujímavú filozofickú podporu tohto problému. Koniec bol perfektný, nádherne dotvoril a uzavrel hlavnú pointu. Som maximálne spokojný a snímok odporúčam každému fanúšikovi drám ako vystrihnutých z reálneho života. Niečo podobné sa môže pritrafiť každému z nás a to ako vtedy zareagujeme vie naozaj iba asi Vyššia moc. 80/100(5.2.2015)

  • sochoking
    ****

    Ku koncu filmu, v ich hotelovej izbe, bol jasný príklad toho, čo poznáme pod názvom 'kôpka nešťastia' .(28.2.2015)

  • Big Bear
    *****

    Seveřané nám naservírovali další drama, tentokráte rodinné. Příběh je to vskutku komorní s jednoduchou zápletkou. Pohodová fungujícíc rodinka si vyjede zalyžovat do Alp kamsi na francouzskou stranu. Tomas i Ebba se těší jak si se svými dětmi zalyžují v klidu hor, bez neustálého vyzvánění Thomasova pracovního mobilu a jak si užijí pracovně jinak zcela vytíženého tátu. Nešetřili na ničem ani na ubytování v luxusním hotelu na vrcholku jedné z hor z jehož vyhlídkové terasy je nádherně vidět do okolí. Při jednom z obědů z této terasy spatří řízený odstřel laviny. Z parádní neobvyklé podívané, kterou si zprvu všichni fotí se posléze staně hrůzný zážitek, neboť masa sněhu se řítí přímo k terase. Zatímco Ebba instinktivně sevře obě děti do svého náručí chráníc jej vlastním tělem, Thomas (také instinktivně) sebere ze stolu ajfoun a rukavice a úprkem prchá z terasy... Z dosahu laviny sice uprchl, ale uprchl z života Ebby také jako chlap, manžel a opora o kterou se dá opřít v kritickou chvíli. Od té chvíle se dovča mění v psychologické drama kdy Ebba má problém s tím co se stalo a Thomas také. Přes zdánlivé bagatelizování situace si totiž sám jako chlap uvědomuje, že se zachoval jako zbabělá sračka. Ví co ztratil a neví co s tím.... ------ Já bych osobně s tím selháním nebyl tak přísný. Skvěle to ve filmu nastínil Thomasův přítel. Ve chvílích, kdy jde o život, kdy je člověk opravdu v tom nejhorším nebezpečí se někteří zkrátka přepnou do defaultního režimu a jejich chování je identické s chováním zvěře. Šílený strach pak z typických hrdinů od nichž předem očekáváme rozhodnost dělá sračky a z běžných lidí hrdiny. Těžko od stolu tvrdit - to já bych tedy neutekl, byť to od stolu zcela jistě řekne každý z nás. - Moc se mi líbil střih ve vypjatých chvílích, kdy je divákova pozornost zničehonic odvedena jinam. Také statická kamera a dlouhé záběry do obličejů herců byly fajn. Tohle zkrátka bylo dobré a to zejména proto, že to bylo velmi uvěřitelné a skvěle podané. Ten závěr v mlze filmem lehce zamával, ale při skončení jsem si uvědomil, že jsem si vlastně přál aby to tak dopadlo. Důvěra je zkrátka křehká sklenka a snadno se napraskne čidokonce rozbije. Za mně je to 5 tužkovek do dronu. * * * * *(8.8.2015)

  • Bachy
    *****

    Katastrofický film s intimní, ale pořád ničivou katastrofou. Östlund se chce ptát a chce, abych zaujal postoj a projektoval sám sebe do jednotlivých postav. Chce, abych si vybral stranu a tu obhajoval, jenže jakmile si ji vyberu nesu s sebou i nevoli a nevyřčenou výčitku strany druhé. Tudíž je nejlepší rolí zůstat venku jako údržbář/divák a čučet na rozpad zpovzdálí. Jakmile se začnu ptát sám sebe lavina jde skrz kamery i ven. Takhle teda jo. Psychologické cvičení s premisou "co, kdyby" namixované s tématikou genderu, přirozenosti a viny za svou přirozenost. Dokud se Östlund ptá, je bez chybnej.(21.8.2016)

