Ďáblův advokát

Vždycky fascinovaně pozoruji ten závěr, ve kterém Pacino skloubí shakespearovský způsob projevu s neskutečným hereckým nasazením, díky kterému mám skoro chuť jeho postavě fandit. "Já jsem humanista", není důležitá absurdnost toho tvrzení, důležité je to, že by mu to člověk i věřil. Pacinův Satan je jednoznačně jednou z nejlepších filmových postav, co jsem viděl a právě proto bylo třeba vícero projekcí, abych docenil i Reevese a Theronovou - oba si tu sáhnou na dno a oběma jsem věřil veškeré emoce (a způsob, jakým trpí postava Charlize, to je neuvěřielně intenzivní část příběhu, která by sama o sobě mohla sloužit coby torzo nějakého vlastního filmu). Scénář je podobně jako třeba u filmu V moci ďábla obdivuhodný ve svém ladném skloubení mystického a racionálního a i když je film možná o trošičku delší, než by bylo třeba, každou minutu je zajímavý. "Proč právě právníci? Protože se dostanou všude." Po čertech pravdivé... (29.09.2002)

Docela fajn experimentování se žánry, protože tým kolem Taylora Hackforda mysteriózní thriller překlápí do hodně černé komedie. Celé je to netriviálně komponované, na scénáři se podílel dnes uznávaný Tony Gilroy (agent Bourne) a před kamerou exceluje charismatický Al Pacino. A Charlize Theron ve své první výraznější roli působí velmi snaživě. Jen ta režie by vážně potřebovala popostrčit. Celkově (i po letech) docela neotřelé. (23.10.2016)

Nikdy som akosi nevedel oceniť herecký talent Keanu Reevesa. Často krát o ňom tvrdím, že je to preceňovaný a hlavne preplatený herec. Avšak v tomto filme bol perfektný. Úlohu mladého, ambiciózneho právnika Kevina Lomaxa, ktorý sa zapletie so samotným Diablom, stvárnil neskutočne presvedčivo. Odviedol brilantný výkon. To isté do bodky môžem povedať aj o Al Pacinovi. Z toho miestami šiel až démonický strach. Ich herecký koncert je znásobený precíznym, vysoko profesionálnym filmovým spracovaním. Snímok "Diablov advokát", ktorý v roku 1997 natočil režisér Taylor Hackford, považujem za vynikajúci okultný horror. ***** (13.02.2008)

Kdo by věřil, že po mírně unaveném úvodu budu na konci tak nadšený? Po každé projekci se těším na další zhlédnutí, kdy už už čekám, že se mi rozjezd bude v kontextu dalšího děje zdát lepší. Takhle je až moc nevinný, ale o to větší překvapení přichází, když začne příběh už prakticky ve třetině velmi zajímavě nabírat tempo a atmosféra zhoustne natolik, že za každým záběrem čekáte leknutí. Není se čemu divit, režisér Hackford umí nasadit hodně znepokojivé momenty (geniální a temná sexuální scéna) a do nevinných okamžiků kontrastně přidává obrazové i zvukové vsuvky tajemna. Těžko ale posoudit, nakolik by uspěl, nebýt herců. Reeves totiž předvádí nejlepší výkon své kariéry a Pacino se díky tomuto dílu definitivně stal nedostižným hereckým chameleonem. (26.08.2006)

Nikdo nevyhrává věčně - (zjevení Janovo 18). Co už může být zajímavějšího než sledovat: 1. právnické kauzy, ve kterých se opravdu nejedná o ukradené králíky, 2. osamělou manželku v New Yorku, která má šílené vidiny a představy, 3. pekelný herecký výkon a charisma Al Pacina, a při tom nechat ďábla nahlédnout do nitra sama sebe a zjistit, že jako obyčejný smrtelník nemám možnost volby? Snad poslouchat dialogy Reeves – Al Pacino (,,Kdo jsi?“ ,,Mám spoustu jmen.“ ,,Satan?“ ,,Říkej mi otče!“), které vás nutí být ve střehu, i když se vlastně nic neděje. Speciálních efektů zde není mnoho, ale jsou použity ve správný čas na správném místě. Všimněte ďábelských interiérů! A hudba, zvuk! A herci? Netřeba speciálního komentáře! ,,Jménem Ježíše Tě zavrhujeme Satane!“ Ale tenhle film bych nechal vysvětit! (13.12.2006)