Všechno je jak má být

+3* příběh je postaven do válečného Švédska, ale myslím že pro děj to není úplně tak podstatné. Choulostivé téma mileneckého vztahu pubescenta se svou učitelkou není hlavním středobodem a je dále rozvíjen o další kontakty v obou rodinách a ve škole. Přičemž zjišťujeme motivace ostatních a tím pádem můžeme s nimi víc soucítit. Rozhodně zajímavý film, který si své vyšší hodnocení zaslouží. Já mu dávám sice jen lepší 3 hvězdičky, ale kdo má rád vztahová dramata s kvalitním obsazením, ponurou náladou, ale příjemnou hudební stránkou, tak by si ho měl užít. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (23.12.2017)

Sexuální vztah učitelky se žákem sice vypadá jako námět k senzačnímu filmu, ale zde je to zpracováno velice citlivě, s porozuměním a někdy dokonce i s humorem. Labutí šíje paní učitelky, melancholie jejího manžela - alkoholika poslouchajícího Mahlerovy Písně o mrtvých dětech, a velice zábavné manévry Stigovy cílevědomé spolužačky. Výkon J. Wideberga je velmi věrohodný.Naštěstí to není snímek americký, který by pravděpodobně sklouzl k sentimentu či moralitě a jistě by končil nějakou mrtvolou nebo parádním soudním procesem. (05.03.2011)

Príbeh je o mladej učiteľky s odlúčeným manželom, ktorá sa zaľúbi do jedného zo svojich žiakov. Film sa zaoberá tabuizáciou lásky a žiadostivosti medzi dospievajúcim a dospelým, čo môže byť pre niektorých divákov priveľa. Ale zaoberá sa aj súrodeneckou láskou medzi bratmi, ako aj cestou z dospievania do dospelosti. 8/10 (10.12.2017)

Doučování po seversku má něco do sebe. Hořkosladká romance se sice odehrává v době, kdy na frontě umírají tisíce mužů, přesto tihle patnáctiletí kluci mají v hormony zatížené hlavě jen nadsazené odhady zásunů nebo zapeklitost skupinového sexu. Jeden z nich v prostoru mezi katedrou a tabulí ucítí něco nepoznaného, až ho oboustranná zvědavost a vzrušení přivedou do její postele. Na tom by nicméně nebylo nic divného, kdyby jeho „vyvolené“ nebylo o hodně let víc a nebyla jeho novou učitelkou. První polibek, první náhodné setkání s manželem, který ujíždí na Čajkovském a na ginu, první krize. Hlavně ale přechod z cudných školáckých let rovnou na vysokou. A známe to, jak je to s tím zakázaným ovocem. Poslední film Švéda Bo Widerberga čerpá částečně z jeho dětské fantazie, kterou prožíval ve školní lavici, motivace jeho hrdiny (part svěřil svému skutečnému synovi) je patrná, u jeho překvapivě náklonné kantorky pak vnímáme snahu restartovat zpackaný život. Tvůrce umně buduje atmosféru, nemoralizuje, kroky jeho hrdinů jsou přirozené a uvěřitelné, stejně jako onen opar, který se vznáší v době, kdy jejich krajané bojují a umírají kdesi daleko, i když zatraceně blízko. Škola není králíkárna. (12.11.2014)

Linie životních období školáka Stiga, učitelky Violy a rezignovaného cesťáka s dámským prádlem, kterého je ženou, se spojí v podivný milostný trojúhelník, ke kterému zpovzdálí doléhá válečná vřava z Evropy prostřednictvím filmových týdeníků, aby se jednoho dne bolestivě zhmotnila a uspíšila tak nevyhnutelnou pomíjivost nerovných vztahů. Bohužel, myšlenky Bo Widerberga šly hodně napřed a když se pak musely vracet, neměly už ten potenciál ... Za mě 40%. (19.03.2013)