The Disaster Artist: Úžasný propadák

Neobyčejně zvláštní podívaná, to se musí nechat. V hlavní roli úchyl Franco a abych byl upřímný, nedokážu si místo něj ani na okamžik představit někoho jiného. A není to kritika a už vůbec ne lichotka, jen suché konstatování faktu, že James se na tyhle hodně špatné a hodně zvláštní filmy prostě a jednoduše hodí. (22.02.2018)

Navzdory všemu, co o svém projektu Franco říká a co po něm papouškují publicisté a moderátoři talkshow, není "The Disaster Artist" dobrý film. V prvé řadě postrádá opravdové drama a srdce, ale také pořádný vhled do nitra postav. Na rozdíl od často vzpomínaného Burtonova "Eda Wooda" nepřináší "The Disaster Artist" žádný nový ani jakkoli intenzivní či procítěný pohled na Tommyho Wiseaua a jeho egocentrický tvůrčí potrat "The Room". Jen opakuje již mnohokráte řečené a doslovně do filmových sekvencí překlápí postřehy, které napadnou při koukání na "The Room" úplně každého. Na nesrovnalosti a mnohoznačnosti v mýtu, který se kolem filmu a jeho autora utvořil, jenom poukazuje, ale nejde po nich. Ve výsledku tak zůstává jen sled freakshow vinět, kde se Franco pitvoří a vydává to za velký herecký výkon, jenže jak paradoxně ukazuje závěrečné porovnání původních pasáží z "The Room" a jejich rekonstrukcí bratry Francovými a spol., Franco jen dělá, že je Wiseau asi stejně jako to před ním i po něm dělala řada fanoušků "The Room", když s kamarády o filmu mluvili a "přehrávali" nejbizarnější sekvence. Hlavní úskalí "The Disaster Artist" spočívá právě v samotném Francovi. Ten je totiž workoholik s patologickým strachem před tím na chvíli ustrnout. Proto také jeho filmografie na jedné straně vyvolává úžas nad počtem projektů, které každoročně stíhá realizovat coby producent, režisér a herec. Jenže smutnou pravdou zůstává, že Franco není žádný multitaskingový génius, ale prostě člověk s omezenou kapacitou jako prostě většina z nás. V herectví se to ještě dá maskovat chvilkovým vypětím a prací maskérů a kostymérů, ale právě Francovy režijní projekty jsou ukázkovým příkladem nedotaženého potenciálu. Franco se nedokáže soustředěně věnovat jedné věci několik měsíců, ba dokonce let jako pořádní režiséři, ani nemá vlastní osobitý rukopis, který by jeho projekty ozvláštňoval (jako např. u sériových řemeslníků Takašiho Miikeho či Seidžuna Suzukiho). Pro Franca je každý film jen jednou z tisíce položek na neustále bobtnajícím "to do" listu, které mu skýtají chvilkové povyražení. Jenže zatímco u stylových ptákovinek jako "Future World" to není nic proti ničemu, téma "The Disaster Artist" by si zasloužilo uchopení někým jiným než fantastou s ADHD, který z toho, že během natáčení se všemi komunikuje parodováním Wisseaua ze sebe zkouší dělat velkého auteura nořícího se do nitra role. Naději v tomto směru skýtá dokumentární projekt "A Room Full of Spoons" s jehož tvůrci se Wisseau soudil, protože si dovolili právě to, co Franco ne, že si za cíl vzali odhalení oněch velkých otázek obklopujících "The Room" – odkud Tommy pochází, kolik mu je let a kde na film sehnal peníze. (12.07.2018)

Jsou možná filmy, o nichž si je lépe číst, seznamovat se s jejich existencí prostřednictvím ukázek, nebo v tomto případě i vidět o nich jiný film, kde se o dotyčném snímku vypráví, než je poctivě sledovat od začátku do konce. Americký film Pokoj z roku 2003, proslulý jako největší kult spomezi hodně špatných filmů, jsem neviděl, ale na základě okamžiků, kdy jsem s tímto filmem měl čest, v čele s tímhle čerstvě zhlédnutým Úžasným propadákem, si ho dovolím pasovat přesně na takový případ. Zábavný a vcelku povedený hraný film o vzniku a úspěchu špatného filmu určitě není špatným nápadem a zaujal mě včetně onoho poselství dosáhnout svůj vytýčený síl až do samotného konce, do výslední podoby, i za cenu, že následek či výsledek skončí trochu mimo původní očekávání. Hlavní postava proslulého Tommyho, který představuje týpka, jakému bych se v reálu určitě vyhl velkým obloukem, mi nebyla sympatická snad v žádném směru, ale přesto mě příběh těch dvou po celou dobu zajímal, jistým způsobem jsem jim v tom svém cílu fandil, celkově se dost bavil a několikrát zasmál i nahlas (nejlepší scénou je za mě rozhodně natáčení „I did not hit her... it is not true... it is bullshit.“, završené vtipným hromadným odříkáním ve studiu). Na druhé straně souhlasím s tvrzeními, které se tu v komentářích často vystkytují, že samotný film kromě strohé historie vzniku a natáčení jednoho filmu spolu s množstvím doslovných replik scén z původního filmu zase s ničím dalším moc nepřichází a o žádnou vyloženě nápaditou podívanou, jakou by divák dle tématu na první pohled mohl očekávat, se skutečně moc nejedná. 4 hvězdičky si ale Úžasný propadák nakonec určitě zaslouží a myslím, že na mnoho scén z něj (v tom pozitivním slova smyslu) jen tak nezapomenu. [75%] (25.03.2022)

James Franco má u mne respekt za to, jak dokázal u(ne)hrát Tommyho dikci, výraz, i mongoloidní přízvuk. Nevím, co od tohoto filmu očekávali někteří mí kolegové * či **, ale já dostal přesně to, co jsem očekával - zábavně dramatickou rekonstrukci toho, jak vznikl jeden z nejhorších filmů všech dob. Což mne také navnadilo do té míry, že jsem si The Room musel podruhé pustit... 80% (20.05.2018)

Neskutečný film. Určitě ale předtím doporučuji zhlédnout Room. Film je ohromně narvaný hláškami. Už dlouho jsem se tak dobře nezasmál. Je vážně šílené, že je to podle skutečnosti, všechny ty příhody z natáčení, maso. James Franco tu neskutečně přehrává, ale to se k jeho roli hodí. To samé platí i pro bratra Davea. Tommy byl prostě magor a podle toho i celý film dopadl. Určitě si to natáčení zasloužilo vlastní film. Obsazení je taky super. "Ahoj, pejsánku." :D (07.06.2018)