Knoflíková válka

Knoflíkovou válku jsem někdy na hranici puberty četl, jenže tenkrát mi přišla strašně impertinentní. Přitom z dnešního pohledu na ni trochu nahlížím jako na francouzské pojetí Rychlých šípů. Samozřejmě pouze ve smyslu klukovského dobrodružství. Dvě party se rvou jako koně a nic si nedarují. Paradoxně jsou schopni bitvu zastavit kvůli zraněnému králíkovi. Tenkrát prostě byla jiná doba a to, co si užívali Lovreňáci a Velraňáci by dnes už z mnoha důvodů nebylo možné. Jenže tenkrát nebyly mobily a počítače. Zajímavé též je, jak si na své bitky příležitostně zavzpomínají i dospělí, takže rivalita se zřejmě předávala po generacích. Přitom nahlížíme do světa dětí a dospívajících, kterému dospělí nerozumí a jako by ani nechtěli, ačkoli sami prožívali něco podobného. Jako by svým věkem ztratili paměť a nerozpomenuli se na své dětské zkušenosti a zážitky. Rozhodně lze ocenit klukovské herce, kteří působili naprosto přirozeně. Mimochodem, pro Tsillu Chelton, Christophe Bourseillera a Martina Lartigua se jednalo o debut na filmovém plátně. Naopak Michèle Méritz tímto svou hereckou kariéru zakončila. (03.09.2023)

Kdybych to byl věděl, tak jsem na tenhle báječný film kouknul už dávno. Nevím, jestli se může líbit jak klukům tak holkám, jde vlastně o čistou klukovskou romantiku a tam mají holky (v tomto případě jedna) často nelichotivá a předem určená postavení. Ale myslím si, že žádným dětem by, na rozdíl ode mě, tenhle film utéct neměl. V porovnání se spoustou našich socialistických dětských filmů neztrácí totiž ze svého kouzla vůbec nic. (26.09.2005)

Nemůžu si pomoct, ale "Knoflíková válka" je pro mě jeden z nejzajímavějších dětských příběhů v tom smyslu, že se jedná o zvláštní alegorii na válku, která je kritická, zábavná, ale zároveň do jisté míry i děsivá, protože některé věty zní z dětských úst nevinně, ale dosadit je do dospělých, najednou to má jiný smysl. Tohle staré francouzské pojetí se mi líbilo velmi. (03.08.2017)

Skvělá kniha - skvělý film. Pravda, mluva knižních Lovreňáků a Velraňáků je natolik šťavnatá, že do filmu se jaksi zcela nešikne, ovšem nahého boje se filmaři nevzdali. Jak se říká, papír snese více, než mluvené slovo, i když mám obavy, že v naší vulgární době by klidně někdo ty sprosťárny natočil ( a tím film pěkně pohřbil). Zbytečné zde opakovat nejznámější hlášky, ale: Mám v kalhotách, díru jak trám - taky není špatná. A scéna s granátem? Kde se tam vzal ostrý? V příběhu zkrátka řádí nejen kluci, ale i jejich tatínci. Maminky ne, ty pak přihlížejí, jak rozzuření tatínci mydlí jejich kluky. Jo, to bývaly časy. Dnes už se nejspíš děti perou jen přes počítače...ale tenhle film baví pořád. (07.08.2010)

Účel tohoto filmu je naprosto jasný. Vyronit nostalgickou slzu diváka vzpomínajícího při projekci na zlaté dětské časy. Nezazlívám mu to, filmy jako je tento mají jistě své kouzlo a z hlediska životních hodnot i svou cenu, ale více než 1* prostě dát nemohu. Jednoduše řečeno jsem se zkrátka nudil. Má averze na děti s tím nemá co dělat. Např. naše Pány kluky shledávám za kvalitní film. Chyba bude nejspíš ve mě, ale to mi nebrání prohlásit, že tahle rádoby vtipná záležitost je sračka. (06.08.2011)