I... comme Icare
I... For Icarus
I... For Icarus
Režie:
Henri VerneuilKamera:
Jean-Louis PicavetHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Yves Montand, Michel Etcheverry, Michel Albertini, Maurice Bénichou, Brigitte Lahaie, Jean Négroni, Roger Planchon, Pierre Vernier, Henri Verneuil (více)Obsahy(2)
Kdesi, v nejmenované zemi, je spáchán atentát na prezidenta Marca Jarry ve chvíli, kdy byl zvolen na další funkční období. Vyšetřovací komise dojde po roce k závěru, že šlo o čin vyšinutého osamoceného střelce Karla-Erica Daslowa, který bezprostředně po činu spáchal sebevraždu. Ideálně vyřešený a uzavřený případ. Jediný člen komise, prokurátor Henri Volney, muž s všeobecně velkou autoritou, odmítne zprávu podepsat. Ve zprávě byly, podle něho, zamlčeny některé zcela zásadní skutečnosti. Je zmocněn ve vyšetřování pokračovat. Se skupinou blízkých spolupracovníků shromáždí všechny amatérské filmy a fotografie, které byly v inkriminovaném čase nasnímány. Kam se to dívají bezprostřední svědci atentátu? Proč otočili hlavy na opačnou stranu? Zdá se, že střelec nebyl sám. A pokud je střelců víc, pak se jedná o spiknutí. Všechny temné síly, které měly zájem na tom, aby byl prezident zabit, vyvinou na Volneye a jeho skupinu tlak na ukončení vyšetřování, ale marně. Na rozdíl od svědků, které je snadné odstranit... Zápletka filmu ne náhodou připomíná atentát na amerického prezidenta Kennedyho, s nepřímými odkazy na Warrenovu komisi apod. Politický thriller ukazuje i známé experimenty profesora Stenleyho Milgrama zaměřené na „poslušnost vůči autoritě“, které prováděl na počátku šedesátých let na Yaleské univerzity v USA. (Česká televize)
(více)Recenze (72)
Yvesovi Montandovi svedčia tieto angažované filmy. Tvorcovia sa snažili o atraktivitu, dali do filmu z každého rožku trošku, napokon sa divák dostal do prekvapivého finále. Ten znázornený experiment "poslušnosť voči autorite" mi z hlavy len tak nevymizne... Hudba tip-top. ()
Francouzské politické drama, v hlavní roli Yves Montand…. K tomu název filmu a v podstatě je jasné, co uvidíme. Ano, zkorumpovaný systém. Ano, prolezlá jsou i nejvyšší patra politiky. Ano, hrdina bojuje předem ztracený boj. Ale je to tak zoufale nudné! Řeči, řeči, řeči. Dopodrobna a dost únavě se divákovi vysvětluje psychologický experiment o roli autority v našem chování. _____ Hlavní postava, přestože byla rok členem vyšetřovací komise, si náhle začne klást otázky a zjišťovat, že celé vyšetřování bylo značně odbyté a popravdě, strůjci atentátu se při zahlazování stop dopouštěli tak do očíbijících chyb, že by je odhalilo i dítko školou povinné, leč vyšetřující komise za celý rok nikoliv… No, dobře, je to francouzská komise, berme to jako další důkaz prohnilosti systému. Ale ze všeho nejhorší je skutečně nudnost a suchopárnost filmu, beru ho spíše jako doklad určitého nahlížení na svět v určitém období, ale jako umělecké dílo nikoliv. SHRNUTÍ: Politika je svinstvo. ()
Velmi propracovaný, napínavý a temný politický thriller s velkolepým Yvesem Montandem v hlavní roli státního zástupce (Henri Volney), vyšetřujícího atentát na prezidenta po té, co vyslovil nesouhlas se závěry vyšetřovací komise. Pomalu a pečlivě roztáčí kola vyšetřování s novým týmem a vyvrací jedno svědectví za druhým. Právě v těchto malých detailech je síla tohoto thrilleru, postupné odhalování pravdy a zasazování drobných indicií do celého obrazu. Najednou však skládaná mozaika začne vydávat své tajemství, až z toho mrazí a je jasné, že jde o mimořádně nebezpečnou hru. Ovšem závěr s použitou analogií o bájném Ikarovi, byl absolutní špičkou a současně mrazivou tečkou. Fakt jsem si to užil, neuvěřitelná byla scéna v televizním studiu, kde s kamenným výrazem hazardního hráče pomocí "papíru" v deskách dotlačil předsedu vyšetřovací komise k uznání zavádějícího příkazu, které okamžitě znevěrohodnilo celé vyšetřování. Nezbývá, než se poklonit síle díla Henriho Verneuila a přidělit plný počet hvězdiček. ()
