Knoflíková válka

Knoflíkovou válku jsem někdy na hranici puberty četl, jenže tenkrát mi přišla strašně impertinentní. Přitom z dnešního pohledu na ni trochu nahlížím jako na francouzské pojetí Rychlých šípů. Samozřejmě pouze ve smyslu klukovského dobrodružství. Dvě party se rvou jako koně a nic si nedarují. Paradoxně jsou schopni bitvu zastavit kvůli zraněnému králíkovi. Tenkrát prostě byla jiná doba a to, co si užívali Lovreňáci a Velraňáci by dnes už z mnoha důvodů nebylo možné. Jenže tenkrát nebyly mobily a počítače. Zajímavé též je, jak si na své bitky příležitostně zavzpomínají i dospělí, takže rivalita se zřejmě předávala po generacích. Přitom nahlížíme do světa dětí a dospívajících, kterému dospělí nerozumí a jako by ani nechtěli, ačkoli sami prožívali něco podobného. Jako by svým věkem ztratili paměť a nerozpomenuli se na své dětské zkušenosti a zážitky. Rozhodně lze ocenit klukovské herce, kteří působili naprosto přirozeně. Mimochodem, pro Tsillu Chelton, Christophe Bourseillera a Martina Lartigua se jednalo o debut na filmovém plátně. Naopak Michèle Méritz tímto svou hereckou kariéru zakončila. (03.09.2023)

Kdysi se Knoflíková válka těšila mimořádnému zájmu televizních diváků a hláška "Kdybych to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil" velmi rychle zlidověla. Generace mých rodičů považovala Knoflíkovou válku za příjemnou komedii z dětského prostředí a kdykoliv se snímek objevil ve vysílání, řítili se k televizoru. Čas se na filmu přece jen trochu podepsal a zájemcům o soupeření dvou vesnických part bych raději doporučil novější zpracování z 90. let, nicméně svůj půvab si stále zachovává. Především může působit jako doklad toho, jak dalece se změnila společnost a postavení dětí v ní. Dospělí v knoflíkové válce nalévají dětem kořalku a nabízejí cigarety, nemají žádný problém s dětskou prací nebo řízením zemědělských strojů. Ubít šelmu je záslužný čin hodný odměny. Tělesné tresty jsou přirozenou součástí výchovy. Větší rozsah povinností, ale taky odpovědnosti. Zkrátka jiná doba, jiný mrav. Celkový dojem: 75 %. (23.09.2017)

O 20 rokov mladší a oveľa lepší francúzsky pendant k Timurovi a jeho družine. Podobne ako v socialistickom Timurovi, ale s humornejším nadhľadom sa podarilo francúzom zobraziť detský svet s celou jeho hierarchiou, kde ma každí svoju dôležitú úlohu. V očiach dospelích sa nezbedná (až výtržnícka!) hra mení v "smrteľne vážnu" detskú gombíkovú vojnu. Vyhrotená situácia sa zakaždým rieši výpraskom a zdanlivo "končí" v polepšovni. Úsmevná sociálne až psychologicky ladená komédia určite sadne každej generácii. Rozhodne povinnosť pre všetky nezbedné deti, ktoré ešte nezažili výprask... Mám pocit, že tento film bol do istej miery ovplyvnený o 3 roky starším snímkom NIKTO MA NEMÁ RÁD - debutom F. Truffauta. Hlavne realistické scény v škole a polepšovni. Určite odporúčam i tento dramatickejší pohľad do detskej duše http://www.csfd.cz/film/9092-nikdo-mne-nema-rad-quatre-cents-coups-les/ (10.04.2010)

Poněkud volné, ale velmi hezké filmové zpracování knihy Louise Pergauda, které můžu doporučit všem příznivcům tvorby Věry Plívové - Šimkové. Největší chlapecká válka v dějinách Francie vypravována v tomto úžasném dobrodružství o přátelství a statečnosti. Skvělá hudba, příjemný český dabing dětských hrdinů a dobové černobílé zpracování, to vše je prostě báječné. (04.08.2013)

Po právu považované za kultovní záležitost, ve které padlo několik stovek knoflíků, kšand a tkaniček a u které se vystřídalo několik generací diváků. Verze Yvese Roberta z roku 1962 je i dnes nesmírně svěží, poetická a vtipná (komické nářky „Kdyby sem to byl býval věděl, tak bych sem nechodil“) a víc než o pracích a roztrhaných gatích je o jedinečné svobodě dětství. (30.11.2012)