Aimee a Jaguár

Lesbická romance poněkud netradičně zasazená do období druhé světové války. Jako zahráno velmi dobře, herecké výkony pěkné, ale tak nějak se to táhlo jak těsto na štrůdl... v podstatě první hodinu se tam nedělo skoro nic a skoro po celou tu dobu mi trvalo, než jsem si tak nějak poskládal kdo, jak s kým, proč, o čem to vlastně je a proč na to koukám... A taky mi přišlo docela zvláštné, že v té době a místě se na lesbičky pohlíželo skoro jako na samozřejmou věc. A lesbička - židovka, no jak to asi mohlo na sklonku války dopadnout. Ne, na čtyři to nebude. (20.05.2017)

Příběhy z války mají vždycky potenciál člověka emocionálně strhnout. Vyzařuje z nich celá ta křehkost a konečnost existence, která každého zaručeně vyděsí a aktivuje empatické reakce. V jeden moment jste v nejlepších letech, vykračujete si po ulici, v druhém vás někdo udá, jste uštváni, zatčeni a odvlečeni do koncentráku, kde si počkáte na smrt, nebo v "horším" případě rovnou zastřeleni na ulici. Jeden život neznamená nic - v honbě za ideologií je dovoleno vše. Nemůžete ani na vteřinu zamhouřit oko bez strachu, že už se neprobudíte. Takové jsou tyto příběhy normálně, takže jsem očekávala něco podobného, plus mi přišla hlavní linie s rodící se romancí mezi dvěma ženami v tomto dobovém kontextu poměrně působivá. Ačkoliv hlavní bloncka nepůsobila nejdřív vůbec sympaticky, v druhé půlce filmu se už trochu dala dohromady a dalo se na ní dívat, takže celkově hodně nadprůměrný movie. Škoda jen, že má tak málo zhlédnutí. (08.01.2014)

Obsahuje SPOILERy! Popravdě mám docela rozporuplné pocity po shlédnutí tohoto filmu. Námět byl jednoznačně zajímavý - žena německého důstojníka se čtyřmi dětmi se zamiluje do židovky Felice a její život se rázem úplně změní. Moc se mi líbilo zobrazení pár intimních chvilek tohoto nesourodého páru se zajímavou hudbou. Odnáším si z toho takovou větu: To byl skutečný Berlín: Venku lidé umírali a uvnitř se vyhrávaly poklidné písničky...Neuškodilo by zkrátit stopáž a ubrat trochu těch částí kde bylo zřetelně slyšet rádio kde se hlásalo co a jak se dělo..Bylo mi jasné, že to skončí s Felice zle, ale pořád jsem něják doufala, že se něco změní..ale nezměnilo. Stará žena se setká se svou přítelkyní z tehdejší doby(obě tehdy a Lilly i nyní zamilované do Felice)ve starobinci. Zase další zajímavý pohled na druhou světovou očima člověka z lidu. (07.11.2012)

Neuvěřitelný příběh, ale cesty osudu jsou velmi spletité. Nevybíráme si ho a nic se neděje náhodně. Můžeme mu jít vstříc nebo se dát jinou cestou. Nejdříve jsem si myslela, že Felice (Jaguár) jen s Lilly (Aimee) flirtuje, že ji chce pouze zneužít pro svůj prospěch, přece jenom byla Lilly manželkou německého důstojníka. Tak proč toho nevyužít? Možná to byl jen můj pocit, ale ten se po dalších minutách změnil, protože jsem se nechala vtáhnout do děje. Ano neuvěřitelný příběh tragické lásky, která se nemohla pořádně rovzvinout, protože ho překazila krutost druhé světové války. Ta si vybrala svou daň. Felice byla zatčena, několik dní byla v nemocnici a pak byla deportována do koncentračního tábora. Prošla jich několik a pak v jednom zemřela. Od jejího zatčení si Aimee začala psát deník, který je k vidění v židovském muzeu v Berlíně. Obsahuje i korespondenci obou žen a fotografie. Vyprávění samotné Lilly a deník posloužili Erice Fischer k napsání knihy Aimee a Jaguár, podle níž je film natočen. Knihu jsem bohužel neměla možnost si přečíst. Docela mě to mrzí. Obě mladé ženy musely být v tak nelehké době hodně silné. Přestože jsem znala některé souvisloti, tak mě film dostal. Určitě se k němu budu vracet. Změna: Knihu se mi podařilo po dlouhých tahanicích získat. Tedy pokud se to dá nazvat knihou, když si to stáhnete do počítače. Samozřejmě svírat v ruce skutečnou knihu a hladit ji po hřběte je něco jiného. To už samo o sobě zavání jistým rituálem. (24.04.2009)

Koupil jsem si original DVD, ale takhle spatnou kvalitu jsem necekal. Je to jak nejaky kinorip...To filmu bohuzel strasne moc ubira. Prokousal jsem se (sedym obrazem s titulky ktere nejdou vypnout) asi do pulky filmu a pak jsem to prozatim vzdal. Zkusim to jeste nekdy jindy az budu vic odpocinuty... (09.08.2008)