Pirko

Prekvapivo emotívne. To znásilňovanie bolo napríklad to najdrsnejšie čo som kedy v československej produkcii videl. Totálny humus, až mi srdce stislo. Tvrdý život detí v deckom domove bez príkras. A skončilo to presne tak, ako by som v prípade tej dievčiny čakal. Krutá realita. Nadpriemer. 75/100 (04.02.2021)

Syrová podívaná rozdělená do 3 fází, z nichž vás asi nejvíce dostane ta druhá, která je opravdu mrazivá a nebylo příjemné se na ni koukat. Výborný výkon Dominiky Morávkové-Zeleníkové ve vás dokáže nahromadit velmi nepříjemnou atmosféru, která se bohužel rozplyne v závěru filmu, který byl pro mě celkem nepochopitelný vzhledem k vývoji celého příběhu. 4.5/10 (28.04.2017)

Film, který mnou hodně otřásl. I několik dní po jeho zhlédnutí ho nemůžu dostat z hlavy. Oslovil mě svým závažným tématem i jeho syrovým zpracováním - některé scény jsem téměř nedokázal rozdýchat. Velmi se mi líbilo i obsazení - všichni herci se typově ke svým postavám skvěle hodí a Dominika Morávková Zeleníková v hlavní roli je naprosto výborná. Navíc jsem měl pocit, že se ve filmu objevuje spousta neherců, což jen umocňuje jeho neobyčejnou autenticitu. Tu podle mě trochu narušuje jen Boleslav Polívka v malé roli, jehož známá tvář mezi zbylými neokoukanými herci trochu ruší. Celkový dojem z filmu by nebyl úplný bez výtečně zvolených lokací a kvalitního soundtracku - obojí perfektně dotváří celkovou atmosféru. Toto je film, který chce burcovat, a u mě mu to vyšlo na 100% - dlouho jsem nevycházel z kina tak zničený. Je hrozné, že se toto každý den děje, a současně záslužné, že se na to někdo snaží upozorňovat a něco s tím dělat. Btw. nějak takto měl podle mě vypadat film Bez doteku. (31.01.2017)

Aneb když jeden odchod z dětského domova a několik naivních rozhodnutí rozjedou koloběh fatálních událostí. Brzy plnoletá Martina nejprve tančí svým „kamarádům“ z domova kdesi na východním Slovensku, aby brzy vyrazila vstříc životu za svým chalanem do Prahy, protože „otec neznámy, matka nikdy neprejavila záujem.“ Jenže chalan má momentálně úplně jiné starosti, s pouličními živly by to zrovna tak vyhrála. A naneštěstí feťácký přítel potřebuje prachy, takže láska neláska, dívka se ocitá v bytě hrůzy plném násilí a zneužívání. Ano, možná mícháme žánry, mícháme pocity, jenže asi něco bude na tom, že veliké procento dětí z domovů končí na drogách nebo coby prostitutky. A tomu, že děvčata vycházejí z domovů s obálkami nepřipravené na život, věřím. Názory „nejpovolanějších“, že je to nesourodé, neberu. Je to autentické, je to depresivní, je to pestré, je to výborně zahrané. Prakticky od všech!! Což je v domácí tvorbě jedno velké umění. Ano, lze mít problém s tím, že k dívce si kvůli jejímu chování hůř budujeme vztah, lze komplikovaněji přijmout, že z lokací zase vyskakuje socialistická šeď, špína a všudypřítomná beznaděj, jenže Praha není jen Karlův most a nákupní domy. Pokud něco dokáže naštvat, tak závěr, který mi také úplně nesedl. Jinak ale tvůrci předkládají několik momentů, které vizuálně přenášejí bolest hlavní hrdinky na diváka, volí netypické sekvence, dlouhé kamerové jízdy, statické záběry, jsou pestří, zajímaví. Pokud někdo hovoří, že leccos je samoúčelné, ukázali by vševypovídající scénu ve sprše. Odvážná Dominika Morávková-Zeleníková hraje na jedničku. Chyby byly, ale za mě hodně depresivní vstupenka do života. Pouštěl bych ji tabletářům a fejsbukářům v devítce na základní škole. I proto, že jde o debut, tak ty čtyři hvězdy střelím. PS: Skladba zesnulého otce-skladatele puštěná v autě je milým pomrknutím. (12.11.2017)

Děj se dá shrnout naivka prodaná pasákům. Sociálně kritická obžaloba s urputným naturalismem ji shazuje. Nejen diváky „do patnácti let“ totiž dokáže znechutit takřka čtvrthodinovou pasáží názorného brutálního. Hrdinka za sebou v dětském domově nechává typické holčičí důvěrnosti jako z internátních Housat, před sebou má vidinu sladkého života se svým milým ve stylu Lásek jedné plavovlásky. Ovšem svého vyvoleného najde ve špinavém pražském pelechu mezi bandou feťáků. Což dohromady s epizodním výletem za ztrhanou matkou vytvoří takřka hodinový prolog oddalující okamžik, kdy dvojici dojdou princ svou lásku prodá k prostituci. Ne že by Pírko bylo natočeno špatně, ostatně kameraman Asen Šopov dovede z mála udělat podívanou, ale obrazy všeobecného zmaru, zaplivaných hospod, mrazivých brlohů a odpudivých zoufalců bez perspektivy neobsahují nic nového, objevného ani provokativního. Vyskytují se napříč nezávislou scénou ve stereotypní podobě, která už přestává účinkovat, včetně žoviálních gangsterských týpků s cizím přízvukem, kteří do svých záludných sítí stahují ubohé nevědomé bludičky velkoměsta. Tak si tvůrci sdělení Pírka zřejmě představovali. Ovšem navzdory hereččině přirozenému projevu a pochopitelné zaslepenosti její zamilované hrdinky nelze uvěřit zrovna chovance ústavu naivitu školačky, s níž se vydává do velkého světa. Jestliže dívka veškeré varovné znaky kolem sebe přehlíží, ba dokonce se mezi vyděděnci docela baví, zbavuje se dávky divácké příchylnosti, jejíž zbytek pak spláchne mohutná vlna nejhrubšího sexu, znásilňování, bití, trýznění. V doslovné bezúčelné surovosti si Pírko vyloženě libuje, nadto se ještě pokouší ji prokládat blouznivými přeludy a výtvarnými symboly, jako by „umělecké“ ornamenty měly nekonečnou přehlídku bezvýchodného hnusu ospravedlnit. Epizodní postava Bolka Polívky tu působí dost nahodile, a třebaže v nahých výjevech ze sprchy spotřebovala produkce hektolitry očistné vody, skutečná katarze se nedostavuje. Závěr je ale skutečně nevšední až bizarní. (10.04.2020)