Ich seh, Ich seh
Dobrú noc, mami
Goodnight Mommy
Goodnight Mommy
Goodnight Mommy
Goodnight Mommy
Obsahy(1)
V odlehlém venkovském domě žijí dva devítiletí kluci, dvojčata Lukas a Elias, se svou matkou, která se zotavuje po nedávné plastické operaci. Pod vrstvou obvazů skrývá opuchlý, groteskní obličej a ke své rekonvalescenci potřebuje absolutní klid a ticho, což začne oběma neposedným synům brzy lézt na nervy. Čím je jejich matka přísnější, tím hlouběji se chlapci uzavírají do vlastního světa. Jejich vztek a podezření narůstají a představivost pracuje na plné obrátky - začnou dokonce pochybovat o tom, jestli je tato žena vůbec jejich matkou. (Cinemax)
(více)Recenze (225)
Moje výhoda asi je, že jsem nenáročný divák, a tak si náznaků a detailů, které v průběhu filmu naznačují pointu, sice všimnu, ale až do konce si z nich nic nevyvodím. Taky nemám moc rád ono tvůrčí: "Dá se to brát tak a tak, to je na každém, jak to pobere." Mě to spíš přijde, že si tvůrci myslí, že jejich film bude víc zajímavý / umělecký / whatever, když nebude podaný jednoznačně. Největší plus jsou určitě dětské výkony. ()
Film začína ako skvelý minimalistický mix body-hororu, starých rozprávok o "macochách" a nostalgie za detskými hrami a končí tou najprevarenejšou pointou zo všetkých point. A pomedzi to sa stihlo pripliesť zopár účelovostí a samoúčelných snových scén. Ten námet mal dostať do ruky niekto, kto sa neuspokojí s rutinou a priemernosťou. ()
Nemám slov. V závěru husí kůže až na prdeli. ()
V prvej polovici mala snímka od hororu naozaj veľmi ďaleko, pričom možno zaváňala jemným thrillerom, a to najmä vďaka scénam s matkou. V momente, kedy však deti prestali svojej matke veriť, mi napadlo 101 spôsobov, ako im mohla účinne dokázať pravdu. Logika filmu mi teda nedovolila plnohodnotne vychutnávať predostrený materiál. Na jedno zhliadnutie ale neľutujem. ()
Jádro obsahu tohoto podivného exploiťáku vydefinuji se stejnou dávkou polopatie, s jakou ho divákovi předkládájí tvůrci filmu. Představte si maximálně pravidelný útvar v podobě čtverece, který je vyplněný čtyřmi menšími čtverci. Co se stane s tímto útvarem, pokud musíte dva z menších čtverců odstranit? Jsou dvě možnosti: a) vznikne obdélník, což je měné pravidelný, ale života schopný útvar, b) vznikne něco, co už útvarem není. V tomto případě b) je správně. Co se filmařiny týče, Rakušáci jsou v tomto případě výtvarně precizní, v náznacích děsiví a hlavně......(ne)přiměřeně matoucí, takže prostoru pro každého konšpirace je tady vrchovatě. Vložit do toho víc hororových prvků (viz. scéna se zrcátkem), šel bych možná i na plnej. 80% ()
Kvalitně zvládnutý film, který se musí dostat přes pomalejší, leč dobře postavený začátek, aby mohl opravdu ukázat své největší přednosti v čele s perfektně zvládnutou psychologií všech postav. Hutná atmosféra vytvořená tajemnou a děsivou mámou spolu s nevinnými a tichými dvojčaty pomáhá skvěle připravit na lehce drsnější poslední třetinu filmu. Samotný závěr s pointou taktéž zaujme a hodnocení jen prospívá. [80%] | 50th KVIFF ()
Zvláštne, ale pritom zaujímavé spojenie filmového umenia s prvkami klasického hororu, prípadne thrilleru. Snímok predstavuje niečo úplne iné ako som u bežného hororového thrilleru zvyknutý. Predovšetkým je to náročná hra tieňov so svetlom, pričom nemôžem zabudnúť ani na perfektnú kameru, ktorá mi v niektorých momentoch doslova vyrážala dych. Niektoré klasické hororové prvky sú tu okýptené, ako keby sa im autori vysmievali, niečo síce naznačili ale už nedotiahli, hm... zvláštne, ale väčšinou to fungovalo. Tu máme krásnu ukážku toho, že aj s pomerne jednoduchým a k záveru i predvídateľným dejom, ale po technickej stránke so sofistikovaným prístupom, je možné film dotiahnuť až na úroveň nadpriemernosti. Hnacím motorom nepríjemnej, kvázi hororovej atmosféry, je až pod kožu lezúca neistota ohľadom identity matky oboch chlapcov (pravda, alebo iba detská fantázia a predstavivosť?) a všadeprítomná ponurá opustenosť, skrátka atmosféru tu vidím na jedničku s hviezdičkou. Na hlavnú otázku síce film neodpovie, ale myslím, že to ani nie je podstatné, výsledný dojem je veľmi pozitívny, príjemné prekvapenie. 80/100 ()