Sympaťák Yves Montand v roli státního zástupce krůček po krůčku odkrývá spletité pozadí politické vraždy. Samotné vyšetřování postupuje velmi pozvolna a zaměřuje se na ty nejmenší detaily, přesto je divák udržován v neustálém napětí a téměř bez dechu sleduje každou další stopu, směřující k odhalení skutečného pachatele. Precizní, mrazivý, strhující thriller. ()
Totální nářez!!! Po dvou hodinách absolutní kriminální krasojízdy jsem měla pocit, jako by trvala tak pět minut, jak utekla. Tedy, tušila jsem, že se mi film bude líbit, ale že se mnou až takto zamává, to tedy věru ne. Jářku, takovou hru na detaily, napětí, a oko diváka neměl pan režisér snad ani ve svém majstrštyku Strach nad městem. Scéna s ukázkou experimentu na "trénování paměti" je tedy ultramazec, a i když jsem pak v jejím průběhu tak trošinku ten menší "kvasi podvůdek" vytušila, stejně mě to dostalo - zejména ona poznámka, kterou pak doktor řekne vyšetřovateli (v podání úžasného Y. Montanda) /Menší spoiler/: "Vy sám jste začal protestovat až při 200 Voltech...". Tolik úžasně ozubených koleček, do sebe ještě úžasněji zapadajících, jsem si u krimifilmu už dlouho nevychutnala. Nota bene s politickým podtextem, to jsem myslela, že snad ani bohdá nebude... :-) A ten konec, panenko hopsavá, ten až bere dech... Pokud ho už ovšem nemáte dávno v čoudu z toho kouzelného podmanivého hudebního tématu maestra EM, popř. z postupného tuze napínavého odhalování zločinu. Tohle je prostě specielní V.I.P. lahůdka extra pro gurmány nejvybranějších delikates francouzské kinematografie... Dejte si! Ale nezapomeňte na haldu ubrousků, slintat budete ještě tak týden po slupnutí. :-) ()
Úsměvný politický thriller. 29letý Didier Sauvegrain (střelec Daslow) potěšil mé oko a celý snímek potěšil můj smysl pro absurdní naivitu. . . . . ()
Ten film jsem viděl jako hrozně malej. Teď jsem si na to vzpomněl. Úplně mě to tenkrát dostalo. ()
.....len priemer... ()
Maximalne strhujuci a dost politicky prepracovany fryler od rezisera Henri Verneuilla /Korist 1971, 100 000 dollars au Soleil/ s Yvesom Montandom /Jean od Floretty, Manon od pramene s istym Danielom Auteuilom/ v hlavnej roli. Uvod hned filmoveho diviaka navnadi a nepusti celych 120 minut. Paradoxne, tych 120 minut tu nevadi, lebo stale sa nieco deje, statny zastupca rozjede vysetrovanie, ale ktosi mocny proti nemu stoji ..... tak taketo namety beriem, a to bez debaty. Paranoidna atmosfera dovedena takmer do dokonalosti : 95 % ()
Videl som na nete časť z tohto filmu, kde demonštrujú pokus Stanleyho Milgrama a tak som si film dohľadal. Popravde to dopadlo omnoho lepšie ako som čakal. Mám pocit, že som to kedysi dávno už videl, ale aj tak film splnil na 100% všetko čo mal. Zápletka, napätie, nepredvídateľnosť, dobré herecké výkony, dôveryhodnosť, atď... ()
Nie zlý politický triler, aj keď od reality je vzdialený a málo vierohodný. Menej ma bavilo kriminálne vyšetrovanie, ktoré dostalo až príliš veľa priestoru, a viac bavili napojenia na pozadí, ktoré mohli i nemuseli určovať následné posuny v príbehu. Chýbalo mi aj viac napätia, naopak, predvídateľný záver nevadil. Yvesa Montanda som v podobných francúzskych snímkoch videl niekoľkokrát, asi mu typizovaná rola prischla. ()
Z části vypadá na případ Kennedy (trasa, místo atentátu), ale není to o JFK. Jde o myšlenku že můžeme myslet o něčem cokoli, stejně budeme myslet co chce vedení. Velmi zajímavý je ve filmu také Milgramův experiment. Líbí se mi tady atmosféra, příběh je dobře promyšlený, jen občas horší zpracování. 4/5 ()
Atentat byl jen spicka ledovce. Precizni politicko-konspiracni thriller se znepokujici atmosferou, vynikajici - pomalu se stupnujici zapletkou a dechberoucim finalem. To vse s decentni kulturni vlozkou tykajici se psychologicke manipulace. Naboj snimku tradicne jeste vice nasobi Morriconeho skvostna hudba. Yves Montand opet bezchybny, jak jinak. Henri Verneuil diktuje, spicka zanru. ()
K jako Kat, ve výškách. Tolikrát zajistí popelavý akt. Pakt s údolím smrti. Pád, kdo nechytí se nastavené scény. Hledí zeširoka, do světel temnoty. ()
Francúzsky konšpiračný thriler zasadený do neznámej doby v neznámej krajine. Alebo len šikovme upravená verzia udalostí okolo atentátu na JFK? Tých pojítok je tam toľko, ale aj napriek tomu film bezkonkurenčne funguje ako samostatné dielo, ktoré dve hodiny v kuse šponuje napätie a ždíma hrecké výkony na maximum. Rozoberá nie len prípad, ale aj elementárnu podmanivosť jedincov vďaka rozdelením úloh. Skvelo ho dopĺňa Morriconov špičkový soundtrack! Po tomto filme chcem jednoznačne dohnať tvorbu režiséra Henriho Verneuila. 8/10 ()
On mě začátek nadchnul, je zabit prezident a je zabit i jeho potenciální vrah. Celé vyšetřování je absolutně vymakané a divák neodtrhne oči. Čekal jsem nějaký závěr s poselstvím. Ale nedočkal se. Sice mi tvůrce naznačil, kdo za to mohl. Nádherná symbolika Ikarose. Film končí ale tak, že teda proč jsem na to čuměl 1,5 hod? To je nekonečný problém pana rejži. Už mě zklamal mockrát. ()
Tak to bylo pro mne moc příjemné překvapení a skvělé pokoukání, které ve mně rezonovalo ještě pěkně dlouho po skončení filmu. Po pár dnech jsem si musel tuhle lahůdku ještě zopakovat. Od režiséra Henri Verneuila jsem v minulosti viděl docela dost filmů a velká většina z nich byla silně nadprůměrných. Ne nadarmo byl považován za jednoho z nejlepších režisérů ve zlaté éře francouzských kriminálek sedmdesátých a osmdesátých let. Tenhle film jsem předtím "nepotkal" a teď musím říci, že patří k jeho úplně nejlepším. Nadčasová kriminálka s politickým přesahem, při jejímž sledování se ani na chvilku nenudíte a jen sledujete postupné odhalování "skládačky" faktů od velice elegantního a překvapivého úvodu až po strhující finále. Výborný a uvěřitelný Yves Montand v hlavní roli spolu s hudbou Ennia Morriconeho to spolehlivě jistí. Samozřejmě si najdete v ději některé drobné nelogičnosti, ale z hlediska odhalování jednotlivých fakt a velice důmyslnému režisérskému rukopisu to v pohodě "zkousnete" , protože vás film strhne a nepustí až do konce. Velice zajímavá je poměrně dlouhá scéna s psychologickým testem (podle skutečných výzkumů). Ale ta délka scény má rovněž význam :a dost možná i na diváka :-) Každopádně je výzkumný test velice zajímavý, ale současně i výstražný a varující - až z něho mrazí. ("Vždyť vy sám jste začal protestovat až při 200 voltech" ...) ()
Pro syrové semdesátkové thrillery mám dlouhodobou slabost. Tenhle se obešel bez obvyklých propriet jako jsou automobilové honičky, přestřelky nebo zkorumpovaná policie. Bez mrtvol to ale pochopitelně nešlo. Přesto je většina děje pozoruhodně přízemní. Hodně se diskutuje, poklidně vyslýchá, shromažďují se indicie a spekuluje se. Henri Volney má do klasického drsného vyšetřovatele hodně daleko, takže nespoléhá na fyzickou konfrontaci, ale na mozek a systematickou práci. Závěrečná scéna, která po pečlivé gradaci vyvrcholila dechberoucím rozuzlením, v němž jsem si všechno spojil zhruba pět vteřin předem, je režisérská extratřída. ()
Špičkový paranoidní thriller, na kterém je mi mimořádně sympatické, že narozdíl od těch amerických se nesnaží diváky v ději utopit (aby nebyly vidět nedostatky příběhu), ale naopak je jím pěkně provést a seznámit je se všemi stopami. V těch dvou hodinách trvání filmu jsem opravdu nezažil nudná místa a s houstnoucí atmosférou si Verneuil dovolil tempo ještě zpomalit, aby dal prostor několika ze svých osvědčených manýrů (analyzování zvukové nahrávky, otevírání sejfu), aniž by začal uspávat nebo si jimi jakkoli podrýval vážnost. Právě v oněch zdánlivě nadbytečných nebo protahovaných scénách byla jeho obrovská síla. Tak třeba ona pasáž s psychologickými experimenty, jejichž výsledky jsou příznačné i pro příčiny událostí ve filmu, si ukrojila ohromnou porci napětí i zvratů sama pro sebe, aby se nakonec stala jednou ze stěžejních scén, přestože pro zbytek děje vlastně tolik zásadní není. Kdokoliv jiný by něco takového odbyl ve třech minutách. Prostě dokonalý film ve všech směrech. ()
BRAVO! 120 minut napětí! ()