Ghoul

Netřeba psát o tom, kterak Ghoul vyniká v rámci české hororové tvorby, neboť v tomto ohledu takřka nemá v čem vynikat. Jákl se projevil coby moderní světový tvůrce, který má nakoukáno, má přehled o tom, co diváky ve strašidelném žánru nejvíce přitahuje, a který především dokáže zrealizovat i všechny protřelé hororové motivy na takové úrovni, že výsledek zastiňuje velkou většinu dražších a ambicióznějších, ale velmi podobných pseudodokumentárních hororů. Svižná, scénáristicky nápaditá (výborné lekačky), skvěle ozvučená a slušně gradující evropská filmařina, chytře zvýrazňující už tak dusivou atmosféru pomocí mrazivého fenoménu Andreje Čikatila. Úvod se sice dosti táhne, kanibalismus je těžce nevyužit a k postavám si nelze vytvořit natolik silný vztah, aby závěrečná část vtáhla diváka i jinak než jen zásluhou povedené stylizace, ale v rámci mohutné blairwitchovské vlny patří Ghoul rozhodně k těm zajímavějším, řemeslně vyspělejším zástupcům.. 65% (07.04.2015)

Fakt nechápem, kto na tomto čo vidí. Najväčší problém sa mi zdá v tom, že sa tu nepodarilo zbudovať adekvátnu atmosféru, v tom prípade by ani tak nevadila úbohá dejová linka. Príbeh sa motá len okolo partičky mladých ľudí s vopred jasnými charaktermi podľa ošúchanej schémy (povahovo silnejšie a rozumnejšie dievčatá, vystrašený mladíček, blb...). Do toho si prihoďte Čikatila - ukrajinského masového vraha, a hneď dostaneme frašku ako hrom. Celý čas je to len o pofľakovaní po dome, oprave generátora, rozpáraní mačky a o strašení a sedení veštice za stolom. Ako-tak sa podaril iba samotný záver, najmä to pobehovanie v podzemnom tunely. Podpriemer. 40/100 (04.09.2019)

Západní žánrový standard, jemuž podráží nohy absence jediného momentu překvapení i to, že kvůli efektu jsou postavy ochotny zachovat se jako nebetyční tupci, což by jim šlo odpustit tehdy, pokud by se jim dostalo kapky osobního života navíc; všechno tohle bohužel absentuje a tak je to vlastně ve výsledku… onen západní žánrový standard. [Jestli to má být pochvala, či pohana, je na vás.] 3 a ½. (09.07.2015)

Že Jákl do žánru nic nového nepřináší, je mi tak nějak jedno, a ani bych to nečekal, ani nevyžadoval. Jen je mi trochu líto, že náznaky atmosféry jsou pravidelně zabíjeny lekačkami toho zcela nejprimitivnějšího charakteru (zbytečné, nevhodné, předvídatelné), a potápí tak i námět, který je natolik ujetý, až se mi nakonec sám o sobě docela líbil. Copak už dneska není možné budouvat "strach" jinak, než že se někde přibouchne víko, na kterém je dle výsledného zvuku jak naschvál přidělaná výbušnina? Škoda! (11.03.2015)

Hladomor na Ukrajině, kanibalismus a Čikatylo. Až si člověk říká, že s takovými ingrediencemi by to nedokázal zkurvit snad ani Srstka. A ejhle! Péťa asi přičinlivě polykal, a tak mu židácký producent Robert půjčil hájosmičku, aby před ní mohl nechat devadesát minut čurákovat partičku nesympatických, afektovaných, ochotnických Američanů, co řvou Eaten, Eaten a bafají na sebe gumákama a kotletou z nuceného výseku. Opravdu jsem nechápavě kroutil hlavou, když jsem viděl ten sáhodlouhý seznam příživníků, kteří se na tom podíleli a z určitě príma předraženého výletu na Ukrajinu přivezli něco, co by zmáknul za maminčino kapesné i Jakub Smutný jen s mobilem, pár debily a vykuchanou kočkou v libovolných vidlích Broumovského výběžku. Asi nějaký grant na podporu zaměstnanosti nebo co. No nic, je čas jebnout Jákla jeklem, popřát mu mnoho alespoň kaskadérských úspěchů a otočit se na druhý Bok. (07.07.2015)