A hele.Tak i rakušáci dokážou dělat kvalitní fimy.Film v podstatě o třech postavách.Z toho dvě jsou dětské role.A páni kluci to teda odehráli na výbornou.Smekám.Tenhle kousek má ale jednu zásadní chybu,proto nemůžu hodnotit plným počtem hvězd.A tou chybou je průhledná pointa celýho filmu.A myslím si,že ti co už maj něco nakoukáno tak to jistě potvrdí.Ale i přesto,že mě finální rozuzlení pointy celýho filmu nepřekvapilo-byl jsem nadmíru spokojenej.Protože si to tvůrci s přehledem ukočírovali(za pomocí atmosféry,hereckých výkonů a skvělé kamery) i bez nějaké originální pointy.Pro příznivce psychologických thrillerů(hororů) by to měla být povinnost. ()
Dle někoho předvídatelné - já jsem na to třeba nepřišel a celou dobu mě vyloženě sralo, jak jsem pořád nechápal, co se tam děje. Když mi to konečně ke konci došlo, žádná úleva se nedostavila (pořád třeba nechápu význam scény s nahou matkou v lese, broukem v puse, mrtvou kočkou v teráriu, apod.), spíš jsem byl rád, že mám ten film za sebou. Nepřišlo mi to nějak napínavé nebo nedejbože strašidelné; spíš jen divné a místy vyloženě divácky nepříjemné (stříhání zalepených rtů). Celkově mi to nepřijde jako film, který by mi cokoli dal. ()
"Skrývala se za fáče, odmítala hrátky, teď jen hořce zapláče, vychovala spratky." Kde udělala soudružka z Rakouska chybu? Aneb klasický příklad zanedbané výchovy, zralý pro sociálku. Kočka nepatří do akvária, šváb mumii do pusy a vteřinové lepidlo není vhodná pomůcka pro konstruktivní dialog! Taky synáčci dost zanedbávali školní učivo, řekl bych, zejména přírodovědu, pročež si spletli maminku s mravencem, když dělali domácí úkol z bdsm-fyziky, pokus s lupou a slunečními paprsky. Jen škoda, že duo Franz/Fiala jsou ještě větší trotli, než Elias s Lukasem dohromady, takže to velké tajemství, průhledné jak prázdná sklenice na šváby, mi nacpali přímo pod nos hned v úvodních minutách a pak chtěli abych s nimi celý film hrál diváckou hru na velkou šťastnou rodinu, což byl dost opruz. Hvězdu chudince kočičce a druhou za hustý pustý les a strašidelně se houpající rašeliniště v úvodu. ()
Nemám rád ľudí, čo málo rozprávajú. Je s nimi nuda. Pri filmoch je to podobné. ()
No dobre, takže nebyť jedného veľmi umne skrytého detailu tesne pred koncom, považoval by som tento film skôr za priemerný. O čom implicitne rozpráva je viac menej jasné, využíva v každom zábere vhodne zvolenú formu a nesnaží sa šokovať ľakačkami. Ale ak máte dojem, že má film viac alternatívnych vysvetlení, tak práve ona scéna by mala všetko elegantne vysvetliť. Teda bohužiaľ všetko asi nie, nejaké nelogické nedostatky, najmä čo sa týka motivácií, tu stále sú. Pre mňa je tento film skôr kombináciou amerických a španielskych mainstreamových hororových klišé a nejakého toho európskeho artu, ale osobne to viac vidím v tom prvom prúde. No a pevne dúfam, že tvorcovia s tým, že každému vnímavému divákovi príde pointa, respektíve to najzákladnejšie tajomstvo do 10 minút, vedome pracujú. Ak sa dozviem v nejakom rozhovore, že nás tým chceli v závere šokovať, tak hviezdička ide v momente dole. 70% ()
Pozor na spoilery, i když nevím, jestli lze prohlásit spoilerem něco, co je patrné asi od 3. minuty. Celý snímek máma komunikuje jen s jedním z chlapců. Aby bylo vše nad slunce jasnější, tak i donašeč nákupu komunikuje také jen s jedním z chlapcům. A na konec přijde šokující WOW rozuzlení, že skutečně existuje jen jeden z chlapců. Tohle mi malinko vadilo. Nicméně, film je svým způsobem neuvěřitelně zvláštní a něčím si moji pozornost přeci jen získal. Abych pravdu napsal, tak úvod není zajímavý snad vůbec, ale postupem času snímek lehce graduje a je vskutku koukatelný. Především je dost odlišný od všeho, nač je běžný divák zvyklý. Přesto nedám více než pěknější 2 *. Nic převratného se tu nekonalo. Je to pouze slušné roztahané psychologické drama. ()