  • Dzeyna
    ****

    Hodně emotivní a napjatý příběh. Naprosto skvělá atmosféra. Opravdu jsem se vžila do děje a do nálady hlavních postav. Možná mi to přineslo nejen výbornou podívanou, ale i špatnou náladu. Ale cítím se zvláštně. Unikátní podívaná.(27.3.2015)

  • eLeR
    ****

    Najprv ma síce vytáčalo chovanie manželov, keď city a pocity nedávali najavo, keď ich dusili niekde vo vnútri a tvárili sa akoby nič a nič neriešili ... ale potom, keď všetko vyplávalo na povrch, všetko bolo vypovedané, keď sa začalo plakať a kričať ... tak ma to ohromne začalo baviť. Výborne sa na to pozeralo - po všetkých stránkach - nádherná krajina, hotel, dobrí herci, parádna kamera a aj samotný príbeh. Vivaldi sa ale akiste obracal v hrobe.(30.3.2015)

  • poz3n
    ****

    Parádní hipster art. Základní konflikt snímku je, bez jakýchkoliv debat, hodně originální, vykreslení postav a jejich chování pak skvěle odpozorované. Filmařsky Vyšší moc exceluje, téměř každým záběrem zaujme pozornost a dokáže bez potíží odehrát obraz v jednom statickém záběru, aniž by tak film přicházel o svou vnitřní dynamiku. Naopak, ta je právě díky statickému minimalistickému záběrování velice výživná a vrstevnatá. A abych nezapomněl, významný podíl má na tom i fantastická zvuková stopa snímku. Skloubení minimalistických hudebních tónů a zvýraznění ruchů lanovek a jiných zvuky vydávajících přístrojů, stírá hranici mezi hudební a ruchovou složkou a skvěle tak znervózňuje divákovu pozornost na téměř až podprahové úrovni. Výborný film, u kterého možná nebude každému tak úplně dobře. 8/10(23.3.2018)

  • Flakotaso
    *****

    Strašná frajeřina tenhle film. Od Ostlunda jsem něco až tak dobrého nečekal, pro mě jedno z největších překvapení za poslední dobu. Ta neustálá nejistota, co se stane v další scéně! Pnutí od začátku až do konce, jakoby mezi první a poslední scénou byla natažená struna. A nekonečné rozvíjení nitek toho, co se už stalo. Důraz na detail. Měl jsem z toho až trochu pocit, že je ten film tak vymakaný, chytrý a absolutně sebejistě zkonstruovaný, že myslí i za diváka, neponechává pro něho moc prostoru. Ale v tomto případě to nebylo na škodu, díky tomu je parádně sevřený a netříští se. Formálně je to taky lahoda - práce s laděním barev (bílá, modrá, fialová...a teplá hnědá v interiérech), obezřetně volená velikost rámování (navíc se téměř nedá předvídat, jak bude následující záběr vypadat, nestále je zde snaha snímat věci jinak, než je zvykem), délka scén ideální (snad jedinou výjimkou bylo už trochu přestřelené natahování vousáčových pochyb v posteli). Ani ten Vivaldi tam není využitý tak prvoplánově, i když jsem z toho měl strach. Ještě větší strach jsem měl z Corbeta, kterého od dob Simona Killera nesnesu, naštěstí si zahrál jenom v jedné scéně.(3.2.2015)

  • Frajer42
    **

    Čekal jsem podstatně odlišný film, kde bude rodina konfrontována s nějakou přírodní katastrofou a bude muset bojovat o svoje životy. Na jednu stranu jsem rád, že mě tvůrci překvapili. Na stranu druhou nejsem až tolik rád, čím mě to překvapili. Celou stopáž jsem byl v očekávání, že se stane něco hrozně brutálního, nečekaného a úžasného a ono se zkrátka nestalo. Rodinka je sympatická, prostředí je krásné, na scénu si odskočil dokonce i Tormund z Her o trůny. Jen se to prostě celé točí pouze kolem mírné manželské krize. Kdy manželka za hudebního doprovodu Vivaldiho zjišťuje, že osoba kterou si kdysi vzala se pomalu proměňuje v někoho jiného. Není to vyloženě zlé. Nevyhledávám filmy tohoto typu, přesto jsem na dané téma viděl hromadu lepších záležitostí. Lepší dvě hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka eLeR.(22.3.2017)