Pomalé, pozvolné, přesto tak znepokojivé. Jeden z nejlepších filmů na tohle téma, co jsem kdy viděl. Ještě teď je mi z něj úzko a ten pocit, ten se ani přesně nedá popsat. Mnohem lepší a přesvědčivější než Funny Games. Ve všech směrech. Ještě, že podobně depresivních věcí se netočí až tak moc. Jednou za čas to v pohodě zvládnu... ()
Obvykle mě filmy podobného rázu baví, ale tohle mi krutě nesedlo. Měl jsem pocit, že koukám na recyklaci něčeho, co už jsem viděl x krát předtím. Už od prvních minut to bylo hrozně předvídatelné, až jsem si myslel, jestli to tak náhodou není schválně, ale později se ukázalo, že spíš ne. I když já vlastně ani pořádně nevím, jaký byl tvůrčí záměr, jelikož jsem tak v půlce filmu rezignoval a moc pozornosti jsem tomu už nevěnoval. Zručně natočený, ale jinak extrémně nesympatický a nezajímavý film. ()
Dílko silně navoněné artem, kde překvapení nepochopilo pravidla a stojí hned za pikolou. Možná to byl i záměr a divák se má opájet onou podivnou procházkou pochroumanou myslí, nejděsivěji na mě paradoxně působil vpád postarších výběrčích příspěvků pro Červený kříž. Samozřejmost s jakou vnikli bez pozvání do cizího domu mi naháněla husí kůži. Tato krátká a nijak významná epizoda předčila téměř všechna lehce až těžce pomatená rodinná šprťouchlata, jež byla středobodem celého dění. Snad jen etuda s vteřinovým lepidlem a jeho účinkem na rty měla hororový nádech a žhnoucí vyvrcholení už zavánělo i mrazením v zádech. Lehce mdlé tři. Viděno během Season Challenge tour 2015 ()
Podľa mňa je tento film skôr pre fanúšikov psychologických thrillerov, než pre hororových fanúšikov, ale tak ako vždy, nebudem film hodnotiť podľa toho, čím by som chcel aby bol, ale podľa toho, čím film reálne je. Je tu pár silných scénok a to najmä v záverečnej tretine filmu, ktorá je doslova silná dávka mučenia, že sa z toho človeku skoro zastaví rozum. Každopádne si povedzme viac o scénkách predtým. A bez toho, aby som čokoľvek spoiloval, tak musím uznať, že je to skutočne zaujímavé so svkelou atmosférou a má to vynikajúce napätie. Rozumiete všetkému čo sa deje a chápete Eliasa s Lukasom, že svoju mamu nespoznávajú. A nielen kvôli obväzom, ktoré má na tvári. A práve tá psychológia medzi tými postavami to robí skutočne fascinujúce sledovať. Pár scénok tu bolo možno trošku mimo, najmä návšteva červeného kríža, ale rozhodne je to skvelý film, ktorý bolo radost sledovať. Skvelá réžia, skvelé herecké výkony, veľmi dobre napísaný príbeh, no záver je trošku neprekvapivý. Aspoň pre mňa. Najmä keď si uvedomíte, že niečo nie je úplne v poriadku. Ale ja už nebudem hovoriť o čo ide. Doporučujem si film pozrieť, no nečakajte od toho desivý horor, skôr veľmi dobre atmosfericky zvládnutý psychologický thriller. ()
Samozrejme, že vizuál vás opantá a aj to pomalé tempo a atmosféra vás pohltia a budete zvedaví, čo sa v tom dome chystá. Ja som teda bola. Niet sa čo čudovať, dvoch malých chlapcov nechajú samých doma, na odľahlom mieste, nudia sa, vymýšľajú somariny ... mali ich dať radšej do letného tábora, však šikovní a zruční boli dosť. Cha! Išla by som do plných, ale chlapci Schwarceje ma svojim výkonom extra neohúrili. Dajme tomu 4,5*. ()
Zkušený divák odhalí jedno z tajemství tak do deseti minut, pořád ale zbývá slušná porce syrového masa. Jen jedna scéna je drastická a slabší povahy jí asi nedají, jako celek ale Ich seh, Ich seh uspěje hned v několika žánrech. Lokací trochu připomene předloňský festivalový Borgman. Minimum dialogů, důmyslná kamera a svícení, atmosféra tmy a strachu uvnitř nového a za běžných okolností světlem zalitého domu (kamera za zády Eliase, sestupujícího po schodech, např.). Líbilo, bavilo, strašilo, znepokojilo. Autoři asi viděli film Ti druzí :) ()
Související novinky
Kdo vyhrál první filmové ceny za rok 2015?
Oscarová sezóna pomalu začíná a jako tradičně se o první důležitá ocenění postarali pánové z National Board of Review. Tohle recenzentské sdružení potvrdilo, že nový Šílený Max nezasáhne jen do… (více)
Bitva cizojazyčných filmů začíná
Poslední měsíce filmového roku vždy patří hlavně oscarové líhni. Americké snímky se předhání v tom, kdo urve nejvíc pozornosti, to samé ale dělají i celovečeráky ze zbytku světa, které touží po… (více)
Das Filmfest 15. – 23.10.2014
Odvážné dokumenty odhalující praktiky světa vysoké ekonomiky či pozadí moskevských procesů s Pussy Riot, prestižními cenami ověnčené snímky bojující o Oscara, filmové adaptace slavných bestsellerů… (více)
[AFF 2015] Ako tu už bolo veľmi správne podotknuté, Ich seh, Ich seh pripomína sfilmovanú nočnú moru. Východzí námet a psychoanalytická koncepcia vzťahu medzi matkou a jej dvoma synmi žijúcimi na okraji lesa láka na maximálne netradičnú a znepokojivú žánrovú hru. Nie je pritom vonkoncom podstatné, či pointu uhádnete vopred (autori k tomu dávajú dostatok jasných indícií), lebo zápletka sa rozvíja i naďalej a skutočnú pointu odhadnúť nemožno._____Motív ženy, navracajúcej sa domov po operácii s tvárou skrytou pod obväzmi mi nevdojak pripomenul iný nemecky hovorený film - Petzoldov Phoenix. S ním zdieľa až neprirodzene uhladený perfekcionistický štýl: sýte farby, subtílne fragmenty zvukov, vnímavé pozorovanie scény a vedenie naratívu postavené na mnohoznačných detailoch s prvkami body hororu. I keď sa v poslednej tretine mení na kontaktný fyzický zážitok, omnoho podstatnejšia je pôvodná odťažitosť a nezúčastnenosť režisérova a divákova. Tým upomína na spoločensky nonkonformné radikálne ľavicové filmy Michaela Hanekeho, i komplikované a intelektuálne náročné diela popredných modernistov ako L'Année dernière à Marienbad. A do tretice, práve so spomínaným Resnaisovým opusom (a okrajovo i významovými plochami vybranej Hanekeho tvorby) zdieľa Ich Seh, Ich Seh jeden podstatný rys - teda že skôr než o film v klasickom zmysle sa jedná o psychologickú hru, vytesnenú z reálneho a racionálne uchopiteľného časopriestoru. Nočnú moru nielen pripomína, ale skutočne ňou je. Celý dej sa totiž odohráva v hlave jednej z postáv._____Stačí pozorne sledovať a čoskoro si uvedomíme, že to film pre nami nijak neskrýva. Celá rada prvkov na tento fakt upozorňuje: vysoké svetelné kontrasty, príťažlivé dokonalé kompozície, až príliš hladké prechody medzi zábermi, mätúce postupy vizuálneho inscenovania pohybu postáv na scéne, farby ako nositelia psychologických významov (zelená znamená slobodu a hravosť, biela odcudzenie, oranžová výhražnosť, čierna strach z neznámeho), podivný vzájomný vzťah trojice, surreálne predstavy či výrazný vplyv letnej horúčavy (je poznať, že sa Veronika Franz podieľala na scenári väčšiny dlhometrážnych projektov Ulricha Seidla po roku 2000, Hundstage nevynímajúc). Samotný architektonicky brilantne rozvrhnutý otvorený dom s minimalistickým dizajnom v duchu funkcionalizmu, umiestnený na hranicu lesa mimo ruchu civilizácie je spodobením ľudskej mysle a zároveň ideálnym experimentálnym priestorom - chladnou kryptou nesúrodých emócií a strašidelných predstáv chlapcov - pre pokus, ktorý Fiala a Franz vykonávajú na postavách i divákovi._____Rozprávanie s ľahkosťou (nie však pre diváka, na ktorého plne dolieha nástojčivosťou a nepríjemnosťou zobrazovaného) prepína medzi módmi detektívky, psychologického filmu, melodrámy a hororu. I vďaka tomu je jedným z najprovokatívnejších (zapojením detského faktoru) a najzneisťujúcejších súčasných filmov o identite a kríze klasického modelu usporiadanej rodiny z vyššej strednej vrstvy (ktorá je od začiatku naštrbená nekomentovanou absenciou otcovského článku, postupne nahrádzaného vo vedúcej pozícii jedným zo synov). 85% () (méně) (